V nejbližších hodinách by se měl nastupující americký prezident Donald Trump vyjádřit k hysterii kolem údajných útoků ruských hackerů na server Demokratické strany, respektive Hillary Clintonové, během prezidentské předvolební kampaně. Odcházející prezident Obama a "jeho" mainstreamová média ždímají z chatrných podezření na poslední chvíli co to jde.
Před víkendem Donald Trump naznačil, že všechno může být úplně jinak. Že má svoje informace, které chce brzy sdělit. Před tím si ale chce ještě vyslechnout údajné důkazy zpravodajských služeb. Ukazuje se však, že žádné asi neexistují. Poměrně přehledně o tom píše Carey Wedler:
Neviditelný grizly?
Ve čtvrtek zveřejnily FBI a americké ministerstvo vnitra (DHS) společnou zprávu, týkající se nekončícího obviňování ruské vlády z ovlivnění amerických prezidentských voleb. I Bílý dům ve svém oficiálním shrnutí uznává, že se zpráva týká především tipů na vylepšení kybernetické bezpečnosti.
Současně se ovšem snaží jevit tak, že přináší důkazy o tom, že se ruské zpravodajské služby aktivně snažily nabourat americké systémy během kampaně, kterou americká vláda překřtila GRIZZLY STEPPE.
Mediální papoušci versus ex-CIA
Média samozřejmě věrně papouškují příběh o ruském zapojení do útoku a mnozí komentátoři přijímají třináctistránkovou zprávu jako neprůstřelný fakt. Veteráni a slavná jména zpravodajské komunity se ovšem ozvali a jejich hodnocení už tak výmluvné není.
Tak třeba Philip Giraldi, bývalý agent CIA, říká, že zpráva poněkud opomíjí důkazy, že za hackerským útokem na Demokratickou stranu (nebo spíše její národní výbor: Democatic National Committee, DNC) skutečně stojí Rusko. Nedávno na svém facebookovém profilu zveřejnil slova, která zprávu hodnotí tak, že: “Kromě tvrzení o ruské aktivitě spojené s nejmenovanou politickou stranou nepodává absolutně žádný důkaz o tom, že údajné vniknutí do serverů DNC bylo čímkoli jiným, než rutinní zpravodajskou operací, kterou tajné služby zkoumají slabá místa cizích států. Vlastně,” dodává, “současná zpráva nedokazuje ani to, že šlo o podobnou rutinu.”
O něco dále říká: “Neexistuje (nebo jsme neviděli) žádný důkaz zločinného úmyslu, přičitatelného ruské vládě, tím méně pak Vladimíru Putinovi. Devět ze třinácti stránek zprávy se zabývá radami, jak ochránit počítačový systém před hackerským útokem.”
Odfláknutá práce
Robert M. Lee, bývalý důstojník jednotky pro kybernetickou válku Letectva Armády Spojených států a zakladatel bezpečnostní agentury Dragos, zase vysvětuje, že je zpráva matoucí, protože sama tvrdí, že jejím cílem je podpořit “obránce” Spojených států. Přitom se ovšem snaží především konstatovat vinu ruských tajných služeb, čímž se odchyluje od vlastního stanoveného cíle:
“Veřejnost potřebuje to, co se děje, někomu přičíst. Bílý dům i DHS a FBI jasně konstatují, že zpráva se bude zabývat obranou národních počítačových sítí, ale nakonec jediným bodem, o nějž v dokumentu jde, je potvrzení, že hackerské skupiny APT28 a APT29 jsou napojené na ruské zpravodajce, a že narušily kybernetickou bezpečnost jedné politické strany.”
Ale to není zdaleka jediný problém. Jak si Lee všímá, zpráva sama říká, že se FBI až doteď zdržovala toho, aby jmenovala specifické zpravodajské hráče v rámci zpráv, vydaných společně s DHS - ale v tomto případě tak činí. Důvodem je údajně to, že je možné skutečně prokázat tento útok z dat poskytnutých soukromým sektorem. “Jenže zpráva o GRIZZLY STEPPE působí jako odfláknutá práce komerčních zpravodajských subjektů, v níž se někomu přičítá jednání bez patřičných důkazů,” píše Lee.
Jeffrey Carr, konzultant v oblasti kyberbezpečnosti a autor knihy Uvnitř kybernetické války (Inside Cyber Warfare) tvrzení, obsažená ve zprávě, odmítá šmahem:
“Zpráva prostě jen kompiluje seznam všech hackerských týmů, které kdy kterákoli komerční společnost zabývající se kyberbezpečností podezřívala z napojení na Rusko - a všem jim dává nálepku “ruské tajné služby”, aniž poskytuje jediný důkaz, že podobné propojení vůbec existuje.”
