„Je pravdou, že kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin vyhrál ve Všesvazové loterii automobil Čajka?“
„Ano, je to pravda, jen s malým upřesněním: Nebyl to kosmonaut, ale důchodce, nejmenoval se Jurij Alexejevič Gagarin, ale Nikolaj Sergejevič Chlestakov, a nešlo o automobil Čajka, ale jízdní kolo Ukrajina. A tento bicykl nevyhrál, ale ukrad.“
Takové byly dotazy a odpovědi v pověstném Rádiu Jerevan za sovětských časů. Tedy podle anekdot populárních (nejen) u nás v dobách, které se aktuálně zhmotnily do slavného data: 21. srpen 1968.
Slavme slavné tragédie
Je tu zase báječná příležitost ke klanění a projevům politiků, které se odehrávají ponejvíce v Praze, pokud možno u rozhlasu na někdejší Stalinově, dnes Vinohradské třídě, a na některých dalších místech v naší zemi, jimiž si připomínáme... Co vlastně? No jako obvykle: „Oslavujeme“ naše velké prohry.
Zatímco ve většině jiných zemí se slaví slavná vítězství, u nás si nejvíce užijeme připomínku roků 1938 (Mnichovská zrada velmocí), 1939 (obsazení nacisty a vznik dalšího z řady protektorátů) – či právě srpen 1968. Nemluvě už ani o listopadu 1989, tradiční oslavě kultu osobnosti Václava Havla – tragédie jako vyšité. Roky jako 1918, výročí vzniku republiky, přijímáme naopak spíše s rozpaky a demonstrativním nezájmem většiny veřejnosti – možná i proto, že po čtyři desetiletí se u nás 28. říjen „oslavoval“ jako Den znárodnění (čili další tragédie). Anebo spíš proto, že oslavovat naši suverenitu v protektorátu, je tak trochu eklhaft (řečeno jazykem Velké Mutti).
Čtěte ZDE: Osmašedesát pokladů: Sametové státní převraty jsou zdejší specialitou. Dějiny se právě opakují v přímém přenosu. Zrada a kolaborace – národní sport „elit“. V blátě chaosu i na prahu naděje?
Kam s ním?
Ostatně ani se svátkem z největších, s rokem 1945, vítězstvím nad nacismem, už vůbec nevíme co dělat. To snad mají oficiální média a politici s vděčností vzpomínat na Rudou armádu, která (společně s mnoha Čechy a Slováky) osvobodila Československo za obětí mnoha desítek tisíců padlých sovětských vojáků? Kam bychom to měli okna?
Na programu je přece předválečná propaganda proti největšímu nebezpečí svobody a demokracie, jakému čelíme nejméně od dob Karla IV. Ne, není řeč o islámské invazi (takzvané „uprchlické krizi“, viz Rádio Jerevan), ale o Putinově Rusku. Nojo, ale zase zúžit všechny oslavy na přehlídky plzeňských správců džípů-veteránů s americkými vlajkami je přece jen i bolševickému skanzenu na Kavčích horách tak trochu hloupé... No prostě problém.
Ten se nejlépe vyřeší, jak je v zemi již po leta zvykem, „skandálem“: Třeba řevem na prezidenta Zemana, který si dovolí odjet při takové příležitosti na oslavy Dne vítězství do Moskvy, poklonit se památce miliónů obětí, stejně jako před ním činil prezident Klaus. Oba jsou, samozřejmě, kremelští agenti, takže není divu, že si jezdí pro instrukce, jak zařídit, aby nás „říše zla“ pozřela a okupovala, jako onoho památného 21. srpna, jehož slavné výročí si dnes opět připomínáme.
Dotaz na Rádio Jerevan
Otázka:
„Je pravdou, že 21. srpna 1968 okupovalo Rusko naši republiku, a zabránilo tak nastolení svobody a demokracie?“
Odpověď:
„Ano, je to pravda, jen s několik malými upřesněními:
Nestalo se tak 21., ale už 20. srpna. A nešlo o rok 1968, ale rok 1390 (podle muslimského kalendáře, na který si už brzy „budeme muset zvyknout“, stejně jako na islámský teror, jak praví naši moudří politici v médiích).
A nebylo to Rusko, ale Sovětský svaz a jeho spojenci ve vojenské alianci Varšavské smlouvy, jejímž jsme byli loajálním členem, právě tak, jako jsme nyní loajálním členem Severoatlantického vojenského paktu.
A nešlo o naši (tedy Českou) republiku, ale o Československo.
