Dění v Evropě i za oceánem začíná po Brexitu a po Tumpově převzetí vlády nad Spojenými státy nabírat na obrátkách. Nový americký prezident dal jasně najevo, že rozchod se starými (globálními) strukturami bude důsledný, nikoli "sametový", jak mnozí doufali.
Bruselští trumberové se zase ještě donedávna ukájeli nadějí, že se podaří když ne zvrátit, tak alespoň pozdržet aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy o vystoupení Británie z Evropské unie. Spoléhaly především na Skotsko coby Trójského koně Bruselu na ostrovech - a zároveň na nutnost ratifikace Brexitu britským parlamentem.
Zatímco poslední podmínku se v poměru osm ku třem podařilo u Nejvyššího soudu v Londýně prosadit, vtažení skotské kobyly do hry soud zamítl. Ratifikace v britském parlamentu bude jen formální záležitost. Nejenže mají konzervativci dostatečnou převahu v obou komorách, ale ani skomírající labouristé by se v současné atmosféře v Británii nepokusili zvrátit jednoznačný výsledek referenda. Vědí, že Mayová by kontrovala okamžitým vypsáním předčasných voleb, které by Corbynovy socialisty smetly.
Zásadní změny v Evropské unii tím však zdaleka nekončí - spíše, doufejme, začínají. Stejné přesvědčení vyslovili o víkendu předáci pronárodních politických stran z celé Evropy v německé Koblenci. Přichází podle nich nová éra, která bude charakterizována osvobozením národních států z bruselského vězení, jehož stěny se již značně kymácejí.
S Marinou v čele
Hlavním tématem konference s názvem Svoboda pro Evropu pořádané německou Alternativou pro Německo (AfD) byla spolupráce národních politických sil - s ohledem na možné povolební změny očekávané v tomto roce. Proto nechyběl nikdo z vůdčích osobností establishmentem nenáviděných politických stran, jež usilují o obnovení suverenity svých států.
Ustavení této platformy je významným okamžikem, který média hlavního proudu nikterak překvapivě přešla jen okrajovými zmínkami. Její neformální vůdkyní se zjevně stala předsedkyně francouzské Národní fronty Marine Le Penová. Nikoli jen pro to, že vede frakci Evropa národů a svobody (ENF) v Evropském parlamentu. Všichni si však uvědomují, že především její případné vítězství v květnových prezidentských volbách má potenciál Bruselu dramaticky zamíchat cinknutými kartami.
Le Penová v Koblenci mimo jiné prohlásila, že každá země musí mít možnost opustit jednotnou měnu (euro), pokud si to bude přát. "Prožíváme konec jednoho světa a zrození jiného. Zažíváme návrat ukradených národních států," zněla jedna z jejích ústředních myšlenek. Rok 2017 označila za rok národního sebeuvědomění v Evropě. A pochopitelně ostře zkritizovala kancléřku Angelu Merkelovou, která podle jejích slov byla Bruselem oslavována jako hrdinka za to, že do země pustila statisíce přistěhovalců, aniž se (volebně) zeptala Němců, co si o této báječné možnosti likvidace vlastní země myslí.
Čtěte ZDE: Prohra v Rakousku, vítězství v Itálii: Bruselské noční jásání vystřídala hrůza. Začíná soud i přepočítávání. Co bude teď? Nepodvolit se. ONI jsou už mrtví. Svítání uprostřed noci
Nizozemí: Rok vlasteneckého jara?
Předseda nizozemské Strany pro svobodu Geert Wilders, jenž se jednání v Koblenci samozřejmě také zúčastnil, může uspět ještě dříve než Le Penová ve Francii, a to v březnových parlamentních volbách ve své zemi. I jemu průzkumy dávají velkou šanci na vítězství.
"Včera začátek nové Ameriky. Dnes začátek nové Evropy," prohlásil nizozemský politik s narážkou na Trumpův ostrý nástup do Bílého domu. "Lidé na Západě se konečně probouzejí. Odhazují politickou korektnost. Tento rok bude rokem lidu, rokem osvobození, rokem vlasteneckého jara," zdůraznil mimo jiné dále ve svém projevu.
