Macron zvítězil, LePenová poražena. Nebo: Macron první, Le Penová předposlední. Nebo: Le Penová dosáhla historického vítězství, Macron jen těsně před ní. Nebo: Tradiční strany prohrály, antisystémová uskupení pokračují v nástupu.
To jsou jen některé z možných interpretací prvního kola francouzských prezidentských voleb. Nesmysl na nesmysl. Současně nám všechna hlavní média se slavnostně vážnou tváří oznamují, že kampaň před druhým kolem bude mimořádně tvrdá a že v obou vítězných seskupeních naplno začala již včera večer.
A to je vlastně krásou nechtěného zdůrazněný neuralgický bod celé „volební noci“ ve Francii. Je to totiž celé docela pěkná záhada. Nebo klíč ke skutečné interpretaci včerejšího absurdního volebního divadla?
Šokující rychlost
Je to vskutku podivné. Tím spíš, že si toho uprostřed vášnivých či slavnostních řečí vlastně nikdo nevšímá. Nejen v mainstreamu, ale tentokrát dokonce ani v alternativních médiích. A přitom to bilo do očí: Průzkumy předvolebních preferencí se tentokrát nejen nezmýlily, ale byly téměř dokonale přesné. Ale kdyby jen to.
Opravdová záhada přišla zhruba půl hodiny po uzavření volebních místností. Televizní štáby se nastěhovaly téměř výhradně k Emmanuelu Macronovi a Marine Le Penové. To by šlo ještě pochopit. Byli hlavními favority, jejich postup do druhého kola (pro ty, kteří tomu, co se označuje jako „průzkumy veřejného mínění“, ještě věří) šlo předpokládat. Jenže pak to začalo:
Nejprve vystoupila před „světovou veřejností“ šéfka proklínané a skandalizované Národní fronty. Nadšeně oznámila svůj postup do druhého kola – a v podstatě svým projevem zahájila kampaň před druhým kolem. Macron si dal sice trochu na čas, ale v jeho štábu se před televizními kamerami zjevně rovněž slavilo. Budoucí césar dorazil až o pár desítek minut později – aby oznámil své vítězství. A aby toho nebylo málo, vzápětí „uznal“ svou porážku kandidát takzvané pravice (nic takového ve Francii neexistovalo a neexistuje) François Fillon.
Čtěte ZDE: Francie: Podaří se "bažinám" přežít? Zevní svěrač Berlína a Bruselu je v pohotovosti. Pojďme si zahrát s agenturami – a tím je zničit! Naši dozorci vědí – hlavní je správný výklad. Budou lkát i slavit stejně falešně
Tajemný zdroj informací?
Príma, príma, klapalo to jako dobře namazaný stroj. Jenže – odkud to všichni tihle politici věděli? Jediný Jean-Luc Mélenchon, kandidát „radikální levice“ (jak ho sympaticky titulovala média, protože přídomek „extrémní“ měla vyhrazený pro Le Penovou) ještě dlouho poté tvrdil, že si počká až na skutečné výsledky po sečtení alespoň významné části hlasů. Kápl na to docela přesně. A opět – nikdo se u toho nepozastavil, nikdo to nekomentoval.
Při tom ta otázka celou dobu visela před očima: Odkud měli tři hlavní favoriti tak rychlé – a neuvěřitelně přesné! – výsledky? Jak to, že Marine Le Penovou ani na vteřinu nenapadlo, že by mohla první kolo vyhrát – nebo se o tom přinejmenším ani jednou nezmínila? Vždyť její spolustraníci (jeden z nich byl ve studiu ČT a později to také řekl) přece předpokládali výsledek kolem 30%!
Jak to, že Macron od počátku slavil vítězství, když ještě nebyla sečtena ani třetina hlasů? Proč Fillon uznal porážku sotva po hodině sčítání, když zdaleka ještě nebyla k dispozici čísla z velkých měst, kde měl především bodovat? Opravdu tak slepě, ale přitom naprosto betonově uvěřili „odhadům“ zveřejněným těsně po (v některých případech ještě před) uzavřením volebních místností?
Těmtýž odhadům (tzv. poolům), které se tak katastrofálně zmýlily při odhadech výsledků během referenda o brexitu v Británii, o prezidentských volbách v USA ani nemluvě?
Podezření narůstá
Je to tím méně pochopitelné, že „klasické pooly“ jsou ve Francii zakázané. Sběratelé dat tedy nestojí (tak jako všude jinde včetně ČR) před volebními místnostmi vybranými podle přesného sociologického klíče a neptají se namátkově vybraných odcházejících, jak volili. Jak se tedy k těmto informacím těsně po dvacáté hodině někdo dostal? Jak to, že byly téměř dokonale přesné? A jak to, že jim kandidáti a jejich týmy s takovou slepou důvěrou uvěřili?
