Náš pan premiér byl pozván na koberec. Tak nějak si lid obecný překládá vzletná slova českých „názorutvorných“ medií, že: „Bohuslav Sobotka se v pondělí v Berlíně sejde s německou kancléřkou Angelou Merkelovou“.
Oficiálně by mělo jít o oslavu 25. výročí podpisu Smlouvy o dobrém sousedství mezi Československem a Německem. Proto je pozván i premiér druhého z nástupnických států, Robert Fico. Což zní logicky. No a když už tam pánové budou, tak se hodlají věnovat i „aktuálním evropským tématům“. Aby jen tak nemarnili čas a peníze daňových poplatníků, že.
Téhle povídačce samozřejmě nevěří nikdo. Snad krom některých méně čilých absolventů zvláštní školy. Ano, ta záminka je neprůstřelná: kladení věnců a slavnostní řeči o ničem jsou běžnou pracovní náplní politiků. Ale přece jen, v dnešní hektické (a předvolební) době si jen tak zbůhdarma vyjet do Němec poklábosit o historii? A zrovna tihle dva. Kteří, jaká náhoda, zrovna nevynikají odbojností k eurovrchnosti. Ne, ne, za tím musí být něco víc, napovídá instinkt národa, který větší část z posledních tří stovek let prožil pod cizí nadvládou.
Měkkýši na summitu
První, co každého napadne, je imigrace. A zarputilý odpor východu EU k přijímání oněch obohacovatelů, které mamá Merkel předloni tak srdečně vítala. Těch, jejichž pobyt v Německu začíná být nejenom ekonomicky neúnosný, ale teď, v předvolební době, i svrchovaně politicky nebezpečný. Řadoví Němci se sice stále ještě trochu bojí a trochu stydí volit přímo AfD, ale volání po alespoň nějakém řešení nepříjemné situace je už nezamaskovatelné.
Že by se tedy chystalo nové kolo nátlaku na zpozdilý postkomunistický východ? Snaha nalézt skulinu a vrazit klín mezi státy odbojné V4 metodou lámání slabších článků řetězu? Pravděpodobně. Na nedávném, prý neformálním, summitu EU v Itálii se totiž zrovna tihle dva, Fico se Sobotkou, přímo drali do „jádra“ integrující se Unie. Aniž se, jak je u socanů zvykem, nějak obtěžovali zeptat vlastních občanů, co si o tom myslí. Však ty jejich řeči, že nechtějí vícerychlostní Evropu, že nechtějí být na okraji dění, dolehly až do našich končin. A ve srovnání s tvrdými obránci svého národa a jeho zájmů z Polska a Maďarska jsou to měkkýši. Zvláště ten „náš“.
Navíc na každého z nich existují páky. Ponechme teď stranou Fica. Podívejme se na Sobotku. Jeho situace je téměř zoufalá. Dluh za Lidový dům se mu sice stále daří jakž takž odsouvat, ale do nekonečna to nepůjde. Volby jsou na krku, peníze budou třeba na kampaň - a čím ručit za případnou půjčku? Jeho strana se v preferencích propadá a když nebudou peníze na barnumskou megakampaň, tak jeho voliči nezvednou zadek z kanape. Nebo to hodí Kobliháři… Když se nedostaví voliči, nebudou prachy na splacení dluhu. Následně pak ani korýtka a konexe umožňující jeho další oddalování. Do toho stále straší vyšetřování OKD. Kdyby se socani v budoucí vládě alespoň drápkem neuchytili, padne veškeré krytí i zdržování a Sobotkovi půjde o mnoho… Osobně.
Čtěte ZDE: Víkendový politický kabaret sliboval konečně zábavu: Smích sice zněl, ale trochu zoufale. Jak prodat nekvalitní prášek Tři v jednom? Ponížení Poláci brzy srazí podpatky. Vítězný hrobník ČSSD. Nezklamal jen Zeman
Kde sebere Bohouš peníze?
Pro hodnou mamá by ale pár miliónů nebyl problém. Spíš výhodná investice. Kdyby se jí podařilo za těch pár (pro Německo) drobných zbavit části tíživých nepřizpůsobivých, tak jde o jednoznačný zisk. Jak ekonomický, tak politický.
No a s tím zatroleným OKD? Máme přece Štrasburk. Kam jinam by zamířil spor, doma z politických důvodů obtížně řešitelný? A tam to určitě půjde nějak zařídit. Protože, mezi námi, Bohoušku, o nestrannosti a nezaujatosti soudů, zvláště v mezinárodních, politických kauzách, se dá vyprávět nanejvýš tak v hodině občanské výchovy na prvním stupni základní školy. Neboj, všechno bude dobré, jen chtít. Proč vytahovat bič? To není styl mamá Merkel. Po biči se poohlédmeme, až jestli nastoupí jistý Schulz…
Možná už je leccos předjednáno. A oba „státníci“ jedou pouze osobně doladit detaily. Takové, které se nedají svěřit prostředníkům. Ani těm nejspolehlivějším. Jedním nejcitlivějších témat je určitě způsob provedení obchodu. Protože, ať si západní media melou, co chtějí, kvóty na přerozdělení „uprchlíků“ jsou politicky mrtvé. Neprosaditelné. Ani novější nápad, ten s „jednotnou“ evropskou dávkou pro migranty, která by je motivovala k přesunu do levnějších zemí unie, není uskutečnitelný.
