Výhra Donalda Trumpa v prezidentských volbách se rovná zázraku, v jehož existenci věřil jen málokdo: Buď opravdový mistr, nebo úplný snílek.
Politicky korektní evropské elity (nejen v Bruselu) strnuly v němé hrůze: Co se to vlastně stalo? Jak je to možné? Co teď s námi bude? Vždyť ten Trump je... fujtabl, extrémista – a možná dokonce i populista. Na rozdíl od nás!
A co chudák Merkelová a ostatní politicky korektní ženy-političky? Ještě, aby je tak Trump začal ošmaťchávat někde v pojízdné šatně! Znamená to snad, že síla mediální manipulace není absolutní? Že lze projít skrz "zeď"? Ale to nejhorší na tom všem - co když Trumpův úspěch povzbudí nekonformní politiky a jejich voliče v dalších zemích?
Včera Brexit, dnes Trump, zítra třeba Německo, Francie, Rakousko, Holandsko a další země, kde se ti extrémisté množí jako houby po dešti... Pomalu už pro samé houby není vidět politicky korektní les! My přece chceme víc uprchlíků, ještě větší menšiny s právy, o nichž se dosavadním většinám ani nesní ... a on... co vlastně on? Jak to vlastně myslel, když řekl, že "na politickou korektnost" nemá čas ani chuť?
A ještě ta zeď proti báječným ilegálním migrantům na hranicích s Mexikem? Vždyť on mluví jako ten populista-extrémista-fašista Orbán! A co když nám překazí naši smlouvu TTIP a porazí tak naše zlaté tele, tuhle super-unii, která by nás dosud politicky i finančně luxusně zabezpečovala?
Nemají to euro-americké vládnoucí elity dnes lehké. Nový prezident USA je podle jejich měřítek xenofob, rasista, sexista – přesně, jak to tvrdí média. A ta mají přece vždycky pravdu, i když tedy tentokrát to s těmi průzkumy trochu přepískla. No nic, zatím mu formálně pogratulujeme. Pak se uvidí.
Muž, který prošel zdí
Stal se zázrak, nebo jde "jen" o přirozený řetězec příčin a důsledků? Každopádně: Teprve Trumpovo vítězství dává naději - paradoxně - na naplnění Obamova volebního sloganu Yes, we can - který měl signalizovat, že skutečná změna je na dosah. I když za Obamy sice ke změně rovněž došlo, avšak výrazně k horšímu - až na samou hranu katastrofy.
A nejen pro USA (Obamacare), ale i pro zbytek světa - po sérii barevných revolucí v arabském světě a na Ukrajině. Po stále sílící migrantské invazi biblických rozměrů a vyhrocení napětí s Ruskem, ze kterého pro celý západní svět vytvořila americká propaganda virtuálního nepřítele.
Mimochodem: letošní prezidentské volby naplno odhalily prohnilost amerického volebního systému, který je nejhorší známou světovou parodií na demokracii. Ale i v tom zcela neregulérním prostředí, jak ukázal Trump, se dá "projít skrz". Bojoval na mnoha frontách - a na všech uspěl. Nejen proti Clintonové, vlastním "elitním" spolustraníkům, ale především proti médiím, která byla dosud zvláště v Americe považována za všemocná.
Trump, který začal kampaň větou: "Vidím zeď. A je to velká zeď. A já ji postavím," - jinou zdí prošel. Postavila ji média - a byla to opravdu mohutná zeď.
Zatímco se agentury průzkumů veřejného mínění předháněly, kdo "nadělí" Clintonové větší náskok, realita byla úplně jinde. Plynula paralelně, v takřka schizofrenním kontrastu. Ten největší bylo lze vidět na vlastní oči. Na Trumpova shromáždění chodily desítky tisíc lidí - a na Clintonovou, byť se její mítinky konaly třeba ve vedlejším městě, jen hrstka.
Ještě nikdy v dějinách USA se nestalo, aby se média napříč politickým spektrem společně postavila proti jednomu z kandidátů tak jednoznačně a bolševicky jednotně. Aby zcela rezignovala na alespoň předstírání služby veřejnosti a zcela nepokrytě a hystericky Trumpa napadala, pomlouvala a skandalizovala. Pod tlakem reality, tedy zvedající se vzpoury veřejnosti, byla média donucena odhalit svou pravou tvář i těm, kdo o tom snad ještě pochybovali.
