Spíš pochopitelné než neuvěřitelné: na dvě stovky poslaneckých míst ve sněmovně kandiduje přes sedm a půl tisíců (!) lidí, našich spoluobčanů. Nejvíce v historii. Navzdory tomu, že politici v parlamentu mají ze všech institucí státu obvykle u veřejnosti nejmenší důvěru a nejhorší pověst.
Nebo právě pro to? Opravdu ony tisíce převážně neznámých tváří doufají, že právě jim voliči dají důvěru, aby „vyčistili Augiášův chlév“? Nebo to mnozí vnímají spíše jako levnou investici, která se časem zúročí a ještě jiní jako možnost alespoň trochu si sáhnout na peníze ze státního rozpočtu – i když se třeba do sněmovny nedostanou?
Ať tak či tak, enormní počet kandidátů signalizuje, že tentokrát nejde o volby jako kterékoli jiné. Vlna voličského rozhořčení „zapomenutých“ se valí přes Británii (brexit), Spojené státy (Trump), Německo (AfD poprvé v parlamentu) a Rakousko (Svobodní prakticky rovnocenní s dosavadními stranami establishmentu) celým euro-atlantickým prostorem. Zda se zvedne zítra a pozítří také u nás, může být pro budoucnost našeho státu a národa poměrně podstatné.
Rozhodne účast
Bez ohledu na to, jaké má kdo zájmy a preference, o žádoucím překreslení dosavadní zoufalé politické mapy rozhodne, kolik lidí k urnám skutečně přijde. Ta matematika není příliš složitá. Při volební účasti do šedesáti procent oprávněných voličů je pravděpodobné, že se toho zase tak moc nezmění. Přijde-li volit zhruba šedesát tři a více procent, mohou se dít věci:
Pak ze sněmovny téměř jistě vypadnou největší národní záškodníci – Kalouskovci (TOP 09) a možná i Bělobrádkovci-Hermanovci (KDU-ČSL) a jejich nepřiznaní spojenci a „náhradníci“ se do něj zároveň nedostanou. Řeč je teď především o Bartošovcích (Piráti) Starostech (STAN) či Stropničářích (Zelení). Mají totiž velmi omezené voličské jádro – ale o to odhodlanější. Týká se především velkých měst (jen v případě lidovců části Moravy). Vyšší počet voličů – bez ohledu na to, koho vhodí do urny – zisky havlistů a pražské (bruselské) Kavárny „smrtelně“ rozředí.
Lze tedy říci, že právě tak jako ve shora jmenovaných případech ostatních zemí, jež nás ve volebním klání předešly, půjde o souboj venkova a menších měst proti významné části „odnárodněných spoluobčanů“ v Praze, Brně a jejich několika málo dalších spojenců.
Jinými slovy jsme v podobné situaci, v níž jsme už historicky byli nejednou: Zemi musí zachránit „venkov“: Buď tím, že půjde volit, řekne mocným v politice a médiích STOP – a dosavadní směřování naší země k bruselskému plánu na zředění národa migrantskou apokalypsou přinejmenším výrazně přibrzdí. Nebo mu to nebude stát za to, znechuceně zůstane doma – a tak dá opět moc a vládu nad našimi rodinami do rukou „osvědčených“ kolaborantů.
Čtěte ZDE: Václav Klaus: Cestou či necestou po volbách? Otázky další existence našeho národa. Ignoranti problémy neřeší. Boj o svobodu v nové fázi. Kroužkovat i vykroužkovat. Záplatování reality nebude stačit
Všichni proti Okamurovi
Podle několikaměsíční brutální kampaně (policie, politiků a médií) vedené proti Andreji Babišovi by se mohlo zdát, že právě ANO je hlavním nebezpečím pro establishment, který nás dostal tam, kde nyní jsme: Na hranu státní a národní existence – shodou okolností právě téměř přesně sto let poté, co jsme na chvíli nezávislost získali.
To je ale jenom zdání. Babiš ve vládě se Sobotkou a jeho „Dienstbiery“, či s Bělobrádkem a jeho „Hermany“ několik let rukou společnou a nerozdílnou ořezával šílenými zákony zbytky našich občanských svobod a státní suverenity. Před volbami se jen formálně a hlasitě rozdělili, aby to vypadalo jako věrohodný souboj. Pokud jim to volební výsledek umožní, vzápětí se tak či onak opět spojí, protože jsou fundamentálně stejní. Občas to ze Zaorálků a spol. prosákne už nyní.
Jediný, koho – opět společně a „bratrsky“ – nenávidí a odmítají asi jako Merkelová AfD, je Okamura a jeho Svoboda a přímá demokracie (SPD). Je přímo k popukání, když se v médiích zrovna Andrej Babiš nyní spiklenecky ptá, jaký velký kapitál asi za Okamurou stojí. Přitom všichni vědí, že tento jistě nejednoznačný charismatický čecho-japonec si vzal na kampaň proti ostatním směšnou osmnáctimiliónovou půjčku, za níž ručí sám, protože mu prostě nikdo s jejím financováním nepomohl.
V čem je vtip?
