Média konečně jako by se probudila z jarní únavy a náhle nalezla „prezidentské téma“. Faktem je, že společensky poněkud unavený Miloš Zeman nad korunovačními klenoty opravdu nepůsobil dvakrát jistě. Zda šlo o alkohol, aktuální či hlouběji založenou zdravotní indispozici případně mix obojího, je jednak sporné, jednak v podstatě lhostejné.
Čím to, že tyto „veselé“ záběry přes víkend neovládly jen internet, kde by to bylo pochopitelné – ale následně také média hlavního proudu?
V jedné rovině jde o to, že tato „kauza“ skvěle demonstrovala, co se jinak v tak čisté podobě nevidí: Celý mainstream – televize, noviny a také jejich dcery, hlavní zpravodajské servery – jsou jen různě maskovaný bulvár. Přestože se tváří kdovíjak vážně a seriózně a nad otevřeně přiznaným bulvárem – který by tuto „zprávu“ musel rozhňahňat, protože z toho žije – ohrnují nos. Věc má však i zásadnější hlubší rovinu.
Je důležité, zda je Miloš Zeman alkoholik?
Možná ano, možná ne. V každém případě jde o něco, co je každému, kdo není politický ignorant, dávno známé: Pro Miloše Zemana je etanol jedním ze zdrojů jeho energie a inspirace. Bylo tomu tak vždy – ať byl předsedou parlamentu, šéfem socialistické strany či i předsedou vlády. Jak to, že to dosud nikoho nezajímalo, nebo jen okrajově? Čím to, že najednou je z toho zásadní problém? Protože je prezident?
Je snad premiér vlády méně důležitou osobou? Naopak. Jeho rozhodnutí jsou každodenní a závažná. A všude jsme přece četli, v televizích viděli a v rozhlase slyšeli, že prezident má u nás naproti tomu pouze reprezentativní roli. Kladeč věnců.
Tento nesmysl opakovala média každodenně – od chvíle, kdy opustil prezidentský úřad Václav Havel. A začala nová vlna mediální války proti jeho nástupci Václavu Klausovi.
U Václava Klause – nekuřáka a sice nikoli abstinenta, ale po všech stránkách střízlivého člověka – se muselo jít ke skandalizaci jinudy.
Někteří lidé alkohol k životu potřebují více, jiní méně, někteří vůbec. Jejich výkon i život tato zlověstná droga někdy zničí, jindy jim pomáhá. Je to případ od případu: Například Winston Churchill, Zemanův velký vzor, spotřeboval denně nejméně jednu láhev whisky. A přitom vedl válku. A vyhrál ji. Zda byl alkoholik, nebo nebyl, se historie neptá. Jen média, předstírající čas od času, když se jim to hodí do jejich plánů manipulace, hluboké mravní zásady.
Podstata je jinde
Václav Havel také hodně pil, pokud mu to zdraví dovolilo. Dělal i jiné kousky, jež jsou jinak denní potravou otevřeného bulváru. Tehdy však šlo však o mediální tabu. Vytváření obrazu mravního obra by něco takového narušovalo. Určitě by se nemohlo stát, že by vznikl „klip“ aktuálního zemanovského typu. Proto také mohl být posmrtně mediálně prohlášen takřka za svatého.
U Václava Klause – nekuřáka a sice nikoli abstinenta, ale po všech stránkách střízlivého člověka – se muselo jít ke skandalizaci jinudy: Tak vnikla pověst o „ukradeném chilském peru“ a nakonec detektivní pohádka o amnestii, jejím tajemném původu a strašlivých důsledcích. Vypráví se v médiích dodnes. Není totiž stále ještě jasné, co Václav Klaus po své prezidentské misi zamýšlí, takže preventivní mediální bitva o soustavné ničení jeho důvěryhodnosti nadále trvá.
Po příštích dvanáct měsíců budeme tedy svědky dvou souběžných mediálních manipulací.
