Donald Trump prohlásil, že „je čas oficiálně uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele.“ Zdá se, že žádné rozhodnutí amerických prezidentů nepřineslo za posledních několik desetiletí tak negativní reakci ve světě.
Žádný mezinárodní konflikt za posledních sedm dekád nebyl tolik obklopen mýty a kletbami, jako ten arabsko-izraelský a jeho „jeruzalémský“ aspekt. Navíc se ve světovém společenství utvořil stereotyp, že otázka příslušnosti Jeruzaléma představuje jakési tabu, zakázané téma, jehož se jen dotknout je nebezpečné.
Už dávno, od prvních křížových výprav, není Jeruzalém pouze město. Je to symbol. Zvláště pro východ. Navíc jde v dnešní době možná o jeden z mála symbolů, které spojují muslimský svět. Dotýkat se symbolů je vždy nebezpečné, a Trump to udělal. Postavil se proti názoru absolutní většiny. Ignoroval všechna varování svých poradců a spojenců v regionu, samozřejmě s výjimkou Izraele.
Proto je vlna negativních reakcí a veřejného odsouzení amerického prezidenta zcela pochopitelná, navíc očekávaná. Někdo na Blízkém východě pálí jeho portréty, někdo mluví „o červené čáře“, někdo varuje před blížícím se chaosem, „všechno je ztraceno, mírovým rozhovorům je konec“. Jednodušší je vyjmenovat ty, co ho neodsoudili, než politiky Evropy, Blízkého a Středního východu, kteří považovali za nezbytné ohradit se v souladu s masovým rozhořčením.
Trumpovi nepřátelé v USA se také splašili a provedli průzkum, podle něhož 63 procent Američanů je proti tomuto kroku a pouze 31 procent ho podporuje.
Samozřejmě se to neobešlo ani bez konspiračních teoretiků (politická show bez blufu je jako vesnice bez blázna), kteří vysvětlili incident tím, že dcera a zeť amerického prezidenta vyznávají judaismus. Tak jim táta a tchán věnoval takový dárek.
Pokud však OSN, Arabové, Turci, Íránci, Evropané a odborníci, slovem každý, kdo má tu možnost, řekli Trumpovi, že je nemožné přesunout americké velvyslanectví do Jeruzaléma, proč to tedy udělal? Tady přichází chvíle na všetečné otázky a mimořádně zajímavé odpovědi.
Co Trump ve skutečnosti řekl?
Mám podezření, že mnoho dnešních kritiků se prostě neobtěžovalo seznámit se s celým obsahem projevu amerického prezidenta. „Neslyšeli jsme, ale soudíme.“ Nebo „známe z doslechu“. Přitom Trumpova krátká řeč o jeruzalémské otázce obsahovala spoustu zajímavých věcí.
Počínaje tím, že jako každý rozumný člověk byl upřímně udiven nad podivným rituálem, jemuž se prezidenti USA propůjčovali téměř čtvrt století.
„V roce 1995 Kongres přijal zákon o velvyslanectví v Jeruzalémě a vyzval federální vládu, aby přemístila americké velvyslanectví do Jeruzaléma a uznala Jeruzalém jako hlavní město Izraele,“ řekl Trump. „Přesto více než 20 let každý americký prezident veřejně ohlašoval, že se provedení tohoto zákona odkládá.“ Doplním, že každých šest měsíců aktuální šéf Bílého domu podepsal nařízení, aby byla platnost rozhodnutí Kongresu odložena o dalších šest měsíců. Mimochodem, dokonce i samotný Trump jednou vykonal tento překvapivě nesmyslný byrokratický obřad.
Nelze říci, že by současný prezident kritizoval své předchůdce: „Prezidenti to udělali na základě přesvědčení, že odložení uznání Jeruzaléma (hlavním městem Izraele) přispěje věci míru.“ A pronesl více než zdravý názor: „Po více než dvou desetiletích odkladů nejsme blíž k trvalé mírové dohodě mezi Izraelem a Palestinci. Bylo by hloupé předpokládat, že opakování stejné procedury nyní povede k lepšímu výsledku.“
Čili Trump vyjádřil podiv nad nesmyslným rituálem, otevřeně se vyjádřil o jeho ničemnosti a odmítl se nadále podílet na tomto šamanském obřadu. Navíc připomenul přítomným skutečný stav věcí: „Jeruzalém je hlavní město Izraele. Nejde o nic jiného, než o uznání reálného stavu věci.“ A vskutku, izraelský parlament má sídlo v Jeruzalémě, tamtéž se nachází i většina ministerstev židovského státu, včetně rezidence předsedy vlády a prezidenta země. A vše se nachází – a prosím čtenáře, aby tomuto faktu věnovali zvláštní pozornost, později vysvětlím proč – v západní části města.
