Tradičně je toto fórum věnováno diskusím k nejaktuálnějším otázkám globální politiky a ekonomiky. Tentokrát organizátoři, jak již bylo řečeno, vytyčili velmi komplikovaný úkol: pokusit se nahlédnout za horizont, popřemýšlet nad tím, jaká budou následující desetiletí pro Rusko a pro celé mezinárodní společenství.
Přirozeně, nelze dopodrobna předpovídat a zohlednit všechny možnosti a rizika, která nás potkají. Musíme však pochopit klíčové tendence, hledat netriviální odpovědi na otázky, které nám klade a ještě určitě bude klást budoucnost. A tempo událostí je takové, že reagovat na ně je třeba neustále a rychle.
Svět v pohybu
Svět vstoupil do období prudkých změn. Stává se realitou a každodenností to, o čem jsme ještě docela nedávno hovořili jako o fikci, jako o něčem neuskutečnitelném. Ve všech sférách se synchronně rozbíhají kvalitativně nové procesy. Vybičovaná dynamika společenského života různých zemí, technologická revoluce, vše se prolíná se změnami na mezinárodní scéně. Vyhrocuje se konkurenční boj o místa ve světové hierarchii. Mnohé bývalé recepty na globální řízení, překonávání konfliktů a přirozených rozporů se již přitom často nehodí, již nefungují, avšak nové zatím vytvořeny nejsou.
Je pochopitelné, že zájmy států v mnohém nejsou totožné. To je normální, přirozené, tak to vždy bylo. Přední velmoci mají různé geopolitické strategie, různé vidění světa. Taková je neměnná podstata mezinárodních vztahů, vybudovaných na rovnováze součinnosti a konkurence.
Ovšem, pokud se tato rovnováha poruší, pokud se pochybuje o dodržování nebo dokonce o samotné existenci obecně zažitých pravidel chování, když se vlastní zájmy prosazují za každou cenu, rozpory se stávají nepředvídatelnými a nebezpečnými a vedou k ostrým konfliktům.
Za takových podmínek a při takovém nazírání na věc se přitom ani jeden reálný mezinárodní problém nedá vyřešit, vztahy mezi státy pouze degradují. Ve světě je méně bezpečno. Namísto postupného pokroku a demokracie se uvolňují ruce radikálním elementům, extremistickým uskupením popírající samotnou civilizaci a snažícím se o její uvržení do předpotopního chaosu a barbarství.
Čtěte ZDE: Čtyři neobyčejné večery s PRIMOU: Vladimír Putin dal jasně najevo, že Rusko válku nechce. Rozběsnil tím Kavárnu od Washingtonu po Prahu. Normalizační novináři opět ve službách moci. Horší, než za Husáka
Jediná správná cesta
Události posledních let to vše názorně ilustrují. Stačí se podívat, co vzniklo na Středním Východě, který se pokusili přetvořit podle sebe někteří hráči, vnutit zemím cizí model vývoje prostřednictvím zvenku řízených převratů, případně přímo silou zbraní. Místo toho, abychom společně zasadili terorismu skutečný úder - nejen předstírali boj s ním - někteří naši kolegové podnikají vše, aby chaos v regionu nabyl permanentního rázu. Někomu se dosud zdá, že se tento chaos dá řídit.
Nicméně některé aktuální zkušenosti z nedávné doby přece jen poukazují i na pozitivní příklady. Mám na mysli - asi jste také čekali, že to vzpomenu - zkušenosti ze Sýrie. Právě ony demonstrují, že taková sebevědomá a ničivá politika má také alternativu. Rusko bojuje s teroristy spolu s legitimní vládou Sýrie a dalšími státy tohoto regionu, vyvíjí činnost na bázi mezinárodního práva. Přitom musím říci, že tato činnost, tento pozitivní vývoj, nás stojí hodně námahy. V regionu je velmi mnoho rozporů. Ale vyzbrojili jsme se trpělivostí - a s touto trpělivostí velmi diplomaticky, se zvážením každého kroku i slova komunikujeme se všemi účastníky tohoto procesu, přičemž respektujeme jejich zájmy.
Naše snahy, jejichž možné výsledky ještě docela nedávno naši kolegové zpochybňovali, řeknu to opatrně – nás přeci naplňují nadějí. Ukázaly se jako velmi důležité, správné, profesionální a dobře načasované.
Nebo druhý příklad - zaklíněný stav, v němž se nachází situace kolem Korejského poloostrova. I o tomto jste již dnes určitě hodně diskutovali. Ano, bezvýhradně odsuzujeme jaderné zkoušky, které provádí KLDR, a stoprocentně dodržujeme všechna rozhodnutí týkající se Severní Koreje, které byly přijaty v rámci Rady bezpečnosti OSN - toto chci zvlášť zdůraznit, kolegové, aby zde nedošlo k žádnému dvojímu výkladu: plníme všechna rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Avšak tento problém je třeba bezpodmínečně řešit cestou dialogu - a nikoli zahánět Severní Koreu do rohu. Nevyhrožovat jí použitím síly, ani se snižovat k hulvátství a nadávkám. Ať se to někomu líbí, nebo ne - jestli se někomu líbí severokorejský režim, nebo ne - nesmíme zapomínat, že Severní Korea je suverénní stát.
