Volby jsou už opravdu za pár. Tedy ty u nás. Rakušané je mají ještě o týden dříve. Katalánci uprostřed nevídaného státního násilí už odvolili, a dostali za to přes ústa. A dostanou ještě víc, pokud jejich vláda udělá v příštích dnech to, k čemu ji voliči svým jednoznačným rozhodnutím zavázali. Teflonová Merkelová si zase drbe hlavu, jak zmanipulovat nečekaný vzkaz zvolna se probouzejících Němců (především těch z východu země, odkud sama pochází) – strčte si, Mutti, ty báječné muslimské „migranty“... no řekněme za klobouk.
Prostě „hody demokracie“ (jak se volby skutečně kdysi právem nazývaly) poměrně přesně odhalují, jaký je stav lidovlády na kontinentě, jejž už měli sociální inženýři z „osy“ Berlín – Brusel – Washington za totálně dobytý a podmaněný. Stále více to vypadá, že jej budou nakonec muset spíš dobít jako Katalánsko. Bude proto mimořádně zajímavé zjistit, jak na tom skutečně aktuálně je Střední Evropa. Po velmi dlouhé době (a možná na velmi dlouhou dobu) mohou mít i naše volby nejen jistou obecnou vypovídací hodnotu – ale také význam.
Bez kampaně
V tomto smyslu je docela půvabné sledovat předvolební kampaň, která probíhá – poprvé bez kampaně. Jednak pro to, že v hrůze z Andreje Babiše si strany nedávno omezily peníze, které v ní mohou utratit, jednak pro to, že v hrůze z Babiše (ve spolupráci s nevolenými politiky z médií) kampaň nechaly předčasně vyvrcholit. Takže aktuálně sledujeme „postkoitální“ smutek, který se média snaží silou mocí rozptýlit. Zvláště ta veřejnoprávní a Bakalova patřící pražské (a dnes už i sesterské brněnské) Kavárně. Ale snaží se i média (původně) Babišova, stejně jako (původně, do Trumpova zvolení) převážně webová média americké ambasády v Praze.
Jenže ono to jaksi nejde. Špatné časování. Část policie a státních zástupců, kteří u nás od nějaké doby pravidelně řídí předvolební kampaně, vyrazila na zteč proti nenáviděnému Andrejovi příliš brzy. Kauza Čapí hnízdo, z doby, kdy Babiš ještě nebyl v politice, se přece jen jeví jako mimořádná slabota. Onen víc než půl druha roku starý „anonymní udavač“, který ji údajně spustil (stejný model jako při popravě Davida Ratha), byl zprvu ještě načasován správně. Jenže vytrvale vysoké preference ANO protivníci nervově nevydrželi – a odehráli většinu chabého (ale o to víc medializovaného) „partu“ bezhlavě přes prázdniny.
Teď nevědí co s tím. Navíc – jak při tom vzrušení z pokusu o Babišovu popravu nedávali na nic jiného pozor – vynořilo se jim další nebezpečí autenticky hájící naše národní zájmy: Okamura.
Čtěte ZDE: České politické a mediální močály uvádějí: Jak se rodí overkill? ČT vysílá již i pro masochisty. Bude po volbách většina občanů prohlášena za nesvéprávné? Budou chtít Babiše ve vazbě zabít? Zasáhnou ruští hackeři?
Cochcárna
Teď na to zírají a přemýšlejí nad závěrečnou taktikou. Pouštějí do veřejnosti zkusmo naprosto si odporující „průzkumy veřejného mínění“. Už si ani nehrají na to, že by tato zábava měla sloužit k něčemu jinému než k manipulaci. Jenže v nastalém zmatku nevědí, jak ji správně použít: Je lepší ukázat, že (podle některých nezveřejňovaných průzkumů) má Okamura (SPD) třináct až patnáct procent? Nebo ho spíše „držet“ na nějakých šesti až sedmi? Nikdo v této chvíli neví, jak budou donedávna mediálně snadno ovladatelní občané reagovat.
Hrozí prostě docela výrazná „cochcárna“. Významná část veřejnosti jako by se zbláznila (zrovna jako v tom Německu, Británii, Americe či nyní v Rakousku – o Katalánsku nemluvě) – a chtěla si volit podle svého vlastního rozumu, ne podle toho, co jí diktují média. Šílené! Orosená čela za obrazovkami televizí, redakčních systémů a „zpravodajských“ webů mainstreamových „bažin“ se třesou ve stále větším chaosu především z jediného důležitého neuchopitelného údaje: Skutečně asi víc než milión lidí ještě není rozhodnuto, koho budou volit. A dokonce ani zda k volbám půjdou. To tady ještě opravdu nebylo. A plyne z toho něco podstatného, o čem samozřejmě v mainstreamu nemluví.
Máme tentokrát dva hlasy?