Jednak prosákl předčasně ven a mezi lidem se o něm už teď, v předstihu a navíc v předvolební době, velice nehezky diskutuje. Za druhé hrozí vyvolat nezvladatelnou politickou bouři. Třeba mezi důchodci, kteří celý život poctivě pracovali, aby si vysloužili důchod ve výši necelé 1/2 „sociální dávky“ pro mladého agresivního, vystajlovaného frajírka z Mali, Ghany či Nigerie, který do Evropy právě dorazil a nemá v úmyslu pro ni hnout prstem. Revolta starých lidí, kteří už nemají moc co ztratit, které je obtížné zastrašit třeba vyhazovem z práce a kteří v zásadě vzbuzují soucit a není myslitelné proti nim použít násilí, by se vládě jen těžko hasila.
Imigranti sem
Takže si vsaďme na něco v utajení. Aby se vlk lidového odporu proti nátlaku a „kvótám“ nažral a koza německé touhy někam daleko zašantročit alespoň část z nejagresivnějších obohacovačů zůstala celá. Odpovídalo by to ostatně i Sobotkově naturelu… Což takhle třeba vybavit potřebný kontingent migrantů nějakými dočasnými, přechodnými, krátkodobými či omezenými (je jedno, jak to právníci nazvou) německými papíry? A kontem v německé bance (nejlépe s českou dcerou), na které by jim německý stát posílal dávky. Pak už se stačí odvolat na Schengen, volný pohyb, no a kde je levněji, kde si budou žít jako králové, to už jim neziskovky rády prozradí.
Stálo by to sice peníze. Ale nekupte to. Za prvé, budou škodit jinde. Za stejné peníze méně útoků, znásilnění, i prostého poflakování po ulicích, které pracovitý Němec tak nerad vidí. Vhodné adepty pro život za hranicí vybere policie. Zodpovědně, precizně, zkrátka po německu. Má přece záznamy.
Za druhé by se tímhle způsobem snad konečně podařilo (byť oklikou) prolomit jednotný odpor V4. Najít skulinu, fintu, jak protlačit islamizaci i do nezasažených zemí. Způsob, jak „rozbít etnickou homogenitu východoevropských zemí.“ Tak, jak to již v roce 2015 požadoval zvláštní zmocněnec OSN pro migraci Peter Sutherland při svém projevu v britském parlamentu. To by se páníčkům, těm, kterým se Merkelová skutečně odpovídá, tuze líbilo.
Čtěte ZDE: Zlověstné zvuky z podzemí: Bruselští krtci ve tmě kladou miny. Snědé existence zevlují po Praze. Kde se tu vzal afghánský násilník? Děsivé poselství Migračního manifestu: Plán na převzetí moci novými Evropany
Do ochrany Říše
Je možné, že při osobním setkání v Berlíně, budou politici projednávat i další nápad. Byť ze stejného soudku. V Německu i v ČR se totiž blíží parlamentní volby. Ty německé proběhnou 17. nebo 24. září, české pak pravděpodobně 20 – 21. října. Oběma účastníkům setkání, kancléřce Merkelové i premierovi Sobotkovi teče do bot. Mírně řečeno. Což ale společně domluvit a zkusit nějakou variaci na „holandskou fintu“?
O co jde? O způsob, jakým letos nizozemský premiér Rutte získal na poslední chvíli rozhodující procento hlasů na svého soupeře. Pamatujete? Těsně před volbami přišel turecký prezident, jako z udělání, s nehorázným a pro Holanďany ponižujícím požadavkem. Rutte na Turka rázně vyjel… a procentíčko bylo tu.
Něco podobného by přece šlo domluvit i mezi námi, sousedy, ne? Třeba že by Merkelová (někdy v srpnu) vystoupila s ultimátem na odběr deseti tisíc „Syřanů“ - a to ihned. Sobotka by v zápětí, před kamerami, v záři reflektorů, pocítil nával hrdinství a statečně na ni zadupal… To spiklenecké mrknutí na závěr by novináři obou zemí pochopitelně vystřihli.
Uvidíme. Jestli se socanům podaří nějak zázračně zalepit finanční díru a zahájí kampaň obvyklým, megalomanským stylem, s velkorysými výjezdy do krajů, „kultůrou“, pivem a klobásou zdarma, s bilboardovým „oranžovým bombardováním“, jestli na Babiše náhle vyplavou nějaké zásadní úniky, odposlechy a trestní kauzy, zejména v zahraničních médiích, a jestli uvidíme Sobotku bouřit o národu, nepřípustnosti kvót a suverenitě ČR, je nejvyšší čas zpozornět.
Ostatně s výjezdy našich státníků do Němec nemáme zrovna nejlepší zkušenosti. Když už se jede do Berlína oslavovat 25 výročí Smlouvy o dobrém sousedství, která byla podepsána 27. února 1992, neuškodí připomenout i jinou cestu do téhož města. Také měla zrovna jakési výročí.
Jde o cestu prezidenta Emila Háchy. V roce 1939. Tehdy, po brutálním nátlaku vrcholných představitelů tehdejšího Německa, v noci ze 14. na 15. března „svěřil Čechy a Moravu do "ochrany Říše".