Italské naděje
Za Itálii přijel předseda Ligy severu Matteo Salvini. Spolu s Beppem Grillem z Hnutí pěti hvězd měli velký podíl na porážce bruselského protektora Matteo Renziho v prosincovém referendu o ústavních změnách, s nímž spojil ambiciózní "nezvolený premiér" svoji politickou existenci.
Výsledkem byl premiérův pád a jmenování dočasné vlády, jež se nyní ze všech sil snaží oddálit konání předčasných voleb, které jediné by mohly ukončit dlouhodobou politickou krizi. I před odpor vládnoucího establishmentu se s největší pravděpodobností podaří národně orientované opozici prosadit předčasné volby v červenci.
V těch má největší šanci zvítězit Hnutí pěti hvězd, prosazující odchod Itálie z eurozóny. Šanci na velmi slušný výsledek má i Liga severu, která rovnou prosazuje vystoupení země z EU. I volby v Itálii tedy představují reálnou naději na skutečnou změnu poměrů v "jižním křídle" bruselského žalářníka národů.
Čtěte ZDE: Premiérka Mayová oznámila "tvrdý Brexit": Moc se vrátí do rukou Britům. Brusel v šoku. Stane se z Británie daňový ráj? Komická perestrojka v Evropském parlamentu. Změní se vánek v uragán?
Těžká pozice Alternativy
Hostitelé z Alternativy pro Německo (AfD), jejichž preference před zářijovými parlamentními volbami stále rostou, to budou mít v rámci západní Evropy bezpochyby nejtěžší. Vše nasvědčuje tomu, že po odstředivých tendencích ostatních zemí je právě Německo na cestě stát se hlavní pevností eurounijního režimu i s jeho totalitní ideologií Čtvrté říše.
Marcus Pretzell, manžel předsedkyně AfD Frauke Petryové, přednesl úvodní řeč. Ostře kritizoval současný stav Evropské unie a ocenil Trumpův odpor k připravované obchodní dohodě mezi EU a USA (TTIP). "Kdo by se ještě pořád chtěl stát se členem EU z vlastní svobodné vůle? Musíme udělat několik kroků zpět, zašli jsme moc daleko," prohlásil.
V Koblenci mluvil i generální tajemník Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Harald Vilimsky. Konstatoval, že i když Norbert Hofer těsně prohrál v opakovaném druhém kole prezidentských voleb s "Bruselanem" Van der Bellenem, mají podle posledních průzkumů rakouští Svobodní velkou šanci na vítězství v parlamentních volbách v příštím roce.
Tomio: Jsme na jedné lodi s Trumpem
Za naši republiku se jednání zúčastnil předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura, jehož strana je členem frakce Le Penové ENF. Je příznačné, že v žádném mainstreamovém médiu, pokud vůbec o schůzce národních stran informovalo, se tato skutečnost neobjevila.
Okamura ve svém vystoupení zdůraznil, že letošní rok bude v mnohém klíčový a rozhodne o naší další budoucnosti. Vyzdvihl také důležitost prezidentských voleb ve Francii a parlamentních v Nizozemí: "Jakýkoli úspěch našeho přítele Geerta Wilderse vyvolá paniku i v dalších zemích."
Vyzval ke vzájemné pomoci ve volební kampani. "I v mé zemi, v České republice, se letos v říjnu konají parlamentní volby, a tak první, o co Vás všechny zde přítomné prosím a co sám nabízím, je maximální vzájemná pomoc. Síla, která nám v následujících dnech a měsících půjde po krku, bude ohromná". Bruselská a bývalá obamovsko-clintonovská lobby bojuje podle něho už jen o přežití. Brexit a Donald Trump jí jak uvedl uštědřili těžké a hluboké rány, ale stále ovládá světová média, disponuje miliardami a vládne dosud Evropské unii: "Krysa zahnaná do kouta je nejnebezpečnější."
Vyzval ke spolupráci s novým americkým prezidentem. "Měli bychom co nejdříve na maximum rozběhnout oficiální spolupráci s Donaldem Trumpem. Jsme s ním politicky i lidsky na jedné lodi a jeho viditelně projevená podpora by velké části dosud váhající veřejnosti ukázala, že skutečně přichází čas zdravého rozumu, který chceme prosadit proti sociálním multikulti inženýrům v Americe i Evropě."
