Ukrajinská tragédie stojí na prahu nového dějství. Země řízená pučisty je v chaosu. Jaceňukův prozápadní „reformní“ vládní kabinet se stále potácí po okraji propasti, stejně tak celá ukrajinská ekonomika, jak jsme o tom psali již na začátku února. Je takřka jisté, že vláda (sebe)vrahů držící se u moci pouze silou (cizí) vůle dlouho nevydrží. Rituální tance inscenované nad jejím hrobem jsou však poučné. Prozrazují mnohé o dalším kurzu Kyjeva.
Zámořský úřad protektora
Dlouhodobý boj mezi hlavními strůjci marasmu, premiérem Jaceňukem a prezidentem Porošenkem, o přízeň západních sponzorů, čili o faktickou moc v zemi, je zřejmě u konce. Snad nejlépe vypovídá o současné situaci nynější čtyřdenní cesta Petro Porošenka do Washingtonu, kam veze k odsouhlasení složení nové protektorátní vlády. Něco, co by připomínalo volby, si v současné krizi vládnoucí junta neriskne, protože ví, že by ji smetly.
Jaceňuk varoval, že kdyby došlo na předčasné volby, byl by ohrožen dosavadní „pomajdanovský“ kurz rozpadající se země
Americký viceprezident Joe Biden, který má spolu s „matkou Majdanu“ Viktorií Nulandovou "východní kolonie“ na starosti, tráví s Porošenkem - jak se svěřil - po telefonu více času než se svou manželkou. Co na to říká ona, se nám zatím zjistit nepodařilo.
Premiér Jaceňuk zklamal, a proto musí od bohatého stolu strýčka Sama odstoupit do pozadí. Nedokázal dotáhnout východní tažení a eliminaci ruskojazyčného obyvatelstva do zdárného konce, ani vražděním etnických Rusů na Donbasu vyprovokovat Vladimíra Putina k přímé vojenské intervenci. Již před čtrnácti dny se na neformální schůzce koaliční strany dohodly na jeho odchodu i na složení nové vlády. To však musí nyní formálně odsouhlasit ústředí ve Washingtonu. Ordnung muss sein. A co Jaceňuk?
Čtěte ZDE: Jaceňuk se zmýlil jen v detailu: Nepostavil vládu sebevrahů, ale vrahů. Inspekce loutkovodičů má zabránit válce oligarchů. Tvůrčí diktatura vymyslela opravdový originál! Pustí ČT Masky revoluce?
Jaceňuk a jeho podmínky
Jedna z hlavních postav státního převratu typu Majdan si pro svoji abdikaci klade samozřejmě podmínky. Ví, jak to v diktaturách chodí. Proto chce především zajistit beztrestnost pro sebe a některé své klíčové komplice. Nikoli kvůli tomu, že se dopustili válečných zločinů na civilním obyvatelstvu vzbouřeného východu země, ale kvůli rozsáhlým defraudacím státního majetku. To by mu mělo zaručit ponechání ministra vnitra „krvavého“ Arsena Avakova a ministra spravedlnosti Pavla Petrenka v jejich mocných úřadech.
Svého člověka by chtěl mít Jaceňuk ale také v čele tělesa, kterému se kdovíproč stále ještě říká parlament. Nejčastěji se mluví o bývalém tajemníku Rady národní bezpečnosti a obrany Andreji Parubijim, který má rovněž nemálo krve na rukou. Nu, a pro sebe chce jako odškodnění trafiku v podobě postu šéfa Národní ukrajinské banky. Skromnost až dojemná.
Koaliční strany se prý dohodly na společném kandidátovi na premiéra. Jím by se měl stát dosavadní předseda parlamentu Vladimír Grojsman. Jenomže ten nemá tak úzké vazby na „koloniální zprávu“ ve Washingtonu, proto se vzápětí vynořily informace, že ve hře o premiérský post je i současná ministryně financí Natalie Jaresková.
„Před několika týdny mi prezident Ukrajiny Petro Porošenko a premiér Arsenij Jaceňuk navrhli, abych zahájila dialog a abych co nejdříve předložila svůj plán jak vyvést Ukrajinu z krize. Jsem připravena sestavit tým, který právě teď je schopen pracovat v zájmu celé země a všech jejích občanů a ne v zájmu nějakých politických nebo obchodních skupin," uvedla Jaresková, která je všeobecně považována za americkou loutku ještě servilnější, než byl Jaceňuk. Spojené státy jsou totiž její domovinou. Ukrajinské občanství přijala jenom pro forma, aby mohla být ministryní. Na doporučení svých vybraných přátel - George Sorose a spol.
