"Nedělejte žádná zbrklá rozhodnutí," radí novému americkému prezidentovi Richard Haas z Rady pro zahraniční vztahy (CFR). Inu, faktem je, že CFR nikdy zrovna nejednala jako "lidová" síla - v žádném smyslu toho slova. Jemně řečeno, není to ten typ diskusního fóra, které bychom mohli najít v pivnici. I když, kdo ví.
Jsme v novém světě
Haas bohužel přes své salónní a intelektuální kořeny zřejmě nechtěl svou řečí sdělit, že by nový prezident měl nejdřív svolat Národní bezpečnostní radu, aby mu pomohla dohlédnout důsledky jeho činů, než například roztrhá na kousky jadernou dohodu s Íránem, přesune americkou ambasádu do Jeruzaléma, nebo sestřelí některou z těch raket, co právě testuje Kim Čong Un.
Pokud Haas soudí, že v podobných případech není dobré vrhat se zběsile do akce, pak má nepochybně pravdu. V čem se ovšem s celou CFR a s celým establishmentem plete - a v čem Trump naopak míří přesně na cíl - je pochopení toho, že jsme se právě ocitli v novém světě. Tentokrát s malým písmenem.
Trump správně čte národ
Staré pořádky vyhasínají. Smlouvy a aliance zrozené za dob studené války přestávají být důležité a nemohou být nadále udržovány. Ekonomický patriotismus a "etnonacionalismus", který Trump zosobňuje, je, jak se zdá, na vzestupu všude ve světě. Takzvaný "transnacionalismus" ustupuje docela obyčejnému národovectví.
Větší nebezpečí než to, které vidí pro Trumpa CFR, spočívá v něčem docela jiném: že hnutí, které Trumpa vyneslo do čela státu, sám opustí. Zmařil by tak veškeré naděje na změnu a politická agenda, kterou Trump odmítl a zahodil, by se s republikánským establishmentem - a jeho spolupracovníky v tisku a politice obecně - vrátila zadními vrátky. Což by pro něj bylo fatální.
Ale zopakujme znovu: byl to Trump, ne zbytek republikánské strany, kdo správně přečetl národ a jeho autentické zájmy - což je také důvodem toho, že mohl v pátek složit prezidentskou přísahu.
Čtěte ZDE: Donald Trump odstartoval: Řev zombií celého Západu dokládá, že skvěle! Soros dál chrlí dolary. Manifest kontrarevoluce bílých mužů a žen. Boj do statků a hrdel právě začal
Skutečná hrozba vyhubením
Existenční hrozba pro Západ už totiž neleží na východě. Nejde nám o to zamezit ruské armádě, aby se provalila Polskem a Německem směrem k Labi a strategické nížině kolem Fuldy, o níž se bojovalo za Studené války. Skutečná existenční hrozba vyvstává Západu na jihu.
Více než miliarda lidí tvořící národy kolem Maghrebu, na Blízkém východě a v subsaharské Africe, se nezadržitelně, ač pomalu, přesouvá směrem ke Středozemnímu moři. Přichází, aby zabrala místo uvolněné evropskými národy vymírajícími na stáří a nízkou porodnost. Populace "domorodých" Evropanů se stabilně zmenšuje.
A Ameriku by v takové situaci měla zajímat především její, rovněž těžce krvácející, hranice. Nikoli hranice Estonska, Jižní Koreje, Kuvajtu nebo Číny v Jihočínském moři.
Když Trump nazývá NATO "přežitkem", říká tím, že největší hrozbou pro Západ není to, že Putin znovu připojí k Rusku Krym, který mu patřil už sto padesát let předtím. A také říká, že pokud cena za světový mír je přestat Rusko urážet a vypadnout od jeho hranic, možná bychom ji měli zaplatit. Ostatně, byl to sám George Kennan, architekt studenoválečné politiky zadržování Stalinova Sovětského svazu, kdo nás varoval před pokusem posunout NATO k ruským hranicím.
Co hoši z Davosu nepochopí
O Brexitu, tedy britském rozhodnutí opustit Evropskou unii, Donald Trump minulý týden řekl: "Lidé, státy všude na světě chtějí vlastní identitu a Velká Británie ji chce zrovna tak… Takže jestli se mě ptáte, já myslím, že brzy budou následovat další."
