Velké tektonické posuvy v globální politice někdy vyplynou z událostí, jichž si téměř nikdo nepovšimne. Podobná situace nastala i v případě nedávné návštěvy čínského presidenta Xi Jipinga v Teheránu. Výsledky rozhovorů potvrzují, že zásadně důležitý třetí vrchol skutečného eurasijského Zlatého trojúhelníku, uskupení národů zaměřených na pokojný ekonomický rozvoj, zapadl na své místo.
Írán, Rusko a Čína daly najevo odhodlání spolupracovat. Sama tato skutečnost má potenciál změnit současnou západní orientaci na války a destrukci v mír a spolupráci. Stačí si uvědomit některé aspekty nedávných událostí po uvolnění ekonomických sankcí vůči Teheránu, k němuž došlo před pár dny.
Zásadní posun
Prohlášení, zveřejněná po skončení rozhovorů mezi čínským presidentem a všemi íránskými vedoucími činiteli, od premiéra Rouhaniho až po mluvčího parlamentu Alí Larianiho a Nejvyššího vůdce Ajatolláha Alí Chameneího, pouze naznačují zásadní posun ve vztazích mezi Čínou a Íránem.
Čínská agnetura Xinhua v prohlášení z 23. ledna o cestě presidenta Xi do Íránu, první cestě čelného čínského představitele po čtrnácti letech, konstatuje, že tato návštěva “pozvedne naše vztahy na úroveň komplexního strategického partnerství”. Čínský president v Teheránu poznamenal, že “Čína je připravena koordinovat s Íránem úsilí při využití tohoto impulsu k pozvednutí našich vztahů a praktické spolupráce, abychom otevřeli novou kapitolu našich svazků zaměřených na komplexní, dlouhodobý a stabilní rozvoj.”
Rozvoj ekonomických vztahů
Předmět této spolupráce je zásadně geopoliticky a geoekonomicky významný nejen pro Eurasii, ale pro celý svět. Írán právě formálně požádal o účast v nevýznamnějším světovém projektu infrastruktury - čínské iniciativě One Belt, One Road často nazývané Iniciativa Nová hedvábná stezka 21. století.
Tato iniciativa byla poprvé navržena v září 2013 v Astaně během setkání čínského presidenta Xi s kazašským presidentem Nursultanem Nazarbajevem. Kazachstán je dnes spolu s Ruskem členem Eurasijského ekonomického svazu i Šanghajské organizace pro spolupráci (Shanghai Cooperation organisation). Na tyto sbíhající se nitky velkého ekonomického vlákna pamatujme během čtení všeho, co popisuji níže.
Čtěte ZDE: Čeká nás brzký šok: Špinavé pozadí hry s ropou - nejen proti Rusku. Kdo se připravuje na vítězství v ropné loterii? Již zítra může být černé zlato za desetinásobek! Natankujeme do zásoby? Něco se stane
Nová hedvábná stezka se rozšiřuje
Od počáteční diskuse v Astaně začala Iniciativa Nové hedvábné stezky (One Belt One Road = OBOR) měnit politickou a ekonomickou mapu Eurasie. Během rozhovorů, které se odehrály v Moskvě těsně před květnovými oslavami Dne vítězství (konce 2. světové války), při nichž byl president Xi obzvláště váženým hostem, oznámil Vladimír Putin, že Eurasijský ekonomický svaz, tj. Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Arménie a Kyrgyzstán - formálně sloučí svůj rozvoj infrastruktury s čínskou Novou hedvábnou stezkou.
Formální připojení Íránu k rozrůstající se Eurasijské hedvábné stezce představuje obrovský pozitivní krok. Umožní Íránu prolomit letitou ekonomickou izolaci i západní sankce, a to v zemi, kde barevné revoluce a jiné kanadské žerty inscenované souručenstím NATO, se stávají kupodivu prakticky neúčinnými. Země se otevře zbytku Eurasie, především čínskému, ale také novému, obrovitému ruskému ekonomickému potenciálu.
Mimořádné íránské zdroje
Írán disponuje mladou, vzdělanou populací čítající 80 milionů jedinců, z nichž více než polovina je mladší 35 let, a obrovskou rozlohou země - dvakrát větší než Texas. Úroveň gramotnosti řadí zemi na přední místa ve světě - 82% dospělé populace a 97% mladých dospělých mezi 15 a 24 lety bez rozdílu mezi pohlavími. Země má 92 universit, 512 universitních on-line poboček, 56 výzkumných a technických ústavů, na universitách studuje téměř 4 miliony studentů, z toho celý jeden milión studuje medicínu.
