Donald Trump zázračně pokračuje ve svém vítězném tažení do Bílého domu. Vyhrál už v primárkách ve 12 státech z 20. Naposledy uspěl v sobotu v Louisianě a v Kentucky. Předtím si podmanil New Hampshire, Jižní Karolínu, Alabamu, Arkansas, Georgii, Massachusetts, Nevadu, Tennessee, Virginii a Vermont. Ač jsou primárky sotva v polovině, Trump je už dnes fenoménem, který přepisuje dějiny Spojených států.
Děsí se ho už s neskrývanou hysterií establishment nejen republikánské, ale i demokratické strany. Pokřikují na něj elity Evropské unie, bojuje proti němu denně (orwelovskou "pětiminutovkou nenávisti") už dokonce i Česká televize, což je pro něj jistě zvláště nebezpečné. Je tu jediný problém: navzdory asi ještě nikdy nevídané mediální kampani mainstreamu - voliči ho chtějí. Proto, ať chceme, nebo nechceme, při vědomí, že všechny paralely vždycky kulhají na obě nohy, nelze se ubránit srovnání s našimi domácími poměry.
Prezident Miloš Zeman se ve svém nedělním televizním vystoupení na Primě podivil, proč bývá srovnáván s Trumpem. „Žádný jeho projev jsem neslyšel, tak to mohu těžko posoudit,“ řekl opatrně v pořadu Partie. Kdo volby ve Spojených státech sleduje (a nepochybujeme o tom, že tak činí i Miloš Zeman), může směle a rád prohlásit, že mají Zeman a Trump společného mnohé.
Chvála populismu
Oba je lze buď obdivovat, nebo zatratit - ale chladným nechají málokoho. Trump i Zeman vynikají především tahem na branku a mimořádnou schopností odvrátit jakýkoli útok – argumentem, nebo bonmotem. Oba se tak stávají postrachem svých protivníků.
Fenomén Donald Trump děsí nejen republikány v USA. Jeho vítězné tažení je se stále rostoucími obavami sledováno establishmentem v satelitních zemích jako je Německo, Francie, Velká Británie, Polsko a (mimo jiné) i Česká republika. Každý další stát USA, v němž Trump v primárkách uspěje, je velkým krokem k revoluční změně pojetí politiky. Trump i Zeman se vracejí zpátky k podstatě, tam, kde jsou výrazy „politika“ a „populismus“ plody jednoho stromu.
„Bu bu bu! To je populista! Pozor na něj!“ zaznívá z oken mediálních domů do prázdných ulic, kde čtenář, divák, zkrátka volič, když jde náhodou kolem, už sotva vnímá tohle vzdálené brumendo. Přestože populismus pochází se slova populus (tedy lid), získal díky médiím záporné znaménko. A přitom je podstatou demokracie. Tedy: Má - li záporné znaménko populismus, měla by ho mít i demokracie (tedy to, co se za demokracii vydává).
Média se pod tlakem osobností, jako je Trump či Zeman, už ani nepokoušejí předstírat, že jsou nezávislá. Vyrábějí proti nim otevřenou propagandu, hýří nálepkami jako „etrémista“, „krajní“, „kontroverzní“ a podobně – ale ani to už skoro nefunguje. Otevřela se propast mezi tím, co by si zmasírovaní voliči měli myslet a tím, co si opravdu myslí. A tato propast se rychle zvětšuje.
Čtěte ZDE: Volební rozcvička pokračuje: Česká televize spolu s washingtonskými elitami řeší kvadraturu kruhu. Jak zničit Trumpa? Fenomén, který vrací smysl volební iluzi. Bude příští prezident USA mimozemšťan?
Jak zničit Trumpa
Přesto však stále platí, že je moudré vycházet s médii po dobrém, ať si o nich myslíme, co chceme. Stejně jako se prezident Miloš Zeman dohodl s majitelem deníku MF Dnes Andrejem Babišem na paktu o neútočení (ve Vídni po zvolení Zemana prezidentem), tak i Donald Trump nenechal ladem možnost domluvy s vlastníkem televize Fox mediálním magnátem Ruppertem Murdochem.
