Je to jako vždycky: Novináři donutili zbabělé politiky přijmout zákon o přímé volbě prezidenta – a dnes jim nadávají, že je poslechli. Za mediálního potlesku Miloš Zeman bleskově „spasitelsky“ doplnil Ústavní soud – před očima všech uzavřel „korupční dohodu“ s Pavlem Rychetským. Ten za to dostal „trafiku“, v Brně pokračuje (pokud už po něm nejde Ištvan a Šlachta) – a média zase nejsou spokojena.
Nedávní „klausobijci“, jásající nad odchodem VK z Hradu, dnes pokrytecky vyjadřují obavy o demokracii. Také kvůli rýsujícímu se mocenskému kartelu prezident – Ústavní soud. Za Václava Havla šlo o účinný nástroj Hradu proti parlamentu, aniž to médiím v nejmenším vadilo. Václav Klaus toto propojení odmítl a se „svým“ ústavním soudem naopak tvrdě bojoval. Miloš Zeman a jeho ústavní soud budou kartelem na druhou.
Vysmátý prezident
Miloš Zeman měl nepochybně pravdu, když v rozhovoru pro Právo, na otázku zda neporušuje ústavní zvyklosti, prohlásil: „Pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti. Prezident, byť přímo zvolený, nemůže měnit ústavu, ale má samozřejmě svaté právo měnit zvyklosti, které nejsou zakotveny v ústavě.“
A co na prezidentovo „dupání po zvyklostech“ v týž den v rozhovoru pro Hospodářské noviny říká na politiky jinak tak přísný superpolitik v taláru ústavního soudce Pavel Rychetský? „Ze strany prezidenta republiky šlo nepochybně o krok značně neortodoxní, avšak nevybočující z platného ústavního rámce.“
Že vás to, soudruzi nenapadlo dříve? Třeba když Václav Klaus sváděl bitvy se Senátem a ten – ať už v něm měla většinu ODS či socialisté – mu jeho kandidáty jednoho po druhém „zařezával“.
Po těchto slovech by měli všichni dosavadní mediální i političtí kritici Miloše Zemana „srazit podpatky“, zasalutovat a spořádaně se rozejít na ubikace. Alespoň to tak dosud vždy dělali. Kromě Václava Klause. Ten jediný po „puči“ v roce 2009, když Ústavní soud pár dnů před volbami vzal občanům právo volit, vznesl veřejně otázku, zda by zákonodárci neměli roli Ústavního soudu znovu definovat. To bylo mediálního křiku o ohrožení demokracie!
Dnes se vysmátý prezident Zeman s předsedou Rychetským vzorně a rychle dohodli, podporují se jako rodní bratři – a médiím se to zase nelíbí! Jestli ono v tom nebude něco jiného...
Náhlé prozření?
Stav mysli mediálních manipulátorů dosti přesně vyjadřuje povzdech komentátora Petra Kamberského z HN: „Pamatujete, jak jen pár hlasů protestovalo proti tomu, aby předseda (ústavního) soudu vybíral své kolegy? Dnes sklízíme plody. (...) Jistě, není se čemu divit. Takhle se prostě dělá politika. Ale jaký ještě větší důkaz potřebujeme, že jde o výsostně politické (soudní) rozhodnutí? Předseda pomohl sestavit soud podle svého gusta a prosadil své priority. Své politické, nikoli právní priority.“
Že vás to, soudruzi nenapadlo dříve? Třeba když Václav Klaus sváděl bitvy se Senátem a ten – ať už v něm měla většinu ODS či socialisté – mu jeho kandidáty jednoho po druhém „zařezával“. A pak ještě spolu s médii výskal, že Ústavnímu soudu kvůli Klausově „nečinnosti“ chybějí členové.
Jsou ústavní zvyklosti, které pan předseda uznává, zatímco jiné neuznává. Podle toho, kdo je vytváří. A jestli to konvenuje s politickými zájmy, které reprezentuje. Je to přece soudce. Spravedlnost sama. Nad ním už nikdo není. Skoro polobůh.
Velmi dobře si vzpomínám, jak se média a političtí odpůrci exprezidenta hlasitě ušklíbali, že Václav Klaus nevyjednává o soudcích s Pavlem Rychetským a „nepředjednává“ své kandidáty se senátory. Jeho odpověď, že by to bylo proti smyslu ústavního rámce, v němž jsou důvodně prezident-navrhovatel a Senát-schvalovatel odděleni, připadala kritikům jako nejapná výmluva. Ovšem když v režii Miloše Zemana vše probíhá tak, jak novináři nenáviděnému exprezidentovi „doporučovali“, náhle prozřeli: Tohle je demokracie?