Průzkumy veřejného mínění, které prováděla tatáž média, jež se veřejně stavěla proti Trumpovi, favorizovaly Clintonovou od samého začátku kampaně až do dne voleb. A na mnoha webových stránkách jejich "předpovědi" visí dodnes jako pomník zkorumpovanosti establishmentem, ač o sobě s hrdostí hlásala, že jsou nezávislá.
Na zfalšovaných průzkumech se jasně ukázala jejich skutečná funkce - na hony vzdálená od nějakého mapování reality. Na vysvětlování je pozdě, jde o cynický mega-podvod: Průzkumy prohlašovaly Clintonovou za vítězku s až dvouciferným rozdílem.
Agentury systematicky lžou - na to je třeba nezapomínat, protože se to týká i nás. Trump v průběhu kampaně prohlásil, že až vyhraje, rozmetá vazbu tajných dárců, zájmových skupin, médií a agentur, což je velké sousto - a zřejmě skončí tak, že si založí vlastní televizi, nebo koupí TV Fox (nyní je majitelem Ruppert Murdoch, mimo jiné i vlastník největšího britského deníku The Sun, který "zařídil" Brexit).
Čtěte ZDE: Trump: Nikoli zázrak. Triumf bílých otroků – mužů i žen. Trumf v rukou "obyčejných". Druhá vítězná bitva o naději na svobodu. Modleme se (a pracujme) dál. Válka pokračuje
Média lžou, řekli Trumpovi voliči
Den před volbami uveřejnily hlavní americké deníky (i mnoho regionálních) na titulní straně stejné téma: kauzu s Clintonové kriminálními e-maily FBI uzavřela s tím, že o nic kriminálního prý nešlo. Pokud si pamětníci při té příležitosti vzpomenou na "vedoucí úlohu" komunistického Rudého práva, museli mít déja vu - jen bylo v v tomto případě rozpadlé na puzzle.
Zjevně šlo o "příkaz z centra" - od těch, kteří tahají za nitky a vlastní či dotují média. Buď tam někde vzadu sedí soudruh (soudruzi), který bouchl do stolu a zavelel: "Tohle zítra vyjde na titulní straně!" nebo to byla náhoda, která se ve stejnou dobu (den před volbami) opakovala na stovkách míst najednou. Vzhledem k tomu, že šlo i zprávu vytaženou z paty (FBI kauzu e-mailů neuzavřela), je za A správně.
Před referendem o Brexitu se britská média alespoň rozdělila na dvě části - pro a proti odchodu Británie z EU. Ve Spojených státech se žádná taková pluralita nekonala. Média vytvořila jeden velký nerozborný masírovací manipulativní šik, nad nímž vlály prapory Hillary Clintonové.
V den voleb (kdy už mělo 40 % voličů odvoleno, což je samo o sobě skandální) se establishment uchýlil k poslednímu zoufalému pokusu zvrátit vývoj - který znal, nebo alespoň tušil. Portál Votecastr (letos založený) zveřejňoval průběžné odhady, které se tvářily jako skutečné výsledky. Také na tomto manipulativním portálu - založeném zkorumpovanými, Trumpovi nepřátelskými novináři (Washington Post a spol.) - neustále drtivě vítězila Clintonová - což po nich jejich čeští bratříčci a sestřičky věrně opakovali.
Trumpovi se tak ve volební kampani podařil stejný kousek jako (v daleko slabší podobě) Ronaldu Reaganovi - a v prakticky stejné síle u nás před třemi lety Milošovi Zemanovi, proti němuž také stála hlavní média (s Českou televizí v čele) - a přesto uspěl. Zeman byl mimochodem jeden z mála evropských prezidentů či vysokých vládních představitelů, který Trumpa veřejně podpořil (a vysloužil si za to obvyklé zákeřné protiakce od ČT - placené mimo jiné z daní Zemanových voličů).
