Nehledě na všechny starosti západního světa, zastavit prohlubování krize ve vztazích mezi Evropou a USA se vůbec nedaří. Položertovná hrozba šéfa exekutivy Evropské unie na adresu USA ukazuje, nakolik je vše napjaté a zmatené v nynější "sjednocené rodině západních národů". "Transatlantická solidarita" prochází nejtěžšími zkouškami.
Konference Evropské národní strany - sjednocených evropských stran, nazývajících samy sebe pravicovými, avšak reálně již dávno centristických a globalistických - zvolila na Maltě řadu výkonných evropských představitelů.
Křesťanští demokraté, kteří jsou formálně všichni ještě "národovci", jsou u moci v největším evropském státě, v Německu, a jejich kancléřka také přijela na Maltu. Na ostrově byl i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, jehož slova se stala nejcitovanejšími: "Chystám se podpořit nezávislost Ohia a Texasu."
Opilý matador
Lucemburčan, známý svou "bezprostředností", která je často připisována alkoholu, je jedním ze tří vedoucích představitelů EU - kromě něj je to ještě prezident Donald Tusk, jejž se právě pokoušejí odsoudit v jeho domovině Polsku, a předseda Evropského parlamentu.
A tady na začátku tohoto roku došlo ke změně sil. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz se rozhodl přejít z evropské úrovně na úroveň národní: vrátil se do Německa, stal se předsedou sociálních demokratů a má v úmyslu po zářijových volbách vystřídat Merkelovou na kancléřském postu. Takže dnes v Evropě zůstal fakticky jen jeden "nadnárodní" představitel - Juncker.
Dvaašedesátiletý Lucemburčan patří k nejzkušenějším evropským politikům. Na jeho bedrech leželo po téměř dvě desítky let premiérování v maličkém, ale významném velkovévodství. Jeho význam spočívá i v tom, že konkrétní státy Beneluxu jsou pojítkem, iniciátorem a průvodcem evropské integrace. Tím, kdo spojuje Německo a Francii, dvě nosné opory Evropy. Tři země - Belgie, Nizozemsko a Lucembursko - vždy vystupovaly jako největší podporovatelé prohloubení evropských integrací a jejich elity jsou již dlouhou dobu hlavním dodavatelem kádrů formujících společnou eurobyrokracii. Mimochodem, Juncker se stal předsedou EU před dvěma a půl rokem, kdy se už evidentně blížily všechny příznaky krize.
Čtěte ZDE: Tři figurky na hřbetě umírajícího koně: zaprodanec, opilec a nevzdělanec. Pro koho pracují? Na summitu se hledaly "evropské hodnoty". Brusel je nadávka. Kam kráčíš, Evropo?
Juncker vyhrožuje
Jeho volbě se velmi bránila Velká Británie. Za Junckerem stálo Německo, přičemž Britové nechtěli vidět ve vedení společné vlády přívržence ještě větší politické integrace. Přestože v roce 2014 Merkelová prosadila kandidaturu Junckera, upevnění EU to nepomohlo.
V roce 2016 udeřil nejprve brexit a potom Trump - a krize Evropské unie se stala zjevnou dokonce i pro největších eurooptimisty. Juncker již na začátku tohoto roku prohlásil, že nebude kandidovat na další funkční období - což znamená, že bude pracovat do konce roku 2018. A konečná fáze odchodu Velké Británie z EU se neodehraje během jeho vlády. Juncker nyní zamýšlí nejen přinutit Londýn zaplatit celý brexit, ale také zabránit dalšímu rozpadu Evropské unie.
Hlavní nepřítel se však nenachází uvnitř EU, ale mimo ni. V USA, kde se k moci neočekávaně dostal odpůrce totální globalizace a částečně i evropské integrace Donald Trump. Konkrétně jemu hrozil Juncker z maltských skal: "Mnoha lidem se to nebude líbit. Dokonce lidem na druhém kontinentu, kde byl nově zvolený prezident USA spokojen s tím, že brexit dostal prostor, a prosil druhé státy, aby učinily totéž. Pokud bude pokračovat v tomto duchu, chystám se podpořit nezávislost Ohia, Austinu a státu Texas v USA."
V sále se lidé zasmáli, Merkelová a někteří další se uchichtli. Ale Junckerova slova, ačkoli to měl být vtip, jsou jen částečně vtipem.
Jean-Claude se urazil
Juncker si nenastavil žádné vztahy s Trumpem - během předvolební kampaně evropský premiér, jako většina vedoucích představitelů Starého světa, vsadil na Clintonovou. A po zvolení Trumpa se tito dva ještě nesetkali. Junckerova cesta do Washingtonu měla být naplánována na duben, dohodnuté však stále není nic. Juncker je zjevně uražen: "Oni se snaží uspořádat setkání, ale [Trump] už má jiné priority. Mimochodem, on vůbec nic o Evropě neví. Mluvil telefonicky s Tuskem a myslel si, že jsem to já. "
Trump reálně podporoval brexit, reálně vyzýval další země k následování příkladu Velké Británie. Jeho poradci, včetně hlavního stratéga Stevena Bannona (nečekaně včera Trumpem odvolaného, pozn. PP), sázejí na oslabení Evropské unie. Z celkového pohledu se vítězství Trumpa stalo katastrofou nejen pro globalisticky naladěnou část americké elity, ale i pro evropské atlantisty.
Washington se dostal do rukou protivníka atlantického sjednocení, což znamená, že hlavní pozici atlantistů tajně obsadili "partyzáni - izolacionisti". Eurointegrátoři jednoduše zůstali nejen bez amerického ideového spojence, ale i bez patrona, bez vůdce, což prohloubilo už tak kritický stav Evropské unie.
Čtěte ZDE: Exprezident extrémista: Na palubě s nezvoleným Karlem. Jakým jazykem se mluví v Rakousku? Zkušenost s komunismem zapomenuta. Elitářská ghetoizace a nežádoucí zemědělství. Volíš klimanáboženství nebo islám?
Změna taktiky
A přestože se stal prezidentem, Trump a jeho administrativa už nemluví o rozpadu Evropské unie nebo o nepotřebnosti NATO. Naopak, na pracovní cestě do Evropy viceprezident USA Pence všemožně uklidňoval eurolídry. Avšak mračna i tak zůstala.
Evropští vedoucí představitelé dobře chápou, že Trump nezměnil své názory a cíle, ale jen taktiku. Proto evropští atlantisté nespí klidně. Vůdce v současnosti nemají, volby ve Francii a Německu dělají jejich budoucnost ještě více nejistou.
Takže nejbližší dva měsíce, do schůzky NATO plánované na 25. května v Bruselu, budou vyhrožovat Trumpovi. A pak se při osobním setkání pokusí vše převrátit v žert.
Tedy pokud samozřejmě do Bruselu nepřijde například Marin Le Penová. Pak už jim vážně nebude do smíchu.
Zdroj.
