Příští rok bude patrně přelomový. Očekávat "konzervativní kontrarevoluci" by bylo zatím asi naivní, ovšem existuje naděje, že se věci veřejné po dlouhých letech levičáckého "temna" mohou začít ubírat lepším směrem. Shodli se na tom čtyři dosti rozdílní panelisté v pořadí již dvacátých Hovorů na pravici, pořádaných konzervativní Akcí D.O.S.T.
Rok 2017 bude rokem rozhodujícím
Šéfredaktor Protiproudu Petr Hájek ve svém vystoupení varoval, že i když se věci na první pohled zdají velmi nadějné, je před námi ještě dlouhá cesta plná fatálních nebezpečí. "To, čemu říkáme establishment nebo elity v tom nejširším smyslu slova - nejedná se jen o všechny politické struktury, ale také o neziskovky a nepolitické struktury, kterým říkáme kavárna - ti všichni uchopili mocenské, mediální a další páky a porazili autentickou politiku." Establishment podle něho začíná narážet na zatím nepříliš organizovaný, spontánní odpor probouzející se veřejnosti.
"Ještě nejde o kontrarevoluci, zatím je to spíše jen protest. Zárodky vzpoury proti stávající moci, která obepíná společnost mnoha obručemi. V důsledku toho se začíná odspoda rodit to, co režim absolutně nechce, čeho se nejvíc bojí, to jest autentická politika."
Každopádně nadcházející rok 2017 bude podle něho v mnoha ohledech rokem velmi důležitým a v lecčems i rozhodujícím. "Kladu si otázku, co se může v příštím roce stát. Moje odpověď je stále stejná. Stát se může v podstatě cokoli. To nejvážnější, co před námi je, je nebezpečí války s Ruskem, která sice už probíhá, ale pořád hrozí, že tato válka vstoupí do své osudové nevratné terminální podoby. Bylo by strašně krátkozraké si myslet, že vítězstvím Donalda Trumpa se tato válka vzdaluje. Jsem přesvědčen skoro o opaku," varoval Hájek. Trump rozhodně představuje velkou naději, ale na druhou stranu si nemáme dělat přílišné iluze o skutečné moci kteréhokoli amerického prezidenta.
Šéfredaktor Protiproudu také poukázal na duchovní dimenzi příštích událostí, včetně zjevného oddělování Božího lidu, k němuž v těchto časech zvolna dochází. "Co se stane, nevíme. Ale že se stane něco zásadního, o tom jsem přesvědčen. Ať již půjde o katastrofu, nebo o pozitivní východisko. Případně obojí. Nic nezůstane, jak bylo. Možná si toho většina lidí ani nevšimne. Buď proto, že již v tomto světě nebudou - to je ta katastrofická varianta - anebo proto, že mu přestanou zcela rozumět a jeho kulisami odkráčejí do nikam. A nebo se změní. Teprve to by byla skutečná kontrarevoluce."
Úvodní slovo a vystoupení Petra Hájka
Plamen strážců hodnot
Blízký spolupracovník exprezidenta Václava Klause Ladislav Jakl upozornil, že nemůžeme očekávat takové zásadní změny, které bychom mohli nazvat kontrarevolucí, v řádu měsíců. Pravděpodobnější je, že tento proces potrvá několik let - avšak nakonec bude stávající revoluční moc poražena.
"Svět kolem nás se v lecčems viditelně v budoucnosti změní. Za nějakých pět až šest let budeme po stránce mocenské i jiné žít ve světě odlišném od toho dnešního, poznamenaném kontrarevolucí v roce 2017," předpokládá Jakl. Zároveň však vyslovil obavu, že v horizontu několika desítek let se postdemokratické havlistické síly mohou vrátit ještě silnější. A naopak - v ještě delší perspektivě budou tyto revoluční síly snad definitivně poraženy. Na otázku co s touto situací máme dělat my, existuje podle něho jediná odpověď. "Nikdo jiný než my tento plamen přes déšť nepřenese. Plamen strážců hodnot. Plamen paměti. Ale také plamen myšlení."
Hovoří Ladislav Jakl
Vzpoura proti „Nové levici“
O poznání optimističtější byl ve svém vystoupení pedagog, školský expert ODS a populární bloger Václav Kaus ml. Ten kontrarevoluci chápe jako vzpouru proti dnes vládnoucí "nové levici" - ať už je to obamovská Amerika, nebo vůdčí soudruzi z EU - Schulz či Juncker. "K jednomu z hlavních motivů jejich jednání patří nenávist vůči rodinám. Nenávist vůči národům a klasickému vzdělávání. A samozřejmě snaha o ovládání mas moderními technologickými metodami."