A nemá snad slušnou šanci, že se jeho předpověď splní? To je opravdu pro nás všechny tak šokující slyšet čistou pravdu?
Jak mohly vůbec evropské elity nevidět, že se podobná věc musí nutně stát? Nevidět vzestup lidových hnutí po celé Evropě? Evropské národy si přejí zpět ztracenou suverenitu a národní identitu - a jsou klidně ochotné za ni draze zaplatit. Jenže se zdá, že ti hoši, co spolu mluví a scházejí se každý rok v Davosu, nikdy nepochopí nikoho, kdo věří, že na světě jsou důležitější věci než peníze.
.jpg)
Čtěte ZDE: Tři dny do inaugurace: Prezident ve špiónských pavučinách. Jak to bylo s Ruskem? V této hře jde o vše. Další metoda jak se zbavit Trumpa. WP se třese nadějí: Bude další Watergate? Vzhůru do báječné špíny!
Klíčový souboj
Ano, CFR má pravdu v tom, že by se Trump měl vyhnout unáhleným krokům. Ale pokud má být skutečně transformačním prezidentem, nutně si znepřátelí establishment, který se zoufale drží světa, který už neexistuje.
Může to začít docela jednoduše. Článek V zakládající smlouvy NATO po nás vyžaduje, abychom jakýkoli ruský pohyb v Pobaltí brali jako útok na Spojené státy. Jenže žádný prezident, který je při smyslech, nepůjde do války s nukleárními hlavicemi ozbrojeným Ruskem kvůli Estonsku. Podobnou zbrklou botu by neudělal žádný americký prezident ani za dob nejtvrdší studené války.
Než by riskoval podobnou válku, Ike Eisenhower raději neposlal statečným maďarským rebelům v roce 1956 na pomoc ani jednu jedinou flintu. Ano, bolelo to - nás jako je. Ale Ike prostě postavil Ameriku na první místo. A přesně to slíbil i Trump.
A zpět k Brexitu - podíváme-li se na to, jak silné jsou národní nálady v celé Evropě, musíme si uvědomit, že ani eurozóna, ani EU nejspíš nepřežijí konec desetiletí. Měli bychom se na ten den připravit a ne předstírat, že to, co se napříč Evropou děje, je nějaký druh dětské nemoci, nacionalistické horečky, z níž se kontinent brzy uzdraví.
Skutečné nebezpečí - pro nás všechny
A ještě něco: Ať si pravděpodobný budoucí ministr zahraničí Rex Tillerson diktuje Číně, co chce, jedno je jasné: Spojené státy nebudou Číňany nikdy nutit silou k tomu, aby se stáhli z opevněných korálových atolů v Jihočínském moři, které si nárokují jako své výsostné území. Kdyby na tom trvaly, mohli bychom se totiž rovnou připravovat na Třetí světovou válku.
A co se týče tchajwanské karty, tu vynesl už v roce 1972 Richard Nixon. Tehdy to byla cena za otevření cesty k Číně. O čtyři desetiletí později Jimmy Carter odstřihl s Tchajwanem diplomatické styky a zrušil s nimi bezpečnostní dohodu.
Kdyby současný čínský prezident Si Ťin-pching byť i jen naznačil, že se o Tchaj-wanu dá vyjednávat, znamenalo by to domácí revoluci a svržení komunistické strany v Číně. Tím jsem si jist. Jenže o Tchaj-wan nejde.
Jde o něco jiného. Nejpalčivější výzvou nové éry ve skutečnosti je to, aby si nové velmoci - především Čína, Rusko a Spojené státy - neprovedly totéž, co se stalo nešťastné Británii, Francii a Německu ve chvíli, kdy v Sarajevu zastřelili jednoho arcivévodu.
Jinými slovy - prezident Trump by měl splnit, co si předsevzal. Postavit zeď, zabezpečit hranice, zavést cla, snížit daně, ulevit americké ekonomice, přitáhnout domů výrobní závody, vytvořit znovu milióny pracovních míst a držet se dál od jakýchkoli nových válek.
Z dobrého důvodu.
Kdyby pro nic jiného, pak proto, že - až na čestné výjimky - války bývají pro prezidenty konečná.
A pro většinu nás ostatních taky.
Zdroj.
