Německem otřásá kauza Böhmermann. Je nejen zkouškou svobody projevu pod tlakem imigrantské reality, ale také testem toho, jak hluboko je ochotna klesnout kancléřka Merkelová ve svém submisivním vztahu s tureckým macho - prezidentem Recepem Erdoganem.
Jak známo, na konci března odvysílala německá televize NDR videoklip písně „Erdowie, Erdowo, Erdogan“, k níž napsal text satirik a komik Jan Böhmermann. Turecký prezident Erdogan se rozzuřil k nepříčetnosti, německý velvyslanec musel v Ankaře na kobereček a byl důrazně vyzván k satirikově potrestání.
Vyděrač z Ankary
Kancléřka Merkelová přičinlivě připustila, že to komik možná trochu přehnal a že se to rozhodně bude řešit. Erdogan je oprávněně přesvědčen, že má Merkelovou v hrsti, protože od jeho postoje k imigrantské vlně se odvíjí nejen její budoucí kariéra, ale i osud celého Německa a všech jeho satelitů (včetně ČR). Erdoganova výzva k "popravě komika" se tak nesla pod vlajkou "předem splněno", což se následně i potvrdilo.
Satira málokdy dokáže napravit. Proto nechť není pouze úsměvná, ale i sžíravá, aby hlupáky, které nemůže polepšit, aspoň poleptala
Kdyby se Německo (Merkelová) chovalo jako suverénní stát, mávlo by nad Erdoganovým povykem rukou. Německo ale není suverénní stát, protože Merkelová jej učinila rukojmím ve spárech vyděrače. Je v pozici, do které se dostalo samo a s sebou stáhlo celou Evropu, tedy tu její část, kterou vydírá dotačními penězi.
Böhmermannův text byl médii (včetně českých napříč žánry) označen za vulgární, ačkoli neobsahuje jediné sprosté slovo. Böhmermann prý překročil hranici mezi satirou (chráněnou ústavou) a urážlivou kritikou hlavy jiného státu (za kterou hrozí pět let vězení). V demokraciích jde samozřejmě o fantaskní zákon. U nás jsme ho měli do roku 1989 (urážka představitele státu světové socialistické soustavy) a jeho odstranění patřilo k jednomu ze symbolů převratu.
Zde je český překlad Böhmermannova satirického textu, který má v originále 24 veršů rýmovaných párově. Pokusili jsme se o co nejpřesnější překlad, proto je text přeložen volným rýmem.
Erdokdy, Erdokde, Erdogan (německy Erdowie, Erdowo, Erdogan)
(na melodii romantické písně „Irgendwie, Irgendwo, Irgendwann“ - "Jakkoliv, Kdekoliv a Kdykoliv" - od zpěvačky Neny)
Žije si na vysoké noze Boss z Bosporu
Ze svobody slova mu otekl krk
Proto tak často nosí šály
Erdogan mluví fistulí
Novinář, který napsal článek, který se Erdoganovi nelíbí
Už ráno sedí v base a redakce je zavřená
Dlouho nepřemýšlí a vyráží do noci se slzným plynem a vodními děly
Buď na něj milý, má tě v hrsti
Erdokdy, Erdokde, Erdogan
Uzrál čas pro jeho velkoosmanskou říši
Erdokdy, Erdokde, Erdogan
Práva žen jsou rovnoprávně vypráskána
„Policisté v Istanbulu násilím rozehnaly demonstraci na mezinárodní den žen“
Když volby nedopadnou, jak by měly, tak s nimi řádně zatřese
(I like to move it move it)
Kurdy nenávidí jako mor a hází na ně bomby mnohem raději
Nnež na jejich bratry ve víře z ISIL
Dej mu své peníze a postaví ti uprchlický stan
Erdokdy, Erdokde, Erdogan
Jeho země je zralá na vstup do EU, Erdogan kašle na demokracii
"Tschü mit ü!" volá Erdogan na rozloučenou
A rajtuje v zapadajícím slunci
Ani vyhlášený český komunistický cenzor by v této satirické písni nenašel jediné vulgární slovo, nebo jinotaj na něj odkazující. Vlastně tam nic takového není a potažmo ani o satiru nejde. Böhmermann jen popsal, co se v Turecku děje a poskládal tak, aby se to v němčině rýmovalo. Žije si Erdogan na vysoké noze? Ano. Nosí často šály? Ano. Rozehnala turecká policie demonstraci žen vodními děly? Ano. Vězní nepohodlné novináře? Ano. Bombarduje Turecko Kurdy raději než ISIL? Ano.
