Teroristické vraždění v Petrohradu má či může mít řadu otázek v různých rovinách: Proč se útok odehrál právě ve chvíli, kdy zde jednali prezidenti Putin a Lukašenko o „narovnání“ vztahů, které se v poslední době dařilo Západu nabourat? Proč státníci tak okatě demonstrovali, že teror jejich dohodu nenarušil? Šlo o odpověď na „vzkaz“?
Byl masakr v metru právě oním „vzkazem“ Rusku od Západem vytvořené, financované a vyzbrojované „umírněné opozice“ – tedy „umírněných“ islamistických zabijáků, jimiž se přesto nepodařilo odstranit syrského prezidenta Asada? Nebo snad dokonce šlo o „odvetu“, kterou americké tajné služby Rusku vyhrožují kvůli údajnému – bez jediného důkazu tvrzenému – ovlivnění prezidentské kampaně Putinovými „hackery“?
Je tu však ještě jedna rovina – z našeho hlediska nikoli bezvýznamná: Způsob, jakým protiruská válečnická propaganda našich mainstreamových médií teroristický útok zpracovala a interpretovala. I to je novum v probíhající válce.
Bleskové odhalení
Připomeňme, že atentátník popravil kromě sebe čtrnáct lidí a padesát dalších zranil. Podle všeho nevraždil původně podezřelý (muslim) – ale jiný (muslim). Uzbek s ruským pasem, jakýsi Akbaržon Džalilov, který již před sedmi lety přijel do Petrohradu z rodného Kyrgyzstánu. To mu bylo asi patnáct.
Prý se zatím nijak neprojevoval, takže tajné služby jej neregistrovaly. Islamističtí kámoši jej pravděpodobně naverbovali k akci kyrgyzském městě Oš. Potvrdil se tak opět známý „bonmot“, že všichni muslimové nejsou teroristé, ale všichni teroristé jsou muslimové. Ale o vykonavatele jako obvykle příliš nejde. Jde o ty, kdo ho řídí jako sebevražednou loutku.
Není náhodné, že podle odhadů odešla bojovat do řad islamistů v Iráku a Sýrii více než tisícovka Kyrgyzů. A kdo ví, jaký počet z nich se uvnitř „ruského Schengenu“ již přesunul do Moskvy či do Petrohradu. Když totiž kriminalisté prohledali muslimův byt v Petrohradě, nic podezřelého nenašli. Je tedy pravděpodobné, že měl nějaké komplice, kteří mu vyrobili a dodali bomby – z nichž nakonec vybuchla jen jedna. Ta, kterou do pečlivě hlídaného metra pronesl v batohu na zádech. Jak se tam dostal?
Další podstatnou věcí, o níž zatím jasno není, je samozřejmě motiv. I tady sledujeme něco podivného, netypického. Relativně bleskové odhalení atentátníka zatím vůbec nevypovídá o tom, proč útok provedl. Co tím chtěl demonstrovat. Když totiž dojde k muslimskému teroru na Západě, je to jasné téměř okamžitě. Přihlásí se k tomu obvykle Islámský stát (ať právem či neprávem) – a je jasno. Proč se ale k petrohradskému masakru dosud nikdo věrohodně nepřihlásil? To dává prostor k mnoha otázkám – ovšem úplně jiným, než jsou ty, které slyšíme z hlavních médií.
Čtěte ZDE: Nápady čtenáře detektivek: Dnešní spuštění Brexitu není tak klidné, jak se jeví. Byl týden starý útok jeho ouverturou? Parlament a premiérka Mayová dostaly vzkaz? Co dělal v Londýně Sikorski - a proč si natáčel vraždění?
Mobilizace zombií
První vlnu spekulací, které mají dát směr interpretaci tragické události, zařídila jako vždy Česká televize. Vyhlásila okamžitou mobilizaci známých antiruských zombií: Petra Procházková, Petruška Šustrová, bratři Dvořákové či „bývalý diplomat“ jakýsi pan Votápek atd. nastupují na frontu „antiputin“ vždy v první linii. Tak i tentokrát. Má to výhodu, protože klidně můžete televizi vypnout, neboť dopředu víte, co bude následovat.
Tentokrát se však „pražské bažiny“ spolu s moderátory z Kavčích hor překonávali. Dokonce se na liště objevil titulek „Konspirační teorie“, které za jiných okolností jsou předmětem posměchu a důkazem údajné „postpravdivé doby“ na médiích alternativních. Tedy těch, které se pokoušejí umlčovanými otázkami lži a mystifikace mainstreamu (politického i mediálního) alespoň zčásti odhalovat.