Proč tedy začal útok na Miloše Zemana právě nyní a právě z této falešné strany? Nedávno jsme psali o tom, že média prezidenta Zemana „chrání“, že většina jeho často šokujících politických aktivit projde bez povšimnutí či jen s opatrným výhrůžným mručením. Přitom je jasné, že jenom stín obdobných aktivit by v případě Václava Klause skončil nejspíš „humanitárním bombardováním“ Pražského hradu letectvem Evropské unie.
Proč Miloši Zemanovi na rozdíl od Václava Klause v médiích vše projde a jak jsme se včera potichu stali prezidentskou republikou
Mýlili jsme se snad? Je současný útok na Miloše Zemana v podobě zpochybňování jeho integrity coby alkoholika důkazem, že se mediální mainstream probudil?
Právě naopak. Důvod je jinde. Jednak novináři – většinově již svým vnitřním uspořádáním „přirozeně“ ve službách havlisty Karla Schwarzenberga – prostě této nahrávce neodolali a vrhli se na ni jako vyhladovělí psi. A sami navzájem se stali obětí své vlastní manipulace, protože oni jsou svými hlavními čtenáři – a také opisovači od kolegů. Ale hlavní příčina jejich náhlého prozření je ještě hlouběji.
Za vším je vždy mocenský zájem mediokracie
Za rok budeme těsně před volbami. A předvolební kampaň – i když se to zatím většině čtenářů, posluchačů a diváků ještě nezdá – je už v plném proudu. A tady je jádro pudla.
Miloš Zeman – jako uvědomělý zastupující říšský protektor jedné z gubernií Evropské unie – požívá mediální ochrany. Jenže je tu ještě jeden jiný Zeman – neformální vůdce strany „Zemanovců“ (SPOZ). A to už je jiná káva.
Na politické scéně vznikají nová uskupení, která mohou výsledkem voleb řádně zamíchat. Dosavadní jednoznačný favorit nakonec nemusí být takovým suverénem, jak ho média představují veřejnosti. A to je docela problém, protože tento favorit se značkou ČSSD, je pevnou součástí evropské Socialistické internacionály. Právě ta ovládá dění v Evropě, respektive v Evropské unii. A tady už se zájmy kříží.
Prognóza jak od Zemana
Po příštích dvanáct měsíců budeme tedy svědky dvou souběžných mediálních manipulací: Na jedné straně to bude hlasitá podpora především pro „evropské plány“ Miloše Zemana. V tomto ohledu bude pro média prezidentem jak se sluší a patří. Skoro takový malý Václav Havel.
Na straně druhé uvidíme tvrdou bulvární diskreditaci Miloše Zemana – člověka, osobnosti, postavy. Přímo či nepřímo se bude týkat jeho politické strany, respektive jejích volebních parlamentních ambicí.
Bude-li tomu Kalouskova „image“ bránit, bude odstřižen – a zbyde „Karel“. S růžovým čírem.
Pokud si někdo myslí, že tato schizofrenie není hratelná, mýlí se. V praxi jsme nejednou viděli, že to jde docela snadno. Třeba takový Miroslav Kalousek, jehož média také čas od času prohlásí za alkoholika, je v jiných souvislostech současně nedotknutelný: Pokud jde o TOP 09 – rozuměj Karla Schwarzenberga – představuje těžkou artilerii havlistů v boji za zničení zbytků ODS a tedy jediné reálně fungující – přes všechny zoufalosti, které ve vládě předvádí – ideové pravicové alternativy v naší zemi.
Výsledkem má být vítězství socialistů a jejich spojení s havlisty: ČSSD – TOP 09. Bude-li tomu Kalouskova „image“ bránit, bude odstřižen – a zbyde „Karel“. S růžovým čírem.
Sledujme tu zlou hru připravující obvyklou volební manipulaci. Moje předpověď je v tomto smyslu jednoznačná. Ale budu šťastný, pokud se mýlím. Jako se tak často podle svých vlastních slov mýlil v politice poměrně střízlivý „prognostik“ Miloš Zeman.
