V červenci prošlo Bělorusko kázeňskou uličkou, kde se ho každý snažil udeřit tak citelně, jak jen to bylo možné. Bělorusové získali dojem, že většina evropských diplomatů, kteří se shromáždili v Minsku na Parlamentním shromáždění OBSE (PS OBSE), jsou profesionální političtí sadisté.
Vše začalo tím, že zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Bělorusku Miklós Haraszti sestavil zprávu, v níž prohlašuje, že se běloruské orgány vrátily k politice rozsáhlých represí, které přivedly zemi k dramatickému zhoršení situace v oblasti lidských práv.
Ve zprávě Haraszti uvádí, že nevládní organizace a obhájci lidských práv v Bělorusku jsou i nadále podrobeni velkému politickému tlaku. Více než devět lidí bylo údajně zatčeno na základě vykonstruovaných obvinění, včetně vůdců opozice, aktivistů v oblasti lidských práv a zahraničních hostů. Haraszti také uvedl, že politika běloruské vlády je v rozporu s mezinárodními závazky a cílevědomě paralyzuje práva občanů na svobodu projevu, na plnou a všestrannou účast na veřejném životě.
Na podporu zpravodaje vystoupili s kritikou situace v Bělorusku zástupci Evropské unie, Kanady, Švýcarska a Norska. Stranou nezůstal ani americký kongresman Chris Smith, který se osobně angažoval při uvalování sankcí proti Bělorusku v letech 2004, 2006 a 2011.
Smith, který se objevil v Bělorusku mezi poslanci na zasedání PS OBSE, si v rozhovoru poskytnutém TUT.BY neodpustil pohrozit běloruské vládě: „Pokud si Minsk nechce znovu vysloužit sankce, potom USA od něho očekávají registraci politických stran. Obnovíme sankce, pokud nedojde ke změně."
Aby Bělorusové neměli pochybnosti o závažnosti těchto tvrzení, americký prezident Donald Trump prodloužil o jeden rok vízové sankce proti některým běloruským představitelům: 13. června podepsal příslušnou vyhlášku.
Obvyklá ultimáta
Pod vedením ambasády USA, evropští politici oblehli Bělorusko ze všech stran. Má to jeden cíl: Bělorusové musejí dobrovolně, nebo z donucení, uznat, kdo je v jejich domě pánem. Západ dal Bělorusům jako obvykle najevo, že jejich "trestání" je v jeho moci. Může samozřejmě i odpustit, ale o to musí Bělorusko pěkně poprosit.
Výbor pro lidská práva PS OBSE vyhlásil, že předcházející volby v Bělorusku v roce 2015 a 2016 „nesplňovaly“ standardy OBSE. Zároveň požaduje okamžitě a bezpodmínečně propustit a rehabilitovat všechny „politické vězně“ a podniknout kroky k zajištění „svobodných a spravedlivých“ budoucích voleb. 8. 7. 2017 byla na zasedání PS OBSE přijata rezoluce o „situaci ve východní Evropě“, v níž bylo Bělorusko obviněno ze všech myslitelných prohřešků...
Přestože tento dokument má otevřeně konfrontační charakter, mluvčí ministerstva zahraničních věcí Dmitrij Mirončik vyjádřil smířlivou naději slovy: „Věříme, že zasvěcené rozhovory, otevřený dialog a osobní dojmy z návštěvy naší země přispějí ke zlepšení objektivnějšího hodnocení situace v Bělorusku ze strany poslanců PS OBSE.“
Čtěte ZDE: Další oběť na okraji barevné propasti: Tajemná paní Gibbsová a její krvavá stopa. Ukrajinský scénář se zadrhl v půli. Jako vždy víc novinářů, než demonstrantů. Bělorusko je nadáhle v hledáčku. Ubrání se?
Řádění radikálních nacionalistů
Podobným vemlouváním se běloruští diplomaté snaží uklidnit Západ. Možná, pokud jde o diplomacii, by to bylo i v pořádku, ale problém je, že jakmile Bělorusko začne vést jakákoliv jednání se Západem, okamžitě se aktivizuje podvratná činnost radikálních nacionalistů štědře financovaných právě ze západních zdrojů.
