3. května v jedenadvacet hodin odvysílá prý BBC dokument, který má úplně změnit dosavadní postoj Západu ke kauze sestřeleného boeingu Malajsijských aerolinií MH-17 nad Doněckem. Jeho obsahem mají být dvě dosud popírané verze události: Letadlo sestřelili buď Ukrajinci, nebo do něj ještě před startem umístili nálože agenti CIA.
"Zamrzlé" vyšetřování holandských expertů, kteří dosud "loajálně" dávali vinu doněcké domobraně, tak má být rázem postaveno na hlavu. A zdá se, že "příprava" již začala, protože i v českých mainstreamových médiích už tento dokument BBC byl zmíněn. Proč tak náhle? Nebo proč právě teď?
Podle všeho to vypadá, že "pokyn k odtajnění pravdy" dali sami Američané. Že to nedává smysl? Možná dává. Není totiž vyloučeno, že jde o záminku. Že v návaznosti na odtajnění budeme svědky "změny" v postoji USA k umírající Ukrajině a k pokusu o "normalizaci" vztahů s Ruskem. Z čeho lze takovou optimistickou spekulaci "uvařit"? Mnohé ve svém článku napovídá Robert Parry, jenž připomíná, že by to nebylo poprvé:
Čtěte ZDE: Zfalšovaná zpráva o vyšetřování MH17: Mystifikátoři nevědomky potvrdili ruskou verzi. Blamáž v ČT. Kyjev dál skrývá dokumenty, které jej usvědčují. Ukáží USA satelitní snímky? Donutí je k tomu OSN? Bude nové vyšetřování?
Čtěte ZDE: „Válka o letadlo“ pokračuje. Významný americký novinář: „USA mají důkazy, že let MH17 sestřelila ukrajinská armáda.“ Zbrojí mediální mainstream ke světové válce?
Robert Parry: Hry o důvěryhodnost uprostřed lží
Víte, co mě nejvíc překvapilo na válce v Iráku? Kupodivu nikoli to, že se nekonala selanka se šťastnými Iráčany, zasypávajícími své osvoboditele květinami. Dokonce ani to, že válka skončila fiaskem. To se dalo předpokládat - a taky jsme to leckteří předpokládali. Co jsem ovšem nečekal bylo to, že by se americká vláda vůbec kdy odhodlala přiznat, že nikdy neexistovaly žádné zásoby zbraní hromadného ničení.
Podivné zvyky
Čekal jsem, že mocní Spojených států budou dělat to, co vždycky. Tedy že budou lhát, aby zachránili vlastní “hodnověrnost”. Protože přesně to začalo dnes slovo “hodnověrnost” označovat: mocné instituce a jednotlivce, kteří udržují v chodu báji o tom, že mají vždycky pravdu - i když ji zrovna nemají.
Americké tajné služby vědí jistě, že za katastrofu mohou určité složky v ukrajinské armádě
Kromě toho, podobné lhaní má národně-bezpečnostní aspekt. Vzhledem k tomu, že americká vláda musí vlastním občanům i světu stále zdůvodňovat vlastní činy propagandou, nemůže prostě jen tak přiznat, že v minulých případech také šlo o propagandu - protože by ztratila “hodnověrnost”. Čili příště by na to veřejnost nemusela skočit. Mohlo by jí totiž "docvaknout", že toto se děje stále a opakovaně.
A to by samozřejmě představovalo pro americkou vládu jistý problém - protože stále z nějakého důvodu trvá na tom, že potřebuje buď souhlas, nebo alespoň mírně zmatené přitakání amerického lidu - a do jisté míry totéž od alespoň části světové veřejnosti - než se vřítí do další války, nebo začne jinou předraženou potyčku s některou cizí mocností.
Bushovy kbelíky a grenadské pušky
Takže vlastně - tak trochu zvráceně - dává větší smysl držet se lží. Stačí se spolehnout na zkorumpovaná média hlavního proudu, ta už udrží všechny v řadě. A kdo si dovolí odhalit jejich intriky, bude marginalizován nebo diskreditován. Jednoduché!
Proto mi docela vyrazilo dech dnes již "legendární" prohlášení prezidenta George W. Bushe o tom, že v Iráku žádné zbraně hromadného ničení ve skutečnosti nebyly. Osobně jsem čekal, že prezidentův tým dojede do Iráku, posbírá pár kbelíků nějaké té chemikálie, naskládá je na hromadu před důvěřivé novináře a ohlásí: “přišli jsme v hodině dvanácté!”
Koneckonců, americká administrativa je pověstná tím, že dost nerada uvádí cokoli na pravou míru. Například jsme se ani za desítky let nikdy nedočkali formálního přiznání obecně známého faktu, že incident z Tonkinské zátoky, který odstartoval Vietnamskou válku, byl akcí pod falešnou vlajkou.
