Představitelé Doněcké lidové republiky (DLR), Luhanské lidové republiky (LLR) a devatenácti regionů Ukrajiny vyhlásili ústy doněckého lídra Alexandra Zacharčenka ustavení nového státu Malorusko (Malá Rus) jako nástupnického státu celé současné Ukrajiny (samozřejmě bez Krymu náležejícímu Rusku).
Vznik DLR, LLR a ustanovení samostatného Novoruska směřovaly k záchrané separaci ruskojazyčné části Ukrajiny od její protiruské západní části. Jenže vyhlášení Maloruska má opačný smysl: opětovné sjednocení všeho ukrajinského lidu ve společném státě, tentokrát ovšem nikoliv pod diktátem popřevratové kyjevské junty, ale pod vedením nové demokratické vlády se sídlem v Doněcku. Je to utopie?
Chceme-li pochopit, co se na Ukrajině odehrává, musíme rozumět záměrům západních euroatlantických sil, které rozpoutaly ukrajinskou revoluci (Majdan) a dosadily do čela země kyjevskou juntu namísto původní legitimně zvolené vlády. Západ zjevně nemá zájem na urovnání ukrajinské krize. Potřebuje přetrvávající rozvrat země a občanskou válku k tomu, aby z ní mohl obviňovat Rusko a měl tak záminku k eskalaci studené války proti Rusku, ke všem sankcím a k zadržování Ruska na jeho cestě k nezávislosti a prosperitě.
Ve druhém sledu je pro Západ výhodné být protektorem východní slovanské země, drancovat její přírodní bohatství (včetně např. frakování břidlicového plynu) a nechat se postupně zásobovat levnými zemědělskými surovinami, které vyčerpávají a zabírají ornou půdu na úkor základních plodin potřebných pro život místního obyvatelstva. Podobně jako se dnes česká pole žlutí lány řepky olejné kvůli nesmyslnému doplňování pohonných hmot do spalovacích motorů aut a současně dovážíme potraviny, které bychom si mohli sami vypěstovat.
Proti duchu Minských dohod
Podstata Minských dohod o urovnání krize na Ukrajině spočívá v pokrytecké politice Západu vyjadřující metodu, jak nasytit vlka, aby koza zůstala celá, čili jak naoko „hledat smírné řešení“ a následně udělat vše pro to, aby nebylo dosaženo. Od začátku bylo jasné, že Kyjev bude minské dohody soustavně porušovat a dohodnutou autonomii východních oblastí Ukrajiny jednoduše nepřipustí. Proto také Západ nechává volné pole pro vznik nacistických banderovských bojůvek, čímž je prakticky podporuje, aby zajistil vyhrocení národnostních různic a růst nenávisti západních obyvatel vůči jejich rusky mluvícím spoluobčanům a předešel tak jakékoliv možnosti národního usmíření. Rozděl a panuj.
Dokud východ Ukrajiny sledoval separatistické tendence, byla to voda na mlýn k rozdmýchávání vnitřního konfliktu, k nastolení chaosu a k udržení loutkové kyjevské vlády, díky níž se již dnes v rovinatých polích západní Ukrajiny prohánějí vojska NATO a dělají si tam, co se jim zlíbí, přestože podle mezinárodního práva nemají v zemi vůbec co pohledávat. Vyhlášením Maloruska jako nástupnického státu Ukrajiny v její celistvosti se ovšem schéma konfliktu zásadně mění. Co je cílem tohoto kroku, který má vzkřísit Malou Rus na troskách „ruské okrajiny“, či „okraje Velké Rusi“, jenž vyjadřuje etymologický původ názvu Ukrajina?
Čtěte ZDE: Zbídačená Ukrajina: Bude agrární kolonií EU? Lidé to začínají chápat. Obrátí se jejich nenávist od Ruska k EU? Náckové na něco přijdou. Zavede Porošenko v zemi válečný stav? Ukropatrioti horší než Pol Pot
Ať žije Malá Rus
Ruský historik Nikolaj Starikov k tomu napsal: „Jestliže dosud bylo možné hovořit o tom, že v Donbasu sedí separatisté, tak nyní tam sedí státotvorci. Již se nechtějí oddělit od Ukrajiny, ale chtějí Ukrajinu osvobodit a znovu sjednotit. Navíc mírovými prostředky. To je velký rozdíl. Kyjevská propaganda svoji rétoriku nezmění, ale její účinky budou slábnout.“ (...) „Malorusko přináší nový scénář, který mění podmínky. Teď bude muset Západ přemlouvat jak Moskvu, tak Donbas, aby se vrátily k minskému formátu. Obraťte se na nás a vytvořte armádu Maloruska. Budete žít svobodně ve své zemi a svobodně hovořit rodným jazykem. Choďte v krojích třeba celý den i noc. Buďte zdrávi.“
Co tedy celý konstituční akt vyhlášení Maloruska obsahuje? Hlavním městem nového státu se má stát Doněck. V nejbližší době bude rozpracována ústava Maloruska a ta bude předložena ke schválení celonárodním referendem. Celý proces, který je rozvržen na tři roky, má za cíl přeformátovat Ukrajinu a učinit přítrž současnému západnímu protektorátu.
