Nedávno jsme psali o tom, že Miloše Zemana média šetří. Že jeho předchůdce by novináři ukřižovali za desetinu toho, co stihl současný prezident během několika prvních týdnů po nástupu do funkce. Nyní jako by se vše v mžiku proměnilo. Proč?
Nic nového: Známý řev, známé postavy
Profesorský aspirant pan Putna a jeho primitivní transparent, s nímž pochodoval na nátlakové politické akci „hrdého“ homosexualismu, je, řečeno slovníkem Miloše Zemana, prachsprostou lidskou žumpou. Zápach, který z ní vychází, má ovšem ještě další rozměr.
Demonstrativní homosexuál, jenž se vydává za katolíka, vědomě a záměrně znevažuje principy Nové smlouvy, na níž vznikla naše civilizace. Právě kvůli tomu to všechno dělá. Otevřeně a hrdě pochoduje v prvních řadách protikřesťanské revoluce.
Tento moderní bolševismus, s cenzurou svobody slova zvanou politická korektnost, má své nedotknutelné akční bojůvky právě v aktivistech homosexualismu, feminismu, ekologismu a dalších obdobných ideologiích. Právě v přímém přenosu sledujeme jednu z bitev o další území, které chtějí zabrat.
Putna je perfektní politruk současné podoby bolševismu. I kdyby se jako „drát“ válel v blátě ulice, neradno se jej dotýkati bez extrémního rizika úrazu.
I revolucionáři však mají různou osobní úroveň. Pan Putna se sám zařadil do „čtvrté cenovky“. Aby svůj škleb dovedl k pravé „absurdní“ havlistické pointě (nebyl marně ředitelem Knihovny Václava Havla), chtěl být ozdoben profesurou. Když prezident řekl Ne, spustil se známý řev. Známé postavy vyrazily do „boje za Putnu“. Známou kampaň však poprvé obrátily proti novému prezidentovi. To je jediné, co je na tom nové.
Nedotýkat se ani drátů spadlých na zem!
Miloš Zeman podobný střet možná chtěl otestovat. Zapomněl však, že pan Putna není jen tak ledaskdo, ale „vyvolený“: Dokonalý typ se všemi atributy, které z něj činí nedotknutelného: Novinář, levičák, „katolická buzna“, „elitní“ havlistický intelektuál, producent proticírkevních provokací a tak dále a tak dále.
Představuje absolutní mix, Molotovův koktejl antihodnot, kterými vítězící „pokrokové elity“ bombardují každý projev přirozeného světa, jenž pod jejich útoky mizí za horizontem. Putna je součástí sítě vysokého napětí, nezbytného k „provozu“ revoluce. Perfektní politruk současné podoby bolševismu. I kdyby se jako „drát“ válel v blátě ulice, neradno se jej dotýkati bez extrémního rizika úrazu.
Omyl, nejsou bianco směnky
Zemanův chybný odhad lze vysvětlit poměrně snadno jeho nepřítomností v politice v posledních deseti letech, kdy moderní levičáctví jede na vítězné vlně. Odtud pak možná pramenila i mylná domněnka, že „příkladné evropanství“ je bianco směnkou na podobnou nedotknutelnost, jakou požívají zmíněné elity revoluce: novináři, levicoví intelektuálové, homosexuálové atd.
Soudružka Dvořáková, někdejší komunistická funkcionářka na Vysoké škole ekonomické, dnes faktická šéfka všech vysokých škol, káže prezidentovi mravy v České televizi.
Jestli šlo jen o test, pak byl zbytečný. Tohle vše je dokonale známo. Jde-li však o vědomé změření sil, je situace jiná. A s jinou vážností pak musíme číst i výsledek bitvy: Buď Miloš Zeman couvne – což je nejpravděpodobnější – a pak prohraje. Oslabí ho to, a po celou dobu svého prezidentství ponese důsledky. Nebo vydrží. Vyhrát samozřejmě nemůže, převaha je absolutní. Může však dosáhnout nějakého typu remízy, což by se vítězství rovnalo. Má ale šanci?
Všichni pěkně v řadě
„Elity“ mu právě předvádějí svou moc. A ti, kteří by s ním teoreticky měli „bránit citadelu, zase ukazují svou zbabělost nebo cynismus. Právě tyto vlastnosti staví v aktuálním stavu boje do jedné řady bývalé komunistické kádry i „nominální“ katolíky. Zde Zeman spojence nenajde.
