Dílo je prý dokončeno: Mašinu řídí Pavel Bělobrádek, pod kotel přikládá jako nový místopředseda Daniel Herman. Především však ke své místní lokálce připojili ještě lehký vagón Petra Gazdíka. Tvrdí, že tak vznikl expres, který prý rozrazí dveře Strakovky, sídla vlády. Jenže každá úspěšná groteska by měla být alespoň trochu legrační, což tato není. Přesvědčivě ji vystihl – a má prodávat – naopak nezamýšleně směšný klip režiséra Renče.
KDU-ČSL se prý na svém víkendovém sjezdu rozjela – podle nového vedení této tradičně „hadí“ strany – k vítězství v podzimních všeobecných volbách. Protože je údajně už nebavilo jen hlasy svých členů a jejich rodin jakžtakž prolézt občas do sněmovny, vstoupit s kýmkoli do vlády a ze státního rozpočtu si v ní tiše obhospodařovat své zájmové skupiny. Pojedou tedy svou nově sestavenou soupravou volební krajinou adrenalinově po kraji propasti, do níž je jakékoli nepatrné zemětřesení spolehlivě srazí. Anebo je to jinak?
Pozdrav ztraceného syna
Zdálo by se, že to musí být cejchovaní šílenci. Opustit bezpečí života z našich daní a vytvořit si desetiprocentní hranici, kterou ještě nikdy nepřelezli – nikoli s pomocí, ale přítěží Gazdíkových takzvaných „starostů a nezávislých“. Ti mohou sice občas zabodovat v komunálních či regionálních volbách při dostatečně nízké voličské účasti, jinak je toto virtuální „hnutí“ samostatně samozřejmě bez šance. Ostatně i ta „nezávislost“ je komická, vzhledem k tomu, že dosud byli přílepkem Kalouskových (respektive Schwarzenbergových) kavárenských TOP vlastizrádců.
Bylo proto správné, že jim to na slučovacím sjezdu „Mirek Havlistická Kavárna“ svou účastí připomněl. „Nadějí pro nás zůstává, že vás pokládáme za natolik flexibilní a pragmatický subjekt, který - bude-li to pokládat za výhodné a prospěšné - bude pomáhat (v kterékoli vládě, pozn. PP) šrouby povolovat stejně aktivně, jako je aktivně pomáhal utahovat,“ vzkázal jim cynický předák lidoveckého béčka – momentálně před smrtí na úbytě.
Čtěte ZDE: Partaj se Sekyrou v zádech: Lidovecké dilema, nebo smysl jejich existence? Dvěma pánům nelze sloužit. Platí to i pro Daniela Hermana? Záhadná kariéra bývalého kněze
Kavárna je nadšená
Ví, co říká. Sám utahoval šrouby nad zbytky svobod skoro ve všech vládách, než poté, co se rozhodl vládnout s Paroubkem a komunisty byl „odejid“ – a založil s Mirkem Topolánkem lidoveckou „trucpartaj“. Na jednu klopu si připíchl placku se Schwarzenbergem, na druhou s Gazdíkem. Do sněmovny se tak sice ještě jednou horkotěžko dostal, ale Andrej Babiš mu pro účast ve vládě zabouchl dveře – neb pragmaticky sáhl raději po Bělobrádkově lidoveckém „Áčku“.
Proto teď Mirek Andreje tak nenávidí, ač jsou stejné krve. Proto však současně ze sebevražedné Bělobrádkovy jízdy po hraně propasti musí mít svou příslovečnou „zlou“ radost. Jen Kavárna jásá – a dává to patřičně mediálně znát. Kalousek je sice na odpis, ale Gazdík, její spolehlivý muž pro všechno kdykoli, má šanci zůstat na hřišti – jen připojen k jiné mašině. To jsou ovšem všechno pouze ornamenty. Záhadu Bělobrádkovy napohled adrenalinové grotesky to nevysvětluje. Tak ji zkusme rozluštit. Klíč nám totiž leží před očima.
Vítejte, Sudeťáci!