V menším měřítku jsem podobné jednání viděl i v Grenadě v roce 1983. Administrativa prezidenta Reagana tehdy neuvěřitelně nafoukla objev zaprášených pušek v plesnivém skladu někdy z doby první světové války. Sdělení, které z toho vyrobila, znělo tak, že malý karibský ostrůvek je hlavní líhní terorismu na západní polokouli.
Čtěte ZDE: Cynická hra na vyšetřování pokračuje: Pilot Dmitro Jakacuc na věčné dovolené? Objednal si zločin Kolomojskij? Kruh důkazů se stahuje. Překryje úsilí o pravdu něco mnohem horšího?
Čtěte ZDE: Ruská zpráva i generál GRU tvrdí: Let MH 17 sestřelila ukrajinská stíhačka z 299 letky. Válka o Donbas pokračuje na všech úrovních. Čeští mediální „komsomolci“ vracejí úder
Vrtěti Goldbergem
Jakkoli absurdně takové obvinění mohlo vypadat, fungovalo docela dobře - zvlášť když ho doplnily záběry amerických studentů, kteří po návratu do vlasti “z nebezpečí” líbají přistávací plochu v rodné zemi, a pár kongresmanů mávajících jakýmisi grenadskými smlouvami. Byly do jednoho v ruštině, což samozřejmě vypadalo děsně podezřele.
Obdobné strategie vidíme dnes v případě Sýrie a Ukrajiny. Ačkoli některé zdroje tvrdí, že americké tajné služby vědí, že obamovská propaganda, týkající se útoku sarinem u Damašku v roce 2013 nebo sestřelení letu Malajských aerolinií č. 17 na východní Ukrajině, je absolutně neudržitelná, nezmění stanovisko k nim ani o píď.
Koneckonců je to logické - a přesně v duchu nové “hodnověrnosti”. Kdyby Američané prohlásili, že za chemické útoky nejsou odpovědné jednotky Bašára Asada, nebo že katastrofu letu MH-17 nezpůsobili tak či onak Rusové, trochu by jim to pokazilo plány na dodávky zbraní “rebelům” a novou studenou válku s Moskvou. Takže ať důkazy proti kanonické verzi událostí narůstají jak chtějí, zatím je vše při starém.
Klasickou ukázku rozdvojení osobnosti mainstreamového komentátora předvedl před časem Jeffrey Goldberg v The Atlantic: Nejprve podotkl, že ředitel Národní zpravodajské služby James Clapper právě informoval prezidenta, že americké rozvědky nemají žádné “zaručené” důkazy o Asadově vině. Okamžitě nato se ovšem pustil do dlouhatánského výkladu o Obamově zahraniční politice - jako by Asadova vina na celé situaci byla spolehlivě dokázána.
To přece nejde
Všichni slavnější američtí komentátoři po jeho vzoru prostě Clapperova slova ignorují - přesto, že ta dokonale potvrzují dřívější odhalení nezávislých webů. Investigativní novinář Seymour Hersh přišel jako první s důkazy o tom, že celá operace se sarinem byla nejspíš dílem islámských radikálů, podporovaných tureckou rozvědkou. Jenže jemu podobní reportéři typu “Asad to neudělal” byli a jsou ignorováni - pokud nejsou přímo terčem posměchu.
Problémem mainstreamových novinářů - a zbytku “insiderů” z administrativy ve Washingtonu - samozřejmě je to, že Všichni Důležití Nahoře už vyhlásili do (mediálního) světa, že je prostě fakt, že tehdy Asad “překročil červenou čáru” a zaútočil chemickými zbraněmi. Co by se stalo s jejich “hodnověrností”, kdyby si to najednou rozmysleli? Navíc když se teď ví, jak moc se značná část z nich mýlila v případě údajných zbraní hromadného ničení v iráckých skladech?
Čtěte ZDE: Nové záznamy z radarů: Boeing MH 17 sestřelila ukrajinská stíhačka. Byla fotografie z USA provokací? Kyjev i Washington hlasitě mlčí. Proč média začínají obracet?
Čtěte ZDE: Obrat v oficiálním vyšetřování tragédie letu MH17. Vyšetřovatelé: Boeing mohla sestřelit kyjevská stíhačka. Holanďané žádají Moskvu o pomoc. Naše média mlčí
Kerry bez paruky
Kromě toho - co by si pak podobní důležití lidé počali? To by měli skutečně čelit vlastnímu zneužití médií a překrucování fakt? To po nich přece nemůžeme chtít. Představme si třeba ministra zahraničí Johna Kerryho, který tak hlasitě volal po válce se Sýrií kvůli chemickému útoku, jak nakluše někam říci, že se trošku spletl, když opakovaně prohlašoval, že “víme” o Asadově “vině”. To přece nejde. Co by se stalo s Kerryho “hodnověrností”?
