Angela Merkelová navštívila Polsko. Pokud se někdo domníval, že se jede usmiřovat s Bruselem nenáviděnou konzervativní vládou, která jedná, jako by Polsko bylo suverénní zemí, musel být překvapen. Kancléřka jednala, jako by její východní soused, po jehož napadení Německem vzplála Druhá světová válka, bylo nadále dobytou zemí. A ono vlastně je. Časy se prostě mění.
Když v Terezíně na Mezinárodní den obětí holokaustu (27. ledna 2017) kladli čeští a němečtí představitelé věnce na památník umučených Židů a dalších obětí německé vize Třetí říše, hrála jim k tomu německá hymna.
Nezpívali, jen kladli. Kdyby byli zpívali, tak určitě ne první sloku, která zní: "Deutschland, Deutschland über alles, über alles in der Welt (Německo, Německo nade všechno, nade všechno na světě)".
Po 2. světové válce první sloku Spojenci zakázali. Není se co divit - takřka 100 milionů mrtvých, to je celkem dost. Němci tak mohou od té doby zpívat jen sloku třetí (i při fotbale), tedy: "Einigkeit und Recht und Freiheit, für das deutsche Vaterland! (Jednotu, právo a svobodu pro německou otčinu!)."
Tedy něco jako parafrázi na francouzské "volnost, rovnost, bratrství", na což se nedá nic říct, snad jen – jako by tam ta první sloka pořád byla...
Trump dal Merkelové košem
Po vítězství Donalda Trumpa ve volbách je třeba při zvucích německé hymny zbystřit. Nejen pokud opět vítězně (a výsměšně) zní nad hroby obětí Třetí říše. První telefonát Trumpa a kancléřky Merkelové byl totiž naprostým fiaskem. Kdeže je ono "příkladné" cukrování první ženy-bělošky v čele Německa a prvního černocha-rusofoba v čele USA?
Trump řekl Merkelové bez obalu, že její politiku masového "importu" imigrantů považuje za zásadní chybu. Což Velkou Matku urazilo, protože o tom to celý projekt "nového evropského člověka Čtvrté říše" je. Je to jako kdyby Trump řekl: "Jste úplně mimo, divná dámo, teď tady vládnu já, a - ostatně - vy si dělejte, co chcete." A zdá se, že kancléřka tak opravdu činí.
Trump také v rozhovoru zopakoval, že kdo nebude platit NATO dvěma procenty HDP, nemá nárok na společnou obranu. Mezi notorické neplatiče patří právě superbohaté Německo. V tomto případě je však otázka, zda je to špatně. Protože už dnes je Bundeswehr opět po zuby ozbrojen. Kde jsou poválečná ujišťování o "demilitarizaci" Německa?
Dnes armáda NATO (včetně jednotek Bundeswehru) túruje motory tanků u ruských hranic, kterou tam poslal Merkelové velký přítel černoch Obama v takovém spěchu, že je ani nestačili přemalovat. Nový prezident USA se zatím nevyjádřil, co s tou obrovskou vojenskou masou bude dál. Není ale příliš pravděpodobné, že by v dohledné době daly americké tanky Polákům a Evropě sbohem. Zato je pravděpodobné, že Německo dostane větší prostor ve velení NATO.
Čtěte ZDE: Německo na cestě k diktatuře: Angela se inspiruje metodami z třicátých let. AfD v hledáčku tajných služeb. Opora CDU odchází ze strany: "Nemám na to žaludek". Kdo stojí za smrtí novináře?
Černá kniha
Schéma nového velení plně zapadá do německých plánů více se angažovat při "bezpečnosti Evropy", která čelí údajné ruské hrozbě. Kabinet Angely Merkelové přijal před půl rokem revoluční Bílou knihu, novou koncepci vojenského zapojení Německa do evropského a světového dění. Vzhledem k obsahu by se ale měla jmenovat spíše Rudá, nebo dokonce Černá. Je totiž vlastně výzvou k útoku. Je totiž založena na "prvcích tvrdé síly". Německo se má "aktivně podílet na utváření Nového světového řádu".
K této zásadní změně paradigmatu dochází v čase, kdy generace pamětníků německých zvěrstev takřka vymřela (ročník 35 mínus). I u nás si dnes málokdo pamatuje Hitlera na Pražském hradě. Paměť je prevít - a těm, kdo ji mají, je dnes hodně přes 80. Očitých svědků nenávistného bombardování Prahy Spojenými státy (prý se spletli) v únoru 1945 (dva týdny po jaltské konferenci) ubývá - už jako by nebyli.
Účast Bundeswehru na řešení ozbrojených konfliktů má podle Bílé knihy odpovídat hospodářskému, politickému a vojenskému významu země. Bílá kniha nastínila také vizi vytvoření "evropské bezpečnostní a obranné unie". Že to tady již jednou (pod jiným slovníkem) bylo? Kdo si to pamatuje...
Bundeswehr se dočká mnoha změn. Například chce rekrutovat více cizinců (mimo jiné z řad prověřených imigrantů). Nyní má "jen" 167 tisíc vojáků (ČR 20 tisíc). Celkový počet vojáků Bundeswehru se má ještě letos zvýšit o sedm tisíc. Zatím. Německo chce nové zbraně, tanky, letouny, za které hodlá v příštích 15 letech utratit závratných 130 miliard eur (3,5 biliónu Kč). Zatím má osmou nejsilnější armádu na světě. Rádo by brzy patřilo do Velké čtyřky (zatím USA, Rusko, Čína, Indie). První (zakázaná) sloka hymny hitlerovského Německa zní čím dál hlasitěji.