Nikoli náhodou měl lidovecký sjezd pozoruhodnou ouverturu. Současně s připomínkou 75. let od atentátu na třetího muže Hitlerovy říše Reinharda Heydricha (a následnou likvidaci Lidic a Ležáků) sdělil místopředseda české vlády Pavel Bělobrádek: Pojedu se bratřím Sudeťákům poklonit. Složím veřejný hold těm, kteří stáli na počátku naší národní tragédie, pak byli dohodou vítězných velmocí odsunuti, ale v Bavorsku si vytvořili mocnou lobbistickou organizaci k jedinému účelu: Návratu „domů“, do Čech.
Není pravda, že se svých „nároků“ vzdali. Pouze je obešli. Jen prezident Václav Klaus se jim pokusil postavit do cesty překážku v podobě „výjimky“. Tu mu bruselští lídři, vyděšení z toho, že by nepodepsal Lisabonskou smlouvu, sice slíbili, ale nikdy ji do unijních smluv nezanesli. Ve spolupráci s Kalousky, Schwarzenbergy, lidovci – ale i ODS – v našem parlamentu. A právě Lisabonská smlouva otevřela sudeťákům úplně nové možnosti. Nemusejí se vlastně už ani ničeho složitě domáhat. Prostě se sem přestěhují, Sudety si od chudých Čechů koupí – a budou zde mít opět voličské právo.
Jenže s tím jim musí přece jen pomoci někdo „zevnitř“. Pavel Bělobrádek je zatím poslední v řadě zrádců, kteří jim vědomě a cíleně „vyhlazují cestu“: Havel, Nečas a Herman byli těmi dosud nejviditelnějšími. Do Páté kolony patří ale také všechny ty z Německa financované spolky „porozumění“, nebo současní brněnští šéfíci (Žít Brno, ANO) – a mnozí další. Peníze jim tečou proudem. A to je mocná inspirace. Vítejte Sudeťáci, zvolali proto teď zcela otevřeně a naplno také lidovci.
Čtěte ZDE: Lidovecké sbohem Pánu Bohu: Pravolevé rozkročení nad propastí zvanou střed. Biopaliva, nebo bioinženýrství? Bratři a sestry na válečné stezce proti křesťanům nakloněnému Rusku. Natvrdo, nebo na hniličku?
Třicet stříbrných
Nikoli poprvé. „Odkašlali si“ k tomuto hlasitému Vítejte! (tvůrčí aplikace Merkelové nesmrtelného výroku – vždyť Sudeťáci jsou fakticky také budoucí imigranti) již před rokem. To přijel sjezd Landsmanšaftu „pozdravit“ jejich aktuální místopředseda a ministr české vlády Daniel Herman. Bělobrádek však bude dosud nejvyšším vládním představitelem, který se pojede sudeťácké „veleradě“ poklonit.
Proč to dělá? Musí přece vědět, že veřejnost (vyjma havlistické kavárny) je na to stále „geneticky“ značně citlivá. Nemluvě o tom, že „starostové“ Petra Gazdíka – zvláště ze Severních a Západních Čech – si to odskáčou jako první. Bude dost těch, kteří tamním lidem řeknou, jak nadšeně Gazdík obhajoval velezrádnou misi svého nového „bratra z klipu“ Bělobrádka. Podobně tomu může být s řadou tradičních lidoveckých voličů, kteří už z Hermanových sudeťáckých poklon nebyli dvakrát nadšeni. A teď za nimi po kolenou vyrazí sám předseda?
Důvod je prostý: peníze. Jejich dosavadní mecenáš Sekera (známý z kauzy mafiána Mrázka) se nejen – dle lidovecké tradice – prý napravil. Ale také je už natolik zadlužený, že do stranické pokladny toho z něj moc neteče. Takže je to prosté: Bělobrádek si jede do Bavor pro svých „třicet stříbrných“. Nebude je sice domů vozit v igelitkách (jako jeden známý cynický politik za „posvátného“ Josefa Luxe), ale o to budou „tvrdší“. Nojo, ale co když ani to nebude na znechuceného voliče stačit? Zmizí pak lidovci z politické „První ligy“?
Náprava dle metody
Teprve teď se dostáváme k jádru věci. Prý to nehrozí. To je ostatně důvod Bělobrádkova klidu a veselí. Podle našich zdrojů totiž prý „Evropa“ vyzkoušela při francouzských prezidentských volbách metodu bezpečné manipulace s voličskými hlasy. Jde o softwarový program (malware), který umí upravit volební výsledky na celostátní úrovni. Nikoli ty, které se ručně sčítají ve volebních místnostech, ale v proudících „datech“, jež potom komise „ústředí“ posílají, respektive při jejich centrálním sčítání.
