Ministr průmyslu pravicové vlády vyhlašuje svatou válku pořadatelům prodejních akcí a říká, že je to pro dobro důchodců, kteří se sami nedokážou rozhodnout na takové akce nejít a nekoupit si tam zboží, jehož cena stonásobně převyšuje jejich penzi.
Sociální karta kšeft století
Premiér říká, že ministr sociálních věcí uzavřel smlouvu na kšeft století v podobě sociálních karet pro privátní banku za zády vlády a jejího předsedy, tedy premiéra samotného. Premiér přitom nesdělí, jak je možné, že ministři za jeho zády uzavírají kšefty, a zda tedy není čas na tuto svoji neschopnost řídit vládu reagovat abdikací.
Nyní však nastal znamenitý obrat: vláda ubírá majitelům solárních polí část dotací, pročež tito podávají na stát arbitrážní žalobu za to, že holubi padající do úst nejsou už tak dozlatova propečeni.
Ministři předchozí – prý rovněž pravicové – vlády uzavřeli jiný kšeft století – na miliardy metrů čtverečních solárních panelů, jež nepotřebuje nikdo jiný, kromě jejich vlastníků, kteří byli vládou odměněni miliardovými dotacemi na produkci předražené energie, kterou nepotřebuje nikdo jiný, kromě státní distribuční firmy, kterou řídí odložení politici minulých vlád. To je příběh již známý. Nyní však nastal znamenitý obrat: vláda ubírá majitelům solárních polí část dotací, pročež tito podávají na stát arbitrážní žalobu za to, že holubi padající do úst nejsou už tak dozlatova propečeni.
S arbitrážemi tu máme svoji zkušenost. V té minulé dali naši politici americkému voňavkáři 11 miliard, ačkoli voňavkář neměl na své straně ani fakta, ani zákony. Jedno i druhé se u nás umí příkladně ohýbat. Nejinak tomu bude i s majiteli plechových polí. Dostanou své miliardy – patrně opět za aktivní pomoci našich (neúplatných) politiků. Pro zajímavost: Voňavkáře tu před deseti lety zastupoval stejný mediální mluvčí, který dnes zastupuje majitele elektrických polí. Náhoda?
To by nenapsal ani Franz Kafka
A nedosti na tom. Odešlý president vydal amnestii, stokrát veřejně zopakoval, že je autorem této amnestie a má za ni veškerou odpovědnost (pravda, tu s ním trošku sdílí premiér, který ji podepsal, aniž by ji nejspíš četl). Přesto se celá země, médii počínaje a médii zase konče, už týdny baví na téma, kdo je vlastně autorem té amnestie. Odešlému presidentovi je autorství upíráno a jiným přisuzováno. Tak nevím, byl to fakticky Franz Kafka, kdo napsal Zámek a Proces?
Kdo to kdy pochopí?
A jiný president, ten nový: o něm je známo, že je levicově laděn. Nejsilnější levicová strana, ačkoli musela vědět, že jeho šance v přímé volbě jsou drtivé, ze vzdoru postavila svého pidikandidátíka, o němž tvrdila, že je ten jediný správný levicový. Když tato strana dle očekávání tento boj prohrála, místo aby propadla v levicový jásot, jala se novému (zajisté levicovému) presidentovi okopávat kotníky. Ze svého mocenského středu vytěsnila všechny, kdo jej adorují, a nahradila je těmi, pro něž jeho jméno je sprostým slovem. Stejná strana se přitom ohání zájmy levicového voliče. Jak to zpívala Marlene Dietrich? Kdo to kdy pochopí? Kdo to kdy pochopí?
Ale co se divíme. To vše se děje v zemi, kde do vědecké rady Ústavu pro studium (mj. komunistické) totality bez mrknutí oka nastupují za takzvané nestranné odborníky lidé, kteří značnou část existence oné totality, kterou zde mají odborně a nestranně studovat, byli jejími horlivými aktéry. Pokud by to náhodou někomu připomnělo situaci, kdy by v Německu někdejší činovníci NSDAP zasedali v instituci mající nezávisle posoudit tamní éru let 1933 – 1945, tak to jistě nebude náhoda.
Tož vítejte v Kocourkově!
