Prezidentův vánoční projev byl vyrovnaný a realistický. Hlava státu řekla potřebné věci, mnoho dalších ovšem vynechala Pokusme se proto prezidenta doplnit.
V letošním roce byly klíčovou domácí událostí samozřejmě parlamentní volby. Jejich výsledek znamenal další odklon od "tradičních" politických stran - snad vyjma ODS. Volbou obviněného Andreje Babiše dala významná část občanů jasně najevo, že nejen nevěří starým politickým stranám, ale nevěří ani institucím - policii, státním zástupcům a tak dále. Poměrně znepokojující jev.
Otrávení voliči
Staří politici dokázali otrávit lidi tak, že už ničemu nevěří. Celý rok se nemluvilo o ničem jiném, než o kauzách. Pokud bych měl charakter tohoto roku nějak vystihnout, řekl bych, že to byl rok štvavých kampaní a rétorické nenávisti.
Ekonomové hodnotí končící rok dobře. Je málo pracovních sil, což je důsledek poklesu porodnosti v devadesátých letech. Měli bychom urychleně přijmout zahraniční dělníky nebo nám podniky odejdou do zahraničí a přestanou tady platit daně. To se kvůli politice ČSSD nedělo a doufám, že to nynější vláda udělá.
Jinak si nemyslím, že si vláda vedla špatně. Bohužel ztratila funkčnost ostrakizací Babiše a jeho odstoupení nepomohlo vládnutí. Kontroverzní EET bylo zavedeno, jak vidět nic podstatného se nestalo, teprve se pozná, jestli bude mít význam nebo ne. Některé podniky služeb se uzavírají a služby se zhoršují. Nemyslím si ovšem, že EET má na to podstatný vliv. Hlavní příčinou jsou vysoké mzdové požadavky zaměstnanců, kteří dnes mohou dostat práci jinde za vyšší mzdu než jim malý podnik může dát.
Zvyšování cen potravin přináší problematickou situaci důchodcům a příjemcům různých dávek. Nevím, zda tento proces už není počátkem světové potravinové krize způsobené suchem a nedostatkem vody vůbec. Zvyšování ceny půdy signalizuje, že spekulanti cítí nastávající důležitost zemědělství pro přežití. Naše smrkové lesy usychají a prostě s přírodou se něco děje. Ministr Jurečka tyto věci docela dobře pojmenoval, ale myslím si, že řešení vyžaduje příliš mnoho nákladů a také legislativních změn.
Čtěte ZDE: Sedmnáctý v jedenadvacátém: Bude to boj o všechno? Zlikvidují nás, nebo naopak našlápneme k lepším časům? Establishment prohrává – a bude kopat. A proč všechno nakonec dobře dopadne?
Rok štvavých kampaní
Více mne ovšem znepokojuje politická kultura, spíše něco, co nelze ani nazvat nekulturou, něco mnohem horšího. Chicagští mafiáni se ve třicátých letech odstřelovali. Dnešní politici se odstřelují pomocí obvinění a soudů. Na každého se něco najde. Něco se vyškrábe, podá se trestní oznámení, a potom se táhne pět let soudů až ke konečnému osvobození. Mnozí možná ani nepostřehli kdysi takový soud s Hučínem a později se senátorem Čunkem. Částečně podobně dopadli i premiéři Topolánek a Nečas.
Obvykle jsou to věci, které dělají téměř všichni, nějaká selhání profesní nebo prořeknutí se apod. Čím více člověk podniká, něbo dělá politiku, tím více je napadnutelný. Minulý rok prohloubil do nebývalé míry tuto "kulturu obviňování", lhaní, štvaní, propagandy, nenávisti, závisti, prostě se vylila tato špína, jakoby se s ní převrhl sud. Lidé, pokud mají možnost, ve volbách, obvykle potrestají štváče spíše než obviněného. Je vidět, že většina našich lidí ještě neztratila zdravý rozum. To je snad jediné povzbudivé.