Čtěte ZDE: Na tom, co chce Trump, nezáleží: Washington ovládají jiní. Deep state chce válku stůj co stůj. Živé sny o Velkém Izraeli. Podceňují Rusko a Čína fatální hrozbu? Západní média již zcela utopená ve lži
A nyní se dostáváme k tomu hlavnímu: Za prvé, tvrzení, že „Trump uznal Jeruzalém jako hlavní město Izraele“, je buď lest, nebo nevědomost. Americký prezident doslovně vyjádřil toto: „Neotevíráme žádné otázky ohledně definitivního statusu, včetně konkrétních hranic suverenity Izraele v Jeruzalémě.“
To znamená, že lídr USA uznává, že Jeruzalém může být hlavním městem dvou států: Izraele a Palestiny. Ale kudy povede hranice, to musí obě strany vyřešit cestou jednání. Trump navíc uvedl, že má v úmyslu „učinit vše, co je v mých silách, abych přispěl k uzavření mírové dohody přijatelné jak pro Izraelce, tak pro Palestince“.
A druhý bod, neméně důležitý, i když nezahrnutý do řeči amerického prezidenta: Trump se opravdu rozhodl nařídit, aby začaly přípravy na přemístění velvyslanectví USA z Tel Avivu do západní části Jeruzaléma, ale zdůraznil, že tento proces se může protáhnout ... na dobu tří až čtyř let. Jelikož, jak řekl oficiální zástupce Bílého domu, Spojené státy pro velvyslanectví v Jeruzalémě zatím nemají vhodnou budovu.
Takže, Trump neřekl, že celý Jeruzalém bude izraelský, i když přiznal židovskému státu bezpodmínečné právo na část města. Pouze tak to cele odpovídá daným skutečnostem. Americký prezident nemá v úmyslu okamžitě přenést do západní části Jeruzaléma americké velvyslanectví a k tomu předesílá, že tento proces bude trvat roky.
Jak jistě souhlasíte, jde o poněkud odlišný obraz, než jaký nám vykreslují masmédia.
Proč se všichni tak rozčilují?
Vlně rozhořčení proti rozhodnutí Trumpa, která zaplavila svět, jasně dominují dva motivy.
První je psychologický. Na jedné straně se americký prezident odvážil dotknout náboženské svatyně, což, jak již bylo zmíněno výše, je vždy nebezpečné. Na druhou stranu ve skutečnosti uvedl, že všechny rituály, které politici a diplomaté vykonávali po desetiletí, jsou naprosté nesmysly, navíc zcela zbytečné, protože nefungují. Kolik karier bylo vybudováno na tomto procesu, kolik lidí si na něm udělalo jméno, a najednou někdo říká, že je to všechno fikce, že to není politika, ale chování pštrosů strkajících hlavy do písku. Komu by se to líbilo?
Druhý motiv je čistě pragmatický. Postavení palestinských vůdců je zcela pochopitelné. Jejich „nesmiřitelnost“ a „neústupnost při prosazování práv“, za něž dostávali slušné peníze, by přes noc ztratily význam. Nevydělávali na mírovém urovnání, nýbrž na procesu dosažení tohoto cíle, a nyní jejich příjmy mohou prudce klesnout.
Postoj Íránu je také zcela zřejmý. Žádné politické rozhodnutí nikdy neuspokojí všechny. Vždy je s ním někdo nespokojen. Proti komu tato nelibost míří? Samozřejmě proti Izraeli, USA a jejich nejbližším spojencům v arabském světě, což může zvýšit sociální základnu podpory zahraniční politiky Íránu v jiných zemích Blízkého a Středního východu.
Přirozeně stejný motiv – odpor „arabské ulice“ ke svým vládcům a následné podkopání jejich autority – je přítomen i v projevech tureckého prezidenta Erdogana. Navíc na pozadí vnitřních politických obtíží mu nebude vůbec vadit odvést pozornost turecké veřejnosti k něčemu jinému.