Když to shrneme: Spíše než o satiru jde o rýmovaný dokument.
Jan Böhmermann, bezstarostný sluha satiry v krajině hojnosti, se náhle ocitá v situaci, kdy mu hrozí, že za to, že zpívá, půjde bručet.
Čtěte ZDE: Potupné grilování Zuckerberga v Berlíně. Merkelová: Za naše problémy s imigranty může Facebook! Buď budeš skákat, jak pískáme, nebo tě vypneme. Drsný útok na svobodu šíření informací. Konec se blíží
Vězení jako výzva
Pro satirika byla tato situace výzvou. Böhmermann si proto ze dne na den připravil báseň, ve které zcela vědomě překročil hranici mezi satirou a urážlivou kritikou - aby tento rozdíl demonstroval. Ocitá se v situaci, kdy ho - jako komika - zradila jeho vlastní země (čili její politická elita), ocitá se v říši, kde jsou jen lvi (hic sunt leones).
Báseň přednesl Jan Böhmermann dne 1. dubna (tedy na Apríla) oblečen v saku a kravatě na kanálu televize ZDF v pořadu Extra 3 s vědomím, že mu za ni hrozí až pět let odnětí svobody. Během recitace běžely na obrazovce titulky v turečtině.
Text je skutečně plný vulgarit, které se příčí dobrým mravům (zásadně na Protiproudu nic takového jinak neuveřejňujeme), ale to proto, že jde o projev čirého zoufalství a volání o pomoc. Už sám název totiž objasňuje, o co jde. Jedním z důvodů, proč text v plném znění přinášíme, je i to, že v našich médiích se nikdo nenamáhal jej zveřejnit - protože by rázem vylezla najevo jeho záměrně hloupá a primitivní linka, která měla předvést, co by za urážlivé pokládáno být mohlo - narozdíl od jeho prvního textu:
Urážlivá báseň (Schmähgedicht)
Blbej jako štoudev a zamindrákovanej zbabělec
Toť Erdogan, pan prezident
Jeho koule smrdí jako kebab
To už i prasečí prdy voní líp
Je to muž, co mlátí dívky
U toho nosí masku gumy
Nejradši ze všeho prcá kozy
A utlačuje menšiny.
Drtit Kurdy, sekat Křesťanům hlavy
A přitom sledovat dětské porno
A pak večer místo spánku
Felace se stovkou ovcí
Ba, Erdogan je zcela plně
Prezident s malým kokotem
Všichni Turci rádi piští
Blbá prasnice má zcrvklý kulky
Od Ankary po Istanbul
Ví každej vůl
Že tenhle chlap je buzna, zvrhlík, všivák
Recep, Fritzl, Priklopil
Má hlavu prázdnou stejně jak své vejce
Je hvězdou každé gangbang párty
Dokud mu kokot neshoří
To je Recep Erdogan, turecký prezident
Záměrná vulgarita
Dodejme, že Fritzl je rakouský důchodce, který ve sklepě několik let znásilňoval své dcery a Priklopil je únosce dívky, kterou osm let věznil a zneužíval. To je společnost, do které satirik posadil prezidenta Turecka. Když báseň přečetli redaktoři jednoho německého internetového deníku v Ankaře místním obyvatelům, dozvěděli se, že „takovou stupiditu si nezaslouží ani Erdogan“.
Není sporu o tom, že tato báseň je záměrně vulgární, urážlivá a hloupá. Když ji však Böhmermann v přímém přenosu předčítal, publikum se smálo – ale ne obsahu básně, ne vulgaritám v ní, nýbrž kontextu - politickému i společenskému. Jaká úleva! Vždyť Německo dneška je jedna velká mediální manipulace a najednou tu sedí komik, kterému hrozí vězení, a on hraje dál, místo toho, aby se před kancléřkou a úřady třásl strachy.
