Západ často v takových chvílích stojí před zapeklitým problémem, jak „napravit“ nesprávnou lidovou volbu. O prezidentu Mursím a Muslimském bratrstvu jistě nikdo nemá iluze – nicméně dostali se k moci prostřednictvím demokratických voleb. Jenže když „hloupí občané“ nezvolí toho, koho chce Washington či Brusel, jde hra na demokracii stranou.
Sláva vojenskému převratu!
Celý západní svět proto s neskrývanou radostí přivítal vojenský převrat. Média se předháněla v záběrech náměstí plných rozradostněných „revolucionářů“ oslavujících svržení demokraticky zvoleného prezidenta Mursího. K doplnění karnevalové atmosféry září na obloze ohňostroje a nechybí ani laserová show. Západ byl sice zpočátku „znepokojen“, ale dnes už je naopak uklidněn a s armádními pučisty spolupracuje.
Vojenský převrat proti demokraticky zvolenému prezidentovi Muhammadu Mursímu začal 3. července. Šlo o pečlivě připravenou „akci podle metody“. Podobné operace mají vždy jasný rukopis CIA a „nevládních organizací“. Nejaktivnější z nich, Freedom House, se specializuje na organizování světových revolucí za aktivního sekundování „pokrokových finančníků“ typu George Sorose. Tyto agentury, dodávají neomarxistické revoluce takříkajíc na klíč. Byly to právě ony, kdo připravil celý revoluční seriál, jenž jejich mediální divize vlastnící většinu světových médií nazvaly poeticky arabské jaro.
Čtěte ZDE: Výsledky „arabského jara“ na středním Východě a v severní Africe. Islamisté posílili své pozice a svět není bezpečnější právě naopak.
Ani ten nejlepší plán nevyjde vždy
Jak už to tak ale bývá, ani ten nejlépe připravený plán nikdy nevyjde na sto procent. Lid zbavený starých „diktátorů“ leckde hlasoval jinak, než si agentury pro světový pokrok představovaly. Místo předem připravených kandidátů řádně proškolených ze setkání Bilderbergu a Sorosových nadací si ten nevděčný lid zvolil často islámské radikály, kteří byli jeho srdci přece jen bližší, než kultivovaní liberálové hájící zájmy USA a Izraele.
Tento vývoj nastal po protimubarakovské revoluci i v Egyptě. Ve svobodných volbách v prosinci 2011 zvítězil jeho hlavního odpůrce ze stran ovládaných Muslimským bratrstvem. A v pozdějších prezidentských volbách vyhrál islamistický kandidát Muamad Mursí. Prozápadní liberálové v obojích volbách zaznamenali drtivou porážku.
Když Mursí zaváhal s podporou projektu nilských přehrad a kanálů, které by přiváděly vodu do Izraele, byl jeho osud zpečetěn.
Zpočátku si Západ začal Mursího opatrně předcházet ve snaze zkorumpovat ho jako ostatní vůdce na Blízkém východě. Hillary Clintonovou jsme mohli vidět hned po volbách, jak nešetří úsměvy a snaží se o navázání těch nejvřelejších vztahů, ve snaze ochočit si Muslimské bratrstvo a Mursího za přísliby mohutné finanční mezinárodní pomoci, na které je Egypt životně závislý. Také mocný strýček MMF sliboval výhodné úvěry – a vypadalo to, že vše spěje k dohodě.
Kde se to zadrhlo
Prezident Mursí zklamal: Nemínil zcela opustit národní zájmy Egypta - a především byl odhodlán prohloubit vliv islámu na společnost. Liberální recept doporučovaný ze západu postupně opouštěl a ani k Izraeli se nechoval s úctou, jež našemu spojenci, hegemonu na Blízkém východě, náleží. Když potom zaváhal s podporou projektu nilských přehrad a kanálů, které by přiváděly vodu do Izraele, byl jeho osud zpečetěn. Pomalu se rozjela operace k jeho odstranění a nahrazení loutkovou vládou za dozoru armády. Tak udělal islamista Mursí základní chybu, která ho stála ztrátu moci.
Nedotažená čistka v armádě
Především však nedotáhl do konce čistku v armádě, která patřila už za Husního Mubáraka k nejzkorumpovanějším institucím v zemi a která měla nadstandartní vztahy s USA i Izraelem. Právě strach některých vysokých armádních generálů, že budou odvoláni, stál u rozhodnutí stát se spojenci pučistů, kteří celou operaci připravili.
