Všichni alespoň v hrubých rysech víme, co prolétlo naším mediálním prostorem během právě skončené návštěvy prezidenta ČR Miloše Zemana v Rusku. Jak se v Rusku objevil urážlivý článek, hrubě zkreslující události v Československu v roce 1968, jak média zatroubila do útoku a jak tu situaci prezident rázně a brilantně vyřešil. Má cenu se tím ještě zabývat?
Kupodivu ano. A to přinejmenším ze dvou důvodů. Tím prvním je taková zvláštní, jakoby předem připravená koordinace akcí našich hlavních mainstreamových medií a opozičních politiků. Lidí stejného, proevropského a tvrdě protizemanovského zaměření. Jako by na něco takového čekali... Ostatně, posuďte sami.
Mnoho povyku pro nic
Někdy v noci na 21. listopadu vychází na webu televize Zvezda internetový článek Leonida Maslovského „Československo by mělo být SSSR vděčné za rok 1968: historie Pražského jara“. Vychází mezi mnoha jinými hloupostmi na blogové, tedy v podstatě soukromé části webu menší televize, která je v Rusku proslulá dezinformacemi, hoaxy a bizárem.
Jen o pár hodin později, dopoledne 21. listopadu, přinášejí všechna naše hlavní media rozhořčené články na téma Ruská provokace. A současně zveřejňujíí i první, rázné, chlapské a zásadové reakce nejznámějších zemanobijců. Předseda poslaneckého klubu STAN Jan Farský vyzývá k ukončení prezidentské návštěvy: „Je možné větší ponížení? Ne. Je možné pokračovat v návštěvě? Ne...". Anebo místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek: „Každý slušný člověk by se po tomto sebral a odjel pryč. To platí i pro těch 120 podnikatelů. Slušný prezident by tam vůbec nejezdil...". Show se slibně rozjíždí....
Ale vzápětí je po radosti. V televizi vystupuje president Miloš Zeman a prakticky v přímém přenosu přiměje premiéra Ruska, premiéra velmoci, k veřejné omluvě. Což je našimi médii sice rozmrzele zmíněno, ale jen tak na půl huby. Prach zvlhnul, vítr z plachet byl odcizen, aférka pomalu utichá. Ze setrvačnosti ještě tu a tam dojíždí rozdurděné pokvokávání probruselské party a posledním výkřikem tak krásně rozjeté akce je, zřejmě předem připravený, otevřený dopis "řady známých českých diplomatů a neziskových organizací" adresovaný ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi. V něm známí i méně známí petenti označují česko-ruské fórum v Moskvě, které dohodli oba presidenti, za "Zemanův dárek Putinovi". Jako první jej zveřejňuje think-tank Evropské hodnoty.
Čtěte ZDE: Vladimír Putin je "jenom" normální: Na prvním místě občané a jejich bezpečnost. Zdegenerovaná evropská elita již není schopna ničeho. Vzkaz našim politikům: Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu
Domluvená šaráda
Jakým dojmem to na vás působí? Také vás zaujalo, kolik lidí u nás asi denně sleduje všechna zákoutí zahraničních webů, včetně obskurních lokálních ruských televizí? I to, jak rychle umí tihle hlídači reagovat? A jak přesně se dokážou strefit do jednoho z hlavních přání Bruselu - neuzavírat svévolně žádné obchody s Ruskem, když přece máme ty sankce, že. Tak, jak to otevřeně vyjádřil již zmíněný Marek Ženíšek: "Každý slušný člověk by se po tomto sebral a odjel pryč. To platí i pro těch 120 podnikatelů...."
Tahleta zjevně předem domluvená šaráda našich prounijních politiků a jejich ideových souputníků v mediích, která měla hodit vidle do vztahů s Ruskem, zarazit diverzifikaci našeho zahraničního obchodu a poškodit Zemana před volbami je jen jedním z důvodů, proč se (selhanou) akcí zabývat. Tím druhým a mnohem důležitějším důvodem, je úloha tak zvaného "neziskového" sektoru a Evropských hodnot zvláště.
Kdeže to vyšel onen "Otevřený dopis řady známých českých diplomatů a neziskových organizací"? Vzpomenete si? Na webu think-tanku Evropské hodnoty. A co se v něm, mimo jiné, praví? Odcitujme alespoň bod 2: "Na společenské úrovni už funkční formát dialogu dávno existuje, a to na úrovni diskuzí představitelů občanské společnosti – v rámci EU-Russia Civil Society Forum, mezinárodní iniciativy, která byla ustavena na půdě českého ministerstva zahraničí v roce 2011. Pro reálnou diskusi mezi demokratickou občanskou společností tak není potřeba žádný nový formát." Přeloženo do češtiny: Už tu přece jakýsi kanál ke komunikaci s Ruskem máme. Když to tedy musí být. Sedíme na něm my. A pustíme jen to, co uznáme za vhodné. Žádné další možnosti komunikace našeho hloupého a nevzdělaného plebsu s Ruskem, a to ještě napřímo, nejsou žádoucí!
