Turecká vojenská operace „Olivová ratolest“ na severu Sýrie se nevyvíjí zdaleka tak, jak předpokládali mnozí odborníci, když tvrdili, že turecká armáda považovaná za jednu z nejsilnějších v NATO rychle vyřeší své úkoly. Připomeňme, že předtím předseda vlády Binali Yildirim prohlásil, že operace bude sestávat ze čtyř etap a bude trvat tak dlouho, dokud v pohraniční oblasti Sýrie s Tureckem nevznikne 30 km široká bezpečnostní zóna kontrolovaná Ankarou. (Rusové se po dohodě s Tureckem z oblasti stáhli – pozn. PP)
Z prvních vyjádření tureckých orgánů vyplynulo, že operace „Olivová ratolest“ by měla být dokončena v co nejkratším čase, za nějakých pár týdnů. Nyní turecké sdělovací prostředky s odkazem na vládní zdroje říkají, že se může protáhnout minimálně do konce února. To naznačuje, že turecké armádě se „blitzkrieg“ nezdařil. Z oblasti bojů přicházejí protikladné informace. A pokud máme vzít v úvahu změněný tón prohlášení turecké vlády, je možné říci, že Turecko se připravuje na dlouhodobou válku a stanovuje si nové cíle. Prezident Recep Tayyip Erdogan oznámil svůj záměr rozvinout ofenzívu na východ – směrem k Manbidži, kde jsou Američané, a dále k Eufratu až po irácké hranice.
Pokrytecký postoj
Není náhodou, že po zahájení operace „Olivová ratolest“ došlo z iniciativy americké strany k prvnímu rozhovoru mezi Erdoganem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem. V této souvislosti uvádí Hlas Ameriky s odkazem na zprávu Bílého domu: „Prezident Trump vyjádřil obavu, že eskalace násilí v Afrinu hrozí podkopáním našich společných cílů v Sýrii. Vyzval Turecko k deeskalaci, omezit vojenské akce, vyhnout se civilním ztrátám a zvýšení počtu vysídlených osob a uprchlíků. Trump také vyzval Turecko, aby dbalo na opatrnost a vyvarovalo se jakékoliv činnosti, která by mohla hrozit konfliktem mezi tureckými a americkými silami. Potvrdil, že obě země by se měly zaměřit na dosažení společného cíle – konečné porážky ISIL.“
Jenomže taková reakce byla daleko od toho, co Erdogan od Trumpa očekával. Ankara doufala v ukončení, nebo alespoň slib ukončení, dodávky zbraní syrským Kurdům, kteří ovládají velkou část syrsko-turecké hranice – 700 km z celých 900 km její délky. V tomto ohledu se turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu v rozhovoru pro televizní kanál „France 24“ „obořil“ na Američany. Podle něho „USA daly Turecku mnoho slibů, ale nesplnily je“, neboť Washington opakovaně garantoval, že oddíly syrských Kurdů opustí Manbidž, ale „teroristé stále tuto oblast ovládají“. Navíc podle zprávy Reuters v tuto chvíli šéf americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) Mark Green spolu s hlavou amerického ústředního velitelství generálem Josephem Votelem navštívili Rakku v jižní Sýrii. A to jsou území pod kontrolou „syrskými demokratických sil“, v nichž hrají syrští Kurdové klíčovou roli.
Čtěte ZDE: Jak se kradou země: Cesta mírová a cesta násilná. Co nám to jen připomíná? Osa zla povážlivě hubne. Kdo je další na řadě? Rozbíjet tak dlouho, až budou souhlasit. Pak to nekupte, když je to tak levné
USA šíří demokracii, navzdory ztrátám
Existují zprávy o tom, že letecké síly Turecka bombardují oblasti Manbidže a Tell Abyadu v provincii Aleppo, jež byly dříve osvobozeny od ISIL kurdskými silami podporovanými USA, a že mezi americkými vojáky došlo ke ztrátám. Jak píší turecké noviny „Karar“, americký ministr zahraničí Rex Tillerson načrtl ve Washingtonu nový plán pro Sýrii, podle něhož by měl v severní Sýrii vzniknout nový politický režim s vedoucí rolí „Demokratických sil Sýrie“ (DSS), z nichž většinu tvoří Kurdové. Pro Turecko se tento průběh událostí podobá smrti, a to i v případě, že by DSS usilovaly o svržení syrského prezidenta Bašára Asada a o snižování vlivu Íránu v Sýrii. Ankara nebude spokojena ani s postojem Moskvy, pokud ta bude prosazovat autonomii syrských Kurdů podřízenou Damašku. Podle mínění tureckých novin „tento průběh událostí, pokud máme mluvit o jeho strategickém významu, se stal jedním z faktorů, které vyvolaly operaci Turecka v Afrinu.“
A nyní paradox: USA nadále poskytují vojenskou pomoc syrským Kurdům, a to z vojenských základen Incirlik a Diyarbakir v Turecku, zatímco Ankara bojuje proti syrským Kurdům v Afrinu. Jak dlouho potrvá tato „schizofrenie“? Prezident Erdogan přitom nazývá válku proti syrským Kurdům „tureckým národním bojem“, aby tak dal nejvyšší význam operacím v Sýrii. Jeho vojenští ideologové vyhlašují, že „válka v Sýrii zasáhne mocným úderem geopolitický projekt „Velký Izrael“ a ty síly, které sní o vzkříšení Severské smlouvy z roku 1920 deklarující vytvoření Kurdského státu.“ Jde však o to, že účast Turecka zaměřená proti Kurdům, nejprve v „arabském jaru“ a nyní v Sýrii, změnila pravidla hry na Blízkém východě, za nichž se do popředí dostali noví hráči a etnické či konfesní konfrontace.
Velký Izrael namísto národních států
To vytváří výbušnou směs, která se může „roztrhnout“ do různých směrů. Podle ředitele Centra studií pro Blízký východ a Afriku pojmenovaného podle Moše Dajana (bývalého ministra obrany Izraele), profesora Uzi Rabi (Tel Aviv University), „současný Blízký východ už není skupina národních států, ale společnost lidí, kteří se obrací ke své prvotní identitě: vnímají se především jako šíité, sunnité, Kurdové, Peršané, Turci, a teprve následně jako občané jedné či druhé země“. V této situaci USA neposkytují Turecku příležitost, aby se Ankara za pro ni výhodných podmínek zapojila do nového geopolitického panoramatu a podílela se tak na formování budoucnosti Blízkého východu.
Turci byli zataženi do války a bude pro ně těžké z ní vyjít bez vážných politických a geopolitických ztrát.
Zdroj.