Více než průhledný je strach Jordánska a Egypta. Rychlé rozmražení otázky Jeruzaléma Trumpem může znamenat nové kolo protivládní činnosti „muslimského bratrstva“, k němu přidružených skupin a palestinských radikálů v Jordánsku.
Vysvětlitelná je i nespokojenost Saúdů, přesněji představitelů „starého křídla“ dynastie. Naprosto souhlasí s plánem Trumpa, o čemž svědčí nedávná kvazi-detektivní historie s únikem a zveřejněním plánů Rijádu ve vztahu k „velké dohodě Arabů s Izraelem“, v níž byla podrobně rozpracována otázka statusu Jeruzaléma a do nejmenších detailů se shoduje s návrhy Trumpa. Jen se mělo podle jejich názoru všechno dělat konspiračně a zákulisně, aniž by byla přitahována pozornost veřejnosti. O tom v podstatě mluvil král Salman při večerním telefonním rozhovoru s Trumpem. Čili žádné zásadní námitky tu nejsou, jen je třeba vše udělat akurátně.
Čtěte ZDE: Trpké plody Studené války: Islámský blok válcuje OSN. Od kolonií k Arabskému jaru. Kterak UNESCO odepřelo židům Zeď nářků. Západ dřepí v jámě. Poučení z krizového vývoje: Ignorovat nebo vystoupit?
Konečně velmi dobře vypadá reakce ruských politiků. Zejména vedoucí Výboru Státní dumy pro mezinárodní záležitosti Leonid Sluckij nazval rozhodnutí Trumpa pokračováním v „provokativní americké zahraniční politice, kterou systematicky sledujeme během prvního roku jeho prezidentství".
Jak je vidět, stojí za to slušnému politikovi občas si vyhledat vyjádření ruského ministerstva zahraničí. Za pozornost stojí zejména oficiální prohlášení z 6. dubna tohoto roku, v němž se praví: „Tímto potvrzujeme náš respekt k rozhodnutím OSN o zásadách urovnání, včetně statusu Východního Jeruzaléma jako hlavního města budoucího palestinského státu. Zároveň považujeme za nezbytné prohlásit, že v tomto kontextu považujeme Západní Jeruzalém za hlavní město státu Izrael.“ Řekl snad Trump něco podstatně jiného?
Co upokojí rozjitřená srdce?
Ve skutečnosti tu ale už něco podobného bylo. V roce 1991, v předvečer „Pouštní bouře“, arabští a západní experti roztřeseným hlasem prohlašovali, že vyslání amerických vojsk do Kuvajtu a Iráku vyvolá masové protesty, které destabilizují celý region. Něco podobného se opravdu stalo, ale netrvalo to dlouho. Tak bude i nyní.
Jediným závažným důsledkem Trumpova vyjádření o Jeruzalémě bude krátkodobý nárůst aktivity radikálních skupin na Blízkém východě. Ty zřejmě použijí tento incident jako dodatečný argument k ospravedlnění své války proti „americkým imperialistům, mezinárodním sionistům a jejich místním přisluhovačům“. Nic víc se už nestane. Z jednoho prostého důvodu. Navzdory vší chorobnosti a posvátnosti představuje Jeruzalém otázku více symbolickou než reálnou. V průběhu let se stal předmětem PR a politických her, nic víc. Je-li to dobře nebo špatně, to už je docela jiná otázka. Nicméně v regionu a ve zbytku světa existují odlišné a mnohem vážnější problémy.
Trump svým prohlášením samozřejmě šokoval svět i dotčený region. Ale při bližším zkoumání se ukazuje, že nepředložil nic radikálního. Po vymizení Jeruzaléma z předních stránek tisku začnou americká administrativa a její spojenci v tomto regionu realizovat původní scénář: Západní Jeruzalém Izraelcům, Východní Jeruzalém Palestincům. Tím spíše, že Trump navíc velmi obezřetně upozornil na to, že praktická realizace jeho plánu si vyžádá několik let.
Neměli bychom zapomínat, že pro ty arabské státy, které nyní hlučně vykřikují své „znepokojení“, jsou dobré vztahy s USA důležitější, než práva „jakýchsi“ Palestinců a jejich nároků na Jeruzalém. Nacházíme se v předvečer velké dohody mezi arabskými elitami a Izraelem, po níž bude rozložení sil na Blízkém a Středním východě dosti odlišné. A otázka statusu Jeruzaléma je pouze jeden, a z daleka ne hlavní, bod této dohody.
Zdroj.
