“V principu mám za to, že zdravotní péče by měla být založena na vědě a dokázaných zkušenostech, nikoli na osobních názorech nebo myšlenkách. Odmítnutí provádět potraty, vydávat antikoncepci nebo podobně, je odmítnutí péče o pacienta.”
Případ Grimmarková: Potrat jako součást povolání?
Tak pravil nikoli Zarathustra, jak by se zdálo, ale švédský ministr zdravotnictví Gabriel Wilkström. Reagoval tak prý - ačkoli to nikde naplno neřekl - především na nedávný případ své krajanky a “poddané”, porodní asistentky Ellinor Grimmarkové.
Paní Grimmarková už před několika lety v rámci své praxe odmítla asistovat ženám při provádění potratu - a tak ji prostě humanisticky vyhodili z práce. S odůvodněním, že zabíjení dětí, zvané humanisticky umělé potraty, jsou součástí práce švédských porodních asistentek a basta.
Ellinor Grimmarková přitom netrvala na zákazu potratů v celé nemocnici. Pouze prohlásila, že jakožto křesťanka nemůže činit úkony, které jsou v rozporu s jejím svědomím. Zabíjet (nenarozené) lidské bytosti je pro ni nepřekročitelnou hrází. A že pokud nemocnice interrupce provádět chce, nechť je provádí, až Ellinor nebude ve službě - což jde poměrně dobře vzhledem k tomu, že se nikdy nejedná o neplánovaný zákrok. Nemocnice jí vzápětí ukončila pracovní poměr. Další dvě nemocnice v oblasti ji posléze ze stejných důvodů odmítly zaměstnat.
Celý případ prošel několika soudními instancemi. “Zkušená babice” (jak se “asistentkám” říkávalo v dobách mé babičky a prababičky) to ovšem projela.
Čtěte ZDE: Utajený účet svědomí: Přes tři milióny našich krajanů "odborně" pozabíjeno. Obrázky na krabičkách cigaret ano, obrazy vražděných neviňátek ne? Bojovníci proti kultuře smrti půjdou v Pochodu pro život
Mezinárodní právo nás nezajímá
Marné byly argumenty právníků, poukazující na mezinárodněprávně zakotvenou svobodu svědomí. Marné bylo dokonce tvrdit, že Parlamentní shromáždění Rady Evropy, velká to autorita ve věcech “lidskoprávních” (dokonce ještě i tehdy, kdy už byly z babic “asistentky”, zvaných záležitosti občanských svobod) jasně prohlásilo:
“Žádná osoba, nemocniční zařízení nebo podobná instituce nesmí být donucována, volána k odpovědnosti nebo diskriminována jakýmkoli způsobem kvůli odmítnutí provést, zajistit, asistovat či se podrobit potratu, způsobení potratu lidského embrya či eutanázii, nebo jakémukoli činu, který by mohl způsobit smrt lidského plodu či embrya, a to z jakýchkoli důvodů.”
Mezinárodní právo si zkrátka - v tomto případě - může říkat co chce. Teď se babice-asistentka nachází v situaci, kdy musí švédskému státu zaplatit náklady soudního sporu, v přepočtu někde kolem dvou a půl milionu korun. A ministr zdravotnictví se nafukuje a mluví o “odmítnutí péče”.
Hippokratovo řešeto
Pan ministr nejspíš nikdy neměl tu čest číst o Hippokratovi. Tento řecký lékař, otec-zakladatel moderní evropské medicíny, dal také jméno slavné Hippokratově přísaze. V ní stojí: “Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit, jak zemřít. Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.”
Tedy, v té původní, originální, na kterou se celá současná západní medicína odvolává jako na základ své existence. Jenže - Hippokratova přísaha současnosti tuto “ nepohodlnou maličkost” vynechává. Vlastně už jich vynechává tolik, že původní text lékařského slibu je děravý jako řešeto. Holt, časy se mění. Co kdyby někdo chtěl po mladých přísahajících absolventech lékařských fakult takovou “péči”, jakou nedávno poskytl pacientce jeden nizozemský lékař?
“Není jasné, zda si přála zemřít…”
“Poprvé v historii Nizozemí dostal lékař výtku za to, že poskytl eutanázii pacientce, u níž nebylo zřejmé, zda skutečně chtěla zemřít. Implementace eutanázie byla také pro pacientku traumatizující… pacientka byla žena kolem osmdesátky, trpící demencí v tak pokročilém stavu, že se o ni nebyl její manžel schopen postarat, a byla umístěna v domově pro seniory. Tam trávila své dny vyděšená a rozzlobená. V noci bloumala po chodbách a stýskalo se jí po rodině a domově.
