Evropský parlament přijal rozhodnutí zřídit Evropskou unijní prokuraturu – tzv. „Kancelář evropského veřejného prokurátora“ (EPPO – European Public Prosecutor’s Office). Předběžné plány na vytvoření této instituce vešly ve známost již v červnu letošního roku, kdy se oficiální zástupci členských zemí Evropské unie na vytvoření této instituce předběžně dohodli. A teď bylo konečné rozhodnutí přijato. Úřad začne fungovat přibližně v roce 2020, do té doby se pro něj bude připravovat materiální a technická základna a řešit související organizační otázky.
Sídlo bude mít v Lucembursku. Personální složení bude sestávat z hlavního prokurátora EU (a jeho aparátu) a ze státních zástupců všech zemí EU, které smlouvu podepsaly.
Zpočátku bude úřad evropské prokuratury úzce specializovaný, bude vyšetřovat zločiny proti finančním zájmům EU: kauzy podvodů s finančními fondy EU za více než 100 tisíc eur a aféry s účastí cizinců s minimální hranicí 10 milionů. Tak omezená kompetence však zjevně není nic jiného než „zástěrka“ a uklidňující maska na občany, kteří se právem a stále více bojí definitivní ztráty suverenity svých evropských domovin.
Údernice Věra Jourová
Komisařka EU pro otázky justice Věra Jourová (delegovaná Babišovým hnutím ANO) ještě před konečným rozhodnutím o vytvoření nové struktury uvedla, že země, které se nebudou chtít podřídit evropské prokuratuře, ztratí možnost získávat peníze ze společné pokladny EU:
„Budu přesvědčeným zastáncem toho, aby se účast v EPPO stala jedním z východisek budoucího finančního rozpočtu (...). Je logické, aby státy, které chtějí další rozsáhlé finanční injekce, mu byly podřízeny [prokurátorovi].“
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker si pospíšil s vyjádřením, že „nový evropský prokurátor se může stát silným nástrojem ochrany občanů překračujícím hranice současných kompetencí v souvislosti s přestupky proti finančním zájmům EU“. Juncker tak dal zcela jasně najevo, že předem dohodnuté pravomoci evropské prokuratury nejsou nic jiného než fikce. A že její skutečné kompetence budou mnohem širší.
Společné prohlášení, tentokrát již o samém faktu zřízení orgánu evropské prokuratury, udělala výše zmíněná paní Jourová společně s Güntherem Oettingerem, evropským komisařem pro digitální ekonomiku a společnost. V něm se hovoří o tom, že prioritou EU je dnes „zřízení nezávislého, silného a efektivního evropského žalobce pro boj proti trestné činnosti vůči rozpočtu EU.“ Ovšem zároveň se v něm upřesňuje, že v příštím roce může být přijato rozhodnutí o rozšíření pravomocí úřadu, na jehož základě mu bude uloženo vyšetřovat zejména teroristické trestné činy.
Čtěte ZDE: Pokrok dle Junckera: Stovky zabitých a tisíce zmrzačených Evropanů? Šílenství EU nemá konce. Pohádka o repatriacích imigrantů. Ještě více otevřít hranice! Solidaritu vynutíme třeba násilím. Fiasko se stane normou
Ženeme se do „kabaly“
Souhlas s komisaři projevila zpravodajka pro otázky evropské prokuratury v EP Barbara Matera:
„Díky evropské prokuratuře, která sjednotí práci národních státních zástupců v rámci jednoho evropského orgánu, budou odstraněny nedostatky nekoordinovaných vnitrostátních vyšetřování trestných činů zneužití fondů EU. Je třeba doufat, že rozsah pravomocí EPPO v blízké budoucnosti může zahrnovat i přeshraniční trestné činy, jako je terorismus a obchodování s lidmi.“
Vše naznačuje, že se evropští byrokrati v blízké budoucnosti hodlají krýt vyšetřováním méně závažných trestných činů. Přitom ženou státy do této „kabaly“ metodami domácího práva z „Briliantové ruky“: nepodřídí se – vypneme plyn.
