V německém tisku se objevují alarmující zprávy o nedostatečných vězeňských kapacitách pro migranty. Jak se ukázalo, Německo disponuje pouze 400 lůžky ve speciálních detenčních zařízeních pro uprchlíky, kteří mají být vyhoštěni ze země. Politici na federální úrovni bijí na poplach. „To je velmi vážný problém,“ probudili se z multikulturního snu.
Bavorské úřady oznámily, že na hranici mezi Bavorskem a Rakouskem by v blízké budoucnosti mělo být zřízeno velké specializované detenční zařízení pro ty uprchlíky, „mezi nimiž se často vyskytují pachatelé zločinů“. Počet těchto imigrantů určených k izolaci je dobře znám. Podle odhadů jde téměř o 300 tisíc osob.
Německý Kocourkov
Na pozadí těchto čísel znějí ubezpečení bavorské vlády jako vtip: V uvedené věznici bude stávající kapacita pro 96 vězňů rozšířena o dalších 100 míst. Absurdní ovšem není ani tak počet míst, jako fakt, že výstavba by měla být zahájena v roce 2019.
„Pokud si vzpomeneme na berlínskou stavbu století – výstavbu letiště, která trvá z různých příčin již mnoho let a konec je v nedohlednu, potom je jasné, že ke zřízení potřebných kapacit pro zajištění všech běženců určených k deportaci nedojde ani za života současné generace Němců,“ znějí ironické kritiky. Některé zemské vlády se v současné době zabývají hledáním místa pro stavbu nových věznic, v jiných oblastech, kde ještě stojí staré nevyhovující objekty, se tyto mají zrekonstruovat a vrátit do provozu.
Všechno obecně zapadá do postoje německých orgánů k trestné činnosti a k uprchlíkům zvlášť. Vlastností německých úřadů je nedbalost, díky níž nebyla přijata adekvátní opatření na předcházení trestné činnosti. Ještě absurdnější důvod spočívá ve skutečnosti, že v některých krajích jsou odpovídající vězeňská zařízení už dlouhou dobu uzavřena, protože byla jednoduše „nerentabilní“.
Čtěte ZDE: Německo na cestě k zániku: Za 100 let již třetí kapitulace? Barbarství, strach a cenzura. Němci vymírají, islám nastupuje. Pokáním k národní sebevraždě? Imigranti pracovat nebudou. 820 km hranic s chalífátem
Co je doma, to se počítá
Výsledek je děsivý: více než 200 tisíc potenciálně nebezpečných uprchlíků, kteří byli německou justicí odsouzeni k vyhoštění z Německa, jsou ponecháni na svobodě, aby páchali další teroristické útoky, nebo běžné trestné činy, jako například loupeže, protože zařízení na jejich izolaci by byla příliš drahá a nerentabilní. Jak se ale ona „rentabilita“ slučuje s náklady na sociální podporu masy imigrantů, kteří už dávno mohli být posláni zpět?
Ukazuje se ještě další šokující okolnost. Trestní řízení proti nebezpečným uprchlíkům, jež by vedly k rozsudku o jejich vyhoštění, vesměs nejsou zahajovány zemskými soudy tam, kde nejsou žádná speciální detenční zařízení s ostrahou. Prakticky to znamená, že množství imigrantů podléhajících deportacím by byl mnohem větší, než oněch 200 tisíc osob, na něž se vztahuje právoplatné soudní rozhodnutí.
Plán imigrace splníme na 110 procent
V Berlíně padl návrh obejít se bez věznic a deportovat zločinné imigranty okamžitě po soudním rozhodnutí. To ovšem komplikuje skutečnost, že německá byrokracie je závislá na evropské byrokracii. Všechna ustanovení na výstavbu věznic a okamžité vyhoštění musejí být schválena Evropským soudem. Tato praxe spojená se zrůdnými směrnicemi EU vede k tomu, že nebezpeční uprchlíci zůstávají v zemi. Podobně končí řada dalších iniciativ na změnu migrační politiky, které zůstávají nejen nenaplněny, ale nedojde ani k jejich otevření.
