Propaganda Washingtonu a Bruselu - více či méně úspěšně se snažící ovlivnit uvažování lidí v Evropě - je v dnešní době plně srovnatelná s mediální masáží za reálného socialismu. Shodli se na tom v červnu řečníci již 19. diskusního večera pořádaného konzervativní Akcí D.O.S.T.
Na semináři pojmenovaném „Média ve víru informační války“ vystoupili přední mediální odborníci: Vedoucí katedry komunikace na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Petr Žantovský, spoluzakladatel slovenského internetového rádia Slobodný vysielač Boris Koróni, politický analytik Institutu Václava Klause Ladislav Jakl a vydavatel časopisu Te Deum Michal Semín.
Žantovský: Mediální „třídní boj“ se zostřuje
Největším aktuálním nebezpečím dle Petra Žantovského je cílené omezení svobody slova a plíživě nastupující diktatura v celoevropském rozměru. „To, co dnes rozumíme pod termínem informační válka, je pouze banálně dělaná propaganda. Je zde velice průhledně vidět do karet těm, kdo ji organizují, kdo novináře najímají a honorují.“ Žantovský také poukázal na rozdělení rolí na současné mediální frontě. „Ten, kdo útočí, není Kreml, ten se jen brání informačnímu útoku. Útočník je tedy jinde.“
Podle něho je pro Západ stále obtížnější Rusko skrze média oslabit. „Přehrát Rusko v informační válce nelze, neboť infomační válka počítá se zradou a nevěrou a s nákupem duší v táboře protivníka - a to se v Rusku nikdy moc nedařilo, neboť nákupy duší se dějí za peníze. A ty měly v Rusku vždy jen hodnotu relativní a doprovodnou. Podstatná hodnota je jiná. Společná vlajka.“
Podle Žantovského se hlavní česká média chovají prodejně a servilně. Jako pozitivní jev naopak vnímá rozmach alternativních médií a občanské žurnalistiky. Ten podle něho vypovídá, že čím dál větší část společnosti dnešní prodejné novináře už vlastně ani nepotřebuje. Mainstreamová média jsou z toho podle něho v současnosti dost nervózní. „Třídní boj“ se v důsledku toho zostřuje a je důslednější a agresivnější. Žantovský rovněž upozornil na to, že existuje propojenost propagandistických center některých českých médií s americkou ambasádou.
Koróni: Nebezpečí bruselské propagandy
Boris Koróni představil projekt Slobodného vysielača, jenž se stal fenoménem alternativních médií na Slovensku. Zároveň upozornil na všude přítomnou mediální manipulaci. „Když se podíváte kolem sebe, vidíte velké množství zmanipulovaných lidí. Když se podíváte blíže, uvidíte, jak podléhají různým reklamám, politickým kampaním, nevládním organizacím a k tomu všemu jsou manipulováni vlivnými médii.“ Média se podle něho už ani neobtěžují hledat pravdu, nýbrž mají své jasné zadání dané jejich majiteli, kteří chtějí prosadit své politické cíle.
Tajné služby a vládní agentury nás podle něho špiclují na každém kroku. Veřejnoprávní média se chovají stejně jako ta komerční a zamlčují zásadní informace, které by mohly ovlivnit veřejné mínění proti EU či Washingtonu. Nejmarkantnější to bylo podle něho v případě informování o válce na Ukrajině a migrační krizi. Většina lidí na Slovensku i u nás si tyto mediální lži uvědomuje a občané začínají být již hodně naštvaní.
„Když tzv. známé osobnosti přesvědčují lidi, jak je vše úžasné a k úplné spokojenosti je třeba již jen vymazat Rusko z mapy, můžou lidé vyskočit z kůže. Viníkem všech problémů a nespokojenosti jsou pak dle mainstreamových médií „konspirační teoretici“. Každý, kdo s hlavním proudem nesouhlasí, je konspirátor a agent Kremlu. Za peníze z Kremlu se prý snažíme rozvrátit demokratickou společnost. Ti, kteří jsou prokazatelně placeni dolary z Ameriky, nás směšně obviňují, že jsme placeni z Kremlu,“ uvedl slovenský novinář.
