Na první pohled jako by se mainstreamová média začínala probouzet: Co policie dělá, že nic nedělá, ptají se mnozí komentátoři? Proč bývalí poslanci sedí již týdny ve vazbě – zatímco Šlachtova policie nikoho nevyslýchá a dozorující státní zástupce Ištván to mlčky toleruje?
Připomeňme, že jde o tzv. koluzní vazbu. Tedy že soud drží ve vězení nevinné obviněné údajně proto, aby nemohli ovlivňovat svědky: Ty, s nimiž do poslední chvíle každý den běžně mluvili – a to dokonce už když věděli, že budou brzy zatčeni – Miroslava Kalouska a Petra Nečase. Jenže běží dny a týdny a Petr Nečas stále na výslech čeká. A na co čeká policie? Na všechno možné. Že se jí mezitím něco dostane do rukou. Nebo že někoho bezdůvodným vězněním zlomí. Je to odporné, ale v totalitě běžné. Máme ještě šanci se jí vyhnout? Příliš velkou ne. Moc, ležící na ulici, už před časem někdo zvedl.
Stejný puč na jiném principu
Odstraňování standardního politického systému probíhalo v naší zemi dosud obvykle za spolupráce či přímo v režii médií. Skandalizace nepohodlných politiků, „úniky“ policejních odposlechů s následným mediálním lynčem – bez ohledu na to, zda byl kdo obviněn či souzen. Brutální tlak na přímou volbu prezidenta či na „omezení“ poslanecké imunity patřil mezi ně. Zbabělí a hloupí politici na to slyšeli a tančili podle mediálních not.
Podle stejných not pustili ze řetězu justici a polici. Nepochopitelně hloupě se domnívali, že se vrhne na „ty druhé“. Nejen někteří z bývalých poslanců, kteří dnes sedí v kobkách, skákali nadšením, když státní zástupkyně Bradáčová bez soudu na roky uvěznila Davida Ratha. Jeho okamžité vydání do vazby a celkové „sebeomezování“ poslanecké imunity připomíná z dnešního pohledu situaci před převzetím moci Adolfem Hitlerem. Ten se stejnou rétorikou, se stejnou propagandistickou podporou médií a se stejným „souhlasem veřejnosti“ poslaneckou imunitu také nejprve zlikvidoval – a pak všechny nepohodlné zavřel.
Pozor: Případ Rath vůbec není jasný!
První zkouška na puč tohoto typu proběhla při poslední volbě Václava Havla prezidentem republiky – a prošlo to: Doktor Sládek putoval na pár dní do vazby – a Václav Havel byl o tento jediný hlas zvolen prezidentem.
Nyní je ve vazbě jiný doktor – David Rath. Dožaduje se, aby mohl alespoň hlasovat, bude-li sněmovna jednat o svém rozpuštění a předčasných volbách. Jenže jeho „věznící soudce“ je jako z udělání právě na dovolené. Se žádostí se prý seznámí, až se vrátí od vody. A nemyslí to jako žert. Jak rozhodne je totiž tak jako tak jasné: Zamítnuto.
Přece hlavním důvodem více než ročního věznění Davida Ratha je právě to, aby nemohl vystupovat ve sněmovně. Mluvit z řečniště či s médii – a hlasovat. Teprve druhotné je, že se tím podstatně komplikuje jeho obhajoba. O rozsudku je stejně dávno rozhodnuto. A po mediálním lynči a údajné „krabici s vínem“ bezmála v přímém přenosu, stejně nemá konfliktní poslanec šanci na spravedlivý proces. Soudní jednání, které by hledalo spravedlnost, je v jeho případě sci-fi. Jenže nejen v jeho případě.
Odporné natahování na bradáčovský skřipec aneb: Pusťte Davida Ratha!