Čtěte ZDE: Totalita sovětského typu v novém kabátě: Západu vládnou bývalí trockisté. Proč muselo Sýrii zachránit Rusko? Vývozem demokracie k rozvratu světa. Veřejná spolupráce elit s pedofily. Zářivá špička ledovce
Zmatená data
V protikladu ke Carrovi se již zmiňovaný Robert Lee snaží zprávu neodmítnou zcela. Jejím autorům “děkuje” za “fantastickou práci, kterou jako vládní zpravodajci odvedli a udělali jistě maximum, aby na veřejnost protlačili co nejlepší informace”. Současně ale má napomenutí pro kohokoli, kdo “kontroloval úroveň dotyčných informací a zprávy vůbec.”
Co se týče seznamu údajných hackerských týmů spadajících pod ruské tajné služby Lee konstatuje, že obsahuje jak jména hackerských kampaní, tak typy malwaru. Jak vysvětluje: “Seznam takzvaných ‘ruských tajných služeb’ obsahuje relevantní a specifická označení hackerských kampaní spolu s obecnými a často nesouvisejícími názvy různých ‘rodin’ malwaru a extrémně široké a informačně bezcenné klasifikace schopností.”
To, stejně jako nejasný záměr zprávy, zkresluje obsažená data. Podle Leea “jde o mix různých typů dat, která neodpovídají žádnému cíli stanovenému ve zprávě, což dále přispívá ke všeobecnému zmatku. Ze zprávy tak není jasné, zda DHS a FBI vědí, co dělají, nebo zda prostě jen řekly všem pracovištím ‘dejte nám cokoli, co máte a co by mohlo být spojeno s ruskou aktivitou’.”
Lee kromě toho kritizuje zprávu za to, že nerozlišuje data získaná z veřejného a soukromého sektoru, což je zásadní, protože tato data jsou různě důvěryhodná či nedůvěryhodná: “Vždycky musíte vysvětlit, kde jste vzali data, oddělit je od dat získaných vlastními silami, protože cokoli, čeho jste sám svědkem, má pro vás vyšší míru důvěryhodnosti. A pokud používáte cizí pojmenování hackerských kampaní, cizí data, analýzy atd., pak vysvětlete proč, aby s tím další analytici mohli pracovat. Není vhodné taková data brát jako všeobecnou ‘situační zprávu’,” radí Lee.
Zdroj útoku není možné určit
Kromě toho se zabývá IP adresami obsaženými ve zprávě a všímá si, že “mnoho (řádově více než třicet procent) těchto adres je téměř bezcenných, protože jde o VPS (virtuální privátní servery), seznamy IP koncových uzlů TOR (TOR exit nodes) a další data o internetovém provozu s mizivou informační hodnotou.” Vysvětluje, že aby podobná data byla skutečným indikátorem podobného útoku, “musejí také obsahovat informace ohledně načasování - tedy kdy byly tyto IP adresy spojovány s malwarem nebo hackerskou kampaní a kdy byly skutečně používány.” Zpráva ovšem tyto informace neobsahuje.
Ve stejném duchu Lee poznamenává, že zpráva sice obsahuje příklady asi třicítky škodlivých souborů, jenže “všechny až na dva trpí stejnými problémy jako IP adresy - tedy že neobsahují kontext, který jediný by pomohl vysvětlit, k čemu se vztahují a kdy byly vytěženy.”
Další experti v oboru mají obecnější, ale neméně závažné připomínky. Například John McAffee, autor proslulého antivirového softwaru McAffee a bývalý kandidát Libertariánské strany na prezidenta USA, podotýká, že jakákoli jiná země mohla úmyslně strukturovat své útoky tak, aby vypadaly, že přicházejí z Ruska: “Kdybych byl čínská vláda a chtěl bych, aby to vypadalo, že útok provedli Rusové, použil bych v rámci kódu ruský jazyk, použil bych ruské techniky vniknutí do systému.” McAffee také dodává, že “nikdy není možné jednoznačně určit zdroj jakéhokoli útoku.”
Čtěte ZDE: Rok 2017: Informační válka vyvrcholí. Média establishmentu vymírají jako dinosauři. Léta prožitá ve lži. Systém v posledním tažení: pokuty, cenzura, ministerstva pravdy. Goebbelsovy metody zpět ne jen v Německu
Skeptický novinář
A našel se kupodivu i jeden pochybující novinář v mainstreamu - Matt Taibbi v magazínu Rolling Stone. Jak říká, Grizzly Steppe je sice “sexy jméno”, ale “vlastně jsme se nedozvěděli moc o tom, co naši vládu vedlo k závěru, že a) hackerské útoky byly řízeny ruskou vládou, nebo b) že byly vedeny s cílem ovlivnit americkou volbu, speciálně pak pomoci Donaldu Trumpovi.”