Jedna třetina (přesněji 31%) studuje v rámci strojírenských a konstruktérských programů, což je jedno z nejvyšších čísel na světě. Dnešní Írán rozhodně není zaostalá primitivní země, jak si možná představují mnozí američtí politici. Přesvědčil jsem se o tom na vlastní oči.
Šťastným řízením osudu má země také nesmírné, dosud nevyužívané přírodní zdroje, a to nejenom obrovské zásoby ropy a zemního plynu. Na severu sousedí s Arménií a Ázerbajdžádem, na východě s Pákistánem a na západě s Irákem a Tureckem. Jižní hranici tvoří Perský a Ománský záliv a na severu leží Kaspické moře - největší vnitrozemská vodní plocha na světě, která poskytuje Íránu vodu potřebnou pro zemědělství.
Pokud jde o ostatní přírodní zdroje, má Írán jedna z největších světových ložisek mědi, uhlí, železné rudy, olova a zinku. Vlastní také velmi cenné zásoby hliníku, chromitu, zlata, manganu, stříbra, cínu a wolframu, kromě toho se tu také hojně vyskytují drahokamy a polodrahokamy jako jantar, achát, lapis lazuli a tyrkys. Je to nádherná a bohatá země, což mohu osobně dosvědčit.
Nejvitálnější prostor světa
Připojením země k rychle se rozšiřující vysokorychlostní železniční infrastruktuře v rámci eurasijské Nové hedvábné stezky bude íránská budoucnost těsně svázána s nejvitálnějším prostorem na celé planetě - s Eurasií - od Tichého oceánu po Indii a po Rusko - a také až po Evropu - tedy až se Evropská Unie rozhodne skončit se sebevražedným poklonkováním Washingtonu.
Mírové ekonomické vztahy mezi Íránem a Čínou trvají již nějakých dva tisíce let - začaly v době, kdy Persie ještě byla klíčovou součástí dávné Hedvábné obchodní stezky spojující Čínu se Západem. President Xi tuto skutečnost obzvláště podtrhl. V posledních šesti letech byla Čína největším íránským obchodním partnerem a západním sankcím navzdory dosáhla bilance vzájemného obchodu v roce 2014 výše 52 miliard dolarů. Teď, když jsou sankce odvolány, toto číslo v nejbližší budoucnosti velmi výrazně vzroste.
Čtěte ZDE: Antarktida: Další ohnisko zájmu velmocí. Na jižním pólu začíná být horko. Rusko má víc ledoborců, než Amerika. Diamantové žíly, uhlí, satelity i kostel. Boj o budoucnost
Írán jako figurka na šachovnici NATO?
V posledních měsících se objevily spekulace, že teď, když byly americké sankce odvolány, se Írán stane figurkou na šachovnici geopolitických her Washingtonu. Taková představa by se Obamově administrativě nepochybně velmi zamlouvala, ale je zcela nereálná. Jistá nedávná událost, o níž psala západní media, zejména americká, ilustruje jasné odhodlání Íránu hájit svou nezávislost a suverenitu stejně jako jeho spojenci - Čína a Rusko, k nemalému rozladění NATO a Pentagonu.
Na počátku ledna Írán zajal dvě malá plavidla amerického námořnictva, která narušila jeho výsostné vody v Perském zálivu. Deset členů jejich posádky bylo zadrženo, načež byli propuštěni bez nejmenší úhony a bylo jim dovoleno pokračovat v cestě ve svých lodích. Jejich plavidla se “nedopatřením” dostala do íránských výsostných vod kolem ostrava Farsi.
Americký ministr obrany Ash Carter tvrdil, že se tak stalo “zjevně” kvůli závadě na nagigačních přístrojích. Ostrov Farsi uprostřed Perského zálivu je domovskou základnou námořní sekce Iránských revolučních gard.
Kontraadmirál Alí Fadáví, velitel námořní sekce Revolučních gard, veřejně Carterůův výrok potvrdil, řekl doslova novinářům: “američtí námořníci se dostali do íránských výsostných vod vinou technických problémů v navigačním systému, takže nevěděli, že jsou v blízkosti ostrova Farsi.”
