Úchvatný výsledek lidového hlasování na Ostrovech, jenž Britům umožnil nastoupit do záchranného člunu na potápějícím se Titaniku EU, je samozřejmě nadále předmětem nekonečných komentářů a spekulací. Politici i novináři hlavního proudu mají v naprosté většině „ústa do podkovy“ a pokoušejí se vzbudit dojem, že právě tak je na tom i „vystřízlivělá“ Velká Británie. Opak je pravdou.
Je jasné, že jsme byli svědky dějinného okamžiku, k němuž je nutné se dále vracet i v nezávislých médiích, protože propagandistická mašinérie EU již nastoupila naplno k jeho manipulativní interpretaci. Mladá fronta vyšla hned druhý den s titulkem „Evropské 11. září“. Tak žhavé to ale zase není.
Pokud eurounijním lídrum skutečně leží osud EU na srdci, jednu záslužnou věc udělat mohou. Mohou se odebrat do politického záhrobí
Dal bych spíše zapravdu jednomu kolegovi, který tvrdí, že si tento den máme zapamatovat v podobné úrovni významnosti, jako když v roce 1989 občané NDR, uvízlí na „západoněmeckém“ zastupitelství v Praze, dostali od Maďarska povolení projet jejich zemí na vysněný Západ. U nás se sice ještě dále nic nedělo, ale stavidla byla otevřena – a konec jednoho totalitního experimentu byl už jen otázkou času. Slavný pád Berlínské zdi – to už byla jen technika.
Kavárny celého světa
Je proto dobré všimnout si jednoho zajímavého aspektu, který je tolik příznačný i pro naši domácí realitu: Souboje „kavárna versus lid“, neboli podstaty „voličské kontrarevoluce“, která se zažíhá napříč Západem. Charakterizuje jej vyjádření jakéhosi Davida z londýnské City, centra světového finančnictví: "Londýn na tuto zemi vydělává a teď musí čelit obrovským ekonomickým důsledkům rozhodnutí lidí někde z polí."
Nemohl to soudruh vyjádřit lépe. Opovržení obyčejnými lidmi ve své zemi, kteří svou prací vydělávají na to, aby „manažeři“ s nemravnými příjmy mohli spekulacemi v bankách a na burzách jejich tvrdě vydělané peníze znehodnocovat, či přes státní kasy přesouvat do privátních trezorů, je nyní přímo hysterické.
Jde o „definiční charakteristiku“ této relativně malé, ale (dosud téměř) absolutně mocné skupiny „globalizátorů“, nástrojů totality, která užuž málem zvítězila. Jejím heslem se v těchto dnech stává „Kavárny celého světa, spojte se!“. Je to všude stejné – a logické.
Čtěte ZDE: Británie na cestě ke svobodě: Prohrál Cameron, Brusel, Merkelová i Sobotka. Obluda však ještě žije. Lži kam se podíváš: průzkumy, trhy, sázkové kanceláře. Také v naší ulici bude jednou Svatojánská noc!
Čtěte ZDE: Nejen Johnson věří: 23. červen bude Dnem nezávislosti - pro Brusel dnem boje o život. Bude obětování Coxové stačit? Ošidné průzkumy. V Londýně se bude hlasovat i za Prahu. Naděje na svobodu nikdy neumírá
Vaše řeč budiž Ano, ano, Ne, ne!
Hlavní města evropských zemí jsou plná mezinárodních institucí a skvěle placených zaměstnanců, jimiž současný západní establishment organizuje „odstátnění a odnárodnění“ historických zemí. „Manažují“ namixování jejich kulturních i náboženských tradic cizorodými prvky, jež je zničí a vytvoří – skrze migrantskou invazi – předpoklady pro „etnický“ (prostými slovy rasový) experiment. Jeho smyslem je výroba „Nového evropského občana“, který bude kulturně vykořeněný, bez vlasti a příkladně „multirasový“. Bez toho je totiž „nekompatibilní“ s americkou společností – a obě poloviny „nového světovládného Říma“ proto zatím nelze ovládat z jediného centra.
Proti tomu stojí občané z „venkova“ – středních a menších měst a obcí – kteří ještě patřičnou „proměnou“ neprošli. Ještě nesou původní národní a státní identitu a zachraňují ji, protože mají blíže k přirozenému světu a lépe vnímají své přirozené zájmy. Nic nového, vzpomeňme na naše „národní obrození“ v devatenáctém století. Dnes to mají jen komplikovanější, protože proti nim stojí majitelé technologií a technologických médií, které se jim snaží vymývat mozky zmatením pojmů a hodnot. Dojde-li však na lámání chleba, na otázku ANO – NE (a to jde jenom v referendu), dají obvykle jasně najevo, co pokládají za správné.
Jsme s vámi, buďte s námi!
Právě to se stalo nyní ve Velké Británii – a „světová kavárna“ začíná sčítat škody. Už nikdy žádné referendum!, volá hystericky, protože „běžné volby“ umí učinit dostatečně složité, aby v nich nakonec (prostřednictvím koalic „správných hochů a děvčat“) ještě dokázala prosadit své ničivé záměry.
Narozdíl od onoho londýnského Davida chci však ujistit náš „venkov“, že i v hlavních městech žije nemálo jeho spojenců. Ukazuje se to v Paříži (miliónové demonstrace proti homosexualismu), ve Vídni (i tam volilo třicet procent v prezidentských volbách proti establishmentu) a v mnoha dalších. Ani v Praze či Brně není jen Kavárna – ačkoli ovládá mocenské páky a hlavní média, takže se zdá obrovská.