Na otázku zda síly, které se tomuto trendu brání, dosáhnou nějakého úspěchu, odpovídá Klaus s opatrným optimismem. "Nejsem prognostik, ale přál bych si, aby nastartovaný dominový efekt v Evropě pokračoval. (...) Vidíme změny v Polsku. Vidíme změny v Maďarsku, v rakouské politice, částečně v Německu. Vidíme změnu v Británii a velkou změnu ve Spojených státech."
"Brexit, byl pro europeisty jako porážka pod Moskvou - a vítězství Trumpa je pro ně Stalingrad." Brusel podle něho ztrácí spoustu svých mocenských nástrojů.
Klaus také zdůraznil, že demokracie je možná pouze v národních státech. "Země, které nemají hranice, směřují k zániku. Když se podíváme do Evropy, tak vidíme že EU hranice nemá." Migrační vlna by podle něho nebyla v této podobě vůbec možná, pokud by existovaly národní státy se svými hranicemi.
Podle Václava Klause mladšího je třeba se bránit "toxickým" sebevražedným ideologiím jako je multikulturalismus nebo gender, a také čím dál vetší dominanci agendy lidských práv. Na závěr vyzval přítomné k aktivitě ve všech směrech. "Každý ať si najde své místo, aby mohl odpovědět na otázku: 'Čím jsi přispěl k rezistenci proti totalitě moci Nové levice?'"
Myšlenky Václava Klause mladšího
Osudové sedmnáctky
Místopředseda Akce D.O.S.T. Michal Semín, moderátor celé "podzemní porady konzervativců", ve svém příspěvku poukázal na viditelnou skutečnost - pozvolné probouzení celé společnosti naznačující blížící se změny. To podle něho můžeme vidět nejen v Praze, ale ve stále větší míře i mimo hlavní město, kde se lidé také scházejí a stále častěji a zřetelněji projevují vůli ke změnám.
Když hovoříme o skutečné kontrarevoluci, musíme si podle Semína uvědomit, že to celé znamená skutečný rozchod s myšlenkami revoluce - a tedy i obnovu řádu, který je těmto myšlenkám cizí. "Brexit, vítězství Donalda Trumpa, možné vítězství eurokritických sil ve Francii, Nizozemí a v Německu jsou pouze pozitivním příznakem změn, které by mohly ke skutečné kontrarevoluci teprve postupně vést."
Michal Semín také upozornil na historickou skutečnost, přelomové roky zakončené sedmnáctkou. Počátek těchto rozkladných společenských procesů můžeme vysledovat již v roce 1517, kdy na scénu vstoupil Martin Luther. "Myslím, že Lutherovy plody vzpoury proti autoritě Církve můžeme shrnout do jednoho bodu. Nastává éra subjektivismu. Luther "osvobodil" člověka od rozumu."
Dalším důležitým datem je rok 1717, neboť v tomto roce byla v Londýně založena první svobodozednářská lóže. Byly tak položeny základy pro pozdější Francouzskou revoluci.
Třetí takové datum je rok 1917. Rok bolševické revoluce, završující pozvolný rozkladný proces předcházejících staletí. Jeho plody máme denně na očích: Idea nového člověka, nové společnosti. "Tentokrát se jedná o osvobození člověka od samotné lidské přirozenosti a všeho, co po staletí utvářelo naši identitu. Osobní i národní."
Hovoří Michal Semín
100 let od Fatimy
Skutečná kontrarevoluce může nastat teprve tehdy, když si v dostatečném počtu a intenzitě uvědomíme základní životní potřebu hodnot, které se revolucionářům podařilo v soukromém i veřejném životě zpochybnit, nebo zcela odstranit. Kontrarevoluce je možná jen v návratu k Pravdě, řádu a Bohu.
Semín vyjádřil stejně jako ostatní panelisté přání - aby úspěchy eurokritických sil, které jsme mohly zaznamenat v letošním roce, byly předzvěstí skutečné kontrarevoluce.
V závěru svého vystoupení potom upozornil na dost možná nejvýznamnější důkaz mimořádného významu nadcházejícího roku - uplyne sto let od fatimského zjevení Panny Marie, které má pro naši dobu zcela zásadní význam. Z fatimského proroctví se dozvíme, co světu v těchto letech bezprostředně hrozí a jak z té šlamastyky ven.
"Jsem osobně přesvědčen, že v příštím roce na tyto otázky dostaneme nějaké odpovědi. Jedno je ale jisté už dnes večer. V celém tomhle dramatu nejsme pasivními diváky."
O tom, jaký bude svět v roce 2017 a po něm, rozhodne do značné míry svými postoji a činy každý z nás.