Navzdory podobným hlasům zkušených jmen ze zpravodajské oblasti (včetně zpravodajství mediálního - Taibbi je cenami ověnčený praktik), všechna média, která od začátku papouškují, že “to byli Rusové”, tak činí i na základě nejnovější zprávy. Taibbi si všímá, že titulek v New York Times (“Obamův výpad proti Rusku - odveta za nabourání voleb”) bere obsah zprávy jako neoddiskutovatelný fakt. Je ovšem pravdou, dodává Taibbi, že alespoň některá média se snaží o větší přesnost a používají v titulcích formulace jako “Obama tvrdí”.
Jenže Taibbi správně poznamenává: největší nebezpečí celé věci je v tom, že většina médií prostě bez rozmyslu opakuje vládní prohlášení - ať už jsou pravdivá, nebo ne: “Pointa celého příběhu je, že stejně jako v případě ‘zbraní hromadného ničení v Iráku’ a tanečků okolo, se odehrává v prostředí dokonale zpolitizovaném, v němž jsou podezřelé motivy všech hlavních hráčů. Proto nic tak docela nesedí.”
I Taibbi pochybuje o existenci podstatných důkazů o zapojení Ruska do útoků:
“Kdyby měly americké zpravodajské služby ‘zbraň, z níž se ještě kouří’, tedy skutečné důkazy, že Rusové vedli organizované tažení, jehož účelem bylo vykolejit americkou prezidentskou volbu a darovat Bílý dům Trumpovi, pak je vyhoštění pár tuctů diplomatů až po vítězné volbě trochu chabým a navíc mizerně načasovaným protiúderem. Říkají to aspoň hlasy z obou stran politického spektra.”
Už jsme se spálili
Podobně hovoří již zmíněný Carr: “Pokud by Bílý dům měl k dispozici neutajované informace nasvědčující tomu, že se představitelé ruského státu účastnili útoku na DNC, určitě by je už veřejnosti předložil. Fakt, že se tak nestalo, může znamenat, že důkazy neexistují - nebo jsou utajené.”
Je třeba říci, že ani experti zcela nevylučují možnost zapojení Ruska do ovlivnění výsledků voleb. Očekává se, že podrobné důkazy budou předloženy ve zprávě Kongresu ještě předtím, než prezident Trump nastoupí do úřadu. A třeba Taibbi končí zcela v duchu mainstreamové žurnalistiky: “Nemám vůbec problém věřit, že se Vladimír Putin snažil ovlivnit americké volby. Je to gangster, obluda a padouch nejhoršího druhu, který je schopný všeho.”
Podobně mluví Graham Cluley, expert na kybernetickou bezpečnost ze Spojeného království. Culey napsal na svém blogu, že věří tomu, že Rusko za útoky stojí. Jenže i on si všímá, že “nelze si být jist, že ruský server nevyužívají hackeři z jiné země, kteří tak za sebou zametají stopy? Je těžké dát dohromady skutečně ohnivzdorný případ, pokud nemáte 'v poli', tedy na místě, místní ochotné policejní experty, kteří jedině mohou prokázat, zda je server používán jako proxy (čili prostředník), nebo nikoli.”
Ikonický Edward Snowden napsal na Twitter dva vzkazy:
"Dvě nejkompletnější analýzy zprávy DHS/FBI z komunity kolem informační bezpečnosti (zde)."
"Většina 'těch' lidí nepochybuje, že Rusové měli v útocích prsty, ale veřejná zpráva vyžaduje důkazy z veřejných zdrojů. Trump by neměl čekat s odtajněním materiálů."
Podle průzkumů ovšem 87 procent voličů Hillary Clintonové pokládá za jisté, že Rusko nabouralo volby. Tím se rázem role médií jeví v zásadně jiném světle, v němž nejde vůbec o zpravodajství, jako spíše o poslušnost.
A Taibbiho závěrečný šťouch namířený k médiím by se stejně dobře dal namířit i směrem k vládním činitelům, kteří zprávy vydali:
“Už jsme se na podobných skandálních kauzách spálili a výsledky byly pro média katastrofální. Je tedy pozoruhodné, že se víc nesnažíme se znovu nenechat napálit. Nebo to pro velký úspěch hodláme zopakovat?”
Zdroj.
