Popravu v Istanbulu provedl Islámský stát. Americký senátor McCain v Gruzii řeční o zostření sankcí proti Rusku. Tisíce policistů v ulicích evropských měst během oslav silvestrovské noci. Britské akcie na burzách dále stoupají. Premiér Sobotka si jede do Lán přátelsky povídat s prezidentem Zemanem o tom, jak prožili svátky.
Užíváme si prostě „úspěšný vstup do Nového roku“. Nic se zvláštního se nestalo – dokonce ani v Kolíně (včetně toho nad Rýnem). Utratili jsme zase rekordní sumy za dárky a jídlo. Jsme trochu unaveni, ale šťastni. Je klidno, bezpečno a blahobytno. Jen trochu zima. Což je ale jen malý výkyv v teorii globálního oteplování. Vždyť minulý rok byl prý opět nejteplejší v historii měření. Takže všechno klape jak má.
Záhady
Nechci být škarohlíd a tvrdit, že se neuškvaříme. Záhadou ovšem je, že průměrná teplota na planetě se již drahnou řadu let nesnížila a ledu na pólech přibývá. Zrovna tak záhadné je, že popravčí Islámského státu si v Istanbulu mezi sedmi sty lidmi vybral za oběti převážně občany Saúdské Arábie a dalších arabských zemí – ale jen jednoho Izraelce a Rusa. Pálil přitom jak zběsilý, bez výběru. To jsou věci.
Naprostá záhada také je, co dělá bývalý kandidát na amerického prezidenta, v Gruzii, když se jeho úspěšnější „stranický kolega“ Donald Trump právě připravuje na inauguraci. McCain, velký propagátor báječné totální války s Ruskem, se zde objevil jen pár dnů před tím, než do Evropy dorazí tisíce amerických vojáků, aby se usadili na ruské hranici.
Spolu se svým stranickým soupeřem, odcházejícím černým prezidentem B. Husseinem O., tvrdí, že se geniální ruští hackeři vlámali technologicky zaostalým Američanům do prezidentských voleb. Odhalením podvodů Husseinovy kolegyně Hillary C. prý tak pomohli k vítězství opozici, tedy i McCainovi. A spravedlivý senátor za to chce uvalit na Rusko ještě větší sankce, zatímco jeho stranický kolega, vítěz voleb, si myslí pravý opak. Záhada.
Čtěte ZDE: Sedmnáctý v jedenadvacátém: Bude to boj o všechno? Zlikvidují nás, nebo naopak našlápneme k lepším časům? Establishment prohrává – a bude kopat. A proč všechno nakonec dobře dopadne?
Zázrak s kódem 3B
Právě takový bude svět roku 2017. Plný záhad a informační zábavy. Zatímco se ještě nedávno valily do Evropy milióny migrantů a média byla plná dojemných příběhů uprchlíků (nevinných dětí a žen prchajících před válkou), teď o nich neslyšet, nevidět – ačkoli válka neskončila. Prorokuji, že tak to bude po celý rok. Ne, že by se valit přestali. Ale virtuálně zmizí. Budou totiž volby a lidé mají mít pocit bezpečí a blahobytu.
Jen tak je naděje, že zvolí správně – tedy nechají plus mínus u vesla dosavadní establishment, který všechny hrůzy posledních roků způsobil. Vlastně jaképak hrůzy? Byly vůbec nějaké? Sem tam se zbláznil jen nějaký ten osamělý psychopat a povraždil pár lidí. To se přece stává. Vůbec to nesouvisí s migrantskou invazí.
Ostatně žádná se přece nekoná. Že pokračuje tvrdí jen nenapravitelní škarohlídi nebo malá alternativní média šířící kremelskou propagandu. Ale na ty si konečně posvítí tajné služby celého svobodného a demokratického světa vedené Evropskými hodnotami a pornohercem Jakubem Jandou. Neboť zábava musí být.
Nastane zázrak s kódovým označením 3B: Sedmnáctý rok bude Blahobytný, Báječný a Bezpečný. Do chvíle, než proběhnou prezidentské a parlamentní volby ve Francii a (možná) v Itálii, v Nizozemí a v Německu – a také u nás.
Čím to?
Je to fascinující: Ono to jde! Jak to, že to nešlo předtím? Vždyť je to tak snadné! Blahobyt rozjely tiskárny peněz. Ta unijní, pro země platící eurem, se jmenuje ECB. V Americe zase FED. U nás ČNB. Ta se dokonce ani s tištěním miliard korun (na dluh) nenamáhala a nakoupila desítky a stovky miliard eur za pár ťuknutí do kláves počítačů. Papírků pro domácí potřebu (a spotřebu) ale také vytiskla zatím nejvíc v historii.