A tak před pár dny mediální magnát Ruppert Murdoch (který je jedním z nejvlivnějších lidí světa) prohlásil: „Republikáni by museli být šílení, kdyby se nesjednotili za Donaldem Trumpem.“ Je to vzkaz všem politikům, kteří jsou na magnátovně přízni závislí: "Já, Ruppert Murdoch, Trumpa podporuji". Trump následně přehodnotil svůj bojkot televizních debat a za volební spoty v televizi Fox opět utrácí miliony dolarů.
Když už média na Trumpa nebo Zemana něco vytáhnou, jde většinou o moralistní banality (typu „kalašnikov“, případně „jestli je někdo víc génius než gentleman nebo naopak“). Sice je to jen okopávání kontníků (nepříjemné, ale neškodné) - nemusí však zůstat jen u toho.
Pokud se republikáni přece jen rozhodnou se Trumpa zbavit, musejí tak učinit co nejdřív - a jedině skrze média. Tedy: Musí nabídnout médiím potravu dostatečně výživnou, aby Trumpa připravily o významnou část elektorátu (zatím je jeho podpora napříč voličským spektrem). Což není snadné, ale možnosti tu jsou.
Již se objevují první testovací balónky: Jakási Hill Harthová se po více než 20 letech rozvzpomněla na svůj soudní spor s Trumpem kvůli údajnému sexuálnímu obtěžování - včetně pikantních detailů. Právě tudy vede cesta k jeho osabení - přes sexuální obtěžování podřízené - nejlépe pak černošky nebo hispánky.
Hlasování osmnácti
Prezident Miloš Zeman a Donald Trump si velice úspěšně vybudovali pověst, že jejich politická existence je do značné míry postavená na boji proti blbosti. A někdy je ona blbost tak veliká, že je zbytečné na ni plýtvat bonmoty.
Například: Část českých senátorů (pod vedením Jiřího Dienstbiera mladšího z ČSSD) se rozhodla, že prezidenta Miloše Zeman pokárá, aby „se mírnil“. Senát o této pitomosti opravdu hlasoval. V poloprázdném sále posedávalo 35 z celkového počtu 81 senátorů. Do práce nepřišla ani polovina senátorů (běžný jev). Výsledek hlasování byl, že 7 bylo proti, 10 se zdrželo (spalo) a 18 senátorů bylo pro - čímž získali většinu jednoho hlasu (18:17).
Tento trapas je víc než jen prohra. Pokud stačí 18 senátorů na schválení jakékoli pitomosti, pak je to další z řady důvodů, proč je třeba senát zrušit a funkci „pojistky demokracie“ nechat jen prezidentovi, který byl zvolen přímou volbou.
Čtěte ZDE: Amerika opět na nohou: Sbohem washingtonské elity! Neřešitelný problém republikánů - Jak se zbavit Trumpa a neprohrát? Pochod na smetiště dějin. Fenomén, který boří zdi mezi politikou a veřejností
Dobrá zpráva
Trump i Zeman se shodují i v dalším klíčovém tématu - zahraniční politice: v Číně nebo Rusku nevidí hrozbu, ale potenciál. Tento úhel pohledu je zcela zásadní, protože právě ideologické vymezování se proti Rusku a Číně patří mezi oblíbené zbraně „nepopulistů“.
Ze stejného hrnce je téma imigranti. Média se snaží vnutit veřejnosti dojem, že kdo je proti imigrantům, musí být nutně populista nebo extrémista, případně obojí. A kdo je pro uprchlíky, je bezva - stejně bezva jako například kancléřka Merkelová. Když však dojde na lámání chleba - a přijdou volby, jasně se ukáže, že to nejsou ti takzvaní extremisté a populisté, kdo má strach z imigrantů, ale voliči. Příkladem budiž čerstvý volební výsledek na Slovensku, který je i jasným příkladem manipulace s předvolebními průzkumy.
Oba - Zeman i Trump - se zkrátka odmítli podřídit mediálním schématům a jdou, za potlesku voličů, svou vlastní cestou. Podobně jako další „populisté“ v zemích jako jsou Francie, Německo, Velká Británie a další.
A to je dobrá zpráva.