Například disident Nikolaj Statkevič se v průběhu jednání běloruských politiků s Evropou rozhodl využít příležitosti a dal obsadit náměstí pro budoucí útok na vládní budovy. Přitom prohlásil: „Dobyli jsme pro sebe prostor svobody v centru Minsku a toto prostranství udržíme ... Obejde se Lukašenko bez 3,5 miliard půjčky od MMF? Jen ať si to zkusí ... Ne, vláda bude se skřípějícími zuby muset sledovat náš protest. Není se čeho bát ...“.
Je zřejmé, že normalizace vztahů mezi Běloruskem a evropskými zeměmi je naprosto nevýhodná pro „vězně svědomí“. Důvod je jediný: okamžitě zůstanou bez práce. Proto své záměry neskrývají: hurá na náměstí, majdan a násilné svržení vlády.
Nevýhodná je normalizace vztahů i pro evropské země, neboť ty potřebují rozbouřené zóny po celém obvodu ruských hranic a Bělorusko jim to kazí. Ke zlosti Západu se Bělorusko na rozdíl od Ukrajiny víceméně drží a zatím vzdoruje destruktivnímu vlivu zvenčí.
Všechny požadavky evropských politiků vůči Bělorusku představují pochopitelně „dvousečnou zbraň“, na jejímž jednom konci jsou usazeni opozičníci N. Statkevič, Dmitrij Bondarenko, A. Sannikov. Jsou to oni, kdo hrozí prezidentovi Běloruska trestem smrti a častují ho nevybíravými slovy včetně otevřených výzev ke svržení vlády. A to vše Západ požaduje legitimizovat a poskytnout radikálním nacionalistům volnou ruku. Co z toho může vzejít, vidíme na příkladu sousední Ukrajiny. Pochopili to zástupci běloruské delegace zúčastnění na zasedání Parlamentního shromáždění OBSE? Zdá se, že ne. Proto udělali řadu chyb.
Levně koupili…
Pěkně rozeštvali běloruské politiky naši „západní partneři“, jen co je pravda. Začali s obviňováním a hrozbami. Bělorusům sledujícím zasedání PS OBSE se už už zdálo, že karatelé začnou nasazovat „pouta“ neřádným politickým učňům. Ale na poslední chvíli k tomu nedošlo - udělili jim milost. Dříve přijatá rezoluce kritizující Bělorusko nebyla zahrnuta v závěrečném prohlášení zasedání PS OBSE.
Toto rozhodnutí vyvolalo silnou reakci běloruské delegace. Její představitelé aplaudovali a člen Rady republiky S. Gajdukevič křičel do sálu: „Děkuji vám!“. Díky tomu bylo jasné, že s touto delegací bude možné libovolně manipulovat. Z radosti a z vděčnosti udělají všechno. A opravdu se činili ...
Dlouho před začátkem zasedání PS OBSE bylo zřejmé, že plánovaný hlavní úder má zasáhnout Rusko. Takový závěr bylo možné udělat na základě analýzy textů zpráv a návrhů usnesení, které předložil sekretariát organizace. A tak se i stalo. Rusko obvinili z údajné agrese proti Ukrajině a anexe Krymu. A zde vyvstala otázka: jak bude Bělorusko hlasovat při schvalování závěrečného prohlášení, které zahrnovalo odsouzení Ruska? Jak přimět běloruskou delegaci, aby podpořila protiruskou deklaraci?
Čtěte ZDE: Trojští koně strýčka Sama: Bumerangový efekt. Proč jsou programy na „podporu demokracie“ nežádoucí? Hip hopem za svobodnou Kubu! Kam CIA „nemůže“, tam nastrčí NED
Kriminální metody
Celá věc se neobešla bez zásahu západních expertů na vedení hybridní války. Jako zbraň použili metody, jaké se obvykle používají proti trestancům a ve vazebních věznicích. Například při vstupu odsouzeného do vycházkové zóny mu vězni palci na prstech ukazují, co je pátý roh a jak ho najít. Jakmile začne propadat zoufalství, přimluví se za něj „dozorce“. Radost nového odsouzence je bezmezná, a proto se ze samé vděčnosti nechá „dozorcem“ vodit „za ručičku“.
