Pražské parlamentní, stranické a mediální "bažiny" vyhrožují Miloši Zemanovi žalobou u ústavního soudu, protože neskáče, jak ony při svých nechutných politických fraškách pískají. Rozhořčují se moralistně nad každým vtípkem, jež prezident na návštěvě Číny pronese (jde-li o novinářskou žumpu, o to hlasitěji). Je pro ně výhradně "agentem Kremlu", protože chce udržovat pro nás stejně výhodné obchodní a politické kontakty jak s Východem, tak se Západem - což narušuje válečnické záměry establishmentu.
Za Atlantikem je to jako přes kopírák - jen pochopitelně v násobně větším představení. Donald Trump právě čelí dalšímu "skandálu": Prý sdělil ruskému ministru zahraničí při jejich nedávné schůzce "státní tajemství". Týkalo se údajně nějakých informací o vysoce postavených osobnostech ISILu. Tuto zločineckou organizaci Obamův Washington stvořil - a nechce o ni přijít. Boj proti ní pouze stínuje. Ne tak Trump, ten se chce na likvidaci ISILu s Ruskem dohodnout - a proto je zrádce.
Trump má dva problémy: Politickou nezkušenost - a Deep State. Ten první ho přiměl podat bažinám prst. Myslel si, že je uspokojí bombardováním Sýrie a Korejskou krizí. Neví, že s washingtonskou močůvkou se nevyjednává - jako s kterýmikoli jinými teroristy. Nikdy se jim nezavděčí, potřebují se ho zbavit. Druhý spočívá v jeho nejbližším okolí, které zdědil po předchůdci, a ještě je nestačil ani zdaleka vyměnit. A toto okolí každodenně vynáší médiím "informace" (jako ty pověstné odposlechy a babišovské nahrávky u nás). A bažiny řvou - a hrozí mu odvoláním (impeachment).
Zeman je podstatně zkušenější. S kavárnou se zásadně nebaví a nechá ji šílet. A jeho okolí zatím ještě drží. Odstřelit se podařilo (hrami tajných služeb) dosud jen šéfa protokolu Jindřicha Forejta, proti mluvčímu Ovčáčkovi vedou média neúspěšně každodenní patologickou válku. Podobností je tolik, že je to až neskutečné. Možná by si Trump měl přece jen najít čas na Zemanovu návštěvu. Pár rad by mu prospělo - a "vynašeči" by měli hody. Proto je i pro nás velmi zajímavé přečíst si názory na tento "prezidentský hon" od slavného komentátora (a někdejšího kandidáta na prezidenta USA), opravdového konzervativce Patricka Buchanana:
Patrick Buchanan: Fraška podle Marxe
Historie se opakuje, nejprve jako tragédie a posléze jako fraška, prohlásil kdysi Karel Marx.
Právě v den, kdy vyšly mé paměti týkající se pobytu Richarda Nixona v Bílém domě, vyhodil prezident Trump z práce ředitele FBI Jamese Comeyho. Média okamžitě začala křičet, že jde o “nixonovštinu” a srovnávala situaci se slavným Nixonovým “vyhazovem” tří vysokých představitelů justice, které v roce 1973 proslulo jako Masakr sobotní noci. Jistá podobnost tu snad je. Rozdíly jsou přesto zásadní.
Rezignace generálního prokurátora Elliota Richardsona a jeho zástupce Billa Ruckelshause, doplněná o odvolání zvláštního vládního vyšetřovatele Archibalda Coxe, se odehrála v okamžiku, kdy se svět potácel ve velmi horké krizi vztahů Západu a Východu.
6. října 1973, v den židovského svátku Jom kipur, totiž překročily v překvapivé ofenzívě egyptské vojenské jednotky Suezský průplav a prolomily izraelskou Bar Levovu linii obrany. Sýrie současně zaútočila na Izrael na Golanských výšinách. Během několika dní zemřelo na tisíc izraelských vojáků, byly zničeny stovky tanků a střely země vzduch, dodané Sovětským svazem, měly na světomí tucty letadel. A jak se egyptská armáda propracovávala Sinajem, přišly zprávy, že ministr obrany Moše Dajan dal příkaz vyzbrojit izraelské F-4ky střelami s jadernými hlavicemi.
“Nadešel konec Třetího chrámu,” prohlašoval prý tehdy apokalypticky Dajan.
Nixon okamžitě odvelel všechno, co v americké armádě mělo křídla, aby to dopravilo tanky a letadla do Izraele. Izraelský generál Ariel Šaron zatím přešel s armádou na západní stranu kanálu a posunoval se na sever, aby mohl odříznout a zničit egyptskou Třetí armádu na Sinaji.
Arabové ze Zálivu vyhlásili ropné embargo vůči Spojeným státům. Kromě toho přišly zprávy, že sovětské lodě schopné vyzbrojení jadernými hlavicemi plují skrz Dardanely a sovětské letecké divize se přesouvají na strategická letiště. Americké jaderné síly byly uvedeny do stavu pohotovosti.
Čtěte ZDE: Nepříjemná pravda vs. Velká Lež: Ruští hackeři uvízli v říši pohádek. Posadil Obama agenty na letadlo do Moskvy? Slavný komentátor: Důležité je to, co nevíme. Skuteční zločinci sedí na úřadech
Úder zevnitř
10. října postihla Bílý dům další rána, tentokrát vnitropolitická. Viceprezident Agnew v rámci mimosoudního vyrovnání v daňových věcech v rámci dohody o vině a trestu odmítl vést spor o své daňové úniky (čímž v podstatě obžalovaný nepřímo přiznává vinu, pozn. překl.) a okamžitě rezignoval. Nixon stejně rychle jmenoval Geralda Forda, který ho nahradil.