Po několika týdnech ošetřující lékař rozhodl, že žena nesnesitelně trpí a že již nadále není mentálně kompetentní o sobě rozhodovat, ale že prohlášení, které učinila předem, ospravedlňuje eutanázii…
Zákrok byl proveden asi sedm týdnů po umístění… Po první dávce sedativa se žena začala zvedat. Zbytek zákroku byl proveden, zatímco ji rodinní příslušníci přidržovali na posteli… Není jisté, zda šlo jen o mimovolné pohyby, nebo zda si žena nepřála zemřít.”
Čtěte ZDE: Příznačně v postní době další satanský krok EU: Co znamená právo žen disponovat svým tělem a právo na potrat? Sankce za odmítnutí vraždit? Výsměch do tváře Boží
Neunikneš
Jak půvabná formulace. Poněkud připomínající Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem - film, natočený v časech, kdy to ještě vypadalo, že se před podobnou “péčí” dá z “léčebny” utéci - aspoň za oceánem.
Jenže to dnes už možné není. Nebo brzy nebude. Vzniká přece báječný Nový světový řád, který pomocí Světové armády prosadí podobná “dobra” pro všechny na celém světě.
Momentální “tvář” vznikající armády, pěkně po orwellovsku zvaná Mírové sbory OSN, také právě řeší menší problémy "růstu". Příslušníci pokrokového tělesa čelí celkem asi dvěma tisícovkám obvinění z pohlavního zneužívání a znásilnění dětí za posledních deset let.
“Mírové” sbory pečují o děti
Fakta jsou pozoruhodná:
“Novináři z Associated Press poukázali například na existenci pedofilní sítě, provozované 134 příslušníky Mírových sborů ze Srí Lanky, umístěných na Haiti, kteří hrůzným způsobem po léta zneužívali nejméně devět dětí. Ani jeden z nich nebyl za znásilnění uvězněn. Mnohé z obětí byly velmi mladé. ‘Ještě jsem neměla prsa,’ uvedla dívka, která z důvodů vlastní bezpečnosti vystupuje pod označením Oběť č. 1. Uvádí, že mezi jejím dvanáctým a patnáctým rokem ji znásilnila téměř padesátka příslušníků Mírových sborů včetně ‘velitele’, který jí za sex dal 75 centů.
Spojené národy některé z obětí v případech, které se neobjevily zdaleka jen na Haiti, samy vyslechly. Jeden patnáctiletý chlapec uvedl, že byl znásilněn téměř stovkou mužů z Mírových sborů. Další, čtrnáctiletá dívka, byla jedním vojákem znásilňována každý den. Třetí, šestnáctiletou, zavedl příslušník Sborů na ubikaci s tím, že jí dá ochutnat burákové máslo, načež ji znásilnil se zbraní přiloženou k její hlavě, po čemž otěhotněla. Téměř neustále pláče a říká, že každý den uvažuje, že svou novorozenou dceru zaškrtí. Stejně jako mnoho ostatních obětí ovšem znásilnění nikdy neohlásila - bojí se otce svého dítěte znovu vidět.”
Pochod
Podobná “péče” Mírových sborů o děti samozřejmě nebyla nikdy řádně vyšetřena. Naopak - vyšetřovatelé Spojených národů, kteří se pokoušeli o “whistleblowerství” byli postaveni mimo službu nebo donuceni k rezignaci.
Asi bychom se neměli tomu všemu divit. Žijeme přece v době postinformační, takzvaně post-faktické. Co to znamená? Zřejmě by leccos mohl napovědět třeba “post-fakt”, že podle nejnovějšího žebříčku, který se objevil i v našich médiích, je nejrychleji rozvíjející se ekonomikou světa Libye, která roste rekordním tempem 53,7 procenta za rok.
Škarohlídi, kteří tvrdili, že kam vkročí noha Amerikou vyvolané barevné revoluce či občanské války, sedm let tráva neroste, tak tedy konečně dostali na frak.
Už abychom podobná dobrodiní měli také u nás. Však se o to také spousta Sorosových neziskovek intenzivně snaží. Jedině tak, zdá se, konečně nastartujeme pořádný růst HDP. A dostaneme také v neředěné formě všechna ostatní dobra, včetně péče různých armád, soudů a “mírových” sborů o zdraví a životy nás a našich dětí.
Kdekoli a kdykoli.
Od lůna až po hrob.
PS: Pokud se snad někomu jeví některá z uvedených uvedených událostí jako znepokojivá, může to autorce tohoto článku a několika tisícům dalších podobně “postižených” sdělit na Národním pochodu pro život, který projde Prahou v sobotu, 22. dubna 2017.