Referenda nejsou ztracena – ale musíme si je proti totalitě vybojovat. Nizozemci v dubnu potopili v lidovém hlasování smlouvu EU s Ukrajinou, která měla Kyjevu pomoci stát se odrazištěm Západu pro útok na Rusko. Na podzim mají Maďaři hlasovat o přijímání imigrantů a Italové o ústavních změnách, které mají zpřehlednit a zjednodušit italský politický systém.
Ostatně právě italské Hnutí pěti hvězd po nedávném úspěchu v místních volbách ohlásilo plány na referendum o členství v eurozóně. Také šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Penová chce v případě, že se příští rok stane prezidentkou, hlasovat o členství Francie v EU a podobné plány ohlásil i šéf nizozemských odpůrců migrační invaze Geert Wilders, jehož strana vede v průzkumech před volbami, které se mají konat do března příštího roku.
Takže v kavárenském rachotu a spílání po Brexitu neztrácejme nervy – ačkoli to nebude ještě vůbec lehké. A dívejme se, co se kolem nás rodí nového a věrohodného. Hezkou poznámku o šoku naší kavárny z Brexitu napsal jeden z předních představitelů nové strany Alternativa pro Českou republiku 2017 Petr Štěpánek.
Čtěte ZDE: Apači vykopali válečnou sekeru symbolicky na Den vítězství: Rodí se alternativa pro naši republiku? Nakazí se i naše veřejnost voličskou vzpourou? Buďme opatrní. Zklamání již bylo dost
Čtetě ZDE: V Rakousku se zablesklo na časy: Pyrrhovo vítězství vládnoucí mafie? Mnohé ukazuje na volební „korespondenční“ podvod. Tlak v papiňáku poroste. Jsme na prahu Vzpoury davů?
Petr Štěpánek: Politicky nekorektní poznámky k brexitu
Dějí se úžasné věci. Přestože nastal brexit, ráno úplně normálně vyšlo slunce. Jak je to možné? Jsem zmatený a stále marně čekám před obrazovkou ČT24 na vysvětlení.
Zaměňovat Evropskou unii za Evropu je zločin století. Říkat, že ten, kdo je pro EU, je proevropský, a ten, kdo je proti EU, je protievropský, je novodobá osvětimská lež. Jestliže veřejnoprávní Česká televize – a nejenom ona – tuhle rétoriku používá, dopouští se neodpustitelného zločinu.
Rád bych našim mediálním vymývačům mozků, kteří aktuálně vytrubují do světa, kterak mladá generace ve jménu zářných evropských zítřků nehlasovala pro brexit, připomněl, že to vždy byli právě mladí, vesměs nezkušení a životními zkušenostmi nepolíbení lidé, kteří ať už v Hitlerjugend, Komsomolu, případně na stavbách mládeže či jinde pomáhali na svět nejrůznějším totalitním ideologiím. O něco později pak mnohé z nich jejich vlastní soudruzi, kteří si přivlastnili vydobytou moc, obvykle vystrčili na okraj společnosti, to v lepším případě, v tom horším přímo do kriminálů. Historie se nikdy neopakuje stejně, nýbrž ve spirále, takže ta podobnost nepochybně není náhodná.
Už dlouho jsem neviděl něco tak strašného, jako byly páteční novácké "brexitové" Televizní noviny. Ještě horší propaganda než tradiční Česká televize. A to je opravdu co říct. ČT naopak tentokrát ze své obvyklé demagogie trochu ubrala. Ti nováčtí novináři jsou buď dokonalí idioti, nebo prodejné děvky. Nevím, co je horší.
Britové sice ve čtvrtek v referendu odhlasovali brexit, což je nepochybně světodějná událost, nicméně faktický právní stav je nadále takový, že Velká Británie je členskou zemí EU. Skutečná změna nastane až v okamžiku, kdy britská vláda oficiálně požádá o vyvázání z eurounijních struktur. A pak navíc započne poměrně dlouhé období vyjednávání, jakým způsobem a v jakých krocích se odchod Británie odehraje. Výsledek britského referenda není právně závazný, ale nemyslím si, že by se v britském parlamentu našel takový sebevrah, který by vůli lidu ignoroval. To ovšem neznamená, že takové pokusy nenastanou. Už se to děje. Ostatně je to klasický eurounijní scénář.
Orwellovská tradice
Zajímavá je jiná věc, pro Evropskou unii, její orgány, její vůdčí politiky a její skutečnou podstatu přímo definiční. Jak výše řečeno, žádná faktická právní změna ještě nenastala. Přesto už Německo svolalo do Berlína schůzku pouze šestice zakládajících zemí. Co z toho plyne? Nic menšího, než že některé země EU jsou si v oné odpudivé orwellovské tradici rovnější než země jiné.
K čemu je nám u takového stolu naše židlička, když je prázdná? A evropský prezident Tusk pro změnu na středu svolal summit zemí EU bez Británie, jež stále ještě je a nějaký čas bude členskou zemí EU. To vše za situace, kdy by naopak EU měla s Británií komunikovat zvýšeným způsobem.
Pokud eurounijním lídrum skutečně leží osud EU na srdci, jednu záslužnou věc udělat mohou. A nepochybuji, že evropská veřejnost, jejíž obrovské procento začalo unii v této podobě nenávidět, to nepochybně ocení. Mohou se odebrat do politického záhrobí. Zbabrali totiž úplně všechno. Na dlouhá léta dopředu.
Česko-britský spisovatel Benjamin Kuras označil v Událostech komentářích na ČT24 Evropskou unii za totalitní strukturu. Moderátorovi u toho málem spadla brada, kterak byl vyveden z míry. Ano, bývá to pro některé lidi opravdu šok, když pravda zazní na plná ústa.
Zdroj.