Nejen Česká televize tentokrát okamžitě uvedla čísla z „odhadů“, která pak na obrazovce nechala ještě dlouho poté, co z francouzského ministerstva vnitra začaly přicházet první výsledky sčítání. Přemostila tak dobu, než se „odhadovaná“ čísla nakonec téměř do desetinky shodla s realitou po „sečtení“ všech hlasů.
Bylo to nutné „přemostit“. Vždyť ještě ve 22 hodin to vypadalo takto: Po sečtení poloviny hlasů vedla Marine Le Penová (24,38 %), druhý byl Macron (22,19 %), třetí Fillon (19,63 %), a čtvrtý Mélenchon (18,09 %). To však bylo již hodinu (!) poté, co Macron oznámil vítězství, Le Penová pouze postup do druhého kola a Fillon uznal svou porážku!
A ve stejnou chvíli Mélenchon odmítá narozdíl od Fillona potvrdit prohru a tvrdí, že si musíme počkat ještě na skutečné sčítání: Tento „radikální levičák“ prostě nevěděl něco, co jeho soupeři. A nejen oni, podle všeho.
Čtěte ZDE: Skotačení nad propastí 2017: Obrátka, nebo oprátka? Věštba z pražské kávové sedliny. Superman Putin, jeho pražský agent a utajený Fučík. Černí mágové jdou Trumpovi po krku. Zvítězíme?
Věštírna bruselská?
Ve 22:46, po sečtení 33,2 miliónu hlasů, už sice vede Macron (23,11 %), ale jen s nepatrným náskokem před Le Penovou (23,08 %). V tutéž chvíli však již mluvčí německé kancléřky Angely Merkelové tlumočil Macronovi přání, aby jako vítěz prvního kola měl totéž štěstí ve druhém kole voleb. Toto přání museli na kancléřství zformulovat tedy ještě v okamžicích, kdy Le Penová vedla.
Všichni přitom nadále museli vycházet z „odhadů“ volebních výsledků. Ty údajně provedly agentury ve frankofonní části Belgie, na niž se zákaz „poolů“ (a zveřejňování výsledků ještě před uzavřením volebních místností) pochopitelně nevztahuje. Pro tuto chvíli totiž není Francie v EU, ale je příkladně suverénním státem. Jenže tím spíš: Jak se k těm totálně přesným „odhadům“ Brusel ještě před skončením hlasování dostal? Kde je nabral? Z jakých zdrojů?
Věštírna delfská hadr. Jen Mélenchonovi mladí romantičtí levičáčtí revolucionáři spořádaně čekají až na sečtení prakticky všech hlasů – a teprve před půlnocí (23:45) vyrážejí na Náměstí Bastily, aby se zde demonstrativně utkali s připravenými těžkooděnci a dali tak průchod své frustraci. Zdá se, že ti jediní – stejně jako jejich favorit – opravdu do poslední chvíle nic netušili. A proto doufali.
V jednom šiku?
Z toho všeho plyne pouze dvojí možný závěr: Buď tentokrát předvolební průzkumy i odhady u volebních místností (tím, jak je kdo vůbec mohl vyrobit, se teď raději vůbec nezabývejme) byly neskutečně přesné. A tři hlavní favoriti (vyrobení „průzkumy“) – spolu s Bruselem, Berlínem, ale třeba i s naším premiérem Sobotkou (ten také nepřímo gratuloval Macronovi už kolem 21. hodiny), věděli, že jim tentokráte mohou stoprocentně „důvěřovat“.
Nebo všichni jmenovaní věděli něco jiného. Jinými slovy – znali výsledky (jistě ne detailně, ale v základním rozložení Macron – LePenová – Fillon) ještě před hlasováním. Prostě se na nich s bruselskou a berlínskou „centrálou“ domluvili.
Přímo výkřikem je v této trojici především Fillon, který uznal porážku opravdu skandálně předčasně. Už v době, kdy ve francouzské metropoli, na niž měl nejvíce spoléhat, ještě sčítání hlasů ani pořádně nezačalo – a skončilo až jako poslední. Celková čísla z Paříže to dokumentují jasně: pro Macrona 34,8% pro Fillona 26,4 % (!), pro Mélenchona 19,6 %, pro Le Penovou sotva 5% hlasů. Proč stáhl kalhoty daleko před brodem?
Oheň i kouř
Dostal snad za „spolupráci“ příslib beztrestnosti ze svých několika kauz, jimž během předvolební kampaně s obtížemi čelil? To uvidíme velmi brzy. Pokud šlo o „dohodu“ této velké trojky, jeho vyšetřování nyní velmi rychle skončí, nebo se spíše rozplyne do ztracena. Pokud šlo skutečně o podvod, bylo nutno, aby jeho výsledky veřejně – a demonstrativně včas – „uznal“ kandidát poražené opozice. V tomto případě takzvaně „konzervativní pravice“. Co říká Mélenchon, až čtvrtý na pásce, bylo už pak mediálně nedůležité.