Je to podivuhodné, ale podle našich odhadů (při znalosti některých neveřejných zdrojů z okolí hlavních politických stran) patrně rozhodne volební účast. Dokonce lze říci, že za jistých okolností budeme tentokrát každý mít dva hlasy: pro a proti. Nejde totiž jen o to, koho chceme do parlamentu dostat, ale stejně tak je důležité, koho do něj nepustit.
Náš volební systém je absurdně složitý po společné operaci Václava Havla a „jeho“ ústavního soudu, která měla zabránit, aby se volebně uplatnil většinový názor veřejnosti, aby vznikaly akceschopné vlády levice či pravice. Aby „trpaslíci“ (lidovci, zelení, později Kalouskovci – prostě Kavárna) mohli jakékoli zájmy většiny úspěšně blokovat – především ve prospěch Bruselu (Berlína). Nebudu proto unavovat poměrně složitými propočty, které nakonec vedou k poměrně jednoduchému závěru:
Při volební účasti pod 60% (55 – 58%) pravděpodobně zůstane vše při starém. Mizerné zboží jen dostaneme v jiném balení. Nakonec se z něho upatlá taková či onaká koalice „někoho“ s ANO, která ale bude tak slabá, že se fakticky nic nezmění. Jiné je to s každým procentem nad zmíněných šedesát procent účasti: Již při nějakých 64% (a výš) je prakticky jisté, že zabouchneme dveře poslanecké sněmovny jak Kalouskovi, tak dost možná i lidovcům. O aktuálním umělém „hitu“ Kavárny – tzv. Pirátech (co je na nich pirátského kromě dredů jejich vůdce nikdo neví) a dalších pidistranách ani nemluvě.
Čtěte ZDE: Zvláštnosti národního osudu: Oslava vraždy v základech českého státu? Jeho současnost spočívá v diktatuře, zakazování a nevíře. Zabije „kacířský“ papež vzpurného českého primase? Pod korouhví jít, ne ustrašeně řečnit!
Proti Praze a Brnu
I když jde o úplně jiný systém, bude to ve výsledku vlastně hodně podobné prezidentské volbě, v níž Schwarzenbergovu Prahu porazil Zemanův zbytek republiky. A hodně podobné jako při brexitu nebo v prezidentských volbách v Americe: hlavní města jsou nacpaná úřady (ponejvíce s bruselskými vazbami a penězi) a převládá v nich „duch globalizace“. Právě to reprezentuje pražská Kavárna – dnes s Umřít (pardon) Žít Brno i její sestřička z moravské metropole. Zemi, vlast a „obyčejné“ zájmy většinového „zbytku“ hájí – no prostě ten zbytek. Který ovšem často z velké části k volbám nechodí, a vyrábí tak opakovaně „mlčící většinu“, která pak Kavárně a jejich politikům předá moc.
Například Kalouskovci (TOP 09) nemají vůbec šanci zabodovat jinde: zachránit je může jen Praha, kde je volební účast plus-mínus vždy standardní. Jen o málo jiné je to s Piráty či zelenými. Pokud tedy mlčící většina „zvedne zadek“ a tentokrát k volbám půjde, jen vlastně skoro jedno, komu to tam „hodí“. Kalouskovi sotva. Nejspíš Babišovi (ANO), respektive Okamurovi (SPD).
Ale i kdyby třeba někomu jinému – a „pouze“ zvýší volební účast, bude to stačit. Využije tím svůj „druhý hlas“, ten negativní – a útočišti bruselsko-migrantské (a genderové a homo) lobby tím dveře parlamentu přirazí před nosem. A pak by se třeba (alespoň trochu) mohly začít dít věci. Když se dosud mlčící lid zvedl – prohrál Londýn a brexit se stal (pro kavárny celého Západu šokující) realitou. Když totéž udělali opomíjení, chudnoucí a konzervativní hodnoty hájící (převážně) bílí Američané – prohrály washingtonské bažiny.
Vyhraje, nebo prohraje Praha a Brno? To je jediná skutečná otázka těchto voleb. Tím samozřejmě nechci říci, že v hlavních městech jsou jen „štamgasti“ Kaváren (ostatně i já jsem z Prahy), nebo že také v nich je významná část „mlčící většiny“, která svou vysokou účastí může rozhodnout. Ale největší tíha dnes – tak jak je obvyklé v těch skutečně kritických chvílích každého národa – leží prostě na „venkovu“, bez ohledu na to, co se tím dnes myslí.
Nabije to lithium?
Jak malý význam bude mít standardní kampaň pro tyto poměrně důležité volby ukazuje asi nejlépe příklad potápějící se ČSSD. Lubomír Zaorálek by se mohl praštit do hlavy ještě padesátkrát (mít praštěného lídra je docela příznačné), nebude mu to nic platné. A tak si alespoň pro ještě větší propad soudruzi socialisté vyrobili „kauzu lithium“: Přímo do nebe volající drzost, s níž si na poslední chvíli chtěli alespoň trochu doplnit stamilióny zadluženou stranickou pokladnu „prodejem“ lithia Australanům, se jim může šeredně nevyplatit.
