Následující článek vyšel ve známém deníku Wall Street Journal, tedy navýsost mainstreamovém médiu, součásti světa dezinformací a globálních manipulací s veřejným míněním. Právě to je na něm nejvíce pozoruhodné. Autor má svůj specifický úhel pohledu limitovaný politickým a společenským prostředím, v němž se pohybuje. O to je pro nás důležitějším varovným signálem, že problém zaplavování evropského kontinentu hordami ze třetího světa již dávno nabyl obřích rozměrů a pohled vnucovaný nám vládnoucí politickou mocí je veskrze falešný a neudržitelný.
Evropa roku 2017 se zmítá v nejistotě. Krize eurozóny, nekonečné a ve výsledku neuskutečnitelné výzvy Evropské únie, národní volby, které spíše připomínají uskakování letícím kulkám. Přesto jsou všechny tyto události nevýznamné ve srovnání s hlubokými tektonickými posuny pod politikou celého kontinentu, které sami Evropané i jejich spojenci (včetně USA) k vlastní škodě ignorují.
Jsou tu a je jich čím dál víc
Během migrační krize posledních let jsem cestoval po celém evropském kontinentě - od ostrovů, kde migranti přistávají, přes periferie měst, kde obvykle končí, až po instituce, které celý proces řídí a migranty k příchodu pobízejí. Celá desetiletí Evropa aktivně lákala gastarbeitery i jejich rodiny k příchodu. Jak jednou připustila německá kancléřka Angela Merkelová, domorodci si nechtěli připustit, že zde tito lidé zůstanou.
A oni zůstali. A rozmnožili se, přestože tu pro takové množství práce ani nebyla. Evropané se probudili do "multikulturní společnosti", uviděli výsledky své politiky a začali přemýšlet, co to znamená a co z toho poplyne. Může vůbec "multikulturní společnost" klást nějaké nároky na další příchozí? Nebo už je to v tu chvíli "rasismus"?
Od roku 2000 začala míra přistěhovalectví narůstat. Lodě pravidelně připlouvající z Turecka a severní Afriky, pronikají ke břehům Evropy ilegálně. Nejen pozdější Syřané, kteří utekli před občanskou válkou, se sem začali dostávat v houfech. Přidali se k nim ilegální imigranti z celé subsaharské Afriky, severní Afriky, Středního východu a Dálného východu.
V dnešních dnech ilegální imigrace již neplní přední stránky novin. Přesto pokračuje. Během jediného víkendu dorazí na italské ostrovy ve Středozemním moři průměrně 10.000 lidí. Kam jdou? Co očekávají? A co od nich očekáváme my?
Čtěte ZDE: Evropa se otřásá: Osm až deset miliónů migrantů na cestě. EU chce ještě více otevřené hranice! Bezbrannost největším úspěchem? Licitace s prohnaným Turkem. Zájmy Afričanů nadevše. Kdo je tu ten idiot?
Historie a únava
Chceme-li najít odpověď na tyto a další otázky, je třeba se nad věcí zamyslet hlouběji. Proč se Evropa rozhodla, že by mohla přijmou chudé a vyděděné z celého světa? Proč jsme se rozhodli, že kdokoli na světě, kdo prchá před válkou, případně jen hledá místo pro lepší a bezstarostnější život, může přijít do Evropy a nazývat ji domovem?
Kořeny tohoto myšlení tkví částečně v evropské historii, částečně též v komplexu kolektivní německé viny, která se rozšířila napříč kontinentem a dokonce ovlivnila i naše kulturní spřízněnce v Americe a Austrálii. Podlézáme těm, kteří nás chtějí vidět na kolenou, podlehli jsme myšlence, že jsme za všechno zlo světa vinni, potřebujeme se potrestat a rovněž potřebujeme, aby se naše "zkažená" společnost celá proměnila.
Také v Evropě existuje cosi, co nazývám jako jakousi únavu. Pocit, že příběh už by mohl skončit. Už jsme vyzkoušeli náboženství, všechny možné politické formy vlády - a vždy to skončilo katastrofou. Jakmile narazíme na nějakou myšlenku, která tu již byla, každá změna je dobrá a zdánlivě slibuje od toho všeho odpočinek.
Sebevražedná tendence
Často se tvrdí, že naše společnost je stará, se šedivějícím obyvatelstvem - a proto potřebujeme přistěhovalce. Když jsou tyto teorie zpochybněny - například otázkou, proč by příští generace německé pracovní síly neměla pocházet spíše z nezaměstnaného Řecka než třeba z Eritreje - je nám řečeno, že potřebujeme nekvalifikované pracovníky ochotné dělat cokoli, dokonce takové, co nehovoří naším jazykem, neboď prý dělají Evropu více kulturně zajímavou. Jako kdyby kultura Danta, Bacha či Wrena trpěla nějakým hrozivým deficitem.
Když lidé poukazují na stinné stránky tohoto přístupu - například na skutečnost, že přistěhovalectví z muslimských zemí vyvolává obrovské problémy včetně terorismu - dostane se jim vysvětlení: To se nedá nic dělat. Globalizace je nevyhnutelná a my ji stejně nemůžeme zastavit.
Včechny tyto myšlenky a zdeformované instinkty vedou nevyhnutelně k sebevraždě. Současně jsou odpovědí na otázku, proč evropská kultura a celý kontinent směřuje k sebezničení. Rozhovory se současnými tvůrci evropské politiky mi pomohly leccos pochopit. Říkali mi s fanatickým hněvem v hlase, že to prostě "musí" fungovat. Oponoval jsem, že takovýto typ změny populace a v takovémto tempu prostě a jednoduše fungovat nemůže!
Čtěte ZDE: Duchovní rozměr úpadku Evropy: Morální deviace a ztráta identity. Bude Anglie republikou? Vzdáváme se práva na obranu vlastních hranic. Co se stane napřesrok v květnu? Dříve byl Západ pojmenováním civilizace
Probudí se ještě veřejnost?
Jistě, stále je možné, že veřejnost nebude se svými současnými vůdci spolupracovat. Začátkem tohoto roku bylo zveřejněno hlasování o evropských postojích, v němž byli občané deseti zemí dotázáni, zda by se měla muslimská imigrace do jejich zemí omezit. V osmi z deseti zemí (včetně Francie a Německa) zaznělo jednoznačně "nechceme další muslimské imigranty" (také však od té doby proběhly dvojí volby ve Francii a jedny v Nizozemí - a dopadly tak, jak dopadly - pozn. PP).
Během posledních desetiletí se Evropa snažila urychleně sebe samu redefinovat. Všichni bychom se prý měli "spojit ve vzájemné rozmanitosti". Vzhledem k nárůstu terorismu a příchodu velkého množství migrantů začalo napříč veřejným míněním v Evropě přituhovat. Ona "rozmanitost" se stává pouhým výkřikem současných elit, které však stále trvají na tom, že pokud se to veřejnosti nelíbí, znamená to, že té rozmanitosti mají stále ještě málo.
Imigrační politika politických a jiných elit současné Evropy je dle všeho sebevražedná. Bude zajímavé v následujících letech sledovat, zda s nimi bude veřejnost nadále držet basu.
Asi bych si na to nevsadil.
Zdroj.