Nejrozšířenější „zvyklost“: Pokrytectví
V již zmíněném rozhovoru v HN Pavel Rychetský také říká: „Tendence k rozšiřování mezí své působnosti mají všechny ústavní orgány - oba předchozí prezidenty nevyjímaje. Václav Havel po dlouhou dobu odmítal jmenovat velvyslance, pokud vláda nenavrhla jeho kandidáta, a Václav Klaus skutečně nepodepsal některé zákony, ačkoli mu to ústava ukládá. V prvním případě vláda prezidentovi vyhověla, v druhém se zavedla praxe, že platně přijaté zákony byly publikovány ve Sbírce zákonů i bez podpisu prezidenta a nikdo nezpochybnil jejich platnost a závaznost.
Ctihodný předseda Ústavního soudu, jako obvykle, říká mírně řečeno polopravdy. Například „zvyklost“ nepodepsat zákon a nechat jej vstoupit v platnost, nezapočal prezident Klaus, ale prezident Havel. Ústavní právník JUDr. Zdeněk Koudelka píše:
„I nepodepisování zákona, který prezident vetoval, v případě jeho opětného schválení Poslaneckou sněmovnou bylo řešeno ústavní zvyklostí, jelikož ze znění Ústavy plyne povinnost podepsat i vetovaný zákon. Tato ústavní zvyklost vznikla roku 1994 při vyhlášení prvního zákona vetovaného prezidentem Václavem Havlem, jehož veto bylo překonáno...“
Pokud „zvyklosti“ vnášel „do systému“ Rychetského guru V. Havel, nebo dnes tak činí jeho přítel – Golem M. Zeman, je vše v pořádku. Pokud zvyklosti nastavoval pravičák a „umanutý demokrat“ Václav Klaus, šlo každou chvíli málem o velezradu.
Jinými slovy: Jsou ústavní zvyklosti, které pan předseda uznává, zatímco jiné neuznává. Podle toho, kdo je vytváří. A jestli to konvenuje s politickými zájmy, které reprezentuje. Je to přece soudce. Spravedlnost sama. Nad ním už nikdo není. Skoro polobůh.
Pokud „zvyklosti“ vnášel „do systému“ jeho guru V. Havel, nebo dnes tak činí jeho přítel – Golem M. Zeman, je vše v pořádku. Pokud zvyklosti nastavoval pravičák a „umanutý demokrat“ Václav Klaus, šlo každou chvíli málem o velezradu. A tak – jak praví jeden starý vtip z „doby totality“ – je to se vším.
Prezidentský systém?
Jaký zmatek panuje v hlavách většiny aktuálně poražených politiků a mediálních komentátorů, je až tragikomické. Právě si všimli, že v troskách politiky, kterou právě oni zdemolovali, se valí ulicemi Golem, oživený zázračným šémem. Jenže pořád jim ještě nedochází, že na prezidenta Zemana krytého jeho „příručním“ Ústavním soudem prostě nemají. Hradní Golem neopsal Havlovu metodu – zdokonalil ji. Zatímco hlavní hvězdy mediálního mainstreamu vykřikují tupé posezónní bonmoty o „porušováním ústavních zvyklostí“, ujíždí jim vlak.
Je to pořád stejné: Lžou a manipulují. Vrčí o tom, že Miloš Zeman chce změnit parlamentní systém na polo či zcela prezidentský. Přitom velmi dobře vědí, že právě tak byl tento ústavní systém vystavěn – když byl ušit na míru Václavu Havlovi. Jen nikdo nepočítal s tím, jak těžké bude po jeho odchodu ústavu změnit. Její tvůrci totiž předpokládali, že Václav Havel je nesmrtelný a bude na Hradě „na věčné časy“. Jak už to u bolševiků od leva do prava bývá.
Zlatá Opoziční smlouva!
Po změně metody volby prezidenta, který je nyní na parlamentu zcela nezávislý, stojíme ve skutečnosti před otázkou: Jak pozměnit ústavu, aby byl prezidentský systém čistší a nezakrytý? Nebo minimálně o tom zahájit vážnou veřejnou diskusi. Jenže kdo by ji vedl? Média? Jejich zoufalství a bezradnost asi nejlépe vyjadřuje komentátor Bakalových Hospodářských novin, pro něž až dodnes byla „opoziční smlouva“ tím, čím ďáblu svěcená voda:
„Miloše Zemana by nyní mohla zastavit pouze opoziční smlouva uzavřená mezi pravicovým blokem (TOP 09 a ODS) a sociální demokracií. K tomu však pro spory uvnitř zmíněných stran i mezi nimi s velkou pravděpodobností nedojde. Nečekají nás tedy dobré časy, ba ani to pověstné světlo na konci tunelu asi hned tak neuvidíme.“
Ale, ale, k čemu ta skepse, přátelé totality! Uvidíte! Uvidíte jak brzy a ochotně budete Golemovi umetat cestu a doširoka se přitom usmívat! Protože šém, který je klíčem k jeho moci, má momentálně v rukou někdo jiný než vy. Pro zděšené pěšáky mediokracie tím hra na předstírání demokracie skončila. Dočasně, pochopitelně.