A nešlo o okupaci, protože okupovat lze pouze suverénní stát. Tím ovšem Československo, jako člen Varšavské smlouvy a sovětského „bloku míru a socialismu“, rozhodně nebylo. Stejně jako není nyní, coby člen bruselského „bloku míru a socialismu“.
Stejně, jako nám tehdy naši situaci poměrně přesvědčivě osvětlil Ukrajinec Leonid Brežněv „doktrínou omezené suverenity“, dnes nám totéž, stejně dobrácky vysvětluje (například v případě „povinných kvót“ pro import migrantů) soudruh Juncker, šéf vlády eurosojuzu, jako „sdílenou suverenitu“. Nešlo tedy o okupaci, ale o policejní akci v protektorátu – z našich dlouhých dějin nesamostatnosti věc dobře známou a také současnými politickými elitami v předklonu před Berlínem tradičně s pochvalným mlaskáním uznávanou.
A nezabránilo to nastolení svobody a demokracie, protože o ni Dubčekovo křídlo Komunistické strany Československa (jehož svržení bylo předmětem policejní operace) nikdy neusilovalo. Šlo mu jen o malou úpravu poměrů (takzvaný Socialismus s „lidskou tváří“), který nyní konečně snad dobudujeme s Bruselem v zádech.“
Čtěte ZDE: Zapomenutý tajný plán: V prostoru Čech a Moravy nemá Čech co pohledávat. Odsun českého etnika za hlaholu mediálních trub. Budeme se omlouvat za hrdiny? Vlastenců bude potřeba – dřív, než si myslíme
Srpnová inspekce
Je proto zcela na místě, že právě v srpnových dnech 1438 přijíždí do našeho socialistického protektorátu soudružka Angela „Mutti“ Merkelová. Během své inspekce má s místodržícím Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) „projednat řadu důležitých otázek společného zájmu,“ zvláště pak „dočasné umístění“ muslimských hord na našem území. Přičemž právě srpnová zkušenost z roku 1390, („dočasné umístění sovětských vojsk“) nám osvětlila, že základní jednotkou „dočasnosti“ je jeden „furt“, takže to už nám objasňovat nemusí.
Snad jediným zajímavým okamžikem její „bratrské návštěvy“ (jako tradičně budou celou Evropskou – dříve Leninovu – třídu lemovat davy vítačů nahnaných z ministerstev Pražské kavárny, no prostě normál) bude setkání s kremelským agentem, prezidentem Zemanem.
Ten si totiž pěkně zahrává. Ještě pár výroků na téma že „o tom, koho k nám pustíme, si budeme rozhodovat sami“ – a za pár let, pod záminkou, že dal Angele na Hradě facku, budeme (nejspíš u redakce Protiproudu, rozhlas je v rukou okupantů už teď) oslavovat další policejní akci: Bratrskou výpomoc států NATO, která na poslední chvíli zabránila vytržení naší země ze svazku „zemí míru, socialismu, svobody a demokracie“. Jako vždy.
Odhalení agentů Moskvy
A jakpak víme, že je Miloš Zeman kremelský agent? No přece od Jakuba Jandy, experta z nejpovolanějších. A kdože je Jakub Janda? Obraťme se s otázkou na Rádio Jerevan:
„Je pravdou, že Jakub Janda, vedoucí programu Kremlin Watch a zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty, nevládní neziskové organizace, odhalil prezidenta Zemana jako kremelského agenta a internetový časopis Protiproud jako „prokremelský web“?
„Ano, je to pravda, jen s malým upřesněním:
Jakub Janda není vedoucí projektu Kremlin Watch (to je jen jeho krycí adresa v seznamu „rudých karet“ americké ambasády v Praze), ale úspěšný homosexuální herec a producent v pornografickém průmyslu. A v obou případech nejde o neziskovou nevládní organizaci, ale o byznys napojený na český, bruselský a americký státní rozpočet (částečně přes takzvané Sorosovy nadace).
A prezidenta Zemana ani Protiproud neodhalil, protože se narozdíl od něj odhalovat na veřejnosti nenechají.
A tato „nactiutrhačná informace“ není skandalizující, ale je ve skutečnosti velkým oceněním za život v disentu (než se za něj zase budou dávat státní vyznamenání).
A nepochází z Evropských hodnot, ale z dezinformační příručky CIA. A vzhledem k tomu, že nominálně jde o tajnou organizaci, je možné, že si ji zmíněný pornoherec nevypůjčil, ale ukrad.“
Je skvělé mít Rádio Jerevan 20. srpna, l. p. (léta prorokova) 1480.