Čtěte ZDE: USA před volbami: Nenávist a pohrdání Demokratů vlastním lidem. Nejhlouběji zakořeněné předsudky Američanů. WikiLeaks znovu hovoří. Americký establishment definitivně diskreditován. Plavíme se do neznáma
Pokus o největší volební podvod v amerických dějinách
I samotní "normální" Američané už ztráceli víru, že se dá čelit tak obrovskému mediálnímu tlaku. Redakce Protiproudu dostala v předvečer voleb dopis od Češky, která žije už dvacet let v Kalifornii, nejlidnatějším státě USA - tedy také státě s největším počtem prezidentských "volitelů":
“Milý Jane Mařenko, ráda čtu vaše články o volbách a s mnohým souhlasím. Realita je však ještě grotesknější, než popisujete. Děkuji za zmínku o Jiřím Sorosovi (úhlavním nepříteli #1). Demokrati mají obšancované všechny možné metody, jak ukrást tyhle volby (prohlásili to mimo jiné na skrytém videu – "Už to děláme 50 let a teď přece nepřestaneme..." - viz projekt Veritas).
Demokratická strana manipuluje s výsledky voleb od mrtvých duší po ilegály, nebo vyřazovaním hlasů se stejným příjmením (jako např. John Brown, David Brown, Bob J. Brown...), pokud se chtějí zbavit minorit. Ale tohle jsou jenom prkotiny, které nejsou dostatečně silné, pokud má protikandidát jasný náskok (jako teď Trump). Cílem je vytvořit iluzi, že jsou kandidáti blízko sebe, aby byl výsledek věrohodný.
Zpátky k Sorosovi. On a jeho kumpáni vlastní “klíč”. Jeho smartmatic software, který je uvnitř volebních automatů, je vybaven funkcí, která automaticky alokuje hlasy z jednoho kandidáta na druhého podle toho, jak se funkce předem nastaví. Takže je jedno, jestli přijde k volbám 10% nebo 75% voličů. Software nedělá snímky volebního lístku, ale lístku, který už je “převrácen” na stranu chtěného kandidáta, to kdyby došlo k následnému přepočítání.
Trump se jim to snaží překazit tím, že ve volebních místnostech jeho lidé dělají tzv. exit polly (poté, co volič oficiálně odhlasuje, hlasuje ještě jednou neformálně před volební místností). Tyhle exit polly se diametrálně lišily od oficiálních výsledků při primárkách (kdy Clintonová ukradla nominaci Berniemu Sandersovi). Exit polly jsou nepříjemné, protože mohou poskytnout důkaz o falšování hlasů pro pozdější soudní spory (byly jich desítky po primárkách).
Proto byly uvaleny žaloby proti Trumpovi, aby znemožnily exit polly pod záminkou "rasové diskriminace a utiskování svobody volby" a podobných nesmyslů. Ano, ruská karta už nefunguje, elita už háže po voličích všechno možné, včetně satanistů, aby odvrátila pozornost od největší korupce v dějinách lidstva.”
Dodejme, že v Kalifornii s drtivou převahou vyhrála Clintonová, když místním černochům a Hispáncům slíbila závratné sociální dávky (rozdávala jako pravá socialistka z cizího) - a místní volební automaty obsahovaly "Sorosův software". Trumpovi se podařilo tuto ztrátu vyvážit vítězstvím v Texasu, který má druhý největší počet volitelů (38). Kdyby Clintonová zmanipulovala i Texas, stala by se prezidentkou ona.
Na hraně války
Trumpovo vítězství přišlo pět minut po dvanácté. Kdyby se establishmentu podařilo dosadit do Bílého domu Clintonovou, zřejmě by vypukla válka, pro kterou bylo všechno připraveno. Jistě, ani Trumpova výhra neznamená, že je nebezpečí zažehnáno. Prezidentského úřadu se ujme až 20. ledna, tedy za více než dva měsíce.
Prohrou Clintonové dostala kromě jiného těžkou ránu již téměř triumfující feministická revoluce, která pod příslovečnou vlajkou politické korektnosti deformuje a ničí životy miliónů Američanů - a nejen jich. Zpoza rohu již vykukovaly obludy typu Wassermannová-Schulzová, která byla jako šéfka Národního výboru demokratické strany hlavní strůjkyní kariérní popravy Bernieho Sanderse. Dále ultrakorektní černoška Donna Brazileová, která ji nahradila ve funkci. A Michelle Obamová, s níž Clintonová počítala do svého kabinetu.