Že je to klasická „konspirační teorie“, nad níž se „rozumný člověk“ jenom ušklíbne? Jak jinak. Je to podobné, jako se všemi podobnými kauzami, v nichž něco podstatného „nesedí“: Ano, jako třeba vzor všech podvodů 11. září 2001, které prostě nemohlo proběhnout tak, jak tvrdí americká vláda – a přesto na ni dodnes establishment celého západního světa (politický i mediální) přísahá.
Mimochodem – všimli jste si, jak ani ne po sto dnech v úřadě „napravený“ prezident Trump už neřekne ani slovo o novém vyšetřování (které sliboval během předvolební kampaně) velepodvodu, jenž změnil svět? Není kouře bez ohně, říká francouzské přísloví. V Paříži (stejně jako v New Yorku) jsme však zřetelně viděli kouř i oheň. Minimálně ti, kdo používají oči k vidění, nos k čichání a rozum k přemýšlení – což znamená, že je nelze řadit mezi „rozumné“.
Čtěte ZDE: Francie: Duchovní potřetí zrazují. Islám přebírá prapor komunistického a nacistického teroru. Zbabělost a snaha o dialog s mučitelem. Katalog ústupků a jednostranných gest. Mírové soužití neexistuje
Co z toho plyne?
Ať však bereme první kolo francouzských prezidentských voleb jakkoli, na hodnocení důsledků to moc nezmění.
Nejspíš šlo o grandiózní podvod, na němž se zúčastnila i Marine Le Penová. Potvrdila tak, že je součástí „systému“ – narozdíl od nezasvěceného Mélenchona, jenž se na hvězdné obloze favoritů zjevil jako náhodný meteorit.
Pokud šlo jen o fantastickou shodu, pro kterou otec manipulativní fantastiky C. G. Jung zavedl pojem „synchronicita“ (označení pro příčinně nevysvětlitelné protnutí dvou nebo více událostí v čase), byli jsme svědky zázraku. Ať tak či tak, závěr je stejný:
Systém, jehož reprezentanty jsou současní držitelé moci (establishment, bažiny, kavárna atd.), prokázal, že se stabilizuje. Šoky a rány po brexitu a Trumpovi jsou již zaceleny. Je opět schopen bezpečně manipulovat volebními výsledky – bez ohledu na metodu – které mu dávají zdání legitimity. A veřejnost buď jásá, nebo je smutná – ale nemyslí. To je skutečné vítězství.
Druhé kolo proto proběhne ukázkově: Macron zvítězí, LePenová ale „posílí“. Bude to předmětem „vážných úvah“ o nutnosti „změn“. K těm samozřejmě nedojde, pouze se budou přemalovávat trochu kulisy. Národní fronta bude – tak jako doposud – sloužit ke „kontrolované kanalizaci“ frustrace té části společnosti, která s výstavbou zdí fešáckého kriminálu kolem sebe nesouhlasí.
Bouchne to už letos?
Budeme slyšet (a už slyšíme), že pokud se „centristovi“ (nový název pro tutéž socialistickou stranu, kterou reprezentuje Hollande a celá EU Internacionála) Macronovi nepodaří prosadit „skutečné změny“, příště už by mohla LePenová zvítězit. Nezvítězí samozřejmě nikdy. Jen tím mají získat čas na dostavbu věznice totality – v případě Francie další odklad o pět roků.
Jenže tento propočet má, jako vždy, fatalní chybu: Protože je veskrze umělý a jeho smyslem je pouze udržet naživu sociálně-inženýrský projekt Nového světového řádu, nutně opět selže. Napětí a frustrace ve společnosti bude narůstat. Všichni moudří komentátoři dál budou kroutit hlavami nad „rozdělením“ té či oné společnosti – prakticky ve všech státech Západu.
To je ovšem neudržitelné – a musí dojít k výbuchu. Vezmeme-li v potaz vyostřující se mezinárodní situaci, blízkost grandiózní hospodářské krize (kterou nelze injekcemi centrálních bank oddalovat donekonečna) a narůstající aroganci vládnoucích elit, které pojedou dál ve starých kolejích, může výbuch nastat vlastně kdykoli.
Logicky by měl přijít teprve po německých volbách na podzim, ale není to vůbec jisté. Dynamika „utajené krize“ může být daleko rychlejší. Na takovou situaci má ovšem establishment jedinou odpověď – válku s „vnějším nepřítelem“. Kdo to je, asi netřeba zdůrazňovat.
Pokud bylo „fantaskní“ první kolo francouzských voleb kompletním podvodem, je už její součástí. Ostatně stejné to je, bylo-li jen stejně fantaskní „synchronicitou“. Hodiny, dny a týdny nekonečných žvástů, kterými nás nyní bude tímto falešným prostorem provázet mediální mainstream, jsou pak jen osudovou píšťalkou Krysařovou:
Ústí v minovém poli.
