Je půlka září a naši občané se už vesměs stačili vrátit z dovolených. Začíná všední, pracovní rytmus. Děti "radostně" zařezávají ve škole a dospělí v práci. Nastal proto ten správný čas spustit horkou fázi předvolební kampaně.
Všude kolem nás se začaly objevovat předvolební hesla a bilboardy. A občanům zaskočilo. To je neuvěřitelné, kroutí hlavami při pohledu na předvolební slogany a prezentace stran. Bláboly o vymýcení korupce. O "zjednodušení" a boji s byrokracií. O bydlení pro všechny a o evropských platech.... Marginálie, podružnosti, vzdušné zámky a okrajová témata. Jako bychom nebyli ve válce. A jako bychom nestáli na osudové křižovatce.
Nastolování diskurzu
Jenže my jsme! V Evropě zuří už roky etnická a náboženská válka, o které je zakázáno mluvit. Válka, kterou nám elity a jimi vlastněná media do očí popírají. Přesto, že se v ní velice aktivně angažují. Bohužel však, na straně nepřítele.
Ano, je to jiná válka. Žádný masový útok tankových formací, žádné svazy bombardérů. Nepřítel pochopil, že s otevřenou agresí nemá, proti naší, technologicky špičkové civilizaci, ani tu nejmenší šanci. A tak zvolil jiný, zcela odlišný způsob boje. Nebo mu jej někdo poradil. Někdo od "nás"...
Jeho novou a velice efektivní strategii lze shrnout do tří slov INFILTRACE - MNOŽENÍ - PŘEVZETÍ. Je překvapivě účinná. Ale aby fungovala vyžaduje, alespoň v první fázi, spolupráci elit cílové země. Jejich úkolem je šířit (nařízenou) vstřícnost k nájezdníkům, jejich kultuře a způsobu života, potlačovat nesouhlas a odpor místního obyvatelstva a sabotovat vše,co by jen trochu zavánělo obranou. Jednou z nejdůležitějších součástí tohoto protinárodního mixu je tak zvané nastolování diskurzu. Tedy toho "o čem se bude mluvit" jak říkával na počátku svého pořadu jeden klasik oboru. Proč? Přece proto, aby se o jiném mohlo mlčet. Do doby, než bude pozdě.
A právě teď, v horké fázi volební kampaně, jsou "nastolovači" na roztrhání. Musí zaplnit veškerý volný veřejný prostor neškodným balastem. Musí zasypat hlušinou všechna dostupná média a nasměrovat pozornost občanů k margináliím. K nepodstatnému. Aby se probůh nikdo nezeptal na něco důležitého. Aby se místo toho, podle chytře napsaných not, občané hádali, kdo z politiků si kolik nakradl, kdo koho a jak pomluvil, kdo kde řekl jakou nehoráznost a ztropil skandál. A když se do toho guláše přidají ještě divoké, nesmiřitelné mediální bitvy o půlprocentíčko ze státního rozpočtu pro ty (ale pro tyhle ne), a pak, pro zábavu prostšího lidu i několik peprných intimních detailů ze životů slavných, je vymalováno. Nikdo už nebude řešit, že pro budoucnost naší země jsou v těchto volbách podstatné jen tři otázky: vztah k islámu, vztah k EU a vztah k agentům nepřítele (neziskovkám).
Čtěte ZDE: Před námi volba: EU řídí čisté zlo. Brusel již k rozumu nepřijde. Zvítězila kulturní revoluce? Jsou lidovci protikřesťanští extrémisté? Učme se od Orbána. Co číst? Komu to v říjnu hodit?
V plné nahotě
Změňme ten diskurz! Máme šanci. Protože právě teď je doba více než příhodná. Doba veřejných, předvolebních vystoupení politiků. Doba cirkusů, kočujících po vlastech českých s klakou, předem připravenými otázkami a odpověďmi, s muzikou a hesly. Ale také s jednou bezpečnostní mezerou, kterou lze jen obtížně ucpat. S možností náhodných účastníků položit dotaz. Tak jej položme. Veřejně, aby se politik veřejně vyjádřil. Na návsi, v kulturáku, na besedě... A taky písemně. Na adresu stranických sekretariátů. Aby věděli, že nás to nepřešlo. Že nás to stále, natruc médiím, zajímá.
1) Je v zájmu naší země přijímat migranty z odlišné, nekompatibilní kultury?
2) Jste ochoten (ochotna) postavit se při obraně našich zájmů i proti strukturám Evropské unie?
3) Uvažujete vy a vaše strana o nějaké regulaci neziskového sektoru?
Odpovědi na tyto otázky mnohé naznačí. Přesněji řečeno, úplně všechno. I ty vyhýbavé, stejně jako mlčení. A proto se je pokusme propašovat do veřejného prostoru. Jakýmikoli cestami. Jakýmkoli způsobem, který koho napadne.
Protože nám jde o mnoho. O budoucnost.