Tvůrci Maloruska předpokládají federativní státní uspořádání, přičemž v kompetencích federálních orgánů bude armáda, policie, základní otázky vzdělávání, zajištění celostátního zdravotnictví, atd. Regionům, coby federálním subjektům, bude předána široká autonomie, včetně uznání dvou státních jazyků, ruského a maloruského, s garancí práv na existenci všech regionálních jazyků. Malá Rus má v úmyslu vstoupit do svazové unie států Ruska a Běloruska, obnovit práci v SNS (Společenství nezávislých států), pokračovat v jednáních o obchodní spolupráci s EU za účasti Ruska a obnovit spolupráci s EAES (Eurasijský ekonomický svaz). Přitom deklaruje neutralitu a zásadu svrchovanosti. Pikantním bodem prohlášení je, že Malorusko nehodlá převzít finanční závazky Ukrajiny za dluhy, které nasekala nelegitimní moc po kyjevském Majdanu.
Vnitřní souvislosti
Zprávy o vyhlášení Maloruska přicházející z Doněcka od 18. července leckoho šokovaly, jiného rozladily a mnozí vzpláli nadšením doprovázeným povzdechem: Konečně, už bylo na čase. Osud Malé Rusi je však zatím nejistý. Samotní představitelé LLH se od doněcké iniciativy distancovali s tvrzením, že takový konstituční akt s nimi nebyl dostatečně konzultován.
Není se čemu divit, když napětí mezi ruskojazyčno částí obyvatelstva na východě a západní Ukrajinou vlivem nepřetržité neonacistické a rusofobní propagandy narůstá. Na klidu nohsledům vládnoucí junty nepřidá ani oznámení otců zakladatelů Maloruska o zřízení tribunálu, který má prozkoumat zločiny současných vládních kruhů, které stály za únorovým převratem v roce 2014.
Váhu celému aktu ovšem na druhé straně dodává fakt, že podporu vyhlášení Maloruska vyslovili spolu se zástupci Donbasu i představitelé mnoha dalších oblastí Ukrajiny, jako je Charkovská, Dněpropetrovská, Záporožská, Chersonská, Nikolajevská, Oděská, Sumská, Poltavská, Černohorská, Kirovohradská, Kyjevská, Čerkasská, Rovněnská, Volyňská, Ternopolská, Ivano-Frankovská a Lvovská oblast.
Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov opatrně řekl, že téma vyhlášení Maloruska bude podrobeno výkladu a analýze. Ruský analytik Nikolaj Andrejev považuje na základě předběžné analýzy rozhodnutí o „překonstituování“ Ukrajiny a vytvoření Maloruska za akt, který je v souladu s mezinárodním právem (zejména s ustanovením o právu národů na sebeurčení). Právní precedens vidí v Deklaraci nezávislosti USA vyhlášené Druhým konstitučním kongresem v letech 1774 – 1781, jelikož bylo oznámeno, že konstituční shromáždění se uskuteční „na principu Zemského sněmu", tj. bude zahrnovat „na personálním základě“ zvolené zástupce regionů Ukrajiny.
Čtěte ZDE: I mrkev je dnes na Ukrajině vzácností: Nedostatek potravin je příznačný. Vládnoucí junta škemrá o almužny z EU. Porošenko: Naši evropskou volbu si vzít nedáme. Německo, Francie a Nizozemsko nesouhlasí
Reakce Západu
Západ se k celé věci postavil s očekávatelnou bezduchostí a arogancí: Německá vláda prohlásila za naprosto nepřijatelné vyhlášení nezávislého státu Maloruska na území Doněcké a Luhanské lidové republiky. Tisková služba německé vlády zdůraznila, že nějaký doněcký předák Zacharčenko k tomu nemá žádnou legitimitu. Nemůže mluvit „za celou Ukrajinu“. Německá vláda zdůrazňuje, že očekává od Ruska okamžitou akci. Berlín je přesvědčen, že Moskva má povinnost takový krok Donbasu odsoudit a trvá na plnění Minských dohod.
Zástupce ministerstva zahraničních věcí Francie Agnes Romate-Espan řekl, že Paříž rovněž vyzývá Moskvu, aby odsoudila projekt vyhlášení Maloruska na „území Ukrajiny“, protože se tak děje v rozporu s Minskými dohodami k vyřešení krize v tomto regionu. Kromě toho zdůraznil, že Francie trvá na obnově suverenity a územní celistvosti Ukrajiny v rámci mezinárodně uznaných hranic.
Pozice Moskvy v tomto případě však kupodivu vypadá poměrně silně: Splňte Minské dohody, které ztroskotaly vinou Kyjeva, a pak budeme přemýšlet o tom, jak na Zacharčenka. Signál tak z Moskvy vyšel velmi hlasitý, a to je dobře – shrnuje politolog Igor Rjabov, který je přesvědčen, že Zacharčenko oznámil byť ultimativní, ale naprosto reálný projekt.
Uvidíme, zda se Malorusko skutečně stane právoplatným nástupcem neprávoplatně ustaveného ukrajinského státu z dob nekompetentních vůdců bývalého SSSR a zda na Ukrajině, tedy v Malorusku, znovu zavládne mír.
Zatím se to může jevit jako utopie. Mnohem větší utopií je ovšem představa, že k míru lze dojít podle válečných plánů těch, kdo za násilným státním převratem na "bývalé Ukrajině" stojí.