Tomio je bezpochyby momentálně nejviditelnější a (po podzimních volbách) také nejsilnější z národoveckých proudů na domácí politické scéně. Není však jediný a rodí se i další noví "bojovníci", kteří mají šanci v budoucnu do dění v naší zemi promluvit.
Čtěte ZDE: Německo na cestě k diktatuře: Angela se inspiruje metodami z třicátých let. AfD v hledáčku tajných služeb. Opora CDU odchází ze strany: "Nemám na to žaludek". Kdo stojí za smrtí novináře?
Apači na sněmu
Shodou okolností se ve stejnou dobu jako v Koblenci sešla v Praze ke svému sněmování i Alternativa pro Českou republiku 2017, známá spíše pod zkratkou "Apači". Sněm zvolil za předsedu strany hudebníka a mediálního experta Petra Štěpánka, jehož glosy možná znají i čtenáři Protiproudu, neboť na našich stránkách občas publikuje.
Štěpánkovi Apači se na sněmu důrazně vymezili například proti lživé a manipulativní propagandě v našem školství a veřejnoprávních médiích, požadují zrušení politických neziskovek financovaných z veřejných rozpočtů, a v neposlední řadě též zrušení rozhlasových a televizních poplatků a restrukturalizaci a zeštíhlení veřejnoprávních médií.
Alternativa tvrdě vystupuje proti ilegální masové migraci a požaduje vypsání referenda o setrvání České republiky v EU. Ale to hlavní - chce jít již do letošních parlamentních voleb a nabídnout tak pravicově smýšlejícím euroskeptikům alternativu. Hodně ambiciózní plán. Ale kdo nemá velké cíle, zůstane malým.
Zajímavostí je, že v jednom z doprovodných usnesení apačský sněm podpořil konkurenci: Centrum pro občanské svobody, které 20. ledna, tedy v den Trumpovy inaugurace, založil expert ODS pro oblast školství Václav Klaus mladší.
Euroskeptický kvas u nás
Stále populárnější Klaus junior má ostatně také smělé plány: Chce, aby se jeho Centrum v budoucnu stalo nejvlivnějším think-tankem v ČR. "Chceme mít nejvíc citací v médiích, to jsou střednědobé až krátkodobé cíle," řekl po zakládající schůzi. A dodal, že jeho Centrum bude prosazovat klasickou pravicovou politiku a české zájmy. "Budeme se zasazovat o to, aby nikdo nebyl ostrakizován či nálepkován, když nebude mít souhlasný názor s mainstreamem."
Předvolební kvas u nás má prostě jiný charakter než v ostatních evropských zemích. Ještě zjevně nejsme tak daleko, aby u nás dominovala jedna velká a silná národně orientovaná strana, která by měla našlápnuto k vítězství ve volbách.
Zatím vše luxuje Andrej Babiš, který se tváří, že ani vlastně nic neví o "zvěrstvech" svých poslancíů v europarlamentu. Nikoli náhodou byl Babišův soudruh Telička, jako prověřený "nomenklaturní kádr" bruselského lidu, právě zvolen čtrnáctým místopředsedou EP. A Babišova komisařka Jourová se mezitím snaží zaretušovat důsledky Brexitu v nikým nevolené Evropské komisi. Převážné části veřejnosti prostě uniká, že na evropské úrovni pracuje ANO intenzivně proti zájmům České republiky, zatímco jeho šéf se doma tváří, že je mu vlastně celá EU z duše protivná.
Jak dlouho bude tato dvojí hra Babišovým voličům lhostejná? Jak dlouho si budou myslet, že Velký Andrej je vlastně takový Malý Trump?
Vypadá to, že u nás se jako obvykle všechno povleče. Že jako obvykle budeme spát nejdéle. Jenže tentokrát se nám to může zle nevyplatit. Německo svůj sen o Čtvrté říši jen tak nevzdá. A jednoho rána se můžeme probudit jako jedna z okrajových "spolkových zemí", skladiště a smetiště Berlína. Velmi reálná perspektiva.
Malý velký Andrej to klidně zobchoduje.
