Je tomu již 10 let, co se multikulturní výchova stala součástí oficiální vzdělávací praxe na českých základních školách, o dva roky později se tato levicová doktrína prosadila také na gymnáziích. Multikulturní výuka je koncipovaná jako tzv. průřezové téma. Zasahuje tak do většiny hlavních vyučovacích předmětů. Dveře pro plošné ovlivňování a vštěpování nového hodnotového systému mladé generaci tak byly tehdy nenávratně otevřeny.
Multikulturní výchovu lze stěží hodnotit jinak, než jako nástroj propagace hodnot a postojů evropských politických elit. Sama ani nepředstírá, že v sobě nese nějakou znalostní hodnotu. Pro výuku je prvořadá emoční manipulace budoucí generace směrem k pochybnostem či rezignaci na vlastní národní identitu. Dle osnov mají učitelé dokonce přímo „stimulovat, ovlivňovat či korigovat postoje, hodnotový systém a jednání žáků“ kýženým směrem. Tedy vědomě a systematicky vštěpovat studentům nikoli znalosti či vlohy pro následné utváření jejich vlastního kritického názoru, ale již hotové a patřičně orientované názory. Což, jakkoli kontroverzně může někomu znít, připomíná situaci politického a hodnotového ovlivňování dětí a mládeže před rokem 1989.
Předčasné oslavy
Po počáteční euforii přívrženců multikulturní výchovy se ale ukázalo, že jejich vítězství není naštěstí zdaleka definitivní. Dokazují to v současné době se zvedající kritické ohlasy paradoxně z řad zastánců multikulturalismu nespokojené se způsobem zapojení této ideologie do výuky na základních a středních školách. „Neúspěch“ dávají za vinu pedagogům. V mikrosvětě třídy totiž vše neprobíhá tak, jak je předem centrálně nadiktováno. Učitelé nejsou pouze pasivními příjemci vzdělávacích reforem, jak by si propagátoři multikulturalismu přáli, ale výuku logicky přizpůsobují podle svých osobních hodnot a zkušeností. Pedagogy pojatá forma multikulturní výchovy tak dle názoru jejích iniciátorů nenaplňuje vytyčené cíle vzdělávací politiky EU.
Čtěte ZDE: Ministerstvo školství: Vymyjeme mozky vašim dětem! Neziskovky makají na 110 procent. Ideologie ovládá naše školy. Myslí vám to dostatečně evropsky? Éra bonzáků se vrací. Byl Aristotelés kretén?
Multikulturní výchova v rukou nemanipulovatelných učitelů
Ve prospěch odpůrců a kritiků indoktrinace hraje fakt, že multikulturní výuka je nedefinovatelná, a svým vzdělávacím obsahem zcela prázdná. Pedagogům je představována pod (vše)obecnými frázemi o toleranci k odlišnostem, které jsou pouze politicky korektní slupkou maskující její skutečný záměr. Učitelé tak ani nemohou mít skutečnou představu o koncepci takto zaměřené výuky či spíše výchovy. Z těchto důvodů se praktická multikulturní výchova stává v rukou většiny učitelů jen zeměpisným přehledem různých kultur a národností.
Takový způsob realizace multikulturní výchovy ale její zastánci vidí jako „folklorní turistiku“, čímž jsou dle jejich názoru v dětech stereotypy o nás a těch „druhých“ utvrzovány ještě více. Kritika potvrzuje, že multikulturalistům nejde o pouhou toleranci pramenící z poznání a utvoření si vlastního názoru, nýbrž o eliminaci rozdílů mezi národy. Současná realizace multikulturní výchovy je tedy v rozporu s původním záměrem vzdělávací politiky EU usilující o oslabení národních států a národních občanských principů a loajalit.
Učitelé si ani neumí reálně představit co samotný pojem „Evropan“ znamená a obsahuje. A člověk může jen velmi těžko vyučovat něco, s čím se osobně neztotožňuje nebo čemu sám nerozumí. Důvod není v nedostatečné přípravě pedagogů či v jejich profesní nekompetenci, ale v přetrvávajícím národním sebevnímání. V evropském vzdělávacím prostoru (zejména v dílnách proevropských akademiků) proto stále hlasitěji rezonuje volání po nové školské reformě řešící „komplikace“ spojené s klíčovou „rolí učitele“.
Čtěte ZDE: Děti v hledáčku ideo-policie: Vymývání mozků se stupňuje. Ziskovky řádí na základních školách. Speciální návodné dotazníky. Třídní důtky za "nesprávné názory". Kdo má v rukou karty?
Učitel jako překážka multikulturní výchovy
V nové reformě školství se má dle multikulturních aktivistů proto začít se změnami o řád výš, právě u „chybně“ uvažujících a vyučujících pedagogů. Multikulturní propagátoři si začali uvědomovat, že získat snadno a rychle do výuky potřebné množství učitelů odpovídajících svým hodnotovým zázemím nové evropské ideologii je téměř nemožné. Novou cestou k prosazení přijetí této ideologie mladou generací má proto být snaha obejít neochotu učitele intenzivnějším a rychlejším zavedením (za podpory Evropského sociálního fondu) alternativních metod a forem vzdělávání s využitím informačních technologií.
V této formě výuky nemá být nově učitel zprostředkovatelem znalostí, ale pouze na výuku dohlížejícím „koučem“. Opouštění od klasických metod výuky ale nutně musí vést k dalšímu snížení tlaku na elementární disciplínu a pořádek a tedy i snížení tlaku na výsledky a výkon, což bude jen dalším pokračováním neblahého trendu klesající úrovně vzdělání, jehož jsme ve školství svědky v posledních letech. Výklad učitele mají dle přívrženců takto pojaté reformy vzdělávání nahradit centrálně tvořené a schvalované a distribuované elektronické materiály.
Od studenta se očekává ochota k jakési formě sebeřízeného učení, jelikož učitel bude považován jen za průvodce na cestě za studentovým poznáním. Děti ale nemají potřebné zkušenosti a znalosti, které by jim ve výuce umožnily samostatně pracovat s informacemi a kriticky vyhodnocovat jejich obsah. Pokud se tedy skutečně podaří postupně odebrat učitelům pravomoci ve třídě a rozpojí se osobní vazba mezi učitelem a žákem, čímž se dál omezí přenos kultury, znalostí, hodnot a norem mezi generacemi a lidmi,nebezpečně se zvětší prostor pro manipulaci dětí čímkoli.
Učitelé ve školách nesmí zůstat v žádném případě pouhými figurkami a dozorem na chodbách. Musí dál fungovat jako odraz reálné společnosti a jejích autentických potřeb, nikoli jako zajatci totalitní manipulace. Pro zastavení této destruktivní strategie je nutné pozici učitele v každém případě ubránit a pokrokářské zásahy do školství rezolutně odmítnout.
Zdroj.
