Globalizace je objektivně postupující proces, do něhož jsme všichni vtaženi. Ležíme si na afrických plážích, posloucháme americkou hudbu a popíjíme italské víno... Ale pozor! Nepleťme si spontánní globalizační kulturní výměnu individuálních konzumentů s geopolitickou a ekonomickou globalizací, v jejímž čele jsou státy nebo korporace, převyšující mocí a vlivem většinu státních útvarů. To je řízený proces, na kterém se podílejí globální hráči, jejichž cílem je moc nad zbytkem světa a ovládnutí konkurentů - a jejich zdrojů.
Co je geopolitka?
Evropská unie, do níž stát "vyveze" svou suverenitu ve snaze dosáhnout bezpečnosti a prosperity, je jedním z nástrojů řízené globalizace. Pastí, do které může stát vejít, ale cestu ven už přežít nemusí. Nakonec hrozí, že stát nebude mít ani suverenitu, ani prosperitu - a ani bezpečnost. A nezůstane ani státem... Můžeme například Libyi, která před pár lety byla státem s jednou s nejvyšších životních úrovní v Africe, nazvat dnes státem?
Řízená globalizace začala mnohem, mnohem dříve, než Bismarck sjednotil Německo, skládající se z více než 35 států, království a knížectví, na zámku ve Versailles (ano, ve Francii) v roce 1871. Dynamiku řízené globalizaci dodávaly právě státy svým územním rozpínáním a vojenská síla byla často nejefektivnějším "motorem změn". Státy dobývaly a pohlcovaly slabší, a tak se vytvářely buď homogenní státní celky nebo impéria, které ovládají vazalské státy a čerpají jejich zdroje. Materiální i lidské.
Globalizaci však netlačí ani neřídí jeden subjekt, dokonce ani všechny subjekty podílející se na její procesech nemají zdaleka stejné cíle. Národní stát je však do jisté míry hrází i překážkou těchto procesů. Ve výsledku tak máme svět, ve kterém žádný stát není skutečně nezávislý. Samozřejmě tím není myšlena kooperace a spolupráce, která je pro každý stát potřebná. Myšleno je tím to, že každý stát je buď přímo podřízen jiným státům nebo korporacím, nebo jeho politická reprezentace, resp. její část, je agentem cizí moci. Logicky tak nepracuje pro rozvoj svého vlastního státu, ale pro zájmy a cíle této moci.
Někde je toho dosaženo vojenskou silou (Irák), někde mezinárodními smlouvami s právy korporací nadřízenými zákonům státu (CETA), někde členstvím ve federaci států (EU), někde obrannými (a útočnými) svazky (NATO), někde závazky k lidským právům cizinců (imigrace), někde koncentrací superelit a korporací řídících vnitřní a vnější politiku státu (USA) a někde kombinacemi několika výše zmíněných faktorů.
Geopolitika je vlastně územní politika, boj o území a zdroje, tedy "hra", kterou hrají mocnosti ve světě již tisíciletí.
Čtěte ZDE: Nestor kavárny Schwarzenberg: Češi jsou stejní jako imigranti. Pár tisíc by jich tu neškodilo. Kolín nad Rýnem? To byla lidová veselice. Kamarád Kalergiho, otce Evropské unie. Nechybělo mnoho a byl prezidentem
Cílem jsou zdroje
Zisk jednoho je ztrátou druhého. Je to mocenská soutěž o nadvládu a přežití. Zde nejde ani o lidská práva, ani o sociální status, ani o lidi obecně. Jde o vznik, setrvání a zánik impérií. Počet mocností, které si to na tomto poli "rozdávají", není velký. Své cíle vždy skrývají a kamuflují, veřejnost čte z ovládaných médií pouze to, co hráči chtějí, aby četla, určitě to však není pravda.
Nejdůležitějším geopolitickým argumentem je vojenská síla. USA byly nejsilnější mocností a geopolitickým hráčem 20. století. Do 21. století vpochodovaly jako faktický vládce světa. Z jejich rozhodnutí vznikaly a zanikaly nejen vlády a systémy, ale i státy.