Henry Kissinger zatím v Moskvě dohadoval příměří na Blízkém východě. To byly okolnosti, za nichž vyšetřovatel Cox odmítl kompromisní dohodu, která by mu poskytla shrnutí Nixonových nahrávek, avšak ne nahrávky samotné. Demokratičtí senátoři Sam Ervin a John Stennis předtím na dohodu přistoupili, stejně jako Richardson - jak jsme aspoň věřili.
Nixon neměl na výběr. Jak mi tehdy řekl, nemohl si dovolit, aby uprostřed studenoválečné krize viděl sovětský vůdce Leonid Brežněv, jak americký prezident couvá před odbojným členem svého vlastního kabinetu. Když bude muset, řekl Nixon, klidně vyhází celé vedení ministerstva spravedlnosti až na řadové zaměstnance, jestli to povede ke Coxovu konci. “Nemůžeme si dovolit hřát tuhle zmiji na prsou,” konstatoval tehdy.
Toho sobotního večera jsem svým blízkým řekl, že příští týden přinese ve Sněmovně rozhodnutí začít proces impeachmentu. A tak se také stalo.
Trump má právo se zlobit
Jak se liší Trumpova a Nixonova situace? A co mají naopak společného? Zatímco Nixon popravil vlastní ministerstvo spravedlnosti a zavřel úřad zvláštního vyšetřovatele, Trump pouze vyhodil ředitele FBI, který navíc souhlasí, že měl plné právo to udělat. V říjnu 1973 jsme se koupali v nehorším politickém skandálu v americké historii, přičemž více než dvacet spolupracovníků Bílého domu a Nixonovy kampaně čelilo obviněním, nebo bylo odsouzeno.
Dnes nic ani vzdáleně podobného nezažíváme. A řekněme rovnou, že pokud se prezident Trump zlobí, má na to plné právo. FBI už od července vyšetřuje údajné spiknutí Trumpa či jeho kampaně s Ruskem ve věci nabourání e-mailů Demokratického národního výboru a Johna Podesty. Výsledek? Nula. V lednu se bývalý ředitel CIA Mike Morell a bývalý ředitel národního zpravodajství James Clapper vyjádřili, že důkazy o spiknutí nenašli. Přesto každý den slyšíme, jak média a demokraté povykují něco o “ovládání” amerického prezidenta Ruskem a “spojení Putin-Trump”.
V raných padesátých letech pro takové chování existoval termín. Říkalo se mu mccarthismus - a jeho největšími stoupenci se nakonec vždycky ukázali být ti, kteří si to slovo vymysleli. Ti v médiích.
Čtěte ZDE: Šílenství bažin nezná mezí: Připravují USA "preventivní" jaderný úder? Dvě varianty zkázy. Veřejnost raději řeší transgender záchody. Idioti všech zemí, spojte se! Bude Rusko a Čína nečinně přihlížet?
Jak zlikvidovat prezidenta
Že se bezdůvodné průtahy při vyšetřování rovnají odepření přístupu ke spravedlnosti, by mělo platit nejen pro řadové občany, ale i pro prezidenty. Trump žije pod mračnem “ruské spojky”, vznášejícím se nad ním a jeho kampaní už přes rok. Přesto jsme nikde neviděli jediný důkaz podobného spolčení. Není náhodou neustálé opakování nepodložených obvinění naprosto v rozporu s americkými hodnotami?
V roce 1973 nazval komentátor NBC John Chancellor vyhazov Richardsona, Ruckelshause a Coxe “nejhorší ústavní krizí v americké historii”. Přitom elegantně přešel mlčením drobnou epizodu, při níž se od Unie odtrhlo jedenáct států a vypukla občanská válka, která si vyžádala životy šestiset dvaceti tisíc Američanů. A ostatní média si přisadila. Jeden londýnský zpravodaj se dokonce vyjádřil, že to “v čistém říjnovém vzduchu páchne gestapem”.
Hysterie, která se zvedá dnes, je trochu podobná. A stejně jako nešlo ve skutečnosti o “ústavní krizi” v Nixonově případě, nejde o ni ani dnes. Ředitel FBI prostě odešel předčasně do výslužby. Přesto mediální mainstream okamžitě pokládá rovnítko mezi aféru Watergate a takzvanou “Russia-gate”. Což nám přesně ukazuje na to, co se ve skutečnosti děje:
Washington Trumpa nenávidí právě tak, jako nenáviděl Nixona. Ostatně mu dal jen čtyři procenta svých hlasů. Hluboký stát (Deep State) se stále snaží Trumpa odstranit, a to se stejnou vehemencí, s jakou se o to snažil u Nixona.
V roce 1968, kdy byl Nixon zvolen, už liberální establishment neměl voličskou podporu, kterou od roku 1933, kdy drtivě zvítězil F. D Roosevelt, stále ztrácel. Přesto měl ještě sílu poranit nebo dokonce zničit prezidenta.
Nixon zvítězil ve volbách a získal většinu v devětačtyřiceti státech Unie. Establishment ho přesto odstranil. Ronald Reagan také zvítězil v devětačtyřiceti státech - ale establishmentu se téměř zdařilo ho odstranit. Stačila aféra Iran-Contra.
Je jasné, jaký konec plánují pro prezidenta Trumpa.
Zdroj.
