Díky WikiLeaks se člověk občas dozví zajímavé věci. Ovšem to, co vyplavalo na světlo v posledních dnech, to je skutečná perla. Uniklý e-mail amerického velvyslanectví v Estonsku ze dne 16. června 2006 (zde). V množství „větším než malém“ nám dává nahlédnout do kuchyně americké zahraniční politiky a do způsobů, jak byla protlačována „vhodná a potřebná“ legislativa do zemí východní Evropy. A možná i do důvodů proč.
V úvodu dokumentu ambasador žaluje centrále, že Estonci stále ještě neřeší s dostatečnou aktivitou a důrazem problém diskriminace a „rasistických útoků“. A přitom, jak e-mail uvádí v následujícím bodě 2, přece lze očekávat, že díky členství v EU a klesající porodnosti se bude „zvyšovat imigrační tlak“, který povede ke „vzrůstu počtu rasových menšin“.
Jaká prozíravost a jasnozřivost! Chtělo by se zvolat. V chudém Estonsku roku 2006. Celých devět let před spuštěním muslimské invaze…
Neziskovky i FBI
Ale pojďme dál. V bodě 3 autor dokumentu sděluje, že problém už řeší i Evropská komise proti rasismu a netoleranci (ECRI), která zemi předložila „doporučení k zajištění tolerantní atmosféry“. Její zpráva, ze které cituje, se hemží slovními spojeními, jako: „musí být učiněno“, „Estonské orgány by měly“, „úřady musí „… neodbytně připomínajícími Mnichovský diktát.
Velvyslanectví vzápětí předkládá výčet vlastních aktivit, které mají oficiální Estonské orgány dotlačit k tomu, aby postavily zvlčilé obyvatelstvo do latě a nastolily toleranci jako řemen. Hlásí, že rozjelo program, nazývaný Mise tolerance – Akční plán a že zahájilo rozhovory na toto téma s estonskými partnery. Následuje výčet mítingů, schůzek a akcí, provedených za poslední tři měsíce, se zvláštním důrazem na zapojení místních neziskovek.
Referuje také o příjezdu zvláštního poradce, agenta FBI, Stana Strausse, který měl vybraným lidem dávat přednášky a školení o potírání zločinů z nenávisti, jak se to dělá v USA. Školit měl zejména vybrané soudce, státní zástupce a osoby z vedení policie…
Čtěte ZDE: Zlověstné zvuky z podzemí: Bruselští krtci ve tmě kladou miny. Snědé existence zevlují po Praze. Kde se tu vzal afghánský násilník? Děsivé poselství Migračního manifestu: Plán na převzetí moci novými Evropany
Jako na drátkách
Nemá smysl vypočítávat všechny v dokumentu zmiňované projekty na téma tolerance a kulturní diverzity. Za povšimnutí ale nepochybně stojí oficiální setkání s estonským ministrem (a prezidentským kandidátem) Paulem-Erikem Rummem. Ambasador USA ho 30. května 2006 pozval na soukromý oběd, spolu s místním ministrem vnitra Kalle Lannetem. Jednání se podle citované zprávy účastnil i jakýsi ministrův poradce Ken Koort a shora zmiňovaný agent FBI Stan Strauss.
Mezi partnery záhy zavládlo (anebo muselo zavládnout) plné porozumění. Jak konstatuje zpráva, presidentský kandidát a ministr Rumm souhlasil, že Estonsko „bude čelit rostoucímu přistěhovaleckému tlaku a bude více multikulturní společností“ Ministr vnitra Lannet pak lokajsky poděkoval za informace, týkající se rasových incidentů. Tolik dokument. Anebo alespoň jeho podstatná část.
Výsledek soustředěného americko-eurounijního tlaku se brzy projevil. Několik dní po zmíněné schůzce došlo jako z udělání k „incidentu“. Na kubánsko-afrického partnera nizozemského velvyslance někdo na ulicích Tallinu pokřikoval „negr“! Odporné, že. Ne samozřejmě to, mít africko-kubánského homo partnera, to je teď v moderní evropské společnosti přece normální, ale tak ošklivé slovo…
Zdánlivá banalita. Ale posloužila jako záminka. „Nezávislý“ Estonský tisk spustil jako na povel ohlušující mediální řev a, světe div se, do čtrnácti dní se poslancům estonského parlamentu podařilo prosadit zásadní novelu trestního zákoníku, která zaváděla nové trestné činy z nenávisti a trestný čin diskriminace.
Vrtěti cikánem
Tak to proběhlo v Estonsku. Ale, nezůstalo tehdy jen u jedné pobaltské zemičky. Nová legislativně módní vlna se záhy prohnala celým „zaostalým“ východem a středem Evropy. Protidiskriminační legislativa byla náhle a zcela spontánně přijímána všude. I u nás.
Jen o pár let později, v roce 2009. Šlo o zákon 198/2009 Sb, tak zvaný Antidiskriminační. Zatím není veřejně známo, co pro jeho přijetí učinila americká ambasáda v Praze. Ale ze strany EU se tlačilo od začátku fest. Od našeho přijetí do Unie v roce 2004. A stejně jako v Estonsku, i u nás se Evropská komise opírala o zprávy ECRI. Konkrétně o Zprávu ECRI ČESKÁ REPUBLIKA (třetí monitorovací cyklus) schválenou 5. prosince 2003 a Zprávu ECRI ČESKÁ REPUBLIKA (čtvrtý monitorovací cyklus) schválenou 2. dubna 2009 (zde).
Tehdy to vypadalo vcelku neškodně. Jako že se nějakým humanitářským pošukům jedná (zase a posté) o tradičně problémovou romskou komunitu. Také je tu mnohokrát zmíněna. Ale ve světle událostí, které v posledních několika letech doslova rozvrátily Evropu, dostávají oba dokumenty (stejně jako enormní tlak na aplikaci jejich „doporučení“ ze strany EU) úplně jiný a zlověstný význam.
Čtěte ZDE: Muslimské poselství z českých obrazovek: Děvčata, vykašlete se na evropské muže! Zlověstné otazníky za soukromé milióny. Čí příkazy plní Ikea? Každým nákupem nábytku přispíváme na smrtící ideologii
Z nejhoršího uvnitř
Kdybyste se do nich začetli, určitě by vás udivilo, jak moc se ti soucitní lidé, kteří Zprávy sepsali, starají o cizince. Kolik místa věnují uprchlíkům, žadatelům o azyl i „migrujícím pracovníkům“. Jak tlačí na přijetí Evropské charty o regionálních a menšinových jazycích, Úmluvy o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni, na Evropskou sociální chartu a na Evropskou úmluvu o státním občanství….
Zkrátka celé to budí dojem, že šlo o jakési kypření půdy. O předběžnou přípravu k dračí setbě, která měla přijít později. O preventivní opatření k potlačení (očekávaného) odporu původního obyvatelstva při osídlování jeho země nechtěnými cizinci. A nový dokument WikiLeaks tento dojem posiluje.
Jo, už to vyplavává na povrch. Střípek po střípku. Moudří vědí, že žádné tajemství se nikdy nepodaří utajit úplně a navěky. Tedy ani to, kdože nám tu zničující muslimskou invazi tak dlouho, pečlivě a trpělivě připravoval.
Skládání těchto střípků by mohlo být napínavou a vzrušující detektivkou. Kdybychom ji sledovali z bezpečí třeba Nového Zélandu. Ale my jsme z nejhoršího uvnitř.
