Známé rčení o dvou životních jistotách (daně a smrt) je numericky chybné. Tou další jistotou je manipulativní, informačně ploché a názorově zcela nevyvážené „volební studio“ České televize. Kdo si myslel, že si náš veřejnoprávní kanál po skandálním „referování“ z volební noci v USA sáhne do svědomí, šeredně se zmýlil. Televizní speciál k v jistém smyslu přelomovým volbám do německého Spolkového sněmu se mu svými propagandistickými manýry přinejmenším vyrovnal.
Každému jen trochu informovanému pozorovateli německých politických reálií bylo přeci jasné, že hlavním tématem těchto voleb nebude procentní rozdíl mezi „křesťanskou“ (CDU-CSU) a „sociální“ (SPD) frakcí ideově monolitního establishmentu, ale to, jakého výsledku dosáhne první a jediná skutečná opoziční síla v zemi, totiž Alternativa pro Německo (AfD).
Prověření soudruzi
Kdyby zpravodajsko-publicistickou sekci Kavčích hor nevedli presstituti, ale skuteční novináři, měli by diváci ČT zprostředkované záběry a rozhovory i ze sídla AfD. S výjimkou krátkého šotu z tiskové konference, na níž hovořila europoslankyně von Storchová (s chybným překladem do češtiny) a informace Michala Kubala o tom, že před sídlem AfD demonstruje své zděšení „angažovaná německá veřejnost“ (nechvalně známé bojůvky Antify), se z centrály této autenticky pravicové strany nedozvěděli vůbec nic.
Komentováním volebních výsledků byli dramaturgií ČT pověřeni dva údajní experti na německou politiku, Jaroslav Šonka a Bára Procházková. Liberálně levicového intelektuála, který se četností svých veřejnoprávních mystifikací řadí do mediální první ligy, doplňovala dlouholetá „respekťačka“ a současná vedoucí webu ČT24. Tedy názorová pluralita jako řemen.
A když už mají na Kavčích horách takové problémy se znalostí němčiny – ostatně i rozhovor s německým velvyslancem Israngem byl veden v angličtině – proč nepoložili pár dotazů nově zvolenému poslanci Bundestagu, který hovoří plynně česky? Odpověď je na snaze: Petr Bystroň je úspěšným vůdcem AfD v Bavorsku…
Proč do studia nepozvali alespoň Daniela Kaisera z mainstreamového Echo 24, který jako jeden z mála Německu se věnujících novinářů nepanáčkuje před multikulturnímu bůžky Čtvrté říše? A kdyby chtěli dát prostor skutečně svobodné výměně názorů, vystavili by Genosse Šonku argumentům Aleše Valenty z Institutu Václava Klause, který ve svém povolebním komentáři konstatuje:
Kartel útočí
„Poprvé od poloviny 50. let se do německého parlamentu dostala opoziční nelevicová strana. AfD získala 13 % hlasů a vysílá do Bundestagu skoro stovku poslanců. To je pro partajní vládně-opoziční kartel horrorová představa. SPD a zejména CDU utrpěly těžké ztráty a zaznamenaly nejhorší volební výsledek od r. 1949. SPD ohlásila přechod do opozice, takže s ohledem na koaliční „nezpůsobilost“ strany Levice je jedinou možnou variantou vládní koalice CDU-FDP-Zelení, kterou si tyto tři strany již vyzkoušely na zemské úrovni.
Znovu se prokázalo, že Německo je i po 27 letech od sjednocení rozdělená země. Na území bývalé NDR získala AfD přes 21 % hlasů a stala se po CDU druhou nejsilnější silou. Zvláště silnou podporu má AfD v Sasku, tedy v zemi, kde se v r. 1989 zrodilo opoziční hnutí proti vládnoucí komunistické straně. Toto Sasko je dnes elitami na západě Německa považováno za rasistickou a nepochopitelnou zemi.
Čtěte ZDE: Čtvrtá říše se zakymácela: Merkelová vítězně prohrála. Schulz dostal direkt mezi oči. Jehňátka z mokřin kvílejí. Čech v německém parlamentu. NDR žije a myslí podobně jako my. Co udělá Okamura?
Kartelové strany si pospíšily s vyhlášením boje AfD. Prvním „úkolem“ bude zajistit, aby se člen AfD nestal jedním z místopředsedů Bundestagu, na což měly dosud všechny parlamentní frakce právo. Při pomyšlení, že např. A. Gauland řídí jednání parlamentu, naskakuje všem bojovníkům proti „pravicově extremistické“ AfD již nyní husí kůže. Není vyloučeno, že dojde ke změnám jednacího řádu tak, aby se prostor pro poslance AfD maximálně omezil. Někteří experti již dokonce spekulují o speciálním „lex AfD“. S těmito nedemokratickými postupy vládnoucích elit koresponduje zuřivost extrémní levice, která v Berlíně, Kolíně nad Rýnem i dalších městech po ohlášení výsledků voleb demonstrovala proti Alternativě.
AfD dosáhla za daných okolností vynikající výsledek. Je však zjevné, že vládnoucí elity se pokusí využít všech možností, aby ji oslabily a zničily. Paradoxním důsledkem těchto voleb proto může být zostření cenzury internetu, zesílení politického tlaku vůči občanům a další vlna zastrašování a napadání členů a stoupenců AfD.“ (Zdroj.)
Čas boje
Těžko by pak mohl Šonka bezostyšně vykládat, jak jsou politici AfD neslušní, když se s některými novináři odmítají bavit. Valenta by Šonkovi také mohl objasnit, proč je zvrácená jeho představa, že na novou politickou realitu za našimi západními hranicemi bude muset svou zvýšenou aktivitou reagovat Spolková centrála pro politické vzdělávání.
Jen nevím, co by přítel Aleš řekl na adresu některých výroků novinářky Procházkové. Možná by mu jen, stejně jako mně, spadla čelist. Posuďte sami. Dle jejího názoru se politická mapa Německa výrazně změnila i proto, že se změnily elektoráty: „Dříve volili dělníci SPD a křesťané CDU“. Inu, křesťanští dělníci zřejmě skončili v plynových komorách Třetí říše. Pokud by existovala Templetonova cena i za pokrok v politologii, byla by B. Procházková jistě žhavou adeptkou.
Příští volební studio ČT bude nejspíš věnováno předčasným parlamentním volbám v Rakousku. A hned týden na to těm českým. Pokud se i v nich dočkáme orwellovských „dvouminutovek nenávisti“, nejprve proti rakouským Svobodným (FPÖ) a následně proti Tomio Okamurovi (SPD), bude to, paradoxně, dobré znamení.
Znamení, že i oni uspěli a že je proto stále o co bojovat.