Koróni také důrazně varoval před snahou mainstremových médií a nevládních organizací omezit svobodu slova pod záminkou ochrany svobody a demokracie. Upozornil rovněž na fakt, že v současnosti vznikají orgány na „boj s ruskou propagandou“. „Na Slovensku existuje snaha odstřihnout alternativní média od příjmů z reklamy. YouTube, Facebook a Google se dohodly s Evropskou komisí, že budou mazat „nenávistné“ příspěvky. Kdo určí, co je nenávistné? Když už zde jsou orgány pro boj proti ruské propagandě, proč zde nejsou také instituce pro boj s americkou propagandou?“
Jakl: Konec režimu se blíží
Podle Ladislava Jakla existuje hranice mezi běžnou publicistikou a propagandistickou mašinou, která ovládá současná média. „Souvisí to se stavem režimu, který má pocit, že je těsně před završením totálního panství. V takové chvíli se šrouby utahují ještě rychleji, a to bez ohledu na vedlejší efekty. Tato fáze režimu se často kryje se začátkem jeho konce. Ale tím spíše bývá tato fáze spojena s vystupňováním propagandy. Tak, jako to zažíváme dnes.“
Levicovým liberálům se všude na Západě podařilo ovládnout státní média jako je například Česká televize. Státní média by podle Jakla měla být zrušena. „Kartágo musí být zničeno. Proč se párat s tím, kdy nám lhali a nalévali nám do hlavy nesmysly?“ Jednou z hojně používaných propagandistických metod je podle něho nálepkování. Typická nálepka extrémista či populista se podle něho na někoho přišije a stává se potom vlastností a atributem.
Čtěte ZDE: Nejúspěšnější propagandistická iniciativa: Jsi Konspirátor! Tajná operace Drozd - byla opravdu ukončena? Hlavní světová média jsou pod tvrdým vlivem CIA. Tréninkové kempy pro novináře v Evropě
Odlišné názory jsou podle Jakla šikanovány. „Veřejné peníze z veřejných institucí přes různé poloveřejné nástroje tečou po milionech do nevládních organizací.“ Ne každá propaganda vypadá jako propaganda: Někdy přichází jako podprahové sdělení pomocí různých sekvencí, obrazových materiálů, řazení příspěvků atd. „Jednou jsem spočítal, že jsem jedno arabské děvčátko viděl v televizi 28 krát.“ Jedním z důležitých nástrojů je fenomén stádnosti a pohodlnosti novinářů. „Ne vždy se novinář ztotožňuje s obsahem, ale je mu jen blbé říkat něco jiného. Nastolování celospolečenských témat a veřejná diskuse vzniká v úzkém okruhu lidí, třeba v jedné agentuře.“
Všeobecným omylem je podle Jakla tvrzení, že kdo nechce, nemusí hloupá média sledovat, a tím se ho celý problém netýká. „Nejklasičtější rada pro toho kdo se chytá za hlavu z nějakého televizního programu, zní ‘tak to vypni‘. Má to knoflík. Nemusíš se na to dívat. Nečti ty noviny. Jenomže ta všudypřítomná tupá bruselská propaganda nemá jenom tu vlastnost, že nás štve a vytáčí tak, že bychom nejraději prohodili televizi oknem. Ale ona má ještě jeden důležitý aspekt. Ona zásadním způsobem ovlivňuje rozhodnutí, které mají dopady na nás. Tím že zavřeme oči, tak to neznamená, že to přestane působit proti nám. Bude to působit dál, akorát o tom nebudeme vědět.“
Semín: Objektivní média neexistují
Michal Semín připomněl ve svém příspěvku mediální lynč proti prvnímu předsedovi Akce D.O.S.T. Ladislavu Bátorovi před pěti lety. „Média popravila člověka, kterého obviňovala z extrémismu, zatímco do té doby ministerstvo školství ovládali skuteční zelení extremisté. Normálnímu člověku se z toho musel zvednout žaludek.“ Podle Semína se právě na „bátoriádě“ ukázala neuvěřitelná síla médií, která dokáží člověku zničit život a zároveň zásadním způsobem určovat politickou agendu a celé směřování společnosti.
Podle Semína média nemohou být nikdy objektivní a nestranná. „Při hodnocení určitých událostí nebo společenských jevů vždycky vycházíme ze svých světonázorových východisek. Vždycky když o něčem píšeme, jsme zaujatí,“ uvedl Semín. Podle něho neexistuje hodnotově neutrální novinařina. Každý člověk má své hodnoty a ty určují, jaké informace budou vybrány, jaká témata média zpracují a jaké zprávy se v médiích objeví.
Podle něho bychom se neměli spoléhat na to, že mohou existovat objektivní média a že nějaké médium nám může nabídnout tzv. objektivní a vyvážené zpravodajství a publicistiku. Pokud se od takovéto iluze oprostíme, nebudeme patřit mezi oběti infomační války.