Dvě shnilá jablka
Merkelovský establishment zbrojí, posiluje armádu, a současně dělá všechno proto, aby se mu na politické scéně letos na podzim nestalo totéž, co obamovskému podzim minulý. Tradiční etablované strany se spojily proti nové politické hvězdě odmítající migranty i Brusel - Alternativě pro Německo - a přitom nepřestávají předstírat, že bojují i mezi sebou. Všechny však vylučují, že by šly s AfD do koalice.
Socialisté (SPD) postavili svého kandidáta na kancléře: nedávného předsedu Evropského parlamentu Martina Schulze, tedy Markelovou v bledě modrém, patrně ještě horší. Kruhová obrana Čtvrté říše je tak uzavřena: Když neprojde Merkelová, projde Schulz. Jsou připraveny i nové koalice – se Zelenými, nebo dokonce s Die Linke (postkomunistická evice) - hlavně ne s AfD!
Jako nejpravděpodobnější varianta se nadále – bez ohledu na výsledek AfD – jeví tradiční podvod na voličích: Takzvaná velká koalice CDU/CSU a SPD. Což by nanejvýš znamenalo, že kancléřem nebude Merkelová, ale její dvojník Schulz.
Německý establishment vystavěl kolem AfD vysoký plot, podobně jako ten americký loni proti Trumpovi. Také německá média chrlí na voliče jednu "fake" zprávu za druhou, průzkumy veřejného mínění připomínají spíše zprávy politruků, volič je denně vystaven drtivé propagandě. Na jejím konci si bude moci vybrat mezi dvěma shnilými jablky: Merkelovou, nebo Schulzem.
Trump probořil zeď, protože to americký prezidentský volební systém přímé volby (byť sebevíce podvodný) umožňuje. Trump stál proti Clintonové, za kterou sice bojoval celý politický a mediální establishment, ale pořád to bylo "buď - a nebo". Kancléřský volební systém vytváření koalic (u nás je to totéž) je rafinovanější, a uspět proti němu je takřka nemožné.
Je tedy v podstatě jedno, zda se bude nový kancléř jmenovat Merkelová, nebo Schulz, nebo zda se NATO přejmenuje. Jisté je jen to, že zájem USA o roli evropského četníka slábne, zatímco zájem Německa o toto uvolňující se místo roste. Také pro to, že Brusel ho vidí jako svou poslední naději na přežití.
Čtěte ZDE: V Německu se vylodily tisíce vojáků a opět i tanky USA: Směr ruská hranice. Začátek konce, nebo konec začátku? Rusko ve střehu. Poslední pokus jak rozpoutat válku navzdory Trumpovi? Dny budou teď dlouhé
USA mají Německo tak jako tak v hrsti
Od konce 2. světové války mají Spojené státy poražené Německo v hrsti. Od 50. let německá centrální banka věří, že takřka polovina německých zlatých rezerv (1.500 tun) je uložena ve sklepech v New Yorku. USA je sem odvezly údajně proto, aby je Německu nikdo neukradl. Od té doby z něj Němci neviděli ani cihlu, i když se snažili.
Na rozdíl od Ruska, které se (Gorbačovem) vzdalo své okupační zóny, východního Německa (NDR), "za hubičku", USA se Německa drží jako klíště. Jejich záměrem je (dosud bylo) udržet ho od Ruska co nejdál, tedy: Vytvářet v Německu dojem, že je Rusko (opět) jeho úhlavním nepřítelem, což se zatím (přinejmenším mediálně) daří.
Od roku 1949 (s platností do roku 2099), poté, co Američané napsali západnímu Německu (NSR) ústavu, kterou nikdy nelze změnit (tzv. materiální jádro), musí každý německý kancléř před tím, než složí přísahu, podepsat Američanům tzv. "kancléřský akt".
V něm se zavazuje k podřízenosti zájmům USA, které mají od války v Německu svoji armádu - a první cesta nového německého kancléře vždy vedla do USA. Smlouva obsahuje i schvalovací klauzuli, kdy se bez souhlasu USA žádný německý kancléř kancléřem nestane.
Teoreticky tak může nastat situace, že po volbách přijde Merkelová za Trumpem, a ten řekne: "Kdepak, ani náhodou, divná dámo. Kdo je další?" Nebo když vyhraje Schulz: "Vy jste ten pokrytec z EU? Ten opilec? Ten propagátor islamizace Evropy?"
K této situaci dojít může, ale nejspíš nedojde. Trump je sice příznivcem teze, že je "lépe s Putinem vycházet, než nevycházet", ale axiom "držet Rusko od Německa co nejdál" má také svou váhu. Německá technologie a ruské nerostné zdroje, to je soupeř, kterého nelze podceňovat.
I když bude znít německá hymna (se svou zakázanou první slokou) v Evropě sebehlasitěji, Trumpovi zřejmě postačí dohled zpovzdálí. S úsměvem bude sledovat podobné přehmaty, jaké se staly před časem například při fotbalovém utkání Německo – Rakousko (ME 2008), kdy švýcarští editoři "omylem" pustili k německé hymně titulky první sloky.
I když v tomto případě to nakonec ještě "über alles" nebylo. Němci prohráli ve finále se Španělskem.
