Redakce Protiproud: S mimořádným čtenářským ohlasem se setkaly poslední články Petra Hájka k současné politické situaci. Zabývaly se totiž tím podstatným: KDO a PROČ rozehrál toto obscénní politické divadlo inscenované jako policejní akce proti korupci. Mezitím už i některá mainstreamová média připouštějí, že se vše nezdařilo. To, co mělo vypadat jako velkofilm, se mění ve frašku.
Dohrát ji ovšem musejí. Zatímco ostatní se dál budou zabývat průběhem a jeho „uměleckým dojmem“, my neztratíme ze zřetele to, oč jedině jde: Komu to celé slouží, proč to vyvolal a zda mu jeho záměr vyjde.
Protože se však na nás obracejí další autoři, kteří chtějí čtenářům Protiproudu sdělit své vidění celé kauzy, dáme některým samozřejmě příležitost. Nechceme vést monolog a názory ostatních – tedy těch, kdo nejedou s „hlavním proudem“ jsou pro nás důležité.
Obrací se na nás s otázkami také mnoho čtenářů. Šéfredaktor Protiproudu jim věnuje zítřejší pravidelnou Tea Party. Nyní však postoj Petra Štěpánka, mediálního odborníka a politika, který upozorňuje na jeden ze základních nesmyslů celé „korupční“ kauzy:
Odstoupí Petr Nečas? Budou předčasné volby? Je za celým tím policejním divadlem „americká spojka“ Bradáčová a Temelín? Mnohem důležitější je něco úplně jiného!
Z dramatu fraška, z frašky thriller: Sledujeme pokus o puč v přímém přenosu.Kdo a proč s námi hraje tuto šerednou hru o pád nepopulární vlády? Uspěje?
„A co z toho budu mít já?“
Tak zní legendární otázka Jiřího Paroubka, kterou pravidelně pronášel během všech vyjednávání s Mirkem Topolánkem. Podle Ištvana by měl jít bývalý premiér Paroubek za katr. A expremiér Topolánek nepochybně taky.
Bursík, Schwarzenberg i všichni ostatní
Strana zelených získala v roce 2006 ve volbách do Poslanecké sněmovny šest mandátů. Aby vůbec mohl Mirek Topolánek sestavit vládu, musel Martina Bursíka „uplatit“ čtyřmi ministerskými posty. Na šest poslanců čtyři ministři. Jeden z vůbec nejlepších „dealů“ české novodobé politiky. Kdyby svět běžel podle Ištvana, také Bursík by už seděl za katrem. I se Schwarzenbergem, který byl „uplacen“ postem ministra zahraničí.
Aby mohla v roce 1998 vzniknout menšinová vláda sociální demokracie, musel Miloš Zeman leccos přislíbit Václavu Klausovi. Šup do báně se Zemanem, šup do báně s Klausem.
Aby mohli sociální demokraté sestavit po posledních krajských volbách krajské rady, museli leckde komunisty „uplatit“ lukrativními funkcemi. Všichni za mříže!
Příklady podobných politických „obchodů“ najdeme v naší i světové historii tisíce a tisíce. Politika s nimi stojí a padá. Stejného rodu je případ odstoupivších poslanců Tluchoře, Šnajdra a Fuksy. Vůbec nejpůvabnější na Ištvanově utržení se ze řetězu zdravého rozumu ovšem je, že za katr poslal i Petra Tluchoře, který žádnou „trafiku“ neobdržel.
Gulášový útok na demokracii
To, co olomoucký vrchní státní žalobce Ivo Ištvan předvádí, je útok na samotnou podstatu politiky založené na soutěži, koexistenci a „obchodování“ politických stran, útok na demokracii.
Předčasná vidina vládních korýtek ovšem o rozum zřejmě připravila také naprostou většinu opozičních politiků. Vůbec jim nesecvakává, že ve světě podle Ištvana budou při nejbližší příležitosti – až se to někomu bude hodit do krámu – na řadě také oni. Ti oranžoví by možná navíc neměli zapomínat, že za katrem už více než rok trčí jejich kolega David Rath. Až ten se rozpovídá o oranžových „dealech“, to teprve bude fičák.
Je to hodně přepálený guláš smíchat Rittigy a Janoušky s generály vojenské tajné služby, přimíchat odstoupivší poslance, okořenit to patřičnými kilogramy zlata, navléknout kukly a pod rouškou noci vyrazit na úřad vlády.
Ono televizní kvarteto z Ištvanovy tiskové konference ponejvíce ze všeho připomínalo policejní juntu. A natěšení zákulisní hybatelé zdejšího politického všehomíra si mezitím v klidu mnou ruce. Další díl seriálu Vrtěti psem započal. Co myslíte, kdo je pes a kdo ocas?