Před spuštěním migračního projektu západními elitami by bývalo bylo vhodné nejdříve posoudit bezpečnostní problémy ve vztahu k vlastnímu obyvatelstvu. Ale zvítězil voluntarismus. Vše ostatní bylo ponecháno náhodě. Nyní před volbami téma, které Merkelová učinila ústředním bodem své kampaně ještě v roce 2015, rozhodně nevypadá jako zvládnuté. (Zdroj.)
Opakují se dějiny?
Slogan Angely Merkelové „Zvládneme to!“ by měl dnes znít uchu německých voličů jako trapná a ničím nepodložená póza rozjařené tety z Horní Dolní. Nicméně Merkelová vážně aspiruje na křeslo kancléřky i v dalším volebním období. Je to opravdu k nevíře.
Abychom pochopili, co se vlastně děje, je třeba nahlédnout do historie. V dobách starověké římské republiky řešil římský senát nedostatek zdrojů pro své obyvatele tím, že vyvolával lokální války se svými sousedy. V lepším případě se Řím nasytil z kořisti vítězných tažení, v tom horším případě alespoň ubylo hladových krků.
Římský národ se cestou ustavičných válek natolik zocelil, že postupně vytvořil mocné Římské impérium. Nové aristokratické vlády preferovaly náboženskou, kulturní a rasovou snášenlivost, protože jen tak bylo možné udržet imperiální hegemonii Říma. Připomeňme, že počet vojáků v římských legiích nepřesahoval 300 tisíc mužů v činné službě. S tak malou armádou by nebylo možné udržet despotickou nadvládu Římanů na tak obrovském území, v němž by se věčně bouřily periferní kolonie pro nesnesitelné podmínky života.
Blahobyt římských občanů rostl a po staletích jejich pohodlného života Římané změkli, přestali dbát o své fyzické i duchovní vlastnosti, o své tradice, které jim dříve přinášely výhodu, a jejich původní rody začaly vymírat. (Jak známo, vzorem aristokratické ušlechtilost byl pro Římany člověk s modrýma očima a světlými vlasy.) Římské ženy se emancipovaly, přestaly pečovat o rodinu a své muže a začaly se pářit s divokými alogenními přistěhovalci bez ohledu na staré rodové tradice a etnickou jednotu. Řím se ve svém jádru plnil běženci chtivými užívat si výdobytků a slastí vyspělé římské civilizace. Začala tak vznikat chaotická multikulturní společnost, v níž se z původně neřímských národů sloužících jako podřadná pracovní síla stal dominantní fenomén. Poznamenejme, že současní Italové mají s původními rody mocných Římanů geneticky jen málo společného.
Čtěte ZDE: Hlas islámu: Dobudeme váš Řím, vaše kříže rozbijeme na kusy a vaše ženy odvedeme do otroctví. Odkaz Karla Martella. Můžeme se ubránit i dnes?
Katastrofální úpadek Říma na sebe nenechal dlouho čekat. Soumrak Římského impéria se datuje od 5. století po Kristu. Postupně přestaly fungovat všechny technologické vymoženosti doby, zavlažovací systémy kolabovaly, jejich infrastrukturu a akvadukty neměl kdo opravovat a vybudovat nové už nikdo nedokázal, v úžasných lázeňských komplexech neměl postupně kdo a čím topit a zajišťovat jejich provoz, opuštěné římské paláce pustly a vedle nich rostly jako houby po dešti přistěhovalecká ghetta. Umění římských stavitelů, řemeslníků a projektantů bylo zapomenuto, protože nová generace římského obyvatelstva nebyla schopná ani ochotná si tyto dovednosti a technologie osvojit a převzít tak dědictví svých slavných předků.
Nastala nejhorší doba temna v celé historické éře západní civilizace, z níž se Řím ve své původní velikosti již nikdy nevzpamatoval. Lze jen těžko přepokládat, že současné západní elity si této historické zkušenosti nejsou vědomé. Spíše ji využívají ke svým temným a zištným cílům. Umíme si vůbec představit, co nás původní Evropany čeká, pokud se jim nevzepřeme?
Já tedy ne.