Rozmotávat uzly
Jakékoliv rozpory je třeba řešit civilizovaně. Rusko se vždy stavělo za takovýto přístup. Jsme pevně přesvědčeni, že i nejzašmodrchanější uzly, ať už jde o krizi v Sýrii nebo v Libyi, na Korejském poloostrově nebo řekněme na Ukrajině, je třeba rozmotávat, ne roztínat.
Jak křehká může být stabilita i v takovém rozvinutém a vzkvétajícím státě, to názorně ukazuje situace ve Španělsku. Kdo by ještě docela nedávno mohl očekávat, že diskuse o statusu Katalánska, která probíhá již dávno, vyústí do ostré politické krize?
Stanovisko Ruska je známé. Vše, co se tam děje, je interní záležitostí Španělska a je třeba se s tím vypořádat v rámci španělské legislativy v souladu s demokratickými tradicemi. Víme, že vedení státu podniká kroky v tomto směru.
V situaci okolo Katalánska jsme měli možnost pozorovat jednomyslné odsouzení přívrženců nezávislosti ze strany Evropské unie i ze strany celé řady dalších států. Víte, v této souvislosti si neodpustím poznámku: na to se mělo myslet již dříve. Copak nikdo nevěděl o podobných celá staletí přetrvávajících rozporech uvnitř samotné Evropy? Nevěděl? Ovšemže věděl. Nicméně mnozí svého času v podstatě uvítali rozpad celé řady států v Evropě – a ani se netajili svojí radostí z toho.
Čtěte ZDE: Vladimír Putin je "jenom" normální: Na prvním místě občané a jejich bezpečnost. Zdegenerovaná evropská elita již není schopna ničeho. Vzkaz našim politikům: Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu
Dvojí metr
Takhle bylo třeba bez rozmyslu pouze na základě aktuální politické konjunktury a choutek vyhovět - řeknu to otevřeně - "staršímu bratrovi" z Washingtonu a bezvýhradně podpořit oddělení Kosova, provokující tak k podobným procesům v dalších regionech Evropy, ale i na celém světě?
Připomenu, že když například Krym stejným způsobem vyhlásil svoji nezávislost a pak se na základě referenda připojil k Rusku, tak to se již z nějakých důvodů nesetkalo s takovým příznivým ohlasem. A teď prosím, máme tu Katalánsko. V jiném části světa zase Kurdistán. A tím to nemusí končit. Vyvstává otázka: co budeme dělat? Jaký postoj máme k tomu zaujmout?
Vypadá to tak, že podle některých našich kolegů na jedné straně existují "správní" bojovníci za nezávislost a svobodu, a na druhé straně jsou "separatisté", kteří nemohou bojovat za svá práva, a to ani pomocí demokratických mechanismů.
Celý čas říkáme, že podobné dvojí standardy (a zde máme ukázkový příklad dvojích standardů) v sobě skrývají obrovské nebezpečí pro stabilní rozvoj Evropy i ostatních kontinentů – a pro jiné integrační procesy ve světě.
Svého času nás apologeti globalizace přesvědčovali o tom, že zaručenou ochranou před konflikty a geopolitickým soupeřením bude všeobecná ekonomická provázanost. Bohužel, nestalo se tak. Ba co víc, charakter rozporů se zkomplikoval - jsou mnohovrstevné a nelineární.
Chaos, nebo stabilní svět?
Ano, vzájemná provázanost, to je uzemňující a stabilizující faktor. Ale zároveň můžeme vidět stále více případů, kdy politika hrubě zasahuje do hospodářských a tržních vztahů. Nedávno zaznívalo, že to není možné, že je to kontraproduktivní a že to nesmí připustit. Nyní ti, co tak mluvili, toto všechno sami dělají. Někteří se dokonce ani netají tím, že používají politické záminky a důvody, aby si prosadili své čistě komerční zájmy. To platí pro nedávný balík sankcí, který byl přijat americkým kongresem. Byl otevřeně zaměřený na vytlačení Ruska z evropských trhů. Jeho cílem je donutit Evropu přejít na americký zkapalněný plyn. Akorát, že ho ani není tolik, kolik by bylo třeba.
Pokoušejí se nám házet klacky pod nohy při budování nových přepravních tras Northstream a Southstream, a to přesto, že diverzifikace logistiky je ekonomicky efektivní, pro Evropu výhodná a slouží k upevnění její bezpečnosti.
Opakuji, že každý stát má samozřejmě své politické, ekonomické a další zájmy. Problém je jen v tom, jakými prostředky je obhajuje a prosazuje.
V současném světě není možné dosáhnout strategické dominance na úkor jiných. Podobná politika, založená na sebevědomí, egoismu a nárokování si vlastní výjimečnosti, nepřinese ani úctu, ani skutečnou velikost, ale naopak nutně vyvolá přirozený a spravedlivý nesouhlas a odpor. Výsledkem bude další stupňování napětí a rozporů namísto toho, abychom spolu zkusili vybudovat udržitelný a stabilní světový řád a odpovídat na všechny ty technologické, ekologické, klimatické a humanitární výzvy, s nimiž se dnes potýká celé lidstvo.
