Včera se v mediích objevila (a záhy zapadla) drobná zprávička z kategorie „černá kronika“. Dvě policejní auta shořela v noci na neděli v pražských Hájích, přímo před policejní služebnou. Prý nějací anarchisti….
Jó, jo, vandalové, co nikdy nepracovali, jen dělaj binec a rvou se s policajtama, mávne rukou běžný čtenář. A překlikne dál, na něco zajímavějšího. Jenže tahle zpráva se nenápadně jen tváří. Ve skutečnosti jde o explozívní politikum první kategorie. A je proto otázkou, proč byla napsána a formulována právě tímto způsobem - tak, aby zapadla. Aby nevzbuzovala žádné zbytečné otázky. Ale když se neptají média hlavního proudu, zeptejme se my:
O co tu jde?
Ta auta zapálili příslušníci anarchistické bojůvky, která se nazývá Síť revolučních buněk. Jde o extrémně levicovou skupinu, která se hlásí k tzv. „přímé akci“ tedy k teroristickým metodám boje s „kapitalistickou společností“. A tak, jako správní teroristé, vydali i oni ke zmíněné „revoluční akci“ patřičné vyhlášení. Podle něj má jít o projev solidarity s vězněným soudruhem Martinem I., kterého prý buržoasní policie mučí a ohrožuje na životě.
Na našem území už delší dobu operují dobře organizované bojůvky. Tyto jednotky provedly už celou řadu teroristických útoků s obrovskou materiální škodou, a kolem je ticho po pěšině
Kdo je to, tenhle Martin I.? Jde o jistého Martina Ignačáka, který byl s dalšími dvěma kumpány zadržen loni v květnu. Možná si ještě vzpomenete na policejní manévry na několika místech ČR, při nichž našla policie v jednom z bytů na sídlišti v Brně - Králově Poli chemikálie a výbušniny. Měly být použity k přípravě atentátu na vlak s vojenským materiálem. Všichni tři zadržení anarchisté, byli v zápětí obviněni z přípravy teroristického útoku a vše utichlo.
Mučení našeho, shora zmíněného hrdiny, a jeho ohrožení na životě pak spočívá v tom, že jmenovaný neřád je vegan a „buržoasní policie“ mu zarputile odmítá podávat jeho oblíbenou stravu. Jak se praví v internetovém vyhlášení teroristů: „Martin nechce pojídat těla zbytečně zabitých zvířat. Nechce jíst ani vejce, mléko a jiné produkty získávané týráním zvířat. Předtím než byl uvězněn, živil se dlouhodobě čistě rostlinnou, tedy veganskou stravou. Vězeňská správa toto jeho právo nyní potlačuje.“
Čtěte ZDE: Případ řízených policejních provokací má hlubší pozadí: Za vším hledej americkou ambasádu. Proč selhala „Zemanova velezrada“? Babiš se vyhnul pasti. Nejsme jen kompars
Čtěte ZDE: Kabaretní hrůza pokračuje: Policie musela přiznat, kdo je „muž v hnědém“. Média pracují na úklidu sobotních provokací. Nedotknutelní, aneb Síť revolučních buněk. Stopy vedou vysoko
Eko-žhářství?
Ponechme stranou sebestřednou namyšlenost a naprosté mimoňství podobných požadavků. Nespekulujme, zdali by se soudruzi anarchisti se stejným zápalem rvali za práva jiného vězně, který by se kupříkladu rozhodl živit pouze řízky a šampaňským. Ale pojďme se raději podívat na "revoluční činnost" Martina a jeho druhů v boji.
Tak třeba na válku s pražskou restaurací Řízkárna. Její majitel se tak nějak nepohodl s jedním členem Sítě revolučních buněk. Údajně ho vyhodil za špatnou pracovní morálku, což roznítilo v anarchistech spravedlivý hněv. Bohužel nejen hněv. Od 15. března do 26. června loňského roku shořela majiteli Řízkárny celkem čtyři auta. Před koncem roku (28.12) následoval útok kyselinou máselnou. Jde o odporně páchnoucí chemikálii, která na několik dní prakticky paralyzuje provoz restaurace, protože se v tom zápachu prostě nedá vydržet.