Byl to rovněž Kerry, kdo mezi prvními ukázal prstem na Rusko, když se let MH-17 zřítil 17. července 2014 k zemi. Byl to právě on, kdo několik hodin po tragédii vzal útokem nedělní debatní televizní pořady s tvrzeními, že za tragédii, která stála život 298 pasažérů, mohou etničtí Rusové na Ukrajině.
Už tou dobou mi přitom jeden zdroj, který měl informace od americké rozvědky, prozradil, že tajné služby vědí jistě, že za katastrofu mohou určité složky v ukrajinské armádě. Jenže pověsit všechny ty mrtvoly na krk Vladimíru Putinovi bylo prostě příliš lákavé. Americká propaganda potřebovala Evropu přimět k zavedení sankcí proti Rusku a vyvolání nové (a drahé) studené války.
Přihořívá
Jenže podobné propagandistické choutky v podání Spojených států docela dost zavařily Holanďanům. Koneckonců je to Nizozemsko, kdo vede vyšetřování katastrofy. A během letu do Kuala Lumpuru zemřelo mnoho jeho občanů. Částí “holandského problému” je fakt, že nizozemská rozvědka potvrdila, že jediný BUK nebo podobná protiletecká střela, která by v době zásahu mohla komerční let v jedenáctistech metrech sestřelit, patřila ukrajinské armádě.
Ale horko není jen v Nizozemsku. Obamova vláda musela nedávno vymýšlet, jak odpovědět na dopis Thomase Schansmana - otce Quinna Schansmana, jediného Američana, který zahynul v troskách letu MH-17. V dopise, datovaném 5. ledna 2016, žádal Schansman ministra Kerryho, aby zveřejnil radarové a další snímky, o nichž v létě 2014 tvrdil, že představují jasný důkaz o místě odpalu střely. Což je jeden z klíčových otazníků celého případu. A nizozemští vyšetřovatelé?
Pozoruhodná fyzikální anomálie zřejmě způsobila, že ačkoli ministr Kerry věděl po třech dnech od katastrofy, odkud byla osudná raketa vypálena, nizozemský vyšetřovací tým to nezjistil ani za téměř dva roky. Zatím stále čekáme. Jenže na co vlastně?
Čtěte ZDE: Zpráva o zámince ke světové válce: Chce zastřít zjištěná fakta? Mají být výsledky utajeny? Expert: Vše ukazuje na to, že let MH17 sestřelilo jiné letadlo
Čtěte ZDE: Záhada má možná jednoduché řešení: Celou situaci viděly nejen radary. Proč mlčí piloti linky, jež byla méně než dvě minuty od malajského Boeingu?
Odložené přiznání
A nezapomeňme na jistotu, se kterou 20. července 2014 Kerry prohlašoval v pořadu NBC “Setkání s tiskem”, že: “Naše (americké) přístroje zaznamenaly odpálení střely. Známe její dráhu. Víme, odkud byla vypálena. Víme také kdy. A přesně v té chvíli také stroj zmizel z radarů.”
Anebo na jeho podobné vystoupení z tiskové konference 12. srpna téhož roku, kdy tvrdil něco velmi podobného: “Viděli jsme odpal. I dráhu letu střely. I zásah. I to, jak letadlo zmizelo z radarů. Takže to, odkud byla střela vypálena, skutečně není žádná záhada.”
Kupodivu však plynuly měsíce a první zpráva vyšetřovatelů nepřinesla ve věci vůbec žádný pokrok. A tak se Thomas Schansman konečně rozhoupal a napsal ministru zahraničí dopis.
Trvalo další měsíce, než mu ministr odpověděl. Kerryho odpověď dorazila 24. března - ačkoli kupodivu nese datum 7. března. Neobsahovala - samozřejmě - žádné nové informace. Zajímavé je však samotné zdržení: Dobře informovaný zdroj mi řekl, že důvodem byla diskuse v Obamově vládě. Jejím předmětem bylo rozhodování, zda konečně přiznat, jak to s MH -17 doopravdy bylo.
To by samozřejmě znamenalo očištění Rusů a přesun viny za celý incident na Ukrajinu. Ale rozhodlo se, že se bude “držet oficiální verze”, jak uvedl dotyčný zdroj. Protože jinak - jak říká - by to znamenalo, že “musíme zcela změnit příběh kolem události”, a to by těžce poškodilo ukrajinskou vládu - o níž není žádným tajemstvím, že ji drží u moci především podpora Spojených států. Kromě toho, jak tvrdí zdroj, by Spojené státy takovým přiznáním přišly o svou “hodnověrnost”.
Pozoruhodné. Evidentně je lepší a modernější známkou hodnověrnosti tlačit na nizozemskou vládu a její vyšetřovatele, aby své závěry přizpůsobili požadavkům NATO a momentální politické situaci.
Zdroj.