Při vší tragičnosti to bylo tentokrát mimořádně komické. Nejprve přišla řeč na (počtem bezvýznamné) „demonstrace proti režimu“, které týden předtím proběhly v několika městech Ruské federace. Ale také ihned soudruh Dvořák ujišťoval, že to s atentátem vůbec nesouvisí – takže nebylo vůbec jasné, proč o nich mluví. Tedy vlastně bylo. Směšné. Tragikomické. Bizarní karneval. Marnosti.
Není teror jako teror
Petra Procházková z Babišových Lidových novin má z rodinných důvodů pro islamisty pochopitelnou slabost. Ne tak pro Putina, který je pronásleduje. Prosto vysekla báječnou piruetu: Zkrachovalý pokus o demonstrace v Moskvě – proběhly jen pár hodin před teroristickým útokem – prý možná zorganizovaly ruské tajné služby s cílem vyvolat nepokoje a ukázat, že proti agresivnímu davu je třeba zakročit. A jakže to souvisí s atentátem v Petrohradě?
Odpověď přináší (kromě jiných zdrojů) miliardářův web Aktuálně.cz – respektive jeho zaměstnanci. V tomto případě komentátor Martin Fendrych. A je to číslo vpravdě vrcholné. Nejprve překvapivě ujišťuje, že zabíjet nevinné lidi je vždycky ošklivé. Ale je tady prý rozdíl:
„Když se však tak děsivá událost odehraje v nedemokratické, autoritářské zemi, jakou je Rusko, je to jiné, než když atentátníci zabíjejí v zemi demokratické, třeba ve Velké Británii. Rusko v posledních letech proslulo dezinformačními kampaněmi doma, v Evropě, zřejmě i ve Spojených státech, a zároveň masivním potlačováním lidských práv na svém území. Budí nedůvěru.“
Čtěte ZDE: Islámský stát: Nová fáze války na obzoru. Míří usekávači hlav do hor? Hydra chce být nezničitelná. Válka nemá brát konce. Stane se střední Asie druhou Sýrií? Řízené zlo nachází nové cesty k Rusku. V čím zájmu?
Když konspirují soudruzi
Nevím, zda by mu někdo neměl připomenout, že od 1. února platí zákon, který za schvalování teroristického činu zavádí trest odnětí svobody až na dvanáct let. Já to neudělám, protože tento zákon pokládám za zhovadilý, podobný zákonům o schvalování atentátu na Heydricha. Ale prostě tu je. Jistěže jde o zákon koncipovaný proti teroru na Západě – jenže to se nesmí říci. Takže to platí i pro schvalování terorismu proti Rusku.
Neobávám se samozřejmě, že by prokuratura bývalého agenta BIS obvinila, tohle není Adam Bartoš, ale stejně bych si na místě jeho a jemu podobných dával pozor. Pořád ještě nemá všechno v rukou jen prokurátorka Lenka Bradáčová, nemluvě o plukovníku Šlachtovi, jenž sice policii opustil a do voleb zůstane zaparkovaný v Babišově celnici, pak se však se možná stane ministrem vnitra. Do té doby by se však nějaký nezasvěcený státní zástupce či policista-šťoural přesto mohl najít.
Když „konspirují“ soudruzi (chlapci a děvčata z Kavárny, kteří spolu mluví) je to jiné, než když „konspiračními teoriemi“ dezinformují „konspirační prokremelské weby“. To dá rozum. Fendrych pátrá v hlavní linii, která se právě v mainstreamu jede:
„Od první chvíle po útoku jsme mohli sledovat informační chaos a bizarní spekulace. Z nich asi nejšílenější, a přece na sociálních sítích (tedy na hlavním, nejpružnějším a nejméně kontrolovaném infomédiu dnešní doby) hojně zastoupená, byla teorie, že útok mohly zorganizovat ruské tajné služby, rozuměj zjednodušeně prezident Putin. Proč? Aby mohl po nedávných protestech "utáhnout šrouby" a odvrátil pozornost od vlastních potíží (rozbujelá korupce atd.)“
A co takhle CIA?
Spekulující havlistické zombie v našem mediálním prostoru vycházejí pochopitelně z axiomu svého zvěčnělého guru, že existují bomby, které jsou „humanistické“ – jak pravil Václav Havel o těch padajících na Srbsko z letadel a raket NATO, respektive USA.
Jenže „kupodivu“ vynechávají ve svých spekulacích hrozby, které právě ze Spojených států v posledních měsících a dnech na ruskou adresu směřují jako rozbušky zastřelovací artilerie. Za hledáčky sedí ozubené nestvůry z washingtonských bažin, pokoušející se zakousnout prezidenta Donalda Trumpa, tuto „poruchu v Matrixu“.
Už je to tak unavené, bezhlavé a hloupé, že se tomu lze jen hořce smát. O aprílu se na stránkách ruského ministerstva zahraničí na toto únavné téma objevila docela případná legrácka s názvem „Záznamník pro ruské diplomatické mise“.