Rusko a Čína se na počátku 21. století vynořily jako konkurenti a soupeři USA. Kde byly do té doby? Ve druhé světové válce ztratilo Rusko (ve smyslu SSSR) přes 27 miliónů lidí, přičemž po válce nezůstal někde na tisících kilometrech jediný metr kolejnic, v některých městech nestál jediný dům. Čína přišla asi o 18 miliónů lidí. Úlohu, kterou při geopolitickém formování světa hrálo v Evropě Německo, hrálo v Asii Japonsko. USA tyto starosti (zničené infrastruktury a chybějících lidské zdroje) neměly, takže se mohly věnovat přípravě na střet a rozvíjet sféru svého vlivu prakticky bez překážek (na Zemi i ve vesmíru).
Evropa (ve smyslu EU) není relevantní mocností právě z důvodu absence vojenské síly. EU může poskytovat zdroje (i lidské) pro armádu NATO, je to však stav, jako když Řím ústy Césara přikázal některé z provincií postavit legii z místních odvedenců. Byla to síla vycvičená a vyzbrojená podle standardů Říma, nebojovala však za nezávislost vlastní vlasti, ale vždy na obranu zájmů Říma (doporučuji přečíst si Caesarovy Zápisky o válce v Galii).
NATO je síla, v jejíž řadách mohou umírat občané států EU. Brání však provincie a hranice impéria, i když propaganda říká, že USA brání svobodu EU. Ta však, právě z důvodu, že staví "legie" pro impérium, geopoliticky v dnešní podobě nepřežije.
Čtěte ZDE: Totalita sovětského typu v novém kabátě: Západu vládnou bývalí trockisté. Proč muselo Sýrii zachránit Rusko? Vývozem demokracie k rozvratu světa. Veřejná spolupráce elit s pedofily. Zářivá špička ledovce
Kdo pro koho pracuje
Pokud se podíváte na mapu a na ní si označíte státy s největšími zdroji surovin, tak jste vlastně našli cíle. Tak pochopíte, proč jsou jisté státy předmětem agrese častěji než jiné. Rovněž umíte předpovědět, která oblast bude v budoucnu oblastí "národního zájmu" určité mocnosti.
Krize na Ukrajině je udržována, živena a podporována právě pro geopolitické zájmy, za účelem oslabení jedné mocnosti druhou. Ukrajina poskytla na toto "dobrodružství" své zdroje - území, armádu, lidi. Největší škody tedy logicky utrpěla Ukrajina. Zda chudáci Ukrajinci chtěli pouze lepší život, nebo vyklepat oligarchům kožichy, je irelevantní. Zda jsou fašisty nebo naivními obětmi, je rovněž bezpředmětné. Stali se nástrojem geopolitické strategie a do dnešní situace byly vmanipulovaní.
Že jejich politická reprezentace něco důležitého přehlédla, je více než jisté. Sousední mocnost totiž, počínaje datem 8. 8. 2008, začala na geopolitické "podněty" opět reagovat silou. Proto ministerstvo zahraničních věcí této mocnosti prohlásilo, že pokud se Západ pokusí vtáhnout Ukrajinu do struktur NATO (rozuměj vyzbrojit a připravit na válku sousední stát se 40 milióny obyvatel), bude Ukrajina rozdělena. Kdo zde čemu nerozuměl?!
Nám zbývá jen doufat, že pod rouškou například boje proti "Gorilí oligarchii" (Kauza Gorila je slovenský politický skandál – pozn. red.) nebo proti vyděračským distributorům energií se u nás právě neorganizuje něco podobného. Důležitým ukazatelem je skutečnost, kdo pro koho pracuje. Pokud slyšíme např. o neziskovkách, za nimiž stojí jistý George Soros, tak by se nám měly v hlavě rozsvítit kontrolky.
Stratégové šedých zítřků
V myslích globálních plánovačů a jejich ideologů, jakými jsou hrabě Richard Coudenhove-Kalergi, (duchovní otec vize "evropského" občana bez národní vlasti), který je jednou z nejposvátnějších ikon EU, nacista Walter Hallstein, první předseda EK (nastavil pravidla EU pod nadvládou vítězného Německa a po prohrané válce ho globalisté pověřili realizovat je v praxi) a americký vojenský geostratég a plánovač Thomas Barnett, jdou procesy stále kupředu podle plánu, akorát se operativně korigují.