To je také hlavní důvod napohled nesmyslného a bláznivého pokřikování kolem údajné snahy „ruských hackerů“ ovlivnit volební výsledky. Vzpomínáte, jak také Macron těsně před volbami ohlásil jejich „nezdařený útok“? A už víme, že i Německo se na to již naplno připravuje. Údajná „obrana“ je krycím manévrem k tomu, aby se do systému mohl instalovat speciálně vyvinutý program. Neumí všechno, ale „posuny“ na úrovni dvou tří procent prý zvládá zcela bezpečně – a neodhalitelně.
Samozřejmě, všechno by bylo odhalitelné, ale kde není žalobce, není soudce. Kdo ale chce být do tohoto programu zařazen, musí pro to také něco udělat. Takový Sobotka už udělal Mutti Merkelové dost – ale stejně mu to nebude nic platné, protože pád ČSSD je příliš strmý. Možná ho na konci trochu – o pár procent – alespoň přijatelně ztlumí. Ale u lidovců s vagónem Gazdík je to otázka života a smrti. A půjde právě o ta dvě tři procenta. Tak vzhůru za Sudeťáky a zásluhami!
Čtěte ZDE: Tajemství pěti výletů za oceán: Bělobrádkovy "cesty za poznáním". Od klanění ve svatyni Václava Havla k jiným svatyním? Co naznačuje prohra bratrského dua Herman-Gabal? Osvobodí se lidovci od čarodějů z B'nai B'rith?
Konspirační teorie?
Možná jde jen o spekulace, nepodložené dohady či „konspirační teorie“. Náš zdroj je však z velmi dobře informovaného prostředí a jeho informace bývají obvykle přesné. Ale ono je to i logické. Je zcela nepochybné, že po brexitu a Trumpovi Brusel a Washington nechtějí už napříště ponechat nic náhodě. Přesněji řečeno voličské vůli. Za situace, kdy „standardní“ metody mediálních manipulací veřejným míněním selhávají, je nutno jim pomoci „vyspělou technologií“.
Velmi těsné volební výsledky v evropských zemích k tomu nahrávají. Veřejnost se probouzí – či spíše donedávna probouzela – a stále je rozdělena zhruba napůl: na ty, kdo se ještě manipulovat nechají, a na ty, kdo to už odmítají. „Posun“ výsledků o dvě tři procenta je optimální metodou. Teprve pokud se to nepodaří, je připravena státní hrubá moc – viz právě francouzské prezidentské volby (pro případ nečekaného vítězství Le Penové).
Volební labutí píseň
Je-li tomu opravdu tak, jsme svědky labutí písně donedávna ještě jakžtakž regulérní volební hry. Ta ovšem je u konce tak jako tak. Tlak na „elektronizaci hlasování“ to přesně dokresluje. Pak už bude vše zcela a úplně virtuální – a v rukou „státních hackerů“.
Už dnes jsme u volebních uren víceméně jen křoví, které legalizuje volební manipulace – ať už probíhají jakkoli. Pak už to bude ale zcela dokonalé. Možná, že už je. A lidovci s Gazdíkem patří jen k dalším průkopníkům „světa hadů“ překonávajícího orwellovské fantazie. Skauti jedenadvacátého století.
V tom případě by to všechno dávalo smysl. I nepředstavitelně hloupý Renčův předvolební klip bychom mohli pokládat za „vzkaz“ krásou nechtěného. Zato „vzkaz“ Bělobrádkův a Hermanův – nejen pokud jde o jejich sudeťáckou misi – je zvážený a vážně míněný: Připojíme vás k Německu, ať se cukáte, jak chcete.
Ostatně i jejich soudruh – rovněž nyní kavárnou oslavovaný – Bohuslav Sobotka nám to před pár dny řekl jasně: euro zavedeme, i když třeba zkrachuje. A to už groteska není ani v nejmenším.
Nepočítají však naštěstí s „transcendentním“ zákonem, který staví – alespoň dosud – všechny jejich šílené sociálně inženýrské experimenty nakonec na hlavu: Žádný plán nikdy nevyjde.
Takže šanci ještě máme. O Naději nemluvě. A to je to, co zase nemají oni.