Čtěte ZDE: Pučisté jako krysy zahnané do kouta: Ukrajina se propadá do ekonomické a politické propasti. Jaceňukův kabinet se hroutí. Mají krach vyřešit boje na Donbasu a nepokoje v Moldavsku? Rusko je připraveno na střet
Američanka a její Slovák
Zatímco Jaceňuk je považován za zkorumpovaného místními oligarchy a těžícího ze svého postu za účelem hromadění vlastního bohatství, Jaresková je promazanou převodní pákou Mezinárodního měnového fondu a nadnárodních bankéřů. V případě, že by skutečně usedla do premiérského křesla, stal by se s největší pravděpodobností ministrem financí a místopředsedou vlády její současný poradce, slovenský ekonom Ivan Mikloš. Ten již stačil hrdě avizovat, že by se v takovém případě rozhodně nevzdal slovenského občanství.
Ukrajinská vláda by tak byla vskutku světovou raritou. Předsedající Američanka, místopředseda Slovák. Po obsazení postů významných poradců Američany, ovládnutí ukrajinské armády zámořskými poradci a ustanovení bývalého gruzínského prezidenta Saakašviliho oděským gubernátorem by to bylo pěkným završením "internacionální bratrské pomoci" Ukrajině.
Plyn a krev
Do čela ukrajinské vlády se ovšem chtěla původně vrátit také předsedkyně strany Vlast, „plynová princezna“ Julie Tymošenková. Ta opustila vládní koalici jako první a následně jela orodovat za svoji vlastní kandidaturu do Washingtonu. Tam zřejmě usoudili, že by Tymošenková nebyla Ukrajincům tak úplně po chuti, což by mohlo vyvolat další politické zemětřesení, které by předčasným volbám už asi nezabránilo.
Tymošenkové tak trochu hraje do karet oznámená výměna její hlavní volební ikony, "krvavé Naděždy" (Savčenkové), která byla ruským soudem odsouzena k pětadvaceti letům vězení. Moskva již dala najevo, že je ochotna o případné výměně vražedkyně vyjednávat. To pro Američany a Kyjev ovšem bude hořká pilulka. Za propuštění Ukrajinky bude zřejmě Rusko recipročně požadovat také propuštění obchodníka se zbraněmi Viktora Buta, toho času v americkém vězení, ale i další uvězněné Rusy, jejichž počet Kreml dosud neupřesnil.
Jenže jak již řečeno, předčasným volbám je nutno se za každou cenu vyhnout. Však i Jaceňuk varoval, že kdyby na ně došlo, byl by ohrožen dosavadní „pomajdanovský“ kurz rozpadající se země. To by bylo ovšem nadělení! Tolik zavražděných, tolik miliard dolarů - a zase by to bylo v troubě...
Čtěte ZDE: Ukrajinské vraždící a mučící monstrum před soudem: "TOPák" Sobotka s kartou Savčenková v Bruselu pohořel. Nové kolo protiruské hysterie? Krvavá Naděžda potřebuje spíše exorcistu než právníky
Kyjevské tanky v pohotovosti
Proto i vývoj na „ukrajinsko-ukrajinské frontě“ přinese ještě mnohá překvapení. Hned po Velikonocích přišly zprávy z první linie naznačující, že s velkým úsilým velmocí poněkud zamrzlý konflikt by se mohl pokusit Kyjev znovu rozehřát na provozní teplotu. Zakrytí všeobecného chaosu vládní krizí se k rozpoutání nového vraždění na Donbase přímo nabízí.
Na velikonoční neděli dorazily k demarkační linii v Luhanské oblasti dvě ukrajinské tankové čety. Oznámil to oficiální mluvčí lidových milicí novoruské Luhanské lidové republiky (LLR) Andrej Maročko. Dle jeho slov bylo přesunuto z obce Sizoje do oblasti přírodní hranice Šarov Kut šest tanků praporu 28. samostatné motorizované brigády kyjevských ozbrojených sil. Tanky byly rozmístěny podél řeky Děrkul v bezprostřední blízkosti dotykové linie. „Technika je zamaskovaná, oblast je střežena,“ dodal Maročko.
Navíc podle údajů luhanské rozvědky dorazil do železniční stanice Olchovaja, která se nachází v demarkačním pásmu, vlak s těžkou pásovou technikou. Všechny tyto zprávy ukazují, že se Kyjev zřejmě chystá přinejmenším k provokacím, jež mají narušit křehké příměří nastartované dohodami v Minsku.
Nezapomínejme na islamisty
Aby znepokojivých zpráv nebylo málo, připomeňme také teroristická islamistická komanda podporovaná Turky připravující se na diverzní činnost na Krymu.
K jejich dosavadním aktivitám patří i pokus narušit výstavbu gigantického mostu přes Kerčský průliv. O to se neúspěšně pokusila 19. března turecká nákladní loď „LIRA“, když plnou parou vrazila do podpěry rozestavěného mostu, který spojí Krym s Ruskem "suchou nohou". Není vyloučeno, že tato "nehoda" je jednou ze sabotážních akcí, na nichž se při svém nedávném jednání dohodli Porošenko s tureckým prezidentem Erdoganem.
Proto je důležité sledovat, co se odehraje po prošenkově washingtonské "vizitě. S jistotou lze říci jediné: Nic ozdravného nečeká tento těžce zkoušený "kus černozemě", který si Američané s místními oligarchy propachtovali.
A nás se to bude týkat ještě víc, než před tím.