Takhle to začali s poslanci. Zpočátku strašili, pak projevili slitování. Výsledek se dostavil. Radost poslanců, podobně jako onoho nováčka ve vězení, neznala mezí. Pak už je stačilo vzít za ručičku a přesvědčit, aby vystoupili proti svému strategickému spojenci, jímž je pro Bělorusko po staletí Rusko.
Nemohu kategoricky tvrdit, že naše poslance vedli „za ručičku.“ Neviděl jsem to. Ale skutečnost, že čtyři ze šesti poslanců hlasovali pro závěrečné prohlášení zahrnující odsouzení „ruské agrese proti Ukrajině“, je dobře známý fakt. A nutí přinejmenším k zamyšlení.
Dnes se tito poslanci snaží ospravedlnit. Tak například poslanec Sněmovny reprezentantů Národního shromáždění Běloruské republiky Vladimír Voroněckij, který hlasoval na zasedání PS OBSE pro závěrečné prohlášení, řekl: „Ale to je politické rozhodnutí, běloruská delegace nemohla hlasovat proti Minské deklaraci a proti výsledkům Minského zasedání Parlamentního shromáždění OBSE.“
Politika je svinstvo
Tady se hned připomnělo známé rčení: „Politika je svinstvo“. V dané souvislosti je s tím možné souhlasit, protože tato politika umožňuje zradit svého vlastního (a jediného) spojence. Zdá se, že ministr zahraničí Běloruska Vladimír Makej to pochopil, a tak odmítl komentovat nastalou situaci s odkazem na skutečnost, že na schůzce OBSE nehlasovali diplomaté, ale členové parlamentu, a proto jakékoliv dotazy by měly být adresovány na ně. Ale není tomu tak!
Ne méně než polovina viny leží na ministerstvu zahraničních věcí. Útoky na Rusko nebyly nečekané. My, Bělorusové, jsme měli být připraveni obhájit nám duchem blízký národ, ale neudělali jsme to. Můžeme nyní počítat s pomocí Rusů, až se dostaneme do těžké situace?
Současný stav musí být napraven. Bělorusové chápou, že i na voličích hlasujících pro jedny nebo druhé kandidáty leží odpovědnost za činnost zvolených poslanců a senátorů. To je důvod, proč nyní voliči volebního obvodu, v němž byli zvoleni dotčení čtyři poslanci, žádají vysvětlení. Potom na základě volebního zákona Běloruska budou provedena shromáždění s cílem zahájit proceduru odvolání poslanců a senátorů, kteří zklamali důvěru svých voličů. Pro uznání pravomocného shromáždění bude stačit přítomnost tří voličů.
Je třeba poznamenat, že v letech 2004, 2006 a 2011 Bělorusko obhájilo svoji pozici důrazněji a sebevědoměji. Tehdy běloruský prezident neváhal nazvat amerického kongresmana Chrise Smithe, autora „Zákona na obnovu demokracie v Bělorusku“, nepřítelem číslo 1 běloruského lidu. V reakci na to, jak se dalo očekávat, následovala hrozba haagským tribunálem. Běloruský národ ocenil odvahu svého prezidenta. Proto není divu, že výsledek prezidentských voleb v Bělorusku se v posledních dvou desetiletích neměnil...
Čtěte ZDE: Terorismus: Komunikační prostředek 21. století. Jsou všichni politici idioti? Černé znamení Putinovi: Zrcadlo nám nastavovat nebudeš! Soumrak Západu postupuje, jeho ideje stojí na lži. Jak rozumět nejen výbuchu v Petrohradě?
Krysy konfederace
Bohužel, dnes vzhledem k nepředvídatelnému jednání některých politiků začíná běloruský národ pochybovat o své budoucnosti. Je alarmující, že lidé jako poslanec Sněmovny reprezentantů Vladimír Voroněckij, místopředseda Sněmovny reprezentantů B. Pirsztuk, senátor a člen Rady Běloruské republiky S. Rachmanov zasedají v parlamentu Unie Ruska a Běloruska.