Štvavé kampaně se nevyhnuly ani zahraniční politice. Štvaní proti Trumpovi, Polsku, Maďarsku, Rusku, je stálým námětem všech hlavních médií. A potom samozřejmý strach, že lidé začnou myslet vlastním rozumem, když budou mít k dispozici nezávislé sdělovací prostředky nebo sdělení z druhé strany. Proto je kampaň proti takzvaným proruským webům, přestože vůbec nevíme, že by byly proruské, „ale ony přece musí být proruské, když hlásají něco jiného než my“. Nastupuje „efekt rádia Svobodná Evropa“. Lidé už dnešnímu „Rudému Právu“ věřit nebudou, ale o to víc budou věřit internetovým webům, které hned rozeznají podle obsahu, zvláště když jim je různé organizace uvedou do "nepřátelského" seznamu.
Jak za hranicemi
V zahraniční také žádná zváštní radost: Brexit se zadrhl a vypadá to na zákopovou válku. Ve Francii, v Německu a částečně i v Rakousku zvítězili globalisté a europeisté. Prezident Trump poznal, že být vlastencem a postavit se globalistům je nesnadné, a v mnohém musel ustoupit. Migrační krize zeslábla. V Sýrii už Rusové a Asad vyhráli válku s Islámským státem a totéž lze říci i o irácké vládě s podporou západních spojenců. Bojovníci se přesunou jinam, myslím si, že ne do Evropy, kde je to aktuálně pro ně problematické, ale do Afriky.
Na scénu se dostává Izrael, který byl v době války pěkně v klidu. V Polsku a Maďarsku se zdá, že konzervativní vlády jsou pevné a lidé za nimi stojí. Celkem to byl normální rok v rámci dlouhodobého vývoje, ve kterém dominuje uvnitř států evropské civilizace boj mezi globalisty a národními konzervativci.
Nelze se nezmínit o kampani „me too?“, typickou pro (nejen) dnešní Ameriku. U nás k takovému pokryteckému bláznění naštěstí nejsou lidé naladěni. Vidíme, že skandalizace se moc nedaří ani v případě Andreje Babiše a že skandalizovaný člověk ještě získá na popularitě. V tomto případě díky za to, že jsme jiní.
Sexuální obtěžování bylo vždy. Kdyby nebylo, mnoho hereček by nebylo tam, kde bylo či je, mnoho sekretářek by neudělalo kariéru. Přijít s obviněním po dlouhých letech je trapný oportunismus. "Oběť" napřed využije výhod, obtěžování snáší, a potom, když už to přestane fungovat nebo chce získat více, naopak je výhodné původce vydírat. Vinna je tedy i ona, a pokud se ženy budou chovat tak, že budou snášet obtěžování kvůli výhodám, potom se tento jev neodstraní a všechny ty řeči jsou zas jen mediální bublina. Nicméně je jasné, že celá tato kampaň se primárně spustila hlavně proti Trumpovi a ukazuje na to, jak jsou jeho protivníci mocní.
Čtěte ZDE: Marasmus české politiky: Země v rukách lobbistů a superúředníků. Fašista Schulz řve, v parlamentu sedí hlasovací automaty. Béčková vláda je na světě. Brusel diktuje, ministři si nemyslí nic. Krize vládnutí vrcholí
Nový rok
Výhledy do nového roku sdílím s panem prezidentem, nicméně musím připomenout některé zásadní věci: Většina událostí se připravuje dlouhodobě. Většina problémů, které má západní Evropa s muslimy si zavinila svojí dřívější politikou. A to není jen přijetí pracovníků do někdejších průmyslových podniků. Je to otázka zanedbání integrace a asimilace těchto přistěhovalců, které brání multikulturalistická doktrína. Ale také to byl nedostatek vlastních lidí, který k tomu vedl. Zeptal se někdo, proč tyto země měly málo pracovních sil a řešily je tak, jak je řešily? Musíme tedy vidět i dlouhodobé trendy a ty bych tu zdůraznil především.
Trvalé priority jsou tři. 1) Nepředat rozhodování o našich věcech cizincům, ani EU, zvláště ve vnitřní politice. 2) Zajistit dostatečný počet dětí, budoucích občanů, abychom nemuseli v budoucnosti přijímat velké množství imigrantů a zajistili si prosperitu. 3) Zabránit vytvoření menšiny nepřizpůsobivých migrantů.