Vojenský dohled nad vládou v Káhiře chtěli mít zkorumpovaní vojenští vůdcové už po egyptských prezidentských volbách v roce 2012. Od té doby probíhal mocenský zápas mezi armádou a Muslimským bratrstvem. Už po vyhlášení voleb a prohře armádě loajálního kandidáta Ahmeda Shafika, uvažovala armáda o vojenském převratu. Nejvyšší rada ozbrojených sil si uvědomila, že vojenský převrat po volbách v roce 2012 by pro ně nedopadl příliš dobře, neboť veřejnost ještě nebyla pro takovouto operaci dostatečně připravena.
Kompromis se starými strukturami
Od volebního vítězství Muslimského bratrstva čelil Egypt vážným ekonomickým problémům. Muslimské bratrstvo se pokusilo najít společnou řeč s bývalými mubarakovskými strukturami, ale tento kompromis Mursího fatálně oslaboval. Situace Muslimského bratrstva se stále více podobala Hamásu, který v roce 2006 po vítězství v palestinských volbách byl rovněž donucen spolupracovat s Fatahem a přijmout na klíčová místa v palestinské vládě jejich lidi spojené s USA a Izraelem. Do stejné situace se dostalo v Egyptě i Muslimské bratrstvo, které bylo nuceno dělat v Egyptě totéž, aby se stát nezhroutil a nedošlo k mezinárodní izolaci Egypta. Muslimské bratrstvo proto spolupracovalo s USA a starými strukturami, neboť se oprávněně obávalo vojenského převratu, kterému ale stejně nezabránilo.
Z těchto důvodů nejenže nedošlo k „očistě“ armády, ale klíčové posty ve vládě byly dokonce přenechány „Mubarakovcům“ spojeným se Saudskou Arábií a Spojenými státy. V jejich rukou zůstalo ministerstvo vnitra a obrany, což se ukázalo později jako klíčové. Stejně tak zůstala nedotčena jejich moc v tajných službách úzce napojených na CIA a Mossad.
Egyptská armáda dává samozřejmě mnohem větší záruky, že budou ochráněny zájmy USA, Izraele a s nimi spojených nadnárodních společností. Stejným způsobem postupovaly Američané i v minulosti v případě ochrany svých zájmů například v Alžírsku či Turecku.
Profesionální revolucionáři a jejich agentury, sledující především zájmy Izraele, tohoto stavu využily a rozjely diskreditační mediální kampaň, v které ukazovali Mursího jako spojence Obamovy administrativy a loutku Izraele. To zesílilo zejména poté co prezident Obama použil Muslimské bratrstvo ve válce v Sýrii proti Asadovi. Muslimské bratrstvo ve snaze zabránit vojenskému puči, tak nechtěně pomohlo USA, Izraeli a Saudské Arábii v jejich složité partii, v které se dlouhodobě snaží rozeštvat arabský svět a vyhrotit válku mezi sunnity a šíity, což Izraeli z geopolitických a bezpečnostních důvodů pochopitelně vyhovuje.
Váhavá zahraniční politika Muslimského bratrstva
Muslimské bratrstvo v zahraniční politice nesplnilo to, co slíbilo ve volební kampani. Nepokusilo se ukončit izraelskou blokádu v Gaze a pokračovalo v předešlé vstřícné politice Egypta vůči Izraeli. Nenastalo ani slibované radikální zlepšení vztahů s Iránem. To samozřejmě vedlo k oslabení jeho pozic ve společnosti. Hra, kterou Muslimské bratrstvo rozehrálo, byla ale nad jeho síly. Washington při nejbližší příležitosti vrazil Muslimskému bratrstvu dýku do zad. Velcí hráči totiž vždy dají přednost armádě před nestabilním spojenectvím s politicky proměnlivou silou jakou Muslimské bratrstvo představuje. Egyptská armáda dává samozřejmě mnohem větší záruky, že budou ochráněny zájmy USA, Izraele a s nimi spojených nadnárodních společností. Stejným způsobem postupovaly Američané i v minulosti v případě ochrany svých zájmů například v Alžírsku či Turecku.
Vojenský převrat za potlesku západních médií
Vojenský převrat, ke kterému došlo, je nejen v rozporu se zásadami demokracie, ale znamená také „sametový“ návrat starého režimu řízeného vojenskou juntou. Byl připravován dlouhodobě. Postupné přiškrcování ekonomiky včetně uměle vyvolaného nedostatku pohonných hmot, které se projevilo v posledních měsících, bylo živnou půdou k tomu, aby se akce rozjela naplno. Pomocí pučistů ve státním aparátu, byly vytvářeny podmínky k lidové nespokojenosti. Agentury a nevládní organizace za pomoci sociálních sítí podle osvědčeného receptu přivedly davy na náměstí, a podařilo se jim vytvořit dojem, že celý Egypt volá po svržení prezidenta Mursího.