Jak "volské potahy" přechytračily vojenskou techniku
Kontraadmirál se vyjadřoval velmi diplomaticky a více než mírně rezervovaně. Ostrov Farsi ne jednou z nejdůležitějších íránských strategických základen, kde sídlí nekonvenční bojové námořní jednotky. Američané se vyjádřili, že oběma jejich lodím ve stejnou chvíli “selhala” satelitní navigace a ministr obrany tvrdí, že neví, co se stalo. Oběma lodím také současně selhalo radiové spojení a další prostředky komunikace, což je značná ostuda pro americké námořnictvo, které nedávno popsalo Írán jako “zemi s technologiemi poháněnými volskými potahy”.
Selhání komunikačních přístrojů a GPS systému na dvou amerických lodích ve stejnou chvíli může znamenat jen jedno - Írán vyvinul velmi sofistikované elektronické prostředky, které dokáží vyřadit GPS navigační systém nezbytný ke všem operacím nejmocnějších námořních sil na světě. Írán není země technologií poháněných volskými potahy. Ve spolupráci s Ruskem a Syrií ve válce proti ISIS Írán dokázal, že nebude snadným terčem, jako byl Irák Saddáma Hussaina v roce 2003. A navzdory letům amerických sankcí současný Írán není z vojenského hlediska srovnatelný s Íránem z dob Američany rozdmýchané íránsko-irácké války v 80. letech.
Čtěte ZDE: Ponižovaný Írán: Ani jaderná dohoda mír nezaručí. Hrozí další operace pod falešnou vlajkou? Sankcím by měl být vystaven Izrael. Patří naše budoucnost válečným psychopatům?
Americký dron bez mozku
Nedávný incident připomíná událost ze 4. prosince 2011, kdy se americký špionážní dron Lockheed Martin RQ-170, nejlepší špionážní dron v celém americkém námořnictvu, zřítil v íránském vnitrozemí. Írán prohlásil, že jeho jednotky pro elektronické vedení boje objekt sestřelily. Ve Washingtonu se tomu smáli. Ale Írán měl pravdu. Íránci nejenže letoun sestřelili, ale dokonce nad ním převzali kontrolu v polovině cesty. “Díky znalosti frekvence Írán letoun “elektronicky obklíčil” tím, že mu zablokoval komunikační frekvence a přiměl ho přepnout na autopilota. Když začnete rušit komunikaci, přinutíte dron přejít do režimu autopilota, takže přijde o mozek.” Íráncům se podařilo navést dron na poklidné přistání v Íránském vnitrozemí, přičemž se dron “domníval”, že je v Afghánistánu.
Nedávné zadržení dvou amerických plavidel v íránských vodách s pomocí vyspělého elektronického zásahu ukazuje, že Írán rozhodně nepadá na zadek před washingtonským chrámem moci. Stal se totiž hrozivou vojenskou mocností. Tato schopnost sebeobrany je v dnešním nepřátelském světě značně důležitá.
Zrození Zlatého trojúhelníku
Po formálním připojení k rozvoji infrastruktury Eurasijské Nové hedvábné stezky a po odvolání amerických sankcí bude Íránu nepochybně nabídnuto plné členství v Šanghajské organizaci pro spolupráci (SCO) na jejím příštím výročním zasedání letos v létě. V současné době má Írán v této organizaci status pozorovatele. K jejím členům patří Čína, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, a v poslední době také Indie a Pákistán. Pokud současný rozvoj SCO bude pokračovat stejně dynamicky, vytvoří v nadcházejících měsících zárodek vznikající sjednocené Eurasie, spolupracující ekonomicky, politicky - a také, což je velmi důležité, vojensky, včetně antiterotistických akcí a opatření. Stane se patrně fórem, kde se budou členské země SCO jednat o životně důležitých záležitostech, jak Číňané rádi říkají, stylem “výhra jistá”.
Jsme svědky vzniku skutečného eurajiského Zlatého trojúhelníku, jehož klíčovými body jsou Čína, Rusko a Írán. Podle vlastního prohlášení mají tyto země v úmyslu vybudovat železniční infrastrukturu, která by posloužila při těžbě zlata, jímž bude podložena měna eurasijských členských států, včetně Íránu, který má mimochodem doposud netěžené zásoby. Hyperinflační předlužením nafouklý dolarový systém bude muset čelit úžasné pozitivní alternativě orientované na mírový rozvoj. No není to hezká vyhllídka?
Zdroj.
Autor je konzultant v oboru strategických rizik a vysokoškolský učitel. Má titul z politologie na Princetonské univerzitě a je autorem bestselerů o ropě a geopolitice. Článek napsal pro časopis “New Eastern Outlook”.