K tomu je ovšem nezbytné nedovolit další předávání pravomocí EU, protože tím se snižuje možnost rozhodování našich občanů a slábne demokracie. Stejně důležité je pokusit se dostat postupně náš průmysl, obchodní řetězce a banky, opět do našich rukou. Vytvořit si podmínky pro obchodování v celém světě bez vlivu politických doktrín. Dále intenzivně spolupracovat se zeměmi Visegrádu.
To nejdůležitější
Do nového roku si určitě jako nejdůležitější věc, která je v našich rukou, přejme dostatek potomstva, protože jto je hlavní, zpočátku nepozorovaný, faktor pozdějších problémů se zadlužováním státu, s údajnou nutností přijímat migranty a tak dále. Aby fungovala prostá reprodukce, musí se nám narodit zhruba 135 tisíc dětí ročně. Jestliže se do září narodilo 85 tisíc, vypadá to, že za rok by mohlo být 113 tisíc, tedy asi jako v roce 2016, pravděpodobně bude chybět zase asi 20 tisíc dětí. Počet dětí na jednu ženu je 1,6, což už je lepší než dříve, ale je to pořád málo. Potřebujeme nejméně 2 děti na jednu ženu. První dítě se v průměru rodí v 28 letech matky. Mnoho žen však rodí v podstatně vyšším věku, kdy prudce ubývá plodnost, a jsou zdravotní problémy.
Stále před tímto problémem uhýbáme, stále čarujeme se statistikami třeba tím, že se do zvýšení započítávají cizinci. Další manipulací je tvrdit, že nevymíráme, protože nás neubývá díky prodlužování věku dožití. Jenže mladé generace jsou oproti starším zhruba o třetinu menší, což se musí v budoucnu projevit! Vzpomínám, jak učitelky byly v devadesátých letech v šoku, když jim scházela najednou ve školách třetina dětí.
Mám svoji teorii na to, proč problém nedostatku pracovních sil nevyřeší robotizace. Zmíním jen, že robot není člověk, nebere plat a nekonzumuje, aby zaměstnal další lidi, nepije pivo, nekupuje dětem hračky a nejezdí autem - tedy nezvyšuje domácí spotřebu a národní bohatství (HDP). Bude jen vytvářet zisky nadnárodním korporacím, ze kterých nic nebudeme mít.
Čtěte ZDE: Okamurova konference v Praze: Další fáze zápasu za nezávislost? Le Penová: Boj s nestvůrou bude dlouhý, ale vítězství se blíží. Alternativa spolupráce v Evropě. Válečným polem Itálie. Co přinesou eurovolby 2019?
Probouzí se vzdor
Přesto máme některé důvody k optimismu. Globalizace, která už byla snad brána jako přirozený proces, se zadrhla. Povstaly národně konzervativní síly, která jsou nyní zlostně osočovány a skandalizovány globalistickou kampaní, od zkreslených komentářů, až k nenávistné propagandě. Globalistům se zasekl jejich projekt multikulturního světa, měst a oblastí s mnoha rasami a kulturami, ve kterém měla být Evropa zkušebním králíkem.
Konzervativní síly všeho druhu mající nějaký vztah ke svému domovu, stále více, podle toho jak si situaci uvědomují, začínají vzdorovat sociálnímu inženýrství globalistů. Zatímco globalisté jsou intelektuálové vychovaní západními neomarxistickými univerzitami a organizacemi, konzervativci jsou obvykle obyčejní lidé, pracující a podnikající, kteří se dostanou k politické moci svou prací či penězi.
Typicky prezident Trump, který je hlavním cílem útoků, protože odmítl platit různé globalistické projekty, provádí izolacionalistickou politiku, chce zvýšit životní úroveň Američanů a vykonat změny nutné pro další rozvoj a blahobyt hlavní světové velmoci.
V Evropě je to nejlépe viditelné v Polsku a Maďarsku. U nás je představitelem tohoto "lidového konzervatismu" především prezident Zeman. Vidíme také jak na něho globalisté plivou, co všechno si na něj vymyslí. Rusko je pro globalisty něco nepředstavitelně nepřátelského, protože se vymklo globalistické moci a může se stát hlavní oporou národně konzervativních sil.
Boj tedy pokračuje. Příští rok bude opět napínavý, a proto vlastně i velmi zajímavý.