Podívejte se na video z "karnevalové revoluce"
Mediální manipulace
Do nekonečna opakované mediální desinformace působily na stále větší počet lidí. Jako berná mince se začalo všemi médií šířit, že opozice má již 22 milionů podpisů pro odvolání Mursího a postupná mediální izolace Muslimského bratrstva vytvářela dojem, že všichni Egypťané touží po konci jeho vlády.
Ve chvíli, kde se se milionový dav, což v 80 milionovém Egyptě jistě není většina společnosti, soustředil na náměstí Tahrír v Káhiře, zbavila vojenská Junta Mursího moci. Zároveň byli zatýkáni představitelé Muslimského bratrstva na všech úrovních. Zakázání televizních stanic spojených s Muslimským bratrstvem, stejně jako jiných armádě nenakloněných médií, bylo dovršením vojenského puče.
Sorosova loutka Mohammed Al-Baradej opět na scéně
Mlčení a mlžení drtivé většiny západních médií je hezkým příkladem praktik vlády Nového světového řádu v přímém přenosu. Po počáteční karnevalové noci byl jmenován loutkový prezident Adlí Mansúr, který pochází z mubarakovských struktur.
Premiérem se měl stát prozápadní liberál Mohammed Al-Baradej, bývalý egyptský diplomat a generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Ten se vrátil do Egypta po začátku „arabského jara“ podporovaný International Crisis Group, což je organizace, která je spojena s americkými zahraničně politickými zájmy a vázána na Carnegie Foundation, Ford Foundation a Georgem Sorosem ovládanou Open Society Institute. Proti jeho jmenování se ale zdvihla vlna odporu. Pučisté proto museli ustoupit a počítá se pro něj pouze s postem vicepremiéra.
Mohammed Al-Baradej
Odpor proti pučistům sílí
Mezitím se proti vojenskému puči staví stále větší množství Egypťanů a Muslimské bratrstvo postupně vystřídalo v ulicích proamerické liberály. Tvrdý postup armády proti protestujícím se postupně zvrhl v krvavá jatka. Armáda, podporovaná již otevřeně USA, které 10. července podepsaly s vojenskou juntou kontrakt na dodávku letadel F-16 dala jasně najevo, že je garantem "normalizace". Na návštěvu „proobamovské“ vojenské junty přijel hned v prvních hodinách nejbližší spojenec v regionu ministr zahraničí Saudské Arábie.
Krvavé pondělí
Jen den předtím zažila Káhira největší krvavá jatka za posledních dvacet let. Demonstrující u vojenského areálu v Káhiře, kde je patrně vězněn svržený prezident, napadly vojenské jednotky. Výsledek zásahu je strašlivý: více než 50 mrtvých a stovky těžce zraněných. Egypt oněměl. S takovouto zběsilou brutalitou a zločinem v přímém přenosu se svět dlouho nesetkal. Masakr zcela ochromil Egypt. Politické jednání kolaborantské aliance řízené zpovzdálí armádou, se zastavilo. Nikdo neví co bude dál.
Začala občanská válka ?
Podle některých komentátorů včetně ruského prezidenta Vladimíra Putina se Egypt přiblížil občanské válce a hrozí Syrský scénář. Izraelský premiér zakázal všem svým ministrům situaci jakkoli komentovat, když někteří na svých twitrových profilech neskrývali nad převratem nadšení. Dokonce i z České televize jsme se mohli v prvních hodinách při „karnevalovém přenosu“, kde nechyběla ani armádní letadla s národními trikolórami, dozvědět od zpravodaje, že těsně před převratem byli v Egyptě na návštěvě vysocí představitelé Pentagonu.
Egypt náš vzor ?
Je snad chystaný Syrský scénář a občanská válka v Egyptě další ze série demonstrací Nového světového řádu (NWO) na který si máme postupně zvykat? Bude demokraticky zvolená politická reprezentace která nevyhovuje Bruselu či USA odstavována od moci za pomoci domácích pátých kolon, soudů, policie a armády? Stanislav Křeček, nedávný poslanec za ČSSD, nyní zástupce ombudsmana, po takovém rozpuštění sněmovny armádou volá. Egypt náš vzor napsal na svém profilu. Jsme podobnému řešení, se zkušeností z našeho „malého“ policejního puče z posledních týdnů, opravdu tak vzdáleni?
