Mezinárodní organizace spisovatelů PEN klub je podle oficiální propagandy nejstarší světovou organizací na ochranu lidských práv a také nejstarší organizací, která propaguje přátelství a intelektuální spolupráci mezi všemi spisovateli bez ohledu na to, kde žijí. Bojuje prý za svobodu slova a jedná jako mohutný hlas na podporu spisovatelů pronásledovaných, vězněných, či zavražděných za své názory.
Jiné zdroje však uvádějí, že je to klasická zednářská organizace, která prostřednictvím novinářů, spisovatelů a vydavatelů spolupracuje na vytváření či ovlivňování veřejného mínění po celém světě. Faktem je, že realita fungování této organizace je na míle vzdálená naleštěným poučkám, a jen její zakladatelé by uměli říci, jak to bylo na začátku.
Řeči se mluví...
Základní kámen PEN klubu položilo 5. října 1921 jedenačtyřicet anglických spisovatelů, kteří se sešli na prvním společném večeru v restauraci Florence v Londýně. Dohodli se na základních cílech a názvu klubu, který v sobě ukrýval i hlavní podmínku členství, protože ho tvořili začáteční písmena profesí spojených se slovem - poets, playwrights, editors, essayists, novelists (básníci, dramatici, vydavatelé, žurnalisté, prozaici). A zkratka PEN, což v angličtině znamená pero, efektně zdůrazňovala, komu je klub určen.
Cíle klubu byly od začátku výmluvné: v neformální atmosféře klubových večeří navazovat osobní kontakty se zahraničními kolegy, podporovat tak přátelství a spolupráci spisovatelů celého světa, vyvracet rasové, náboženské a jiné předsudky, které mohou vést k nepřátelství, šovinismu a válkám. Už na začátku tedy bylo jasné, že nepůjde jen o nějaký zájmový či debatní spolek, ale že se zde rodí něco mnohem větší.
Prvním předsedou PEN klubu se stal John Galsworthy. Byl to muž z bohaté rodiny, v jeho prospěch mluvila i světová popularita, kterou si získal románem Sága rodu Forsythů. Jeho názor na poslání nového klubu je zřejmý i z jeho projevu: "PEN klub by jistým způsobem mohl a měl být strážcem literatury a dalších umění, hudby, malby a sochařství, vůči démonům šovinismu a sektářství. Měl by se pokusit zajistit takovou obecnou velkodušnost k umění, že by v budoucnu v dobách konfliktů znemožnil zlomyslný ostrakismus jednoho či druhého národního umění... Není nic horšího na tomto světě než předsudky pramenící z ignorance; pokud jsou navíc podněcovány bezohledným patriotem, stávají se rozbuškou."
Možná opravdu upřímně věřil tomu, co říkal, ale skutečnost je dnes úplně jiná. Smutným faktem je, že PEN klub sám je dnes jakousi sektou mezi sdruženími autorů (nebo alespoň chce být), navíc záměrně velebený, aby jeho vyjádření měly silnější váhu a společenský dosah. PEN klub se míchá do politiky, ostrakizuje a selektuje nejen spisovatele, ale i oběti jako takové.
Čtěte ZDE: Příčiny úpadku Evropy: Pro rozvrat společnosti je třeba změnit myšlení. Nenápadný útok na přirozený řád, rodinu, jazyk a národ. Démon sexu a multikulturalismus. "Totalita" svobody a politické korektnosti. Permanentní revoluce dědiců Karla Marxe
Absurdní drama
Podle posledních zveřejněných údajů mezinárodní PEN klub dnes zahrnuje 144 autonomních center ve 101 zemích. Zakladatelé nových center mezinárodního PEN klubu v dalších zemích byly většinou novináři či literární agenti se společenskými ambicemi. Díky kontaktům sdružovali kolem sebe co nejširší členskou základnu a snažili se získat alespoň jednoho autora, který měl jméno i ve světě.
Mezinárodní PEN klub se ve své chartě staví za svobodu tisku, je proti svévolné cenzuře v době míru a zastává názor, že svobodná kritika vlád, úřadů a institucí je podmínkou zákonitého vývoje světa k dokonalejšímu politickému a ekonomickému pořádku. Protože svoboda vyžaduje dobrovolnou disciplínu, členové se zavazují vzdorovat zlu jakým jsou lživé publikace či překrucování faktů pro politické a osobní cíle. V této souvislosti je příznačné, že čestným předsedou českého PEN klubu byl Václav Havel, který lhal a převracel fakta jako na běžícím pásu, jen aby dostál svým politickým úkolům a cílům. Absurdita, nebo klíčová charakteristika?