Mimochodem: Podle našich informací bylo video ze zatčení doktora Ratha – právě to, které proběhlo mnohokrát všemi televizemi – policií zmanipulované a upravené. Jako mnoho dalších „důkazů“. Ale koho to bude zajímat, když mediální fikce, vytvořená hned na počátku a zafixovaná do paměti a myslí veřejnosti, bude vždy silnější než následné zpochybnění důkazů. Model 11. září 2001 – ostatně vyzkoušený už mnohokrát předtím.
S blížícím se procesem se budeme „nejasnostem“ kolem Davida Ratha věnovat stále více a hlouběji. Naše informace totiž naznačují, že policie v rukou žádné skutečné důkazy proti němu nemá – jakkoli se to zdá pro mediálního konzumenta nepředstavitelné. Zdá se, že brzy budeme mít i ověřenou šokující informaci o tom, proč to byl právě David Rath na kom si justiční pučisté, vedení „americkou spojkou“ paní Bradáčovou, naostro vyzkoušeli to, co nyní vedlo k pádu vlády a současné politické krizi. Tedy co bylo „spouštěcím mechanismem“ kauzy Rath.
Kdo jinému jámu kopá
V případu Rath ještě média s prokurátorsko-policejní mašinérií naplno spolupracovala, ba byla její oporou. To se však nyní v případu uměle vyvolaného pádu Nečasovy vlády mění. Nejen proto, že by mediokracie uraženě pochopila, že byla odstavena na vedlejší kolej, a že se tentokrát z „neznámých důvodů“ hraje bez ní. Do hry vstupují už i jiné zájmy. Prodej Mafry Andreji Babišovi to jasně signalizuje.
Základní důvody jsou však „jednoduché“. Informujeme vás o nich od začátku: Tentokrát se totiž již naplno projevilo, co bylo jasné dávno. Že totiž boj o Temelín Američané jen tak nevzdají. Když jsme na to ihned upozornili, byli jsme předmětem shovívavých úsměvů mainstreamu. Dnes už jsou mainstreamová média Temelínu plná.
Tak dlouho se moc válela na ulici, až si ji zahraniční komanda pod stínovým velením Bradáčová-Ištván, respektive Šlachta-Láska „za hubičku“ privatizovala.
Začínají se však také plnit otázkami, které jsou od počátku rovněž „ložené“. Najednou mnohým dochází, že takzvaná korupční kauza bývalých poslanců ODS a paní Nagyové byla pouze zástěrkou k tomu, aby se policie a státní zástupci mohli naplno opřít do politiky. A inscenaci bylo nutno spustit do začátku prázdnin.
Šlo totiž o klasickou reality show, pro niž muselo být publikum v hledišti. Jinak by tlak na politiky – skrze namyšlená, hloupá a zpočátku nechápavá média – nenastal. Teď se všichni diví. Marně. Byli to oni, kdo pomáhal pučistům s mediálním beranidlem rozrazit dveře k moci. Oni – a ti politici, kteří se tak dobře bavili v počátcích kauzy Rath.
Privatizace moci nevolenými
Řada politiků nyní sedí ve vazbě. Policie nikam nespěchá. Ani státní zástupci či soudci rozhodující o další vazbě. Na krku jsou přece dovolené. Teď už osud těch, kteří bez soudu zbaveni základních občanských práv chodí v malých celách sem a tam, veřejnost příliš nezajímá. Ani když o tom budou náhle probuzení mainstreamoví novináři psát třikrát denně.
Tím spíše sledujte Protiproud. Ověřujeme informace, že policie při oné monstrakci s kuklami a zatýkáním, rabováním v bankách a v bytech advokátů, ve skutečnosti nic nenašla. Nic, co by její zvůli mediálně „ospravedlnilo“. A o nic jiného jí dnes nejde. Moc už má. Tak dlouho se válela na ulici, až si ji zahraniční komanda pod stínovým velením Bradáčová-Ištván, respektive Šlachta-Láska „za hubičku“ privatizovala.