Thomas Barnett, bývalý poradce vlády USA, definoval své vize velmi jasně: "Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musíme dosáhnout smícháním ras s cílem vytvoření světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 miliónu přistěhovalců z třetího světa. Výsledkem tak bude vznik populace s průměrným IQ 90, lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní, aby pracovali."
Pan Barnett má právo na svůj názor, je-li však tento člověk jedním z plánovačů vojensko-průmyslového komplexu USA, je třeba zbystřit pozornost. Mým právem je totiž takové plány odmítnout, protože násilnou eugeniku a genetické a sociální inženýrství považuji za prvky nedemokratické, dokonce totalitní. Pokud s výše napsaným názorem pana Barnetta souhlasíte, je to v pořádku.
Jak však plánovači nové rasy a nového člověka chtějí přimět ty, co nesouhlasí? Jednoduše. Do kotle s názvem EU přivedeme lidi všech etnik, ras a náboženství a vytvoříme prostředí, které vás přinutí, znásilní nebo zabije. Pokud navodíme atmosféru strachu - každý, kdo volá po návratu kompetencí do klína mateřského státu, bude označen za rasistu, extremistu nebo teroristu - a necháme policii a soudy "vykonávat spravedlnost", o několik měsíců bude ten, co požaduje vystoupení z NATO, EU nebo více kompetencí pro svůj stát, odsouzeníhodným zločincem.
Čtěte ZDE: Nové direktivy pro zjišťování dat o společnosti: Národnost či náboženství je definitivně tabu. Příští sčítání lidu už bude podřízeno vyšším zájmům. Další důležitý státní úřad se potichu stává nástrojem agendy NWO
Návrat k patriotismu
V každém protektorátu EU vznikají speciální jednotky pro boj proti propagandě, extrémismu a terorismu. Stačí vás označit. Přijdou k vám, zbijí vás a zavřou. Odsoudit vás ani nemusí. Média a "veřejné mínění" vás již spolehlivě zničí. Zajímavé na tomto stavu je, že v celé EU dosud vládly tzv. levicové strany. S nimi si občan spojuje ochranu svých práv, sociální politiku, rozvoj státu přátelského ke svým občanům.
A v USA dosud vládl "demokratický" čili levicový prezident Obama. A za jeho vlády impérium bombardovalo 7 zemí a shodilo v nich téměř 27.000 kusů bomb! Něco tady nesedí? Ano. Jděte výše a přečtěte si, co je to geopolitika.
Inu, voliči se budou muset probrat. Každý sám za sebe, s odpovědností za svůj život a svou rodinu musí přijít k poznání, s kým se spojit, aby přežil. Prosperita, bezpečnost, jak v ulicích, tak ve smyslu ochrany hranic, stabilita - to budou otázky, které voliče budou zajímat.
U nás (na Slovensku – pozn. red.) to není takové rozvinuté, neboť část vládní koalice ještě má vlastenecké cítění. V zemích, kde indoktrinace ohledně koloniální politiky nebo 2. světové války vštípila obyvatelstvu "dědičný hřích" viny za oběti, za něž současní lidé dávno nemohou - tam jsou přesvědčeni, že pouze pomáhají bližním a že je to jejich povinnost.
Vlastenec je ve slovníku vládnoucích elit prostě nacionalista. Proč vlastence nenazvat rovnou fašistou, když skoro každý stát v Evropě byl fašistický (ve smyslu nacistický) - buď Německu podlehl (za 3 týdny jako Francie) a byl jeho vazalem a zdrojem, nebo po jeho boku rovnou bojoval (jako Slovensko).
Levicové vládnoucí strany se, až na výjimky, bojí vlastenectví. Právě z výše uvedených důvodů (nebojí se však obhajovat války z údajně humanitárních důvodů). Až se divím, jak v ústavě SR může být preambule začínající slovy: "My národ slovenský..."
Tak se nechme překvapit, co přinese vlna západoevropských voleb v roce 2017. Evropský establishment už bije na poplach. Protože po volbách, například v takové Francii, by někdo mohl přijít do Bruselu a ten sladký, hýřivý život v přepychu a dostatku, daleko od reality a odpovědnosti vůči těm, které údajně zastupují - by jim mohl odpískat. To bude i skutečný důvod jejich strachu - peníze...
Zdroj.