„Myslím, že je skvělé, jak se tento týden zvedla občanská společnost… Je suis Extra 3,“ prohlásil nadšeně Böhmermann s odkazem na iniciativu Je suis Charlie, která následovala po masakru v redakci pařížského satirického listu. Tehdy to ovšem byli islámští fanatici, kdo umlčel satiriky, dnes je to německá vláda.
Pár dní po odvysílání pořadu prohlásila kancléřka Merkelová, že bude Böhmermann vyšetřován pro porušení zákona o „urážlivé kritice“. Böhmermann vydal vzápětí prohlášení, že další díly pořadu Extra 3 zatím nechystá (tedy: dostal v televizi padáka) a je pod policejní ochranou (tedy pod kontrolou státu). Turecký macho Erdogan zase vyhrál a Německo se propadlo do bažiny hanby o několik sáhů hlouběji.
Rozhodně nechceme obhajovat vulgarity ze satirikovy Urážlivé básně. Klíčový moment totiž není ona báseň, ale první Böhmermannův „prohřešek“, tedy píseň Erdokdy, Erdokde, Erdogan. To, co následovalo, byla pouhá provokace, kterou chtěl demonstrovat rozdíl mezi satirou. Böhmermann - vlastenec, vystaven absurditě trestu za svobodu projevu, vědomě překročil hranici, aby viděl, jak daleko je schopna jeho vlast zajít.
Vzkaz zní takto: Pokud je německá demokracie ochotna trestat kritiku režimu (jakéhokoli), pak by měla hnát k odpovědnosti všechny satiriky. A jako druhý krok: Zakázat veškerou satiru (pro jistotu).
Čtěte ZDE: Totalita odhazuje rukavičky: Velký Bratr? V Německu teď řádí Velká Matka. Staatspolizei ve vašem počítači. Co nesmaže cenzor, smažete si sami. Vypnout počítač, zahodit telefon a vzhůru do lesů? Brzy i u nás
Zatančí Sobotka břišní tanec?
Když ruská punková skupina Pussy riot tancuje a řve sprostá hesla v pravoslavném kostele, jde podle propagandistických médií o hrdinství. O uměleckou revoltu. O boj za demokracii. V případě Böhmermanna je to prý jinak, přestože zde naopak a zcela zjevně platí, že právě tady jde o revoltu, zkoušku demokracie a test svobody slova. A ačkoliv Böhmermann šel přes čáru, ani zdaleka se nepříblížil oplzosti Západem oslavovaných hrdinek v barevných kuklách.
Je jen otázkou času, kdy bude také v České republice kdekdo pykat za to, co řekl. Je na to (mimo jiné) připraven paragraf 356 o podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Nově musí Česká republika, co se týče hanobení, rozdělit obyvatele mnohem podrobněji než dříve, a to navíc na příslušníky třídy, osoby bez vyznání, homosexuály, transsexuály a asexuály. Nové ustanovení trestního zákona tedy bude znít: Kdo veřejně podněcuje k nenávisti nebo násilí vůči skupině osob nebo jednotlivci pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině nebo třídě, národnost, politické přesvědčení, sexuální orientaci, pohlavní identitu, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání nebo k omezování jejich práv a svobod, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Pod toto znění by se pohodlně vešel nejen Böhmermann, ale i kdokoli, kdo se o některé z těchto skupin (a to víme, jak se tyto skupiny umí excentricky, pohoršlivě či dokonce nebezpečně projevovat v naší bezprostřední blízkosti) vyjádří jinak než pochvalně. Kdokoli, kdo je tzv. „politicky nekorektní“, nehledě na to, zda čirou náhodou neudělal nic jiného, než že pojmenoval věci tak, jak jsou. Tak dlouho se chodí s Konvičkou pro vodu, až se ucho utrhne.
„Satira málokdy dokáže napravit. Proto nechť není pouze úsměvná, ale i sžíravá, aby hlupáky, které nemůže polepšit, aspoň poleptala,“ řekl Percy B. Shelley, anglický básník.
To byly časy...