Komunisté na poslední chvíli k tomu vyvolali mimořádnou schůzi starého parlamentu, Okamura a Babiš se k nim přidali. Neuvěřitelně drzé žvásty praštěného Zaorálka a premiéra Sobotky, že za to prý mohou ti, kdo nechali australskou firmu testovat naše zásoby této strategické suroviny, našeho „druhého“ uranu“, je v tom jenom dále namáčejí. Jsou totiž skutečně ve stresu. Sobotkovi věrní se (patrně právem) obávají, že tohoto somnambulního škůdce národních zájmů a Merkelové podržtašku voliči na jihu Moravy masově „vykroužkují“. To by znamenalo, že by se do parlamentu vůbec nedostal – a poprvé v životě by byl donucen živit se prací. Strašlivý Boží trest, vzhledem k tomu, že nic než prodávat Bakalovi OKD či Australanům lithium neumí!
Může se stát, že to nakonec bude právě tento kov do baterií, co kampaň naposledy ještě jednou „nakopne“. A ta její trapná předehra s odvoláním Andreje Babiše z vlády a řevu, že je zločinec, neboť „poškodil finanční zájmy evropské unie“ (pokud to skutečně udělal, což je velmi nejisté, měl by přece dostat spíš metál), zanikne v lithiu.
Čtěte ZDE: Volby se blíží: Tři otázky odhalí vše. Proč jsou média zasypána hlušinou? Cirkus na kolečkách se rozjel. Kampaň plná blábolů: Jako bychom nebyli ve válce. Jde o budoucnost
Slova a činy
Bude podstatné, co se stane v úterý v Katalánsku. Bude podstatné, co se stane koncem týdne v Rakousku. A po dlouhé době bude ve světle těchto událostí opět jednou podstatné, co se stane za necelé dva týdny u nás.
Nervy praskly už i Biskupské konferenci. V neděli nechala ve všech kostelích číst své „doporučení“, které není možné označit jinak než jako skandální. Při pokusu zneužít kněžskou autoritu u věřících – zdaleka ne všichni biskupové ji ovšem přirozeně mají – se pokusili udělat z katolíků malé děti. V zásadě jim nepřímo „přikázali“, že mají jít volit KDU-ČSL. Stranu, kterou její současné vedení přeměnilo na pobočku sudetoněmeckého landsmanšaftu a zcela ve snaze „urvat“ velkoměstského voliče ji už zcela oddělilo od Pána Boha. Jen On ví, proč mají mystifikačně nadále v názvu to písmeno K.
O dalších ani nemá smysl mluvit. Jeden by třeba šel v Praze volit mladého Klause – jenže je tu problém, že tím ve skutečnosti vhodí lístek ODS vedené přímo sobotkovsky náměsíčným Petrem Fialou. Snad hodným člověkem, ale učiněným zoufalcem, má-li sehrát roli lídra pravicové (!) strany. A do výčtu už zbývají jen komunisté. Pokud měl člověk štěstí, že nezahlédl někde v televizi jejich „fialovského“ předsedu Filipa, musel si skoro vždy říkat (europoslankyně Konečná či místopředseda Skála toho byli typickými představiteli), že prostě mluví rozumně. Jde o to, zda by poté také tak jednali.
Jde se na to!
Kavárna bude nyní zvláště hlasitě kvílet. Uvědomuje si totiž, že může nastat dokonale výmluvná situace: Představme si, že Andrej Babiš zvítězí s nějakými plus mínus třiceti procenty. Komunisté a Okamurovci dostanou plus mínus po třinácti až patnácti. Dohromady budou mít tedy strany, které Kavárna označuje za téměř „protistátní“ (čímž kupodivu nemyslí stát muslimské Evropské unie) přes padesát procent hlasů. O přepočtech na mandáty, kde by to mohlo být klidně procent šedesát sedmdesát, ani nemluvě.
Ty ovšem Kavárna označuje za politické subjekty, s nimiž „slušné strany“ nesmějí spolupracovat. Tak to konečně bude dokonalé: Většinově zvolený parlament, jenž bude vyjadřovat autentickou „vůli lidu“ bude „neslušný“. A nesmí s ním nikdo spolupracovat. Jenže s kým tedy?
No samozřejmě – s nimi. S nevolenými (či z parlamentu konečně vyhozenými) politiky „budoucnosti“. Jaká budoucnost by to měla být, nám už drahně let předvádějí jejich „matky“ z Bruselu, Berlína a Washingtonu. Jakou si představují demokracii vidíme právě v Katalánsku.
Volby jsou tu za pár. Pokud „mlčící většina“ tentokrát zvedne zadky, vyhraje. A pak třeba i v hospodách, do nichž se poté vrátí – a v nichž Sobotkovi ministři zakázali slavnostně kouřit i ve vyhrazených prostorách, aby byli požehnání božského Bruselu blíž – bude pivo chutnat o něco lépe.
S cigárem či bez něj.