V současnosti se evropské prokuratuře nechce podřídit Velká Británie (která je již jednou nohou „na svobodě“), Švédsko, Polsko, Nizozemsko, Malta, Irsko, Maďarsko a Dánsko. Jak vidíme, jsou to země, ve kterých jsou euroskeptické nálady poměrně silné, nebo mají konflikt s bruselskými byrokraty.
Ale jak dlouho jim to vydrží? Pro rozpočet Polska jsou eurodotace velmi důležité. Zatím i přesto, že bere peníze z Bruselu, může Varšava ignorovat názory evropských úředníků na řadu otázek (od odmítnutí přijímat migranty k reformě soudního systému). EU ještě nemá mechanismus, kterým by účinně ovládala Polsko. Maximálně mu může pohrozit zbavením hlasovacího práva. Ale nyní, pokud budou návrhy stoupenců evropské prokuratury uvedeny v život, může Polsko zůstat zcela bez evropského dotačního financování. Nebo po obdržení peněz se mohou v rukách evropského prokurátora podivným způsobem objevit fakta usvědčující polské vedení ze zneužití dotací, což povede k jeho trestnímu stíhání.
Pouhým faktem svého příchodu na světlo Boží se evropská prokuratura stane pohrobkem svrchovanosti evropských zemí. Zajištění bezpečnosti občanů a nezávislé řízení jejich osudu je jednou z nejdůležitějších funkcí státu. Dobrovolně vydat svého občana k soudnímu řízení nějaké zahraniční, nebo nadnárodní, struktuře znamená konec suverenity pro každou zemi. A to tím spíš, vezmeme-li v úvahu světové zkušenosti s podobnými soudními řízeními na mezinárodní úrovni.
Zdiskreditované mezinárodní soudnictví
Mechanismy mezinárodního trestního soudnictví se, bohužel, samy již dávno zdiskreditovaly. Za jedinou více či méně úspěšnou zkušenost v této oblasti lze považovat Norimberský a Tokijský proces na konci Druhé světové války, přestože i tehdy se Spojeným státům podařilo využít svého vlivu, aby se vyhnuly vlastní odpovědnosti za celou řadu válečných zločinů. Pozdější mezinárodní trestní soudnictví se však stalo v zásadě nemožným z důvodu studené války. A jeho oživení po pádu Sovětského svazu a na počátku pokusů o vybudování „unipolárního“ světa vypadalo, bohužel, ne příliš pěkně.
Haagský tribunál se například stal pro bývalou Jugoslávii otevřeným mechanismem represí proti představitelům Srbska. Mezi obviněnými bylo 60% Srbů, 18% Chorvatů a 6% příslušníků Bosny a Albánie. Samotný status „obviněného“ však neznamenal pro tribunál zase tak moc. Pokud Srby soudci v Haagu shledali v převážné většině případů vinnými, potom v případě chorvatských generálů Ante Gotoviny a Mladena Markače, kteří byli podle zpráv médií zodpovědní za vraždy tisíců pokojných Srbů během likvidace Republiky srbská Krajina v roce 1995, vynesli osvobozující rozsudek. Nejdříve byli odsouzeni k 24 letům a 18 letům odnětí svobody, ale na základě odvolacího řízení byli propuštěni přímo ze soudní síně. Vedle toho tribunál osvobodil i vůdce bosenských bojovníků Nasera Oriče, který po desítkách nechal vypalovat srbské vesnice, a kosovského teroristu Ramuše Haradinaje, který osobně zaživa rozřezával, střílel a znásilňoval své oběti. Klíčoví svědci proti němu byli brutálně zavražděni během vyšetřování jeho případu, ale to z nějakého důvodu soudce vůbec nevzrušovalo.