Clintonová by po svém vítězství také razantně podpořila důslednou cenzuru internetu pod záminkou zabránění "šíření nenávisti". Internet, konkrétně sociální síť Twitter, byl v podstatě jediným médiem, které mohl Trump po svou kampaň využívat. Internet jako poslední výspa svobodného šíření názorů by nástupem Clintonové skončil. Bylo to o fous. Dojde k tomu sice tak jako tak, ale ještě alespoň chvilku, zdá se, získáme.
Čtěte ZDE: Dvě nové položky na Seznamu smrti Hillary Clintonové: Již 83 mrtvol. Krev na rukou monstra, které chce vládnout světu? Sex, drogy a vraždy jako nástroje moci. Feministické spiknutí? Kdo bude další?
Co udělá Trump?
Pokud se bude držet slibů, které v kampani dal, nebude toho málo. Především je tu ona slavná zeď na hranicích s Mexikem. Ve srovnání s jinými tématy v podstatě malichernost, ale s velkým symbolickým potenciálem. Šlo totiž o velký Trumpův předvolební výstřel, takže stavba může být důležitým testem jeho důvěryhodnosti.
Je otázkou, zda bude mít sílu oslabit dosavadní základní pilíř americké zahraniční politiky - vytváření iluze ruské hrozby. Určitě se o to ale pokusí. Pokud si Trump opravdu váží Putina a nevidí v něm strašáka jako západní média (či dokonce "Hitlera" jako Clintonová), nelze vyloučit, že dojde k ukončení války v Sýrii - jednomu z největších možných ohnisek vzniku světového jaderného konfliktu.
Bude také zajímavé sledovat, zda "zrádci" jako Snowden nebo Assange budou volní - a Snowden se bude moci vrátit domů, Assange jakbysmet. Vojín Chelsea Manning(ová) třeba už nebude nucen(a) k pokusu o třetí sebevraždu - a opustí vězení, kde sedí za to, že mluvil(a) pravdu.
Ještě zajímavější však bude, zda Trump splní slib, že nechá znovu, tentokrát poctivě a důkladně, vyšetřit Clintonové kriminální zneužití soukromého serveru pro odesílání tajných e-mailů. To by mohlo skončit (a v případě, že se s ní bude zacházet jako s každým jiným Američanem nutně skončí) Clintonové uvězněním.
Spornější už je, zda dojde k reformě NATO, respektive role USA v této organizaci, která se už dávno stala parodií na sebe sama coby "obranné aliance". My bychom se zase mohli za čas dočkat skončení demonstrativních přejezdů amerických konvojů - které končí provokacemi u ruských hranic při přípravě války. Že jsou to příliš optimisticky přehnané naděje? Tak jednu jistou: Zcela jistě skončí ve funkci současný velvyslanec USA v ČR, ředitel nejbojovější sekce "Pražské kavárny" a organizátor protizemanovských akcí Andrew "Prcek" Schapiro.
Bude také zajímavé sledovat, zda se začnou krátit královské finanční injekce pro "americká" nová internetová média, nebo jestli je "Jiří" Soros začne opravdu financovat ze svého a nikoli (přes řadu kolen) amerického rozpočtu.
Když píše Měsíc dějiny
Zda je Trumpovo vítězství zázrak, náhoda, nebo přirozený důsledek stavu, kdy establishment už "nejen žral, ale také až moc mlaskal" (jak pravil český klasik), je těžko jednoznačně zodpovědět. Ostatně ukáže to již blízká budoucnost v dalších západních zemích, kde se rovněž zvedá "trumpovská" voličská vzpoura. Odpověď nechť si proto laskavý čtenář vybere sám. Možná ho při přemítání potěší, že:
Za pár dní, tedy 14. listopadu, vyjde nad Spojenými státy největší Měsíc v úplňku od roku 1948, tedy za posledních 68 let. Tehdy se v USA také konaly prezidentské volby, ve kterých obhájil svůj post prezident Harry Truman - ačkoliv všechny průzkumy předpovídaly, že drtivě prohraje. Kvůli tomu byly ty volby považovány za nejvíc převratné v dějinách USA - co do smyslu předpovědi versus výsledek.
Což platilo až do 9. listopadu 2016.
Třeba se i nad námi Měsíc - nebo Nebe samo - také jednou smiluje.