Kromě oné spíše soukromé války s „kapitalistickým bastardem“, jak majitele restaurace na svých stránkách láskyplně nazývají, nezanedbávali členové Sítě revolučních buněk ani hlavní cíl. Boj s „fašistickou společností, destruujícíi planetární ekosystém“. Ten probíhal formou podpalování policejních aut.
Jen v uplynulém roce shořela nejméně čtyři: 15. 5. vzplanulo policejní auto zaparkované před policejní stanicí v Hostivařské ulicii v Praze, 1. července druhé, kousek od stanice metra Strašnická a 4.7. shořelo další u nádraží Praha – Bubny. Mezitím si revolucionáři stihli odskočit i „na venkov“ Ráno 28. června byly v Mostě zapáleny dva policejní vozy před policejní stanicí v ulici V. Řezáče. Útok, podle následného vyhlášení, měl být odplatou za policejní razii v mosteckém sociálním centru Ateneo.
Čtěte ZDE: Boháč Sobotka jede rozhazovat naše peníze migrantům: Nesvatá trojice s nataženou dlaní. Kolik by stál plot? Za co vlastně platíme Turkovi? Jak obstarat naše národní zájmy. Přiležitost se nebude opakovat
Model "Klinika"
Zde se zastavme. Sociální centrum Ateneo. Jinak Mostecký squat, kde lidé, které si každý umí představit, otevřeli v listopadu 2012 komunitní centrum Ateneo. Údajně „zdola organizovaný a samosprávný projekt, který bude svým programem zaměřen na kulturu, vzdělávání a volnočasové aktivity, jako koncerty, veganské večeře, workshopy nebo přednášky …“ Co vám to připomíná?
Ano, tu slavnou Kliniku. I zde zasahovali policisté - a odplata Sítě revolučních buněk také na sebe nenechala dlouho čekat. 15. prosince shořelo další policejní auto. Z pražských to poslední, čtvrté. Útok byl podle extrémistů odvetou za to, že policie vykázala několik aktivistů z budovy bývalé polikliniky na Žižkově, kde si (také) zřídili takzvané komunitní centrum a za to, že si „fašistická policie“ v tom doupěti vůbec dovolila provést šťáru…
Byly i další útoky, na státní i soukromý majetek, ale myslím, že předložený vzorek akcí, provedených v průběhu loňského roku postačí, abychom si udělali obrázek, co je to za ptáčky. Komu by to snad nestačilo, má možnost nahlédnout na web tohohle spolku. Vřele doporučuji. Dozvíte se zde například, jak správně zapálit auto. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Všechno chce své… Najdete také návod na výrobu časovacího zařízení pro nejrůznější výbušné a zápalné nástrahy A k tomu spousty a spousty vysoce nenávistných textů a fotodokumentaci „úspěšných akcí“.
Malá ochutnávka: „V našem boji mohou hořet auta fízlů, nácků, soudců, buržoustů. Zkrátka každého, kdo se aktivně podílí na represích, vykořisťování nebo destrukci planetárních ekosystémů.“ A nebo: „Někdy je potřeba sabotovat způsobem, který nám umožní stáhnout se z místa dřív, něž dojde k požáru. K takovému účelu se hodí časované zápalné zařízení.“
Čtěte ZDE: Rachot velkého zhroucení se rozléhá Evropou: Migrantský teror a lidový hněv. Stojíme na osudové křižovatce. Americká inspirace k odsunu vetřelců. Pevný plot - aneb po dobrém to nepůjde. "Slávek" musí jít od válu
Jejich boj
Asi stačí. Ale teď, když už tyhle věci víme, přišel čas na kardinální otázku: proč se kolem evidentních teroristů chodí jako kolem horké kaše? Proč nám policie a média neustále podstrkují obrázky holohlavých agresivních ultrapravicových „fašistů“ a nad opravdovými teroristickými útoky extrémistů se zavírá voda mlčení?
Zauvažujme na chvíli tak, jak by si naše elity a média rozhodně nepřály. A proto nám taky tyhle výlupky milosrdně utajily, že. Položme si klasickou kriminalistickou otázku: Cui bono? Aneb v čí prospěch se děje to, co se děje.