Nepřipadá vám to jako velice sebevědomé politické bouchnutí do stolu? Jako zahřímání předsedy vítězné politické strany hodinu po sečtení hlasů ve volbách? A přitom na webu jakési neziskovky. Ne v parlamentu... Čímž se dostáváme k jádru problému.
Vypečený spolek
Máme tu neziskovou organizaci, v podstatě sdružení několika občanů ČR. Někdo hrubý a neznalý jemnosti politologie by mohl hovořit o spolku chovatelů drůbeže, nebo o páteční karetní společnosti. A tahle parta si vydává celostátní, tisková vysoce politická prohlášení, radí a důrazně doporučuje vládě i parlamentním stranám!
Podívejte se třeba na jedno z jejich pravidelných "Doporučení týdne". Na to z 21.11.2017, před volbou předsedy Bezpečnostního výboru poslanecké sněmovny: „….. Právě z toho důvodu by proatlantické strany měly dospět k široké dohodě a získat pozice předsedů obranného a bezpečnostního výboru pro poslance, kteří jasně hájí euroatlantické směřování země, rozumí bezpečnostní problematice a mají s parlamentními procedurami zkušenosti. Jako potenciální předsedové či předsedkyně těchto výborů se jeví Jan Bartošek (KDU-ČSL), Jana Černochová (ODS), Jan Farský (STAN), nebo Helena Langšádlová (TOP 09).“ Ano, ano, jejich koně…. Drzost a bezostyšnost podobných „doporučení“ bere dech.
Jak si tohle mohou dovolit? Spolek třinácti (podle jiných údajů patnácti) lidí o sobě na svém webu říká, ve vší skromnosti: Pomáháme čelit agresivním režimům, radikalizaci uvnitř společnosti, šíření autoritářských tendencí a extrémistických ideologií… a pak přichází skutečná perla: Politikům předkládáme odborná doporučení a systematicky sledujeme a hodnotíme jejich práci.
Takže tenhle spolek, nejen že odhaluje rejdy cizích agentů, radí v boji s nepřátelskou propagandou, autoritativně určuje co jsou nepřátelské "fake news" a co pravda, důrazně doporučuje vhodné kádry do vysokých funkcí, ale také hodnotí práci politiků! Tedy je, nebo se alespoň cítí být jakýmsi nadřízeným, vyšším arbitrem, oprávněným hodnotit kroky lidí, kterým dali naši občané důvěru ve volbách. Jako deus ex machina z antické tragedie, vznášející se nad hemžením lidských červů, o jehož výrocích se nediskutuje. Jak je to možné?
Čtěte ZDE: Náš prezident v "nenáviděném" Rusku: Proč budou lidé opět volit Miloše Zemana? Západ se otřásá. Přirozenost a řád jsou největším nepřítelem. Z antikomunistů revolucionáři? Poslední boj o tradice
Utajený politický boj
Leccos napoví pohled na jejich Výroční zprávu, do kapitoly Naše hospodaření. V kolonce Příjmy, zahlédneme mezi dárci samé známé firmy. Namátkou - Evropský parlament, Informační kancelář Evropského parlamentu v ČR, NATO Public Diplomacy Division, Evropská strana lidová v EP, Americká ambasáda, Česko-německý fond budoucnosti, trochu záhadné Dary na Program pro soudržnou společnost… Bohužel pak i Úřad vlády ČR, Ministerstvo vnitra ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR a Ministerstvo školstvím, mládeže a tělovýchovy ČR. Asi musí.
Zkrátka ta zpupnost, bohorovnost a nepostižitelnost "Evropských hodnot" pochází z prostého faktu, že je zřizuje a platí někdo vyšší. Někdo nahoře, na koho už ti trapní čeští poslanečkové nedosáhnou. A kdo platí, jak známo, i poroučí. A v tom je právě nebezpečí Evropských hodnot a jim podobných organizací. Protože takových je tu mnoho, velice mnoho. Evropské hodnoty jsou jen jedním okem téhle skryté, cizí, nepřátelské sítě. Snad jen teď okem trochu viditelnějším. Samy na sebe hloupě upozornily účastí na posledním pokusu zkoupat Miloše Zemana.
Je to skutečně vážné. V České republice působí celá řada tak zvaně neziskových a přitom bytostně politických organizací. Sami si říkají "neziskový sektor", "nevládní organizace" a "občanská společnost". Ale přitom jde o plně profesionální, ze zahraničí řízenou a placenou politickou vlivovou agenturu. V praxi provádějí lobbing, propagandu, organizují nátlakové akce, nastolují agendu a snaží se měnit společenský diskurz, a to ve prospěch jednoho jediného politického směru. Všechny. Bez rozdílu názvu, zřizovatele, místa... Ostatně od organizátorů a sponzorů onoho směru jsou také placeny.
Není už svrchovaný čas do toho říznout? Třeba něčím na způsob zákona FARA, abychom se inspirovali na správném, demokratickém místě. Tedy přímo ve Spojených státech, kde už přísná regulace přístupu subjektů, placených ze zahraničí na veřejnost a do politiky platí od třicátých let minulého století.
Jde o základní otázku naší bezpečnosti.
