Poslední tragické události v Sýrii jen potvrdily rčení, že jednotkou pokrytectví je Bílý dům. A to v rovině, neurážející pouze lidský rozum, ale i jeho samotného Stvořitele.
Poslední američtí prezidenti – včetně Husseina Obamy – se světonázorově deklarovali jako křesťané. Bill Clinton byl baptista, Bush junior episkopálec, Obama blíže nespecifikovaný protestant a Donald Trump je presbyterián. Navzdory amerikanistické doktríně o odluce náboženství od politiky dbají američtí prezidenti na to, aby jejich počínání mohlo být vnímáno jako slučitelné s evangeliem. Takto to alespoň tvrdí, když jsou dekorováni čestnými akademickými tituly nominálně křesťanských univerzit či při audiencích s papeži.
Jedni za osmnáct, druzí bez dvou za dvacet
Že jde v případě prezidentů z řad Demokratické strany o bohopustou lež, snad není třeba podrobně dokládat. Nikoli náhodou je tato partaj, podporující potraty, feminismus či genderovou revoluci, označována jako strana „kultury smrti“. Stěží si lze totiž představit program, který je křesťanskému pohledu na člověka a společnost vzdálenější.
Jak je tomu v případě strany republikánské? Její establishment se od demokratů v ničem zásadním neliší a příležitostná „prolife“ prohlášení či drobná gesta tímto směrem nelze vnímat jako projev jejich skutečného přesvědčení, ale ryze pragmatického zájmu o hlasy křesťanských voličů. Přesto nelze popřít, že mezi republikánskými voliči je mnoho skutečných křesťanů, kterým leží na srdci nejen práva lidská, ale i Boží. Ostatně bez jejich podpory by nebyl zvolen prezidentem muž, který se v průběhu předvolební kampaně, a po nějaký čas i po svém zvolení, zřetelně vymezoval vůči sociálně inženýrské politice svého černého předchůdce.
Zatímco na domácí scéně je u republikánských prezidentů patrný určitý zájem o prosazování některých křesťanstvím inspirovaných postojů – viz například Trumpovo zrušení financování některých propotratových organizací – pak na scéně politiky mezinárodní jsou i oni spíše apoštoly smrti, než života. A kdo tím trpí nejvíce? Paradoxně ti, kteří od nich čekají zastání - křesťané.
Ti již celou řadu let nevěřícně sledují, jak americký „boj proti terorismu“ namísto potření terorismu napomáhá vyhlazovat křesťanské enklávy v oblastech, kde byla víra v Krista rozšířena podstatně dříve, než na Západě. Bez dlouhodobé americké podpory džihádistických skupin, počínaje afghánskými mudžahedíny, přes bin Ládinovskou Al-Kajdu až po současný Islámský stát, sloužící jako prostředek ke svržení sekulárních režimů na Blízkém a Středním východě, by nebylo ani miliónů uprchlých křesťanů, ani narůstajícího počtu křesťanských obětí z rukou islamistů („umírněná opozice“).
Čtěte ZDE: Pět let nehorázných lží o Sýrii. Cynické obětování nejstarších křesťanských komunit. Podpora teroru na vlastní rodině a boj proti jejím ochráncům. Jak dlouho ještě musí trpět? Svátek Zvěstování je plný naděje
Zoufalství syrských křesťanů
O tom, jak vnímají syrští křesťané Trumpovo humanitární bombardování Sýrie, jež zdejší konflikt posunulo do další děsivé fáze a celý svět na pokraj války, referuje česká redakce Rádio Vatikán. Jde o závažná svědectví z míst bojů, jež nám bažinomilní presstituti systematicky zatajují.
„Zdá se, že jde o strategickou chybu,“ reagoval řeckokatolický ordinář Aleppa na rozhodnutí USA ostřelovat základnu syrského letectva Al Šajrát (foto) v provincii Homs. „Nevěřím tomu - řekl včera arcibiskup Jean-Clement Jeanbart italské katolické agentuře SIR – že by prezident Assad potřeboval užívat chemických zbraní, poněvadž má na bojišti výhodnější pozici. V každém případě by však nejprve bylo třeba seriózně vyšetřit, co se stalo, aby bylo jasné, kdo je zodpovědný.“
Aleppský arcibiskup se pozastavil nad tím, zda obvinění uvalené na syrskou vládu a odpověď s použitím raket, nebyly příliš unáhlené, tím spíše, že přinesly další oběti na životech, zemřelo šest vojáků a devět civilistů. Vyjádřil naději, že všechny zainteresované strany změní svůj postup a „seriózně zvolí práci pro mír pomocí politických řešení a nikoli bomb“.