Čtěte ZDE: Invazi muslimů do Evropy připravilo již rozbití Jugoslávie: Srbové vše předvídali. Kosovská pojistka amerického plánu. Haagský tribunál osvobozením Vojislava Šešelje jen předstírá objektivitu
Srbská vláda ostře kritizovala práci tribunálu a poukazovala na selektivitu jeho rozhodování. První místopředseda Státní dumy Ruské federace Ivan Melnikov ho nazval „politicky angažovaným proamerickým soudem.“
Výstižnou charakteristiku tribunálu vyjádřil ruský senátor Konstantin Kosačev:
„Není náhodou, že Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii je již dávno nazýván soudem nad Srby. Pohříchu – nad národní entitou. A je už nemožné vnímat ho tak, jak se jevil, a to i v Rusku, na samém počátku: jako instituci schopnou překonat národní a geopolitické preference. Tak to dnes nefunguje.“
Ale členy tribunálu nikterak nezneklidňovala kritika Bělehradu a Moskvy. Dělali dál svou práci, nebo přesněji: vykonávali politické zadání.
V Haagu zapáchá úplně všechno
O nic lepší není situace ani v případě Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Ministerstvo zahraničních věcí Ruska k tomu uvedlo:
„Bohužel soud nesplnil očekávání do něho vložená a nestal se skutečnou nezávislou autoritou jako orgán mezinárodního práva. Principiálně byla na různých fórech, včetně Valného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN, zaznamenána neúčinná a jednostranně zaujatá práce soudu v rámci projednávaných případů. Příznačný je fakt, že za 14 let své práce MTS vynesl pouze čtyři verdikty, přičemž prohospodařil více než 1 miliardu dolarů.“
Namísto nástroje na potírání mezinárodních zločinů, jakým zpočátku měl být, se Mezinárodní trestní soud stal PR agenturou na obsluhu zájmů zemí kolektivního Západu. A přitom, což je typické, ačkoli Spojené státy neuznávají jeho jurisdikci a nepovažují své úředníky a vojáky za podřízené jeho soudním rozhodnutím, Washington se jím pravidelně „zaštiťuje“. Tato role je sama o sobě velmi výmluvná.
Členové MTS, aby potěšili západní elity, dokázali dělat doslova divy. Svého času obvinili ruské mírové síly a dobrovolníky z Jižní Osetie za to, že Gruzie zaútočila na Cchinvali. Jak napsal brilantní veršotepec: „Jsi vinen už tím, že mám potřebu jíst.“
Čtěte ZDE: Jožin z Bažin 2017 má tvář Věry Jourové: Blíží se „bratrská pomoc“ Polsku? Orbán to zatím jistí. Soudy - pojistka tyranů proti lidovládě. Washington a Brusel mají problém: Lid buduje demokracii - a lidé na to...
Další nástroj bruselského diktátu
Dalším mechanismem diktátu západních elit se nyní má stát evropská prokuratura. Pod hrozbou krácení dotací budou země východní a střední Evropy do ní násilím vtaženy. Následně se budou prudce rozšiřovat její kompetence a přemění se z nástroje boje proti podvodům v mocný represivní aparát. A pak europrokuratura začne utahovat šrouby neposlušným zemím tam, kde to jejich národní legislativa neumožňuje.
Polákům se nebude chtít provozovat gay parády, nebo uzákonit jednopohlavní manželství, tak na ně bude uvaleno trestní obvinění například pro diskriminaci. Maďaři se pokusí skřípnout „Sorosovy neziskovky“, budou proto předvoláni k soudu například pro zneužití moci. Bulhaři vystoupí za zrušení sankcí proti Rusku – nějaký paragraf se na ně určitě najde.
Pořád je to stejné. Pomocí žvástů o právním státě, pokroku a lidských právech se západní elity snaží přeměnit okolní svět na koncentrační tábor a pak rozhodovat o osudu vězňů. Pro některé země EU bude těžké se obejít bez bruselských dotací, ale předtím, než položí hlavu na špalek, by si měly vše pečlivě zvážit a rozhodnout se samy za sebe, zda jim takové peníze stojí za ztrátu posledních zbytků nezávislosti.
Zdroj.