Že jsou ty peníze nekryté? Typická kremelská propaganda – což se pozná už podle toho, že informace o tom v seriózních médiích nikde nenajdete. Podobné je to s Bezpečím. Také k nám napochodovalo Odnikud – spolu s tisíci rozjásanými policisty slavícími s lidem příchod Nového roku v ulicích všech větších evropských měst. No a co? Jsou to přece také lidé. Stejně jako tisíce vojáků a záchranářů, kteří tomu asistovali minimálně pohotovostí.
Že to ještě nedávno šlo bez nich? Musíme si zvyknout. Tak nám to říkají. Koneckonců mají pravdu. Člověk je tvor mimořádně adaptabilní. Ovšem s výjimkou „klimatické změny“. Na tu si naopak zvyknout nesmíme. Stamiliardy dolarů do nových drahých technologií zaplatí daňový poplatník. Proč by to neudělal? Dostane na to přece od eráru další spousty těch vytištěných papírků. Tak aby něco nepustil, bez pocitů, že ho stát okrádá. Lehce nabyl, lehce pozbude.
Karneval marnosti?
A tak se zase v kruhu ocitáme u těch zoufalců – škarohlídů. Tvrdí totiž, že jsme jen svědky závěrečných dějství Karnevalu marnosti. Že všechno se ve skutečnosti dál pohybuje na samé hraně zhroucení. Že kvůli zachování zdání oné posvátné demokracie musí nyní establishment vynaložit poslední virtuální prostředky, aby opět uspal probouzející se občany – a oni mu to tam ještě jednou „hodili“.
Jakmile se tak stane – může se všechno sesypat. Mocenské prostředky na potlačení bouří budou mít v rukou opět ONI – a mocně přitvrdí. Ostatně udělají to tak jako tak. Pokud by hrozilo, že se lidé uspat nenechají, možná ani k volbám nedojde. Anebo – za zády zvolených – přesto prosadí svou verzi světa. Proto je McCain v Gruzii, zatímco se Trump chystá převzít prezidentské pravomoci.
To pokud jde o okolní svět. Pro ten náš platí ještě něco jednoduššího. Definoval to nedávno velmi přesně bývalý prezident Václav Klaus – a těžko si tím doma zvýší popularitu (kdyby to potřeboval): U nás není ve skutečnosti po změně poptávka – ale ani nabídka.
Čtěte ZDE: Rok 2017: Informační válka vyvrcholí. Média establishmentu vymírají jako dinosauři. Léta prožitá ve lži. Systém v posledním tažení: pokuty, cenzura, ministerstva pravdy. Goebbelsovy metody zpět ne jen v Německu
Proroctví
Většině bude proto stačit Andrej Babiš s (jeho médii) poměrně přesvědčivě vybudovanou iluzí, že on je tou „alternativou“ k establishmentu. Někteří možná uvěří i Sobotkovi – protože bude rozhazovat na všechny strany tolik, že v tom jeho leninská vizáž možná i zanikne. A pokud ho nechají spolustraníci příliš mluvit a být viděn, nějak to ještě jednou upatlají.
Ostatně o nic jiného nejde. Vždyť ve skutečnosti žádné skutečné volby u nás neproběhnou. Osmdesát až devadesát procent našich zákonů vzniká v Bruselu – který v příštích měsících podivuhodně zaleze a zmizí z televizních obrazovek a stránek novin. Vždyť bude mít plné ruce práce s Brexitem a tlumení hrozících státních bankrotů především v jižních částech Čtvrté říše. Zbytek bude Babišovo.
Alespoň tak si to tvůrci našich životů představují. Představují si totiž, že jsou tvůrci našich životů – a my jim zatím k tomu souhlasně přikyvujeme. Kdyby tomu bylo naopak, již by se vynořila také nabídka: jasné nové postavy na politické scéně. Tomio Okamura je jediný – ale bez prostředků a médií nemá velké šance. A Petr Robejšek a jeho (respektive Penty) Realisté jsou spíše velká neznámá, která by měla asi šanci – nebýt plánu s kódem 3B.
Jistě. Žádný plán nikdy nevyjde. Pravděpodobně se stane úplně něco jiného. Je ale otázka, zda bychom si to měli přát. Takže co s tím?
Perfektní past
Že je nechutné takhle vítat Nový rok? Možná ano. Co takhle si místo toho zapět? Jednu hezkou od Vítězslava Hálka (Večerní písně):
Nekamenujte proroky.
Neb pěvci jsou jak ptáci:
kdo hodil po nich kamenem,
k těm víc se nenavrací.
Soud Boží na se národ zve,
jenž pěvce své ctít neví,
a nejstrašnější kletbou jest,
když Bůh odejmul zpěvy.
Jeť srdce pěvců nejčistší
a všeho hněvu prosté,
a co vám zpíval od srdce,
to ve svém srdci noste.
Jsme v téměř dokonalé pasti. Pokud se nám podaří z ní vykročit, bude to výkon hodný skutečného suverénního národa.
Vše ostatní pak následuje. Bude-li Pán Bůh s námi.