Téhož názoru je také apoštolský vikář latinského obřadu v Aleppu. „Tato vojenská operace otevírá možnost nových scénářů, které jsou znepokojivé pro všechny,“ řekl biskup Georges Abou Khazen OFM pro portál Vatican Insider. „Americká strana působí destrukci syrské infrastruktury. Již dříve bylo takto zničeno 32 mostů a bombardováním přehrady Tabbka na Eufratu – patnácté na světě co do velikosti - byla vyřazena z provozu elektrárna. Domnělý chemický útok je záminka, jako mnoho jiných, o kterých jsme slyšeli dříve v Libyi a Iráku... Spojené státy okupují spolu s takzvaným islámským státem všechna ložiska ropy a zemního plynu v Sýrii. Za zmínku stojí, že pár minut po americkém útoku začala ofenzíva džihádistů islámského státu a Al Nusry,“ říká biskup Abou Khazen.
Čtěte ZDE: Nad propastí: Po americkém útoku na Sýrii už nic neplatí. Atentáty na běžícím pásu a teroristé v rauši. Je Trump mrtev? Kdy další „operace pod cizí vlajkou“? Necháme se vést na porážku, nebo pochopíme svůj Kříž?
Přišli jsme o všechno!
Vatikánský rozhlas požádal o vyjádření chaldejského biskupa Aleppa mons. Antoine Audo:
„Bylo to opravdu velké překvapení, je to pro všechny nová věc. Jde o změnu vojenské politiky na mezinárodní úrovni. A neví se, kam bude směřovat. Všichni se tady v Sýrii ptají – i když já si to tak docela nemyslím – zda tento příběh s chemickými zbraněmi nebyl manévr, který měl připravit intervenci a mezinárodní veřejné mínění.“
Na otázku, jaká je nálada mezi lidmi, mons. Audo odpovídá:
„Ozbrojené skupiny jsou v podstatě spokojené, když vidí tuto destrukci syrského státu. A jejich mnoho. Ostatní čekají, co se stane. Existuje projekt na rozdělení Sýrie. Neustále se srovnáváme se situací v Iráku. Zpočátku jsme si mysleli, že není možné, aby se tato situace opakovala v Sýrii, ale nyní vidíme, že se děje totéž.“
Zdá se ovšem, že Asadova vláda získala zpět kontrolu nad většinou území.
„Ano, má v rukou velmi důležitá města, jako je Damašek, Aleppo, Homs, Hamma, i když čas od času jejich ostřelování pokračuje. A tedy není všechno skončeno.“
Proč je mezinárodní společenství tolik zaměřeno na Sýrii?
„Na mezinárodní rovině jsou vždy nějaké zájmy, především ekonomické, jde zejména o zemní plyn a ropu. Pak je tady islámský rozměr, boj mezi sunnity a šíity na celém Blízkém východě, který je využíván k udržování těchto bojů a obchodu se zbraněmi. A konečně na syrské úrovni je tady určitá slabost spočívající v napětí mezi menšinami a většinou, kterého se rovněž zneužívá.“
Jak se připravuje křesťanská komunita v Aleppu na Květnou neděli?
„Jsou to důležité momenty. Každý pátek večer máme po eucharistii v naší katedrále Křížovou cestu a minulý pátek mě velmi překvapilo, že kostel je daleko plnější než obvykle. Bylo to kvůli bombardování a situaci kolem Idlíbu. Lidé měli strach, a proto přišli do kostela. Víra je skutečně cosi mimořádného, je to jediná věc, která nám zůstává. Nemáme politické ani ekonomické prostředky a děláme všechno proto, abychom zabezpečili křesťanskou přítomnost. A náš smutek, všechno, co děláme jako biskupové a jako křesťané a kněží je jenom, abychom vydali svědectví o naší víře. Nemáme žádné zájmy. Všichni mají nějaké zájmy v Sýrii, v této válce, na mezinárodní či na národní úrovni. Ale my syrští křesťané jsme přišli o všechno.“
Říká aleppský biskup chaldejského ritu Antoine Audo SJ. (Zdroj.)
Pro blízkovýchodní křesťany je pronásledování ze strany islamistů ještě něčím pochopitelným. Co si však počít s tím, když tíhu jejich kříže znásobují Jidášové z oválných pracoven svobodného světa?