Vždyť jsou to právě oni, kdo podporou protiruské deklarace zpochybnili územní celistvost Ruska. Není pochyb o tom, že to bude mít negativní dopad na udržení jednoty konfederace. A tady už prezident Běloruska Alexandr Lukašenko musí jednat a navrhnout jiné kandidáty na tyto pozice v Unii.
Vedle toho běloruský senátor a člen parlamentu Unie Ruska a Běloruska S. Gajdukevič, který hlasoval proti závěrečné rezoluci PS OBSE, řekl: „Nemohl jsem jednat jinak, protože jsem politik, který pracuje v zájmu našeho státu.“ Po těchto slovech je nutné položit V. Voroněckému, B Pirsztukovi, S. Rachmanovi a A. Popkovi otázku: „A v zájmu jakého státu pracujete vy?“ (Zdroj.)
Radim Lhoták: Lukašenkovi teče do bot
Případ Běloruska ukazuje, kam až a jak hluboko sahají chapadla západních zájmových kruhů. Komentátoři ruských analytických kruhů ukazují, že ani pohled autora tohoto článku zevnitř běloruské společnosti není dost kritický a prozíravý. Anatolij Šlikov se mýlí ve své důvěře ve vrcholové vedení Běloruska a v prezidenta Lukašenka. (Dost možná jde ale jen o prostý strach kritizovat běloruského vůdce.) Alexandr Lukašenko je stará garda ještě z dob SSSR a zakládá si na kultu osobnosti. A to je slabina, na níž dokáže Západ úspěšně stavět.
Běloruský prezident se rozhodl využít situace obkličování a zdržování Ruska ze strany Západu, aby se pokusil získat od Ruska výhody za to, že zůstane loajální k Moskvě, mimochodem jako jedna z mála zemí odtržených od SSSR. Požadoval za to ovšem od Ruska úplatky přesahující dobrou míru vzájemného partnerství, včetně dodávek uhlovodíkových surovin prakticky „za hubičku“. Vedla ho k tomu i zhoršující se ekonomická situace v zemi, kterou přikládal dopadu západních sankcí proti Rusku, na jejichž vlně se přirozeně vezou i spojenci Ruska závislí na ruském trhu.
Namísto toho, aby ruského partnera v těžké chvíli podpořil, pokusil se na něm vydělat. O současné síle Ruska ovšem hovoří fakt, že Lukašenko několikrát odešel z jednání s Putinem s nepořízenou. Na jedné s posledních návštěv Moskvy dokonce Putin odmítl Lukašenka přijmout a odkázal ho na nižší instanci. Ten se cítil uražený a začal koketovat se Západem, aby přitlačil ruské vedení ke zdi. Výsledkem jsou červencové události v Minsku.
I samotná redakce webu „Posolskij prikaz“, odkud je převzat původní ruský text tohoto článku, potvrzuje, že není možné, aby běloruští poslanci jednali na zasedání PS OBSE nezávisle a na vlastní pěst. Při současné tvrdé Lukašenkově hierarchii moci k tomu museli mít pověření z nejvyšších míst, včetně ministerstva zahraničních věcí. Uvedení „zrádní“ poslanci jsou Lukašenkem nastrčené figurky bez politického kreditu a historie. Ve skutečnosti Lukašenkova vláda zradila Rusko, byť se mohlo jednat pouze o nátlak a snahu o vylepšení vlastních pozic před Moskvou.
Situace ovšem hraje do karet Západu, který je schopen jít tak daleko, že vyvolá v Bělorusku další barevnou revoluci a násilí, které svrhne samotného Lukašenka jako samolibého a nespolehlivého autokrata. Lukašenkovi začíná téci do bot a je otázka, jak se v nejbližší budoucnosti zachová. V každém případě je zde velké riziko, že buď totálně selže a uvěří Západu, čímž si podepíše vlastní ortel smrti, nebo se na poslední chvíli vzpamatuje a znovu se obrátí čelem k Rusku.
Tam ovšem už důvěru ztratil a bez podpory Moskvy se západní agresi neubrání. V obou případech možná Západ dosáhne svého cíle, totiž rozpoutat další válečné ohnisko na hranicích Ruska a v zemi s vysokým podílem ruského obyvatelstva.
Takové dráždění ruského medvěda už nemusí zůstat bez následků pro celou Evropu.