Konečně - i mnohé další konkrétní kroky PEN klubu jsou právě tak absurdní. V roce 2015 udělil PEN klub francouzskému satirického časopisu Charlie Hebdo cenu za údajnou odvahu v boji za svobodu slova. Nikomu není třeba objasňovat, jakou "satirou" se živí tento bulvární plátek ("proslavený" až teroristickým útokem islamistů) a na jakou úroveň klade svobodu slova. Proto asi nikoho nepřekvapí, že krátce na to, kdy se zřítilo do Černého moře letadlo s Alexandrovci, Charlie Hebdo uveřejnil obrázek padajícího letounu Tu-154 doprovázený výkřikem a-a-a-a-a spolu s textem: "Repertoár souboru Rudé armády se rozšiřuje." A PEN klub mlčí.
PEN klub si všímá spisovatelů či novinářů na Kubě, v Číně a Bělorusku, trápí ho lidská práva v Tibetu a na Tchaj-wanu, ale například "humanitární bombardování" Jugoslávie touto organizací, která prý bojuje za lidská práva a spolupracuje s UNESCO, nijak nepohnulo. Když v Turecku zavírají a popravují Kurdy, PEN klub mlčí, když však Kurdy zavíral a popravoval Saddám Husajn, PEN klub protestoval. Agresivní výboje USA a vojsk NATO do Iráku, Afghánistánu, Sýrie, Libye a jejich angažování se v konfliktech po celém světě, PEN klub netrápí. Následné zastávání se uprchlíků a vytváření pocitu viny na nesprávné adrese proto vyznívá více než falešně.
Čtěte ZDE: Týká se nás všech: Obludný plán z dílen IG Farben. Je planeta přelidněná? Nejvyšší čas na selekci! Dvě mouchy jednou ranou: Pomalu zabíjet, rychle vydělávat
Nepřítel je zřejmý
Před zahájením Zimních olympijských her 2014 v Soči vyhlásil mezinárodní PEN klub kampaň nazvanou Out of the Cold. Manažerka pro komunikaci Sahar Halaimzai rozeslala národním centrům výzvu, aby se připojila k apelu "Rusko, zruš zákony bránící svobodnému vyjadřování!".
Halaimzai měla na mysli trojici Putinových zákonů z let 2012 a 2013: zákaz propagandy jiných než tradičních sexuálních vztahů, zákaz rouhání (exemplární příklad představují feministky z tzv. punkové skupiny Pussy Riot, které svým vřískotem narušily obřad v katedrále Krista Spasitele v únoru 2012), obnovení zákona na kriminalizaci hanobení na veřejnosti (očerňování, nactiutrhání). Vskutku zákony, které nemají ve slušné společnosti opodstatnění, není-liž pravda? Mimochodem, proč musí spisovatelé světa ochraňovat právě tzv. zpěvačky či spíše šlapky ze skupiny s příznačným názvem?
Naštěstí na Slovensku tato výzva narazila. V diskusi zazněly názory, že Mezinárodní PEN klub chce dosáhnout politizace olympijských her. Vnášení politické agendy do olympijských her jsme si však prožili (oboustranně) za studené války a to poslední, co chceme dnes, je, aby byla vyhlášena nějaká nová, byť jen jednostranně.
V roce 2015 český PEN klub kritizoval prezidenta Zemana za jeho výroky k imigraci. "Pod záminkou hrozby radikálního islamismu právě Vy, pane prezidente, podněcujete odmítání pomoci zuboženým lidem, kteří ztratili všechno a snaží se začít znovu." Mezi autory výzvy figurují kromě předsedy Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiřího Dědečka (čekali jste nějakou silnější autoritu?) i jeho místopředsedové Ivan Klíma a Markéta Hejkalová. České centrum se zároveň připojilo k výzvě české olympioničky Věry Čáslavské, která vyzvala českou veřejnost k pomoci takzvaným uprchlíkům: "Členové výboru PEN klubu jsou znepokojeni vyvoláváním nálad nacionalismu a xenofobie namísto snahy po účinné lidské solidaritě s uprchlíky."
Na Slovensku je novinářská a literární obec rozhádaná. Turbulence má za sebou i Slovenské centrum PEN klubu - a ti, kteří tam již nejsou, pomlouvají ty, kteří tam jsou nyní. Prý se dnešní vedení odchýlilo od svobody slova.
Jak říká staré přísloví: spolky - čertovy volky. Jinak to není ani s PEN klubem. Přestože slovenské centrum dává naději, že vždy se dá protivník porazit jeho vlastní zbraní.
