Šlo o první ze setkání, kterému říkáme „Rozmluvy na Hanspaulce“. Počet pozvaných je omezený, ostatně limituje jej i velikost prostor hanspaulského zámečku. První debaty na předem stanovené téma se zúčastnilo šestnáct diskutujících. Je to méně než jsme plánovali, ale právě v té chvíli kulminovaly povodně a řada pozvaných se do pražských Dejvic nedostala.
Vítězem je Cohn-Bendit
Tématem prvních Rozmluv byla „Absence idejí v české politice“. Názor, že je tomu tak, sdílela drtivá většina účastníků. Jediným sporem bylo to, zda jde o skutečnou absenci idejí, nebo „jen“ o jejich zamlčování, zakrývání či dokonce neuvědomování si jich.
Řada účastníků kritizovala ideovou vyprázdněnost etablovaných politických stran u nás, řada dalších zdůrazňovala, že tyto etablované strany snad až tak ideově prázdné nejsou, ale že my (pravice) jejich ideologii nesdílíme. Ideje zde tedy jsou, ale pouze „naše ideje jsou v defenzivě“.
Řada účastníků to cítí tak, že žijeme v době drtivé převahy levicové, zeleno-socialistické ideologie a že pravice (naše, ale i evropská) proti novým levicovým ideologiím neumí dostatečně argumentovat. Prosazování idejí postmoderní levice je umožněno defenzivou pravice, která neumí demaskovat levici, neumí ukázat, že levicové ideje jdou proti svobodě. Shrnutím těchto postojů je výrok jednoho z účastníků, že „vítězem dnešní doby není M. Thatcherová, ale Cohn-Bendit“.
Důsledky evropské demontáže parlamentní demokracie
Zazněla i otázka, zda nejsme na ideovou vyprázdněnost politiky citlivější – díky naší zkušenosti s komunismem – než v jiných částech Evropy, které podobnou zkušenost jako my neměly. Snad i proto jsme po pádu komunismu na jistý čas uspěli ve vytvoření ideově zřetelných politických stran. Netrvalo to však dlouho. V posledních deseti-patnácti letech jsme ale už asi skutečně „vstoupili do Evropy“, míněno do Evropy politicky a ideově vyprázdněné.
Proto následuje logicky další otázka: Není už dnešní ideová vyprázdněnost novou normálností, jakkoli se nám to nelíbí a nejsme ochotni se s tím smiřovat?
Zamýšleli jsme se i nad tím, co z toho jsme si „vyrobili“ sami a co z toho je důsledkem „zúženého manévrovacího prostoru v evropském „ústavním uspořádání“. V něm se role jednotlivých členských států radikálně snižuje, agendu a témata nastoluje byrokraticko-úřednická Evropská komise, zatímco ostatní pouze reagují a jsou v defenzivě. Tento stav vede až k „demontáži parlamentní demokracie“. Sebevědomí institucí Evropské unie v posledních letech radikálně narůstá.
Boj začíná znovu
Náš „příspěvek“ k tomuto stavu, k poztrácení či potlačení idejí, byl způsoben i tím, že došlo k rozpadu – v 90. letech ještě převládající – „centralizovanosti“ české politiky. Jinak řečeno, „národní parlament přestal být jádrem našeho politického systému“, což bylo způsobeno třemi faktory a jejich synergickým efektem:
- vytvořením druhé komory parlamentu, Senátu;
- rozdělením České republiky do 14 krajů;
- vstupem do Evropské unie.
To vše rovněž přispělo k vyprázdnění politiky od idejí, k dominanci politického marketingu, k posílení moci a síly mediálních agentur (oproti politickým stranám), k technokraticko-úřednickému rozhodování.
Řada účastníků zdůrazňovala nezbytnost „odvážně a nahlas“ říkat opět základní politické ideje a prosadit je do myšlení a jednání politických stran. Nedostatek odvahy je možná ještě významnějším faktorem současného nedobrého stavu politiky než absence či slabost idejí.
Do politiky je třeba vrátit explicitní střet idejí. Jedině tak může mít politika opět smysl. Možná stojí za to jako závěr použít jednu ze závěrečných vět celé diskuse:
„Stojíme znovu úplně na začátku.“.