Tedy třeba na koho a na co tihle mladí, rozhořčení lidé útočí? Odpověď je zřejmá. Na podnikatele, policii ale hlavně na tzv. „nácky“. A kdo že to je, v jejich podání, nácek? Zpravidla většinový, slušný pracující člověk, který má vztah k rodině, národu a vlasti a dovolí si projevit obavy nebo dokonce nesouhlas s neomarxistickou politikou současných elit. Je to občan, který i přes obludnou propagandu médií stále ještě odmítá nenávidět svůj národ, jeho zvyky a způsoby a který si dosud neosvojil bezbřehou lásku ke všemu cizímu, jinému a odlišnému. Co to jen připomíná?
Podíváme-li se na názory našich nejhumanističtějších a nejpokrokovějších politiků, třeba Dienstbiera, Šabatové, Uhla a dalších, začne nám svítat. Vždyť ti mladí v zásadě bojují jejich boj! Ano, občas to z mladické nerozvážnosti trochu přeženou… Ale, byli jsme taky mladí a horkokrevní, že. Je třeba mít pochopení pro netrpělivost mladších soudruhů. V zásadě jim jde o dobrou věc. A těch pár přehmatů, božínku! Když se kolektivizovala vesnice, nebo když se vyháněli buržoasní elementy z fakult (že Uhle, Šiklová….) to se taky občas šláplo vedle.
Čtěte ZDE: Levicoví radikálové z takzvaného Helsinského výboru chtějí ve jménu "boje za cikánská práva" dále omezit svobodu slova a indoktrinovat naše děti
Čtěte ZDE: Havlistické elity tlačí na zřízení „ministerstva pro lidská práva.“ Obhájci svobody před dalším “orwelowským“ úřadem varují. Zbytečná otázka: Kdo zvítězí?
Živočich pro zpravodajské hry
Ovšem kromě této nostalgie starších soudruhů, hraje ve prospěch agresivních anarchistů i další, důležitější faktor. Dalo by se říct mocensko-vlivově-zpravodajský. Podívejme se ještě jednou a pozorně na jejich typického představitele. Je to mladý člověk, v dosavadním životě zpravidla neúspěšný. Trpí syndromem nepřijetí. Zkrátka normální holky ho nechtěly a nikdo s ním moc nekamarádil, protože byl trochu jiný, divný a odlišný. Opakované nepřijetí přešlo časem v nenávist. Nenávist ke všem těm obyčejným, normálním. Ke společnost, která ho nechápe a nedoceňuje.
Jestliže vystudoval, pak něco zbytečného a neuplatnitelného. Má-li zaměstnání, tak jen na nejnižším stupni společenského žebříčku a nebo (typicky) v nějaké neziskovce, mezi sobě podobnými. Experimentoval s drogami a pod vlivem (ujeté) komunity se stal vegetariánem.
Co je na takovéto, v zásadě zkrachované existenci cenného pro mocensko-zpravodajské hry? Kupodivu mnoho. Má třeba nadbytek volného času. Není problém jej zmobilizovat k akci v kteroukoli denní a noční dobu, kdy běžní občané pracují nebo odpočívají. Netrpí sounáležitostí s řadovými občany, a proto je snadné jej přimět k agresi proti nim a nebo k ničení jejich majetku. Kdykoli je potřeba demonstrovat, ztropit kravál a nebo znepříjemnit život nějakému člověku či instituci, jsou tu a jsou připraveni.
Kdo tohle řídí?
Takže si to shrňme: Na našem území už delší dobu operují dobře organizované bojůvky, a to za blahosklonného nezájmu policie i médií. Tyto jednotky provedly už celou řadu teroristických útoků s obrovskou materiální škodou, a kolem je ticho po pěšině. Srovnejme to sami s humbukem po rozbití jednoho okna na tzv. Klinice a propálení jedné díry do starého gauče tamtéž. Naše tajné služby jejich řádění ve svých pravidelných zprávách o extremismu v ČR dílem bagatelizují, dílem opomíjejí.
Nezbývá tedy, než se za znepokojené slušné občany zeptat: Kdo tohle řídí? Kdo je tak mocný, že policie příliš nepátrá a média raději nevidí, nebo nesmějí vidět? Kdo zajišťuje politické krytí? Netáhnou se náhodou nějaké nitky až k ambasádě na Tržišti?
Co vy na to, občane Dienstbiere?