Na záznamu, parodujícícím volání na záznamník ruské ambasády, se ozývá: „Dovolali jste se na ruské velvyslanectví. Váš hovor je pro nás důležitý. Chcete-li si rozhovor s ruským diplomatem podle vašich politických konkurentů, stiskněte tlačítko 1. Chcete-li využít služeb ruských hackerů, stiskněte tlačítko 2. Pokud jde o zásah do voleb, stiskněte tlačítko 3 a čekejte na zahájení volební kampaně. Vezměte prosím na vědomí, že s cílem zlepšit kvalitu služeb jsou všechny hovory zaznamenány.“
Televize CNN, Kavčí hory Washingtonu, kupodivu aprílovou legrácku neocenila. Dunivým hlasem obvinila ruské ministerstvo zahraničí, že chce tímto „žertováním“ odpoutat pozornost od „vážných obvinění, že se Rusko vměšovalo do amerických prezidentských voleb“. Lidé v Americe se prý „záznamníku“ smát nebudou. Tím myslela protitrumpovský bojující establishment z Kongresu a tajných služeb. Vlastně proč ne? Také jsou to lidé (i když se tak nechovají).
Čtěte ZDE: P. C. Roberts: Stydím se za Spojené státy! Impérium lži ovládá svět. Proč je Rusko univerzální nepřítel? Kdo chce mír, je Putinův agent. Zaprodanost mediálních obránců establishmentu
Doba „faktická“?
Zůstaňme tedy při naší spekulaci o příčinách a „řídících orgánech“ islámského teroristy u faktů – bojujíce tím současně proti kavárně a „době postfaktické“ (která v hlavních médiích trvá už asi pětadvacet let):
Je fakt, že útok v Petrohradě následoval vzápětí po „legrácce“. Je rovněž fakt, že se k němu dosud nikdo nepřihlásil. Je fakt, že muslim se téměř zázračně (se dvěma bombami sestrojenými do hasičských přístrojů) protáhl do metra rozsáhlými bezpečnostními zařízeními, která jsou zde instalována. Ta již zkontrolovala milióny cestujících a odhalila desetitisíce předmětů, které jsou pro přepravu v petrohradském metru zakázány. Fakt tedy je, že tohle nejspíše byla profesionální operace, do níž mohl být zapojen i některý „slabý článek“ ochrany metra.
Je fakt, že CIA má v Rusku spousty bdících i spících agentů. Je fakt, že ruská operace v Sýrii rozhodla o tom, že demokraticky zvolený prezident Asad nebude svržen „umírněnou opozicí“. Je fakt, že v řadách těchto „umírněných hrdlořezů“ bojuje mnoho Kyrgyzů. Je fakt, že tam už si asi moc nezabojují, protože Trumpova vláda prohlásila, že Asada již svrhnout nechce (také pro to, že nemůže).
Je fakt, že tajné služby USA bojují stejně tak proti prezidentu Putinovi jako proti prezidentu Trumpovi. Je fakt, že nějakou demonstrativní „odvetu“ to po dlouhodobých výhrůžkách to už potřebovalo. A konečně je fakt, že ruské tajné služby prezidenta Putina o atentátu okamžitě informovaly – ale on jednání s prezidentem Lukašenkem nepřerušil. Což byla jasná odpověď strůjcům útoku (vykonavatel je bezvýznamný prakticky vždy), stejně jako závěrečné „komuniké“: dohodli jsme se.
Hra na ostří nože pokračuje
Bylo přinejmenším překvapivé, jak si i ministr zahraničí pospíšil s ujištěním, že teror s Petrohradě nemá spojitost s ruským vítězným angažmá v Sýrii. Moskva samozřejmě nechce Donaldu Trumpovi ještě více komplikovat situaci. Už tak bylo nutné přijmout tezi, že „studená válka“ je i za Trumpa nebezpečnější než za Reagana. Zda to bude stačit k tomu, aby nebyl americký kámen v soustrojí Nového světového řádu odstraněn, je ovšem velkou otázkou.
Následovalo hned další dějství: „chemický útok syrského režimu“. Vybuchlý sklad údajně během bombardování „umírněné opozice“ v Chán Šajchúnu v syrské provincii Idlib – je samozřejmě propagandou připisován syrským nebo ruským letounům. Západ ho okamžitě označil za válečný zločin a volá po potrestání viníků. Kromě jiného to zcela zakrylo mediální obraz vyšetřování atentátu v Petrohradě. Propagandistické zombie v ČT (od Prahy po Washington) mají opět pohotovost. Chudáci si neodpočinou. My však bohužel také ne.
Hra na ostří nože prostě pokračuje. Stejně jako nevyhlášená válka, která je den ze dne blíže své horké fázi.
Petrohradský atentát byl v tomto ohledu „jenom“ test.