Jde to tak daleko, že dokonce ani Zemanův Hrad Okamuru zrovna dvakrát nepodporuje – ačkoli pokud jde o cíle, mají je „verbálně“ v mnohém totožné. Společně totiž už pochopili, že Okamura skutečně stojí mimo „dohodnutý systém“ – zhruba tak, jako stál proti „washingtonským bažinám“ Donald Trump. Proto srovnávat s Trumpem Babiše je čirá mystifikace. A je samozřejmě otázkou – pokud Okamura skutečně výrazně uspěje – co proti němu establishment „nasadí“. A zda si povede (v našem malém domově) lépe než velký americký otloukánek, kterého by ale stále ještě byla chyba předčasně odepisovat, což je jen jiná kapitola téže knihy.
Miloš Zeman a všichni ostatní jsou totiž samozřejmě hluboce zakotvení v establishmentu – jen proti sobě nyní bojují s různými zájmy, ale vcelku jinak poměrně shodným cílem. A všichni společně mají hrůzu z Le Penových, Kaczynských, či Orbánů, kteří to myslí s cestou z okraje propasti vážně – a mezi něž Okamura bezpochyby patří. Narozdíl od všech uměle vytvořených Pirátů a spol., kteří jsou, jak výše řečeno, „vyrobeni“ pouze jako náhradníci Schwarzenbergů a Kalousků, jejichž udržení je, přes mohutnou podporu České televize a jejích odvelených mediálních spolubojovníků Kavárny, už v podstatě neudržitelné.
Prostě místo „Karlova číra“ nasadili havlisté Bartošovy „dredy“. Nic víc. V tom je celý vtip pokusu o vtažení dalšího Trójského koně za rodící se národní hradby českého státu obléhaného muslimy a Bruselem. V tomto příměru je Okamura Laokoonem, který před „darem od Danaů“ (Řeků) varoval. Známe sice od té doby úsloví o „danajském daru“ – a je nám už vcelku jedno, že Laokoon byl drasticky zlikvidován, právě tak jako vzápětí Trója. Všechno se donekonečna – v jiných kulisách – opakuje.
Čtěte ZDE: Za týden rozhodneme: Jenže KDO a O ČEM? V Rakousku již rozhodnuto je. Změní Kurz kurz? Snipeři zběsile pálí Babišovi do zad. Je mravný Kalousek (nevědomý) Putinův agent? Dvojitý Okamura. A kdo zvolí Fantomase?
Jsme poučitelní?
Končící premiér Sobotka si dva dny před volbami zajel na „poslední večeři“ do Bruselu k Junckerovi, aby se ujistil, že jako dobrý soudruh má v Babylónské věži připraveno teplé místečko, pokud jej voliči na jižní Moravě (doufejme) z politiky „vykroužkují“. Zoufalec Zaorálek mezitím pokřikuje po všech televizích a dalších médiích své fantasmagorie, aby vznikl dojem, že se Sobotkou neměli socialisté vlastně nic společného.
Kromě členů a jejich rodin (právě tak jako u lidovců) je však může volit jen skutečný náměsíčník. Protože pokud chce někdo autentickou levici, má dnes k dispozici poměrně racionální „nepřekabátěné“ komunisty. Bez ohledu na to, že hra na levici a pravici je v blízké krizi passé. Ale opět – všichni jdou společně po krku jen jednomu „konkurentovi“.
Je pozoruhodné zaznamenat, že dokonce i bulvární Blesk, který se jinak tváří, že je mu politika v podstatě fuk (jako jeho domnělým čtenářům) uspořádal „velkou předvolební debatu“ se všemi šéfy stran – kromě Okamury. A přestože všichni vědí, že právě síla SPD rozhodne o tom, co se tady bude po volbách dít, nepozvou ho ani do závěrečného předvolebního duelu na Novu. A dál stínují, že jde primárně o souboj Babiš – Sobotka (v Zaorálkově převleku). Jedinou čestnou výjimkou se stala v tomto směru televize Barrandov.
Pojďme na NĚ
Co z toho plyne? Jde pouze o to, zda jsme alespoň trochu poučitelní. Jestli JIM znovu významná část veřejnosti spolkne známé „hry na demokracii“ – teď zrovna se tvářící jako nesmiřitelný střet a zásadní souboj o Babiše. Jediný, proti komu u nás establishment vede skutečný „boj do hrdel a statků“ – je totiž pouze Okamura. Muž mimo systém, a tedy zosobňující potenciální možnost, jak smrtelné nebezpečí, v němž se náš stát a naše rodiny „uprostřed blahobytu“ ocitají, přece jen ještě změnit. Nebo alespoň podstatně narušit.
Rozhodne účast. Pokud „venkov“ zůstane sedět na kanapi, nechá to JIM v rukou. A protože ONI vědí, že tentokrát přestává všechna legrace a lid by se mohl skutečně vzbouřit, zatočí s námi. Rychle a tvrdě. Tohle umějí.
Lze proto říci: Kdo letos zůstane doma, volí Kalouska, číro či dredy, Hermana a jeho Sudeťáky, zelené teroristy, soudružku Merkelovou a sovětský Brusel. Čili otevírá dveře migrantské invazi muslimů.
Takhle jednoduché to v pátek a v sobotu, léta Páně 2017, bude. Protože víc než kdy jindy dnes opět platí, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.
Tak pojďme na to. Na NĚ.