Soudružka Dvořáková, někdejší komunistická funkcionářka na Vysoké škole ekonomické, dnes faktická šéfka všech vysokých škol, káže prezidentovi mravy v České televizi. Nahrává jí moderátorka „katolička“. V křížové obraně „katolické buzny“ si proti prezidentu republiky notují. Stejně jako jejich druzi v tištěných médiích. Například „katolík“ Martin Komárek z MF Dnes.
Stejně tak předseda vlády – rovněž nominálně katolík – brání Putnův „nárok“ na „profesorskou zahrádku“. Spolu s rektorem Karlovy univerzity a dalšími tvrdí, že aktivistovy aktivity v „mimopracovní době“ jsou jeho soukromá věc. To je zvlášť pokrytecký argument.
Že to Petra Nečase nenapadlo v době, kdy zaměstnanec ministerstva školství, na Putnově transparentu zmíněný Ladislav Bátora, v mimopracovní době jako předseda Akce D.O.S.T. protestoval na americké ambasádě proti oficiální podpoře manifestace homosexuálů šéfem zastupitelského úřadu Obamových Spojených států?
Tehdy spolu s mainstreamem naopak tvrdil, že státní zaměstnanec nemá na své mimopracovní politické aktivity nárok. Katolík Miroslav Kalousek vyhrožoval, že TOP 09 odejde z vlády. Také on dnes stojí pevně na straně „katolické buzny“. Zásady jsou zásady. Co na tom, že profesor je stejně tak státní zaměstnanec, že je placen z veřejných prostředků, stejně jako státní vysoké školy.
Pokrytci, oslovoval farizeje Ježíš, ač věděl, že ho popraví. Tito „katolíci“ doufají, že se tomu vyhnou. Tragický omyl.
Akademické svobody?
Oficiálním bitevním polem je ovšem něco jiného. Bojuje se údajně o akademické svobody. Nikdo nemá prý právo mluvit hodnostářům vysokých škol do toho, z koho chtějí udělat profesora.
To by platilo, kdyby ústava neříkala něco jiného. Podle ní prezident profesory jmenuje. Ani slovo, že by mu jejich seznam někdo pouze předložil k podpisu. Teoreticky vzato by tedy nemusel čekat ani na žádné návrhy akademické obce a jednat sám. Stejně jako nějaký návrh odmítnout. Tak zní ústava.
Samozřejmě – ta byla původně napsaná „na míru“ Václavu Havlovi. Jakmile tento vůdce revoluce proti svobodě a demokracii opustil Hrad, všechny do té doby nezpochybnitelné prezidentské kompetence a pravomoci se staly předmětem ořezávání. Když Václav Klaus nejmenoval jednoho ze soudních čekatelů, Nejvyšší soud oznámil, že prezident je správní orgán, proto musí „rozhodnout“ a své rozhodnutí ano-ne také vysvětlit. Absurdní nesmysl, který stejná guerilla, která dnes útočí na prezidenta Zemana, zafixovala ve veřejném prostoru jako „výklad“ ústavy.
Stejně postupuje nyní a jde ještě dál. Symbolizuje to Jiří Pehe, bývalý šéf Politického odboru Václava Havla, který dnes vyzývá k „malé změně“ ústavy. Že ho to nenapadlo v dobách, kdy byl na Hradě? Tehdy byly kompetence a pravomoci nedotknutelného prezidenta nezpochybnitelné – protože jeho „elitami“ nezpochybňované.
Jde o víc, než se zdá
Válka začala. Může být dlouhá a změnit se v zákopovou. Nebo se z ní stane blitzkrieg s bleskovým vítězstvím havlistů. Její výsledek bude v každém případě pro budoucnost České republiky důležitý.
Opakuji: Miloš Zeman vyhrát nemůže. Může však být úspěšný v dílčích bitvách. Ani to by nebylo málo. Platí proto pro každého, kdo nepokládá za demokracii to, co mu za ni vydávají staří i noví bolševici spolu se zbabělými „takékatolíky“ hlavního mediálního a politického proudu, aby v této chvíli prezidenta republiky podporoval.
Je však málo tak statečných jako opat strahovského kláštera, vězeň komunistických lágrů, římskokatolický kněz hodný toho jména Michael Pojezdný, který prezidentu Zemanovi za rozhodnutí nejmenovat A. C. Putnu profesorem veřejně poděkoval. Nebo se mýlím? Uvidíme.
Za sebe a za Protiproud: Děkujeme, pane prezidente. Vydržte!
